Dvorský maršálek (německy Hofmarschall), případně dvorní maršálek nebo také nejvyšší maršálek, královský maršálek, případně maršálek královského dvora byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem knížecích (královských) stájí (marschalcus, podkoní – agazo) a velitelem panovníkova ozbrojeného průvodu při jeho cestách. Naproti tomu nejvyšší zemský maršálek, případně nejvyšší maršálek Království českého jmenovaný z panského stavu byl v Čechách třetím nejvyšším zemským úředníkem (po nejvyšším purkrabí a nejvyšším hofmistru), na Moravě dokonce druhým po zemském hejtmanovi. Rozhodoval spory o šlechtickou čest. Původně byl společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 pouze pro Čechy. Dvorský maršálek dohlížel nad životem dvora a jeho stykem navenek. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své politické centrum a pro tyto úředníky mohla být hodnost předstupněm jejich pozdější kariéry v nejvyšších zemských úřadech. Nicméně v Českém království dvorský maršálek zasedal vedle dvorského kancléře a dvorského hofmistra v tajné radě (Geheimer Rat), kterou zřídil Ferdinand I. Habsburský k 1. lednu 1527. Tajná rada byla nejdůležitějším poradním kolegiálním orgánem panovníka, řídila zahraniční politiku a ovlivňovala vnitřní.
Také královnin dvůr měl svého maršálka.
Ve Svaté říši římské se stal dvorský maršálek dědičným úřadem (Reichserbmarschall, vicemarescallus), hodnost obsazoval rod hrabat z Pappenheimu. Říšským arcimaršálkem (Reichs-Erzmarschall, archimarescallus) byl saský vévoda, který bdil nad pořádkem při říšských sněmech a při říšských slavnostech. Při slavnostních průvodech nosil před císařem meč, při císařské korunovaci vjížděl do hromady ovsa a trochu ho nabral do stříbrné nádoby jako připomínku prvotních funkcí maršálka.
Nejvyšší dvorský maršálek (Obersthofmarschall) císařského dvora patřil mezi čtyři nejvyšší dvorské úřady a příslušel mu soudní senát ve věcech soudnictví členů císařské rodiny.
České království Seznam dvorských maršálků Českého království 1348 Těma z Koldic 1355–1356 Bušek II. z Velhartic 1360 Jan Bílý z Lucemburka 1369 Bohuslav 1380–1399 Jan Čuch ze Zásady na Lobkovicích 1408–1411 Valentin z Chodče 1416–1417 Slavibor Vrš z Modřejovic 1418 Kolman 1418 Pecmen 1418 Jindřich Žakavec z Lažan 1453–1461 Bořita II. z Martinic na Smečně 1461 Jakobín z Kochanova 1468–1471 Mikuláš Svitáček z Landštejna 1474–1479 Jan z Rýzmberka a z Rabí 1479–1486 (leden) Kryštof Oppl z Fictum na Novém Šumburce († leden 1486)Podle MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1, S. 325 v letech 1476–1479 1485 Jan z Roupova 1491–1504 Václav Čéč z Nemyčevsi 1512–1513 (20. 8.) Mikuláš Žďárský ze Žďáru († 20. 8. 1513)Podle MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1, S. 325 v roce 1514 1516–1522 Hynek Bořita z Martinic 1527–1530 Hanuš Pluh z Rabštejna na Bečově 1535 Petr Rašín z Rýzmberka 1542–1571 Ladislav II. Popel z Lobkowicz na Chlumci a Jistebnici (1501 – 18. 12. 1584 Praha-Malá Strana) 1571–1586 Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic na Černém Kostelci (1513 – 18. 11. 1597) 1589–1597 Václav Berka z Dubé na Rychenburce 1600–1604 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1. 12. 1572 Čestín – 19. 1. 1652 Vídeň) 1605–1607 Adam ml. z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou (1569/1570–1638)České země v letech 1526–1583, s. 152 1609–1618 Jaroslav Bořita z Martinic na Smečně (6. 1. 1582 – 21. 11. 1649 Praha)<ref>Podle České země v letech 1526–1583, s. 152 už od roku 1607.</ref> ? – 1623 Jaroslav Bořita z Martinic na Smečně (6. 1. 1582 – 21. 11. 1649 Praha) 1625 (16. 5.) – 1637 (19. 1.) Vilém Zdeněk Wratislav z Mitrowicz (1576 – 19. 1. 1637) 1637 (2. 3.) Rudolf z Valdštejna 1640 (9. 8.) – 1648 František Karel Matyáš ze Šternberka (26. 9. 1612 – 9. 8. 1648 Praha) 1648 (14. 4.) – 1653 (17. 5.) Florián Jetřich ze Žďáru († 17. 5. 1653) 1672 (26. 3.) – 1708 (25. 1.) Václav Vojtěch ze Šternberka (1643 – 25. 1. 1708 Praha)
Seznam dvorských podmaršálků Českého království 1401–1406 Valentin z Chotce 1406 Mašík z Chvalovic
Seznam maršálků králové v Českém království 1361 Albrecht starší z Kolowrat († 5. 7. 1391) 1415–1419 Mikuláš Húžwic (Húgwic) z Tuhance
Svatá říše římská a Rakouské císařství Nejvyšší dvorský maršálek (kaiserlicher Obersthofmarschall) byl v 19. století nejvyšší instancí v právních záležitostech dvora, pokud ovšem o nich podle habsburského rodinného řádu z roku 1839 nerozhodoval sám panovník. Zastával funkci předsedy dvorského soudu, kde se projednávaly spory členů panovnického rodu, vyřizovaly se jejich právní záležitosti včetně závětí, řešily se kauzy zahraničních diplomatů a v Rakousku usazených příslušníků jiných panovnických rodů, kteří měli právo exteritoriality.
Seznam nejvyšších maršálků císařského dvora Úřad nejvyššího maršálka císařského dvora zastávali:HORMAYR, Josef: Wien, seine Geschichte und seine Denkwürdigkeiten; Vídeň, 1825, s. 12–13 dostupné online 1527–1528 Wolfgang Volckhra ? 1539–1541 Melichar (Melchior) z Lambergu († 19. 5. 1550 Vídeň) ? 1544 Baltazar z Presingenu, svobodný pán zum Stein 1544–1565 Jan III. z Trautsonu (kolem 1507 – 29. 12. 1589 Praha)Podle Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278 jen do roku 1558 1559–1563 (?) Linhart z Harrachu 1563 (?) Georg Gienger (zastupující správce úřadu dvorského maršálka ?) Ludvík Ungnad zu Sonneck (?) 1576–1580 (?) Oto Jindřich ze Schwarzenbergu 1581–1600 Pavel Sixt z Trausonu (v letech 1581–1590 pouze jako správce úřadu) 1600–1606 (30. 7.) Jakub z Breuneru 1606 (1. 9.) – 1612 (20. 1. ?) Arnošt z Mollartu 1612 (1. 8.) – 1626 Volf Zikmund z Losensteinu 1626 (?) – 1631 Jiří Ludvík ze Schwarzenbergu 1631 (4. 8.) – 1637 (15. 2.) Leonard VII. z Harrachu (1594–1645) 1653 (1637Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278</ref>) – 1671 (21. 6.1672) Jindřich Vilém ze Starhembergu (1593–1675) 1671 (červenec) – 1674 (červenec) Ferdinand Bonaventura z Harrachu (14. 7. 1636 – 15. 6. 1706 Karlovy Vary), správce úřadu 1674 (6. 8.) – 1676 (29. 12. 1678) František Eusebius z Pöttingu (1627–1678), jmenován už v roce 1671 během svého pobytu jako velvyslanec ve Španělsku 1676 (4. 1. 1679) – 1683 (20. 4.) Albrecht VII. Zinzendorf (1619–1683) 1683 (20. 4.) – 1684 (13. 8.) František Augustin z Valdštejna (1628–1684) 1684 (8. 2. 1685) – 1692 (12. 10.) Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652–1703) 1692 (23. 10.) – 1694 (10. 2.) Gottlieb Amadeus z Windischgrätze (13. 3. 1630 Řezno – 25. 12. 1695 Vídeň) 1694 (12. 4.) – 1701 (5. 9.) Jindřich František z Mansfeldu (1640–1715) 1701–1704 (květen/červen 1705<ref name="zentral 279">Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 279) Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1645 – 24. 7. 1714 Praha) 1704 (19. 6. 1705) – 1708 (21. 10.) Karel Arnošt z Valdštejna (4. 5. 1661 Dobrovice/Vídeň? – 7. 1. 1713 Vídeň) 1708 (21. 10.) – 1711 (říjen) Maxmilián Quido z Martinic (16. 3. 1664 Praha – 30. 6. 1733 Vídeň) 1711 (4. 11.) – 1722 (15. 4.) Adam František ze Schwarzenbergu (25. 9. 1680 Linec – 11. 6. 1732 Brandýs nad Labem) 1722 (25. 5.) – 1726 (5. 11. 1724) Jan Kašpar II. Cobenzl (1664–1742) 1726 (24. 1. – 2. 2.) Jeroným IV. z Colloredo-Waldsee (12. 3. 1674 Udine – 2. 2. 1726 Vídeň) 1726 (29. 8.) – 1729 (12. 4.) Jan Baptista z Colloreda (1654–1729)) 1729 (29. 4.) – 1735 (6. 1.) Adolf Bernard z Martinic (1680?–1735) 1735 (19. 11.) – 1742 (19. 11.) Jindřich Josef z Auerspergu (24. 6. 1697 Vídeň – 9. 2. 1783 Vídeň) 1742 (19. 11.) – 1745 (26. 9.) Jan Josef z Khevenhüller-Metsche (1706–1776) 1745 (15. 10.) – 1754 (prosinec ? 1749) Karel Maxmilián z Ditrichštejna (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov) 1754–1763 Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň) 1763–1764 Maxmilián Guidobald Cavriani (1704–1776) 1763–1776 Karel Maria Saurau 1776–1789 Eugen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789) 1789–1797 Arnošt Kryštof z Kounic (6. 6. 1737 Vídeň – 19. 5. 1797 Vídeň) 1797 František Xaver z Khevenhüller-Metsche (1737–1797) 1798–1811 Antonín Gotthard ze Schaffgotsche (1721–1811) 1811–1819 Jan Josef Maria Wilczek (1738–1819) 1819–1826 Filip Karel z Oettingen-Wallersteinu (1759–1826) 1826–1828 Jáchym Egon z Fürstenbergu (1749–1828) 1828–1834 Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu (1772–1843) 1834–1846 Jan Petr II. Goëss (1774–1846) 1846–1856 Bedřich Karel z Fürstenbergu (1774–1856) 1856–1871 František Serafín z Kuefsteinu (1794–1871) 1871–1884 Jan Larisch-Mönnich (1821–1884) 1884–1896 Antal Szécsen von Temerin (1819–1896) 1896–1911 Adalbert Cziráky (1852–1911) 1911–1918 August Zichy (1852–1925)
Rakouské země Přestože má úřad ve svém názvu zemský, dědičností a charakterem se spíše řadí k dvorským úřadům.
Horní a Dolní Rakousy Úřad nejvyššího zemského maršálka obojích Rakous byl v roce 1228 udělen Jindřichu z Kuenring-Weitry. Úřad se dědil v jeho rodině, ale protože Kuenringové podporovali krále Přemysla Otakara II., Rudolf I. Habsburský jim úřad v roce 1277 odňal. Téhož roku ho udělil pánům z Maißau. Po jejich vymření připadl úřad maršálka kolem roku 1440 pánům z Wallsee. Poslední příslušník rodu zemřel v roce 1483, načež v roce 1489 přešel tento dědičný úřad na jejich dědice, hrabata ze Schaunbergu. Když Wolfgangem II. v roce 1559 vymřel rod hrabat ze Schaunbergu, nezískali dědičný úřad jeho hlavní dědicové Starhembergové, protože byli protestantského vyznání. Dědičný úřad přešel v roce 1560 na svobodné pány Hofmanny z Grünbüchelu, kteří si už v roce 1541 zajistili právo na úřad maršálka. Protože se však Hofmanni zúčastnili povstání, které vypuklo v Horních Rakousích po smrti císaře Matyáše, vyhradil si císař Ferdinand II. dědičný úřad k dispozici a v roce 1625 jej jako léno propůjčil knížatům z Eggenbergu, z nichž poslední zemřel v roce 1717. Od tohoto roku zastávali dědičný úřad Starhembergové.
Dědičný maršálek měl kdysi různé vojenské výsady i povinnosti a bohaté požitky. Od roku 1449 byla k úřadu maršálka připojena panství Ober-Wallsee v Horních a Senftenberg v Dolních Rakousích. Během slavností a obřadů jezdil maršálek s obnaženým mečem před panovníkem nebo stál vedle něho.
1228–? Jindřich z Kuenring-Weitry … ?–1559 Wolfgang II. ze Schaunbergu … 1625–1634 Jan Oldřich z Eggenbergu (1568 Štýrský Hradec – 18. 10. 1634 Lublaň) 1634–1649 Jan Antonín I. z Eggenbergu (5. 2. 1610 Vídeň – 12. 2. 1649 Lublaň) … –1713 Jan Seyfried z Eggenbergu (13. 8. 1644 – 5. 11. 1713 Štýrský Hradec) 1713–1716 Jan Antonín II. z Eggenbergu (1669–1716) 1716–1717 Jan Kristián II. z Eggenbergu (10. 3. 1704 – 23. 2. 1717), poslední z rodu 1717–1745 Gundakar Tomáš ze Starhembergu (14. 12. 1663 Vídeň – 6. 6. 1745 Praha) 1745–1760 Otto Gundakar ze Starhembergu (14. 10. 1720 – 4. 8. 1760 Pottendorf) 1760–1804 Gundakar František ze Starhembergu (3. 4. 1747 – 6. 9. 1804 Prešpurk (Bratislava)) 1804–1842 Antonín Gundakar ze Starhembergu (26. 3. 1776 – 12. 10. 1842 Bergheim) 1842–1859 Karel Gundakar ze Starhembergu (27. 3. 1777 – 3. 10. 1859), hrabě 1860–1872 Kamil Rüdiger ze Starhembergu (9. 9. 1804 – 9. 6. 1872 Vídeň), 4. kníže (od 7. 4. 1860) 1872–1900 Kamil Jindřich ze Starhembergu (31. 7. 1835 Celje – 3. 2. 1900 Vídeň), 5. kníže 1900–1918 Ernst Rüdiger I. ze Starhembergu (30. 11. 1861 zámek Bergheim – 16. 11. 1927 zámek Auhof), 6. kníže
Štýrsko Úřad dědičného zemského maršálka (Erblandmarschall) zastávali Plankenwarter (1228, 1237), páni z Wildonu (1276 – po 1325), páni z Pettau (až do roku 1428), hrabata z Schaunbergu (1428–1559), svobodní páni Hoffmanové (1559 (1560) – 1625), hrabata ze Saurau (22. 3. 1625 (nejvyšší dědičný maršálek – Obersterbmarschall'') – 1836). V roce 1848 nebyl úřad obsazen. K úřadu náleželo panství Frauheim (Dolní Štýrsko) a úřad Kleinsölk.
Korutany Od roku 1639 přináležel čestný úřad nejvyššího dědičného zemského maršálka Korutan (Oberst-Erbland-Marschall in Kärnten) rodu Wagenspergů. Úřad zastávala hrabata i v roce 1848.