Tanky BT-7 představovaly poslední a nejrozšířenější variantu sovětských rychlých tanků řady BT. Tank vycházel z typu M1930 s. 152 amerického konstruktéra Johna Waltera Christieho, byl poháněm motory Mikulin M-17 (v licenci vyráběnými německými BMW VI). Zajímavostí u tohoto tanku je, že mohl jezdit i bez pásů.
Varianty BT-7 Model 1935 BT-7 Model 1937 – nová věž s šikmým pancéřováním BT-7A – stroj přímé dělostřelecké podpory. Vyzbrojen byl plukovní houfnicí ráže 76,2 mm, lafetovanou v prodloužené věži a dvěma kulomety Děgťarjev. Pro hlavní zbraň byla vezena zásoba 50 kusů munice. Celý stroj byl o něco málo těžší než základní verze BT-7.
BT-7TU – velitelská verze s rámovou anténou, později nahrazená méně nápadnou anténou prutovou BT-7M – též BT-8, naftový motor
Přestavby a prototypy BT-42 – finské samohybné dělo na podvozcích ukořistěných BT-7, vyzbrojené britskou 114 mm houfnicí KhBT-7 – verze určená pro rozprašování chemikálií, zamořování, odmořování a tvorbu kouřových clon KBT-7 – velitelský tank s pevnou věží OT-7 – (огнемётный танк) plamenometná verze s pancéřovanou nádrží na hořlavinu na levé straně korby SBT – mostní tank BT-IS – kola místo pásů TTBT-7 – Teletank (dálkové ovládaný tank) Thubten-7 – rádiem řízený tank
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sovětské tanky Kategorie:Tanky druhé světové války Kategorie:Jezdecké tanky Kategorie:Lehké tanky