Církev adventistů sedmého dneReligionistická encyklopedie, Sociologický ústav AV ČR, hlavní editor: Zdeněk R. Nešpor Církev adventistů sedmého dne je protestantská denominace, která vznikla v rámci eschatologického hnutí protestantských církví známého jako Druhé velké probuzení ve Spojených státech v 19. století. V Česku, kde patří mezi misijně nejaktivnější církve,VOJTÍŠEK, Zdeněk, VELECHOVSKÝ, Petr. Adventisté stále na křižovatce. DINGIR online. 31.5.1999, roč. 2., čís. 2., s. 2–3. Dostupné online.  má zhruba stovku kazatelů a 7564 členů ke konci roku 2025, na konci roku 2025 celosvětově počet členů církve přesáhl hranici 24 milionů s více než 180 tisíci sborů a skupin. Církev adventistů sedmého dne patří mezi nejrychleji rostoucí církve na světě. Působí ve 212 zemích a územích. Podle adventistického historika George R. Knighta jsou Církev adventistů sedmého dne a římskokatolická církev jedinými skutečně celosvětovými církvemi.

Měřítkem života a víry je pro adventisty Bible. Očekávají druhý příchod Ježíše Krista a světí sobotu na oslavu Božího stvořitelského díla.

Teologie adventistů sedmého dne navazuje na protestantské směry v USA v 19. století (např. metodisty). Významnou roli při formování církve sehrála Ellen G. Whiteová (1827–1915). Oficiální věrouka církve považuje působení Ellen G. Whiteové za projev daru proroctví a jejím spisům přisuzuje prorockou autoritu (věroučný bod č. 18). Za měřítko každého učení a zkušenosti však označuje pouze Bibli.

Ellen G. Whiteová ovlivnila církev především svými prorockými vizemi, dále ji ovlivnila po organizační stránce, silným důrazem na Ježíše Krista a jeho milost a důraz kladla také na harmonický životní styl a zdravou životosprávu.

Adventisté se angažují ve veřejném životě, zejména v oblasti humanitární práce (založili a řídí humanitární organizaci ADRA) a náboženské svobody.Viz např. JETELINA, Bedřich. Adventisté sedmého dne, lidská práva a sociální práce. In: Caritas etvenitas, 1/2014. Dostupné online

Organizace náhled|250px|Modlitebna CASD na Malvazinkách v Praze 5-Smíchově Vrcholným orgánem církve je Generální konference. Generální konference spravuje třináct světových divizí, které sestávají z unií. Jednou z unií v rámci Inter-evropské divize je i Československá unie se sídlem v Praze.

Unie spravují sdružení. Praha je sídlem Českého sdružení, Moravskoslezské sdružení má své ústředí v Ostravě.

Dějiny adventismu ve světě William Miller předpověděl na základě veršů z Daniela 8,14–16 a principu „jeden rok = jeden den“, že se Ježíš Kristus vrátí na Zem v období mezi jarem roku 1843 a jarem roku 1844. Poté v létě roku 1844 millerité upřesnili výpočet Ježíšova návratu na 22. října 1844. Když se to nestalo (událost známá jako „velké zklamání“), většina z jeho následovníků se rozpustila a vrátila do svých původních církví.

Někteří millerité přišli s přesvědčením, že Millerovy výpočty byly správné, ale že jeho výklad veršů z Daniela byl špatný, když předpokládal, že to bude Země, „která měla být očištěna“. Tito adventisté došli k přesvědčení, že verše z Daniela předpovídaly vstup Krista do Nebeské svatyně, nikoli jeho druhý příchod na Zem. Toto nové učení o Svatyni v nebi se stalo důležitou součástí jejich víry. Během několika příštích desetiletí se toto učení vyvinulo do doktríny vyšetřovacího soudu.

Tento vyšetřovací soud byl zahájen v roce 1844 v Nebeské svatyni a ukazuje, kdo díky svému vztahu ke Kristu obdrží věčný život, a také obhajuje Boží spravedlnost „zachraňující ty, kteří věří v Ježíše Krista.“ (věroručný bod č. 24). Tato skupina adventistů stále věří, že Kristův druhý příchod je velmi blízko. Další termín Kristova příchodu již nestanovili s odkazem na verš ze Zjevení Janova 10,6 „lhůta je u konce“.

Jako oficiální počátek církve adventistů se udává rok její organizace 1863.

Dějiny adventismu v Českých zemích náhled|Jedna z prvních adventistických publikací v češtině z roku 1893 náhled|Sbor Církve Adventistů sedmého dne Praha-Strašnice Do českých zemí se adventismus sedmého dne dostal na počátku 90. let 19. století, když se do vlasti vrátil Antonín Šimon (pokřtěný adventisty roku 1892), který se s tímto vyznáním setkal v Německu. Ten se pokusil tuto víru šířit dále, především pomocí překládání adventistických spisů do češtiny. První adventistická díla tak byla vydána již v roce 1893. V roce 1902 byl založen první adventistický sbor v Praze. V roce následujícím vyšlo první číslo adventistického časopisu Hlasatel pravdy, který však pravidelně vycházel až od roku 1906. Roku 1907 vznikla na základě spolkového zákona Společnost většího světla, která sbory sdružovala. Rozvoj adventistické misie je spojen se založením Spolku křesťanských mužů a žen v roce 1908 a k rozšíření adventismu došlo především ve Slezsku, o což se postaral především Julius Peter z Bílska, jenž se podobně jako Šimon setkal s adventismem v Německu. V době první světové války byl spolek zastřešující adventisty zakázán, přesto však počet adventistů v českých zemích přibýval a v době vzniku Československa žilo na jeho území přes 1000 adventistů sedmého dne.

V roce 1919 vzniklo nové správní uskupení Československá unie Církve adventistů sedmého dne, s pěti podřízenými správními celky (misijní pole a sdružení). V meziválečném Československu tito křesťané vystupovali jako Misijní společnost adventistů sedmého dne a později v roce 1922 se podařilo zaregistrovat nový spolek s názvem Československá jednota adventistů sedmého dne, jenž církev právně zastupoval, o tři roky později byl založen Misijní ústav v Loděnici. Koncem dvacátých let pod vlivem německých adventistů církev započala s dobročinnou aktivitou, snažící se zmírnit dopady začínající hospodářské krize.

Za druhé světové války bylo gestapem uzavřeno církevní nakladatelství a v koncentračních táborech zahynuli tři čeští adventisté. S výjimkou sborů na Těšínsku a několika dalších však církev mohla po celou dobu války konat bohoslužby. Poválečné vyhnání sudetských Němců, s nímž odešlo z Československa okolo 1000 adventistů německé národnosti, snížilo velmi dramaticky počet členů církve v Československu, následné poválečné misijní úspěchy však tuto ztrátu zacelily. V roce 1946 byla v Praze-Krči založena Škola biblických nauk.

Početní růst členů církve byl zastaven komunistickým převratem v roce 1948 a následnými restrikcemi ze strany komunistického režimu. V roce 1950 byla uzavřena Škola biblických nauk, v následujícím roce bylo propuštěno 80 % kazatelů. Tlak státní správy na adventisty, aby se vzdali svého zvyku nepracovat v sobotu a stejně tak neposílat své děti v tento den do školy, vyvrcholil v roce 1952, kdy byla tato církev administrativním (tedy ne právním) zákrokem zakázána a veškerý movitý i nemovitý majetek státními orgány zabaven. I přes následnou perzekuci se adventisté i nadále tajně scházeli k bohoslužbám. Od roku 1954 byli adventističtí kazatelé trestně stíháni a tato perzekuce vyvrcholila v létě 1955 procesem proti 7 slovenským kazatelům odsouzeným k trestům odnětí svobody od 2 do 7 let. Tlak na členy byl vyvíjen především vyhrůžkou postihu jejich dětí za jejich sobotní absence ve škole. Minimálně 6 dětí adventistů bylo z náboženských důvodů nařízením soudu odebráno rodičům a umístěno do ústavní péče. Nekontrolovatelná činnost této církve se pro komunistický režim stala postupně větším zlem a tak se strana rozhodla od svého rozhodnutí ustoupit a ÚV KSČ povolil v říjnu 1955 obnovení církve. Po obnovení činnosti církve v roce 1956 zůstal státu zabavený majetek a vedoucí představitelé církve museli slíbit, že děti adventistů začnou chodit v sobotu do školy. Adventismus v Československu i nadále početně sílil, i když už jen pozvolna.

V roce 1968 se církvi podaří využít demokratizace politického života. Byla obnovena sdružení zakázaná v roce 1950, opět začal vycházet církevní časopis a byl založen bohoslovecký seminář. Přestože některé z těchto výhod byly po okupaci Československa v srpnu 1968 odvolány, stav církevního života se před rok 1968 již nevrátil. I nadále se jednotlivě objevovaly případy perzekuce adventistů ve výkonu vojenské služby, působení kazatelů, při organizování akcí pro děti a mládež, veřejném působení či v možnosti dosažení středního a vyššího vzdělání, oficiálně ale byla církev tolerována.

náhled|Budova ZŠ a MŠ Elijáš v Praze-Michli Po převratu v letech 1989 a 1990 církev postupně v nových svobodných podmínkách rozvinula svou službu a zapojila se do veřejného dění především humanitární činností své organizace ADRA, biblickými přednáškami a kurzy pro veřejnost, osvětou na téma zdraví a životní styl nebo nabídkou zdravého využití volného času pro děti a mládež v Klubu Pathfinder. V 90. letech zažila církev výrazný příliv nových členů, vznik řady nových sborů a vymanila se ze společenské izolace. V současnosti je církev v ČR respektovanou křesťanskou denominací, její duchovní slouží ve školách, sociálních zařízeních, jako kaplani v nemocnicích, armádě a věznicích, vystupují ve sdělovacích prostředcích a pomáhají rozvíjet veřejný život a občanskou společnost v regionech. Církev má své internetové rádio AWR, internetovou televizi HopeTV, vydavatelství knih a časopisů Advent-Orion, kolportéry zdravotní a duchovní literatury a Adventistický teologický institut (ATI), mateřskou, základní školu a lyceum Elijáš v Praze a řadu partnerů z řad občanských iniciativ.Národní archiv, Ministerstvo kultury 1968–1989, Materiály pro vládu ČSR a Národní archiv, Ministerstvo kultury 1968–1988, II Praha, karton 144, Sig 29, spis č. 15976/88.

Statistika Svět Celosvětový počet členů Církve adventistů sedmého dne.

+Údaje o celosvětové Církvi adventistů sedmého dne20062011201220142025Počet sborů61 81872 14474 29978 810106,936Počet skupin61 36167 07867 66969 21378,061Počet členů15 115 80617 479 89017 881 49118 479 25724 372 139Celkově přijato1 139 0001 114 5741 091 2221 460 185Křtem1 109 2191 082 6541 057 645Vyznáním víry29 78131 92033 577Počet vysvěcených kazatelů15 81317 53018 18218 84622 992Celkový počet zaměstnanců201 646232 168255 982260 181375 615Počet zemí, kde CASD působí203208216216212Počet používaných jazyků885927947420Počet škol728478837842757910 363Základní5666581557147 121Střední14701908196920503 072Vysoké (vyšší)106112113114108Vzdělávací střediska4248464462Počet nemocnic a sanatorií168172175173199

Česká republika náhled|upright=1.5|Statistika počtu členů Církve adventistů sedmého dne v České republiceStatistics ASR Údaje o Církvi adventistů sedmého dne v České republice (z 31. 3. 2008): 7 425 členů (3012 v české a 4413 v moravsko-slezské správní oblasti), kteří se scházejí ve 143 sborech a 24 skupinách. Počet členů v dalších letech stoupal. V roce 2011 při sčítání lidu v ČR na asi 7480 a v roce 2014 už na asi 7550–7600 počet aktivních duchovních a misijních pracovníků 91 (2008)

Věrouka

Věrouka o Bohu (věroučný článek 1–5) Adventisté přijímají Starý a Nový zákon jako inspirované Boží slovo, které obsahuje poznání nezbytné ke spasení. Písmo považují za nejvyšší, autoritativní a neomylné zjevení Boží vůle, základ křesťanského učení a spolehlivý záznam Božího jednání v dějinách. Vyznávají jednoho Boha jako jednotu tří věčných osob – Otce, Syna a Ducha svatého. Ježíše Krista považují za pravého Boha, který se stal pravým člověkem.

Věrouka o člověku (věroučný článek 6–7) Adventisté učí, že Bůh je Stvořitelem všech věcí, on vytvořil lidi z lásky a dává jim svobodu volby. Stvoření popsané v První knize Mojžíšově v šesti dnech je považováno za pravdivý příběh. Sobota je památník tohoto stvoření, jak je i uvedeno v desateru ve čtvrtém přikázání. První lidé, muž a žena, byli stvořeni k obrazu Božímu; ač svobodné bytosti, jsou závislé na Bohu za dech života. Mají povinnost pečovat o zem. Ale kvůli své neposlušnosti se veškeré lidstvo stalo smrtelným.

Věrouka o spasení (věroučný článek 8–11)