Zaniklá Loretánská kaple stála od 17. století uprostřed nynějšího Masarykova náměstí v Děčíně, v ose na ulici Myslbekovu.
Historie Loretánská kaple (Santa Casa) byla postavena v roce 1667 (nebo 1668, případně 1668–1670). Jejím zakladatelem byl Maxmilián hrabě Thun-Hohenstein (1638–1701). Stála na děčínském náměstí, orientovaná od severozápadu k jihovýchodu, chráněna kuželkovou balustrádou a obklopena řadou topolů. V rozích balustrády byly sloupy se sochami Madony od sochaře Jana Jiřího Bendla. Nerovný terén pod kaplí byl upraven vyvýšenou terasovou podnoží. Stavba s průčelím pilastrolisénového typu na půdorysu obdélníka (11,7 x 7,2 metru) byla vysoká 9,6 metru.
Santa Casa sloužila jako thunovská pohřební kaple, její výstavba probíhala současně se stavebními pracemi na děčínském zámku v letech 1667–1673.
Zánik V roce 1868 byla kaple vyloupena a znesvěcena. Poté se v ní už bohoslužby nekonaly.
Roku 1885 byla kaple zbořena z důvodu uvolňování prostoru na hlavním náměstí. Hrabě František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (1847–1916) si však vymínil, že městská rada nechá ze získaného stavebního materiálu vybudovat konvent pro milosrdné sestry Řádu sv. Kříže, které přišly do Děčína v roce 1883 a kterým hrabě věnoval pozemek u kostela sv. Václava a Blažeje. Na místě Lorety byla v roce 1907 zhotovena secesní kašna.Město Děčín. Děčínské památky: Masarykovo náměstí. 27. 08. 2008. Dostupné online.BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. (foto na str.44)
Z loretánské kaple se dochovala supraporta (zdobený vnitřek pole nad vchodem do kaple), která byla přenesena na hospodářskou budovu zámku v Jílovém u Děčína.
Balustráda a korintské sloupy od litoměřického kameníka Blažeje Steinbergera byly přepraveny do lesoparku pod Kvádrberkem. Tam byly architektonické prvky přeinstalovány a vzniklo polokruhové odpočinkové místo zvané Loretoruh (Loretánské zátiší).
Seznam pohřbených V kryptě Lorety bylo pochováno dvacet osob, mezi nimi stavebník Maxmilián, jeho tři manželky, třináct dětí a tři přivdané manželky. Před stržením Lorety byly rakve vyjmuty a 13. března 1885 uloženy v kryptě kostela Povýšení svatého Kříže v Křížové ulici. Rakve Maxmiliána Josefa, Josefa Arnošta, Evžena Josefa a Jindřišky Josefy byly natolik porušené, že musely být zhotoveny nové.
Chronologicky podle data úmrtí (výběr) V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Thun-Hohensteinů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Jméno Thun se uvádí už v polovině 12. století, možná ještě o století dříve, zde jsou však generace počítány až od Kryštofa Šimona z Thunu (1582–1635), který byl v roce 1604 přijat do říšského stavu svobodných pánů, v roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a který jako první příslušník rodu získal rozsáhlé statky v Čechách. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
Pořadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. (3.) Marie Františka Emerencie z Lodronu 1640 Kryštof z Lodronu 24. 2. 1664: Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3) Narodily se jí následující děti: 1. Marie Anna Leopoldina, provd. z Montfort-Tettnangu (1664–1733) 2. Jan Maxmilián Ondřej (1673–1701) 12. 5. 1679 Barbora Kateřina ze Spauru 2. (3.) Marie Maxmiliána z Liechtensteinu 14. 8. 1659 Hartmann z Liechtensteinu 9. 2. 1613 – 11. 2. 1686 11. 8. 1680: Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3) Narodily se jí následující děti: 1. Marie Magdalena Antonie (1684–1744), jeptiška v Salzburgu 2. Jan František Josef (1686–1720), pokračovatel rodu 17. 7. 1687 Sidonie Alžběta ze Salm-Reifferscheidtu 6. 9. 1623 – 23. 9. 1688 Vídeň 3. 3. Maxmilián z Thun-Hohensteinu 19. 8. 1638 Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu 20. 9. 1594 – 29. 6. 1646 Děčín 24. 2. 1664: Marie Františka Emerencie z Lodronu (č. 1) Diplomat a vyslanec císaře, císařský komorník a tajný rada, knížecí arcibiskupský dvorní maršálek v Salzburgu, rytíř Řádu zlatého rouna (1696).
Majitel fideikomisu Děčín a Klášterec nad Ohří (od 1694), ke kterému patřil i Felixburk, Pětipsy s Minickou tvrzí, Žehušice, Drahunice, Markvartice a Benešov nad Ploučnicí.
Měl 13 (16) dětí, z nichž sedm zemřelo mladých. 7. 8. 1701 Markéta Anna z Oettingen-Baldernu † 19. 6. 1684 Praha 11. 8. 1680: Marie Maxmiliána z Liechtensteinu (č. 2) 21. 11. 1688: Marie Adelheid z Preysingu (č. 4) 4. (3.) Marie Adelheid z Preysingu 21. 11. 1688: Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3) Pohřbena 11. 6. 1748 v hraběcí hrobce v Loretánské kapli. Manžela přežila. Narodily se jí následující děti: 1. Jan Arnošt Josef (1694–1717) 2. Alžběta Arnoštka (1699–?) 1748
Odkazy Reference Příběh Jánské kaple, s. 328 Příběh Jánské kaple, s. 329 Příběh Jánské kaple, s. 331
Literatura BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 145. .
Související články Seznam Loretánských kaplí v Česku Hrobka Thun-Hohensteinů (Děčín) Kašna na Masarykově náměstí v Děčíně
Externí odkazy Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 1096-1, list. č.1. Dostupné online.
Děčín Kategorie:Zaniklé kaple v Ústeckém kraji Kategorie:Zaniklé kaple litoměřické diecéze Kategorie:Kaple v Děčíně Kategorie:Šlechtická pohřebiště v Česku Kategorie:Postaveno v Česku 1667 Kategorie:Zbořeno v Česku 1885