náhled|upright=1.0| Kopírovací papír
Kopírovací papír, také uhlový papír, kopírák nebo karbon je tenký papír nebo fólie z jedné strany pokrytá černou nebo modrou barvicí vrstvou. Vkládá se mezi dva psací papíry a slouží k tomu, aby na spodním papíru vznikl průpis – kopie toho, co se napíše na svrchní papír. Přenos barvy (propisování) se děje mechanickým tlakem, obvykle úhozy psacího stroje nebo ručním psaním s dostatečným přítlakem. Proto je třeba použít například kuličkové propisovací pero a nikoli běžné plnicí pero.
Průpisový nebo propisovací papír je speciální papír, který umožňuje propisovat bez kopírovacího papíru. Speciální barevná vrstva je umístěna na rubové straně a je překryta ochrannou vrstvou, proto na rozdíl od kopírovacího papíru při neopatrné manipulaci nezanechává skvrny.
Kopírovací a propisovací papír se užívá zejména při ručním vyplňování formuláře. Někdejší potřebu používat kopírovací papír pro další účely doplnily rozmnožovací přístroje a nahradily fotokopírky a počítačové tiskárny.
Popis Kopírovací papír se běžně užíval k vytváření kopií při psaní úředních, obchodních i jiných textů na psacím stroji. Při použití tenkých papírů (tzv. průklepových) bylo možné vytvořit najednou šest až devět kopií (průklepů). Tato jednoduchá technika se užívala také v samizdatu při rozmnožování cenzurou zakázaných textů. Nejvhodnější byly mechanické psací stroje s elektrickým pohonem, protože měly stejnoměrnou sílu úhozu.
Kopírovací papír se užíval běžně i při vypisování faktury, účtenky a jiného psaného dokumentu, pokud vystavitel potřeboval kopii.
Studenti jej používali při zapisování (propisovačkou) probírané látky nebo přednášek pro spolužáky, kteří se výuky neúčastnili, k rozmnožování zpracovaných maturitních otázek atp.
Pro různé účtenky a drobné doklady se koncem 20. století začaly užívat samokopírovací (bezkarbonové) propisovací papíry, které nemají souvislou barevnou vrstvu, ale jsou na rubové straně pokryty inkoustovými mikrokapslemi, nesmírně jemnými balonky s kapičkami barvy, které se při psaní přenášejí na podložený papír, kde reagují se speciální povrchovou vrstou. Uživatel tedy nemusí vkládat kopírovací papír a nadto si neušpiní ruce.
Kopírovací papír se používal i při počítačovém zpracování a tisku sestav na jehličkových tiskárnách. Teprve u novějších (neimpaktových) tiskáren (laserová, inkoustová, termografická atd.) se mechanické kopírování nedalo použít a nahradilo se opakovaným tiskem. Kopírovací papír se tak používá již jen při speciálních technologiích (např. přenos kresby na sklo při výrobě vitráže) a vyrábí jej jen několik firem na světě.
Historie První kopírovací papír vynalezl kolem roku 1801 patrně Pellegrino Turri, italský vynálezce jednoho z prvních psacích strojů, který ho ovšem používal místo pozdější barvicí pásky. Patent na kopírovací papír s voskovou barvicí vrstvou získal Angličan Ralph Wedgwood (1766–1837) roku 1806. Zatímco barvicí vrstva se zpočátku nanášela za horka, v polovině 19. století se objevil postup s nanášením rozpuštěného barviva za studena.
K dispozici byly fólie s patkovým i bezpatkovým písmem vč. číslic, písmem různého řezu, různými znaky atp.
Odkazy
Reference
Literatura Karbonový papír. In: Ottův slovník naučný nové doby. Sv. 5. S. 389.
Související články Cyklostyl Kopírování Pero (psací potřeba)
Externí odkazy
Carbon paper na stránkách Made how
Kategorie:Papír Kategorie:Psací látky