Ruská propaganda (také Kremelská propaganda nebo Putinova propaganda) označuje propagandistickou činnost zájmů ruské vlády. Cílem domácí propagandy uvnitř Ruska je primárně udržovat a upevňovat moc Vladimira Putina a současného ruského establishmentu, skrze kult osobnosti, nacionalismu a imperialismu. Propaganda v zahraničí má zase ovlivnit veřejné mínění a politické reprezentace cílových zemí ve prospěch rozšíření nebo udržení ruského mocenského vlivu. Prokremelské dezinformační kampaně zaměřené zejména na Západní svět mají však za cíl především destabilizaci společnosti, podněcují nedemokratické, protisystémové a extrémistické postoje a nedůvěru ke státním a společenským institucím jako jsou vlády, soudy, volby, mainstreamová média apod.
Současná ruská propaganda má své počátky již v sovětské propagandě, její narativy se v průběhu času a vývoje domácích i světových událostí mění a přizpůsobují. Hlavní prostředky šíření propagandy tvoří zejména internetová média, ať už ruskou vládou vlastněná, spřízněná nebo financovaná. Dalším pilířem je rozsáhlá síť proruských veřejných osobností a politiků, často podporovaných nebo přímo spojených s ruskými vládními institucemi. Názory na míru účinnosti ruské propagandy se liší, její projevy ale lze zpozorovat zejména v zemích bývalého Sovětského svazu a východního bloku. Ruská propagandistická mašinérie v zahraničí je proto někdy označována jako forma hybridní války.
Podle šéfredaktorky Sabiny Slonkové investigativního webu Neovlivní.cz není cílem přesvědčit čtenáře o správnosti kremelského pohledu, nýbrž zahltit západní mediální prostor chaosem rozličných teorií, aby celkově vytvářely dojem „Bůhví jak to bylo“.
Sousloví ruská propaganda nebo Kremelská propaganda zahrnuje činnost ruské státní informační politiky, ruských institucí a zvláštní informační činnosti („speciální operace“, „politické technologie“) s cílem šíření mocenského vlivu do primárně ruskojazyčných regionů, následně pak do bývalých států Východního bloku. Dalším významným cílem jsou rusky mluvící komunity v USA, EU a arabských zemích. Dosud byla zaznamenána ve 40 jazycích ve 160 státech světa.
Média zahrnují státem provozované vývody a online technologie a mohou zahrnovat používání „aktivních opatření sovětského stylu“ jako prvku moderní ruské „politické války“. Současná ruská propaganda se zaměřuje na propagaci kultu osobnosti kolem Vladimira Putina a ruská vláda byla také velmi aktivní v debatách o sovětské historii; Rusko založilo řadu organizací, jako je Prezidentská komise Ruské federace pro boj proti pokusům falšovat historii na úkor ruských zájmů, ruské webové brigády a další, které se zabývají politickou propagandou na podporu názorů Putinovy vlády.
U webů jako je aeronet.cz a ac24.cz lze vysledovat ruské finanční toky,KUNDRA, Ondřej. Putinovi agenti: jak ruští špioni kradou naše tajemství. 1. vydání. Brno: BizBooks, 2016. 200 stran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh.. texty jejich článků jsou často „cinknuté ruštinou“ nebo jsou překladem ruského bulváru. Podle šéfredaktorky investigativního webu Neovlivní.cz Sabiny Slonkové však jejich cílem není přesvědčit čtenáře o správnosti kremelského pohledu, nýbrž zahltit západní mediální prostor chaosem rozličných teorií, aby celkově vytvářely dojem „Bůhví jak to bylo“.
K podobným závěrům došli švédští politologové Martin Kragh a Sebastian Åsberg, kteří rozebrali ve své studii z roku 2017 více než 4000 článků ruského státního média Sputnik a konstatují:
Přestože tak byla v minulosti v některých případech ruská propaganda kontraproduktivní, autoři studie usuzují, že jako celek je v prosazování svých zájmů natolik efektivní, že mohla ovlivnit rozhodování evropských zákonodárců. Například v hlasování švédské sněmovny o přistoupení na bližší kooperaci s NATO v roce 2016 chybělo jen pár hlasů zelených a sociálních demokratů k tomu, aby se smlouva neprosadila. Hlasování, jakým bylo to o ekonomických sankcích EU proti Rusku, totiž vyžadují jednomyslnost napříč všemi členskými státy a k posunutí politiky EU proto není třeba mnoho.
Dle ekonoma Tomáše Prouzy, „klíčovým cílem ruské propagandy v České republice je zasít do společnosti pochyby o tom, že demokracie je nejlepší systém organizace státu; vytvářet negativní obrazy Evropské unie a NATO a odrazovat lidi od účasti v demokratických procesech“.Robert Tait. Czech Republic to fight 'fake news' with specialist unit (anglicky). The Guardian. Zveřejněno 28. prosince 2016. Zmíněné metody jsou součástí Ruskem vedené hybridní války, která má svůj počátek v anexi Krymu Ruskou federací a je zaměřená na postkomunistické země a také západní Evropu.Rozkrýváme pozadí nové světové války. Jak se Češi ocitli v zajetí lží. Aktuálně.cz. 11.12.2017.
Západní analytici se shodují na tom, že ruská propaganda v posledních několika letech nabírá na intenzitě. První fází bylo v roce 2001 získání kontroly nad domácími televizními stanicemi. Právě ty jsou v Rusku základním kanálem šíření informací; dnes zpravodajsky dominuje státní kanál Russia-24 a soukromý LifeNews, kterým se mezi žurnalisty říká Agitprop (někdejší sovětská stranická oddělení agitace a propagandy).
Cíle a metody Kampaň ruské propagandy je negativně naladěna a často kombinuje pravdu se lží, citové zabarvení, expresívní slova a hlásá nejrůznější konspirační teorie, které obecně určitou skupinu lidí přitahují. Jedním z hlavním cílů je znejistění a demoralizování obyvatel a tím i destabilizování společnosti prostřednictvím zpochybnění všech morálních pravidel, což je metoda využívaná v minulosti například Sovětským svazem nebo Islámským státem. Propaganda tak vytváří dojem, že pravda vlastně neexistuje a ani není nijak důležitá – v neuvěřitelném množství konspiračních teorií je možné si vybrat tu vlastní a rozhodně to není ta, kterou lidem podává mainstream a politici. Dále je vytvářen pocit bezvýznamnosti lidí v dnešním globalizovaném světě, kteří nejsou schopni ze své pozice cokoliv ovlivnit, a to ani prostřednictvím voleb. Většinu ruských propagandistických zpráv tvoří zprávy proti Západu a západním institucím nebo často např. konkrétně proti USA, v menší míře jsou to potom zprávy proruské a proputinovské.
Články ruské propagandy používají vždy podobný scénář – těžce ověřitelný nebo nedůvěryhodný zdroj (čtenář, youtube video, apod.) a na jeho základě je vystavena konspirační teorie, potom je článek nasdílen překopírováním na vícero propagandistických webů. Nakonec článek proniká na sociální sítě, které umožní jeho dosah zesílit. Velkou část obsahu propagandistických médií tvoří zábava, která lidi přitahuje. Mezi zábavný obsah jsou potom dávkovány propagandistické zprávy.
V ruském prostředí je většina médií kontrolovaná státem, takže prosadit propagandu je jednodušší. Na západě používá ruská propaganda svá média typu Russia Today nebo Sputnik, ale potom existuje také početná skupina proruských webů šířících tuto propagandu (např. Aeronet, AC24), které mají velmi nejasnou a netransparentní autorskou a majetkovou strukturu a není jasné, kdo je financuje.
Propagandě obecně, tedy nejen té proruské, podléhají jak například důchodci, tak někdy i střední vrstva a klíčem k obraně je tak především posilování kritického myšlení a mediální gramotnosti ve společnosti pomocí vzdělávání a informování veřejnosti. Další strategií by mělo být vyvracení a vysvětlování lží, tedy ověřování faktů a uvádění pravdy na pravou míru s poukazováním na to, kde konkrétně zpráva obsahuje lež. Posilující efekt může mít veřejné odsouzení nepravdivé zprávy nebo propagandy např. politiky. Další možností jsou politické aktivity nebo aktivity neziskového sektoru za účelem ochrany před dezinformacemi.
Častým argumentem na obranu ruské propagandy je, že Západ tvoří také svou vlastní propagandu. Nicméně mezi ruskou a západní propagandou je kvalitativní rozdíl – zatímco západní média a instituce tvořící zpravodajství jsou založeny na etických principech jako je transparentnost (kdo za články stojí a kdo je financuje) nebo objektivnost (ověřování pravdy), u proruských médií toto neplatí a není jasné, kdo za nimi stojí ani finančně ani organizačně a dochází k systematickému využívání lží a konspiračních teorií s cílem manipulace.
Vnitřní fungování Základní platformou jsou ruské televize (např. Rossija-1, První kanál, armádní Zvězda), které jsou primárním zdrojem informací pro značnou část ruského obyvatelstva. Na vedoucích pozicích se zde uplatnili ze starší generace Dmitrij Kiseljov, dále Anton Krasovskij, který neslavně proslul výzvami k topení a upalování ukrajinských dětí, a Margarita Simonjanová, která je také jednou z tváří ruské propagandy. K nim patří i moderátoři Vladimir Solovjov a Olga Skabejevová. K oficiálním kanálům se řadí tisková agentura RIA Novosti, k oficiálním osobnostem mluvčí prezidenta a ministerstva zahraničí Dmitrij Peskov a Marija Zacharovová, agresivními a kontroverzními výroky na sociálních sítích proslul bývalý prezident a premiér Dmitrij Medveděv, který však již nezastává vrcholné funkce. Represivní charakter mají snahy potírat výklady dějin, které „škodí ruským zájmům“, mj. kultu vítězství ve druhé světové válce. K tomu sloužila prezidentská komise vedená Sergejem Naryškinem, dále Vladimir Medinskij, který tak působil z pozice ministra kultury a v roce 2023 zajistil přepracování učebnic dějepisu v souladu s výkladem války proti Ukrajině.
K působení do zahraničí je využívána agentura Sputnik a televize RT (dříve Russia Today). K systematickému ovlivňování diskuse na internetu Rusko používá trollí farmy, pro jejich masové použití nazývané též ruská armáda trollů (tzv. kremlobotů). Mezi ně patřila petrohradská farma pod hlavičkou Agentury pro výzkum internetu řízené Jevgenijem Prigožinem. Fungování farem se podařilo rozkrýt finské investigativní novinářce Jessicce Aro.
Témata
Ukrajinská krize Ruská média často pokřivují fakta ve svých reportážích o ukrajinské kriziVěrohodnost zpráv ruských médií opět zpochybněna, Wikizprávy, referencovaná zpráva, 13. dubna 2014 nebo z tajení přítomnosti ruské vojenské techniky na povstalecké straně. Podle internetového deníku Echo24 je ruská propaganda v souvislosti s válkou na východní Ukrajině velmi intenzivní a její dosah je ohromný. Deník ji dokonce označil jako „ruské lži“, podobně jako Lidovky.cz.
Server Echo24 odkázal na slovenský Denník N, který přinesl seznam aktivisty Juraje Smetany. Tento seznam obsahuje údaje o internetových stránkách, které propagandu ruských médií tlumočí v prostředí českého a slovenského internetu. Podle Smetany jsou tyto weby sice většinou anonymní, ale působí „profesionálním dojmem“. Často mají také společné to, že celkově líčí Rusko jako zdravou duchovní zemi, kdežto v západních zemích je podle nich morálně rozvrácená společnost.
Součástí ruské propagandy je propagační projekt v dimenzi multimiliónové dolarové operace armáda trollů (, v anglických médiích běžně označovaná jako ). Jedná se o státem financované internetové loutkové týmy komentátorů napojené na ruskou federální službu bezpečnosti, kteří se pomocí loutkových účtů podílí na ruských i mezinárodních webových blozích a internetových diskuzích s cílem šířit proputinovskou a proruskou propagandu. Převážně je využíván systém opačné cenzury založený na principu, že pokud není možné informace cenzurovat, je možné čtenáře „zahltit odpadem konspiračních teorií a pomluv“.Ukraine conflict: Inside Russia's 'Kremlin troll army', BBC