Krste Petkov Misirkov, makedonsky Крсте Петков Мисирков (18. listopad 1874, Postol – 26. červenec 1926, Sofie) byl filolog, slavista, historik a etnograf, který zřejmě jako první definoval Makedonce jako nezávislý národ.
Život
Narodil se v Postolu (řecky Pella) v řecké Makedonii. Základní školu v rodném městě vychodil v řečtině, nicméně kvůli těžké finanční situaci rodiny nemohl pokračovat dále a tak ukončil jen prvních šest ročníků. Nabízelo se mu nicméně stipendium organizace Svatý Sáva ze Srbska. Rozhodl se jej přijmout a odcestovat studovat do Bělehradu, nicméně toto studium později odmítl. S několika dalšími studenty se rozhodl přestěhovat se do Sofie v Bulharsku a studovat tam. Ani tam nebyl spokojen a tak se rozhodl do Srbska vrátit; po nepokojích nesrbských studentů se přemístil mimo Bělehrad. Studium na gymnáziu částečně probíhalo ve městě Šabac, poté se vrátil zpět do srbské metropole a studoval školu pedagogickou.
Po dostudování souhlasil s tím, že bude pracovat jako učitel na srbské škole v Prištině (která byla tehdy ještě na území Osmanské říše. Místo toho se ale rozhodl odcestovat do Ruska. Rusové však srbské středoškolské vzdělání neuznali, a tak se Misirkov musel zapsat do duchovního semináře v Poltavě a až po dvou letech mohl studovat vysokou školu. Filologii a etnografii vystudoval právě tam a to, na univerzitách v Petrohradě a Oděse. Tam byl členem bulharské společnosti studentů. Napsal esej která se týkala srbské dialektologie, konkrétně s názvem O významu moravského neboli resavského dialektu pro soudobou a historickou etnografii Balkánského poloostrova, která byla přednesena členům Carské ruské geografické společnosti.
Poté se vrátil zpět z Ruska do oblasti dnešní řecké Makedonie, kde vyrůstal. Zde se seznámil s organizacemi, které bojovaly proti osmanské nadvládě. Zároveň shromažďoval různé folkloristické a etnografické materiály, které později zveřejňoval ve vlastním časopise Vardar. Ten vycházel od roku 1905. Založil s několika věrnými tajný Makedonsko-odrinský výbor. Poté se Misirkov vrátil zpět do Oděsy, kde svá studia v roce 1902 dokončil.
Po dostudování odcestoval do Bitoly v dnešní Severní Makedonii, kde působil jako učitel. Seznámil se s ruským konzulem (ve městě se tehdy nacházela řada konzulátů, které evropské státy měly při Osmanské říši). Spolupráci však vnímaly turekcé úřady velmi nelibě a tak musel Misirkov odejít opět do Ruska. Studoval také v Kyjevě kde sepsal práci na téma významu Marka Kralevice a krále Vukašina v jihoslovanském folkloru.
V Sofii vydal svůj text O makedonských záležitostech). Právě toto téma bylo předmětem zájmu jak obnoveného Bulharska, tak i Srbska, které měly zájem region získat ve svůj prospěch, vzhledem k slábnoucí moci Osmanské říše. Toho chtěl využít a knihu vytisknout v Sofii, nicméně neměl dost prostředků na to, aby tak mohl učinit. I když se mu toto podařilo, bulharská vláda v něm odhalila kritiku Bulharského exarchátu a ilindenského povstání což se jí hluboce dotklo; publikace vykoupila a většinu z nich spálila. Misirkov následně uprchl zpět do Ruska.
Během balkánských válek byl válečným zpravodajem. Poté pracoval jako učitel na bulharské škole v Oděse a v Kišiněvě. V roce 1914 byl zvolen do sněmu Besarábie jako zástupce bulharské národnostní menšiny. Po spojení Besarábie s Rumunskem nicméně musel z tohoto regionu odejít, nejdříve na Ukrajinu a poté do Bulharska.
Byl svědkem Říjnové revoluce, neboť pobýval v Petrohradu v této době. Po válce odcestoval do Bulharska, po delším pobytu v nemocnici v Sofii také zemřel.
Politické názory a dílo
Proslavil se především spisem O makedonských záležitostech (За македонцките работи, Za makedonckite raboti), který publikoval roku 1903 v Sofii a v němž jako první hájil názor, že Makedonci jsou samostatný národ. Pokusil se rovněž kodifikovat spisovnou makedonštinu, především na základě středomakedonského dialektu z oblasti mezi městy Prilep a Bitola. Později sice své názory změnil a chtěl, aby Makedonci přijali bulharskou národní identitu, sice už ve svém zakladatelském spisu útočil na revolucionáře z tajné makedonské organizace VMRO, že jsou bulharskými agenty, což vzbudilo v Makedonii pobouření, přece se jeho názory staly základem pro budováni makedonského národa ve 20. století.
Misirkov byl také autorem a editorem časopisu Vardar, který vydával v ním kodifikované verzi Makdonského jazyka. Časopis vycházel od roku 1905 v Oděse. Zdokumentoval zde zhruba 120 vesnic v jižní Makedonii a jejich ekonoické poměry, slovanská sídla označoval za výhradně makedonská. Pracoval d údaji, která získala Ruská akademie věd v roce 1900 a především výprava pod vedením profesora Pjotra Aleksejeviče Lavrova.
Z hlediska názorů politických inklinoval k levici a k socialismu.
Význam a interpretace
Severní Makedonie
V Severní Makedonii je dnes Krste Petkov Misirkov vnímán jako národní velikán a jako první autor, který tvořil v daném jazyce a byl schopen v něm vydávat odborný časopis. Pojmenován je po něm Ústav makedonštiny při Univerzitě sv. Cyrila a Metoděje ve Skopje, jedna základní škola v témže městě a dále základní školy v Kumanovu, Gevgeliji a Radoviši. Před budovou budovou Makedonské akademie věd a umění stojí jeho socha. Makedonci jej považují za osobnost makedonské národnosti.
Bulharsko
V Bulharsku je vnímán jako učitel, ale také jako kontroverzní postava. Jeho názor, že Makedonci jsou svébytný národ, byl v Bulharsku interpretován jako výsledek učení jeho profesora Stojana Novakoviće z Bělehradu, který měl v politickém boji o region posloužit k tomu, aby byla Makedonie oddělena od Bulharska. Bulhaři jej považují za osobnost bulharské národnosti.
Odkazy
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Makedonci Kategorie:Bulhaři Kategorie:Historikové Kategorie:Makedonisté Kategorie:Etnografové Kategorie:Narození 18. listopadu Kategorie:Narození v roce 1874 Kategorie:Úmrtí 26. července Kategorie:Úmrtí v roce 1926 Kategorie:Muži