300px|náhled|vpravo|Výstup příkazu dir ukazující jména souborů v adresáři v okně příkazového řádku v Microsoft Windows náhled|Seznam dlouhých jmen souborů obsahujících národní znaky, čárky, tečky a mezery v programu zobrazujícím jména souborů
Jméno souboru, název soubor () je posloupnost znaků sloužící k identifikaci počítačového souboru uloženého v systému souborů na datovém médiu. Uživatel může pojmenovávat vlastní soubory podle své vůle v rámci omezení daných operačním systémem nebo souborovým systémem v daném úložišti (zpravidla je omezena maximální délka jména a repertoár znaků, které lze ve jméně souboru používat; u moderních systémů jsou tato omezení velmi volná).
Většina operačních systémů umožňuje organizovat soubory do struktury složek nebo adresářů; umístění souboru v této struktuře pak popisuje úplný název souboru ().
Pravidla pro jména souborů Různé operační systémy a systémy souborů kladou na jména souborů různá omezení, které se týkají především maximální délky jména a povolených znaků ve jméně. U starých operačních systémů byla pravidla pro jména souboru dosti omezující (MS-DOS: maximálně 8 znaků vlastní jméno, maximálně 3 znaky přípona, ve jménech souborů bylo možné používat pouze velká písmena anglické abecedy, číslice a omezenou sadu speciálních znaků, jmenovitě nelze použít mezeru; Unix: jméno tvořené pouze ASCII znaky s délkou maximálně 14 znaků). Moderní systémy obvykle umožňují používat většinu znaků včetně písmen s diakritikou a maximální délka jména souboru bývá přes 250 znaků.
Uživatel zpravidla nemá volnost ve volbě přípony jména souboru, podle které některé systémy určují formát souboru a způsob jeho zpracování. Uživatel nemůže měnit jména souborů patřících operačnímu systému a nainstalovaným programům; v moderních systémech tomu obvykle brání i systém oprávnění souborů.
Chápání termínu jméno souboru je v různých operačních systémech různé: často se jedná o vlastní jméno souboru s příponou (Popis.txt), někdy pouze vlastní jméno souboru, jindy úplné jméno souboru. Operační systémy se také liší tím, které složky úplného jména souboru umožňují a vyžadují používat a jakým způsobem je od sebe oddělují; operační systémy sálových počítačů často ani neumožňovaly zapsat úplnou specifikaci souboru včetně zařízení jedním parametrem.
Úplný název souboru Úplný název souboru udává kromě jména souboru i umístění souboru ve struktuře složek nebo adresářů a může mít následující části:
server nebo uzel () – síťový uzel nebo počítač, na kterém se soubor nachází; používá se pouze v systémech, které jsou schopny přistupovat k souborům na jiných počítačích zařízení () – identifikuje diskový svazek (fyzický nebo logický); v unixových systémech se místo zařízení používá cesta k adresáři do něhož je svazek připojen cesta () – posloupnost jmen adresářů nebo složek () – udává umístění souboru v adresářové struktuře na datovém médiu (například /usr/bin, \TEMP, [USR.LIB.SRC], atd.) vlastní jméno () – základní jméno souboru přípona nebo rozšíření () – indikuje druh nebo obsah souboru (například .txt, .exe, .COM, atd.) verze () – číslo verze souboru; používá se v operačním systému OpenVMS; dovoluje uchovávat v jednom adresáři několik verzí souboru se stejným jménem
Odkazy Reference
Související články Cesta (informatika) File Allocation Table Přípona souboru Slug Symbolický odkaz Uniform Resource Identifier Uniform Resource Locator
Externí odkazy
Kategorie:Souborové systémy