Severní Makedonie (, ), plným názvem Republika Severní Makedonie, je vnitrozemský stát na Balkánském poloostrově v jihovýchodní Evropě. Na severozápadě hraničí s Kosovem, na severu se Srbskem, na východě s Bulharskem, na jihu s Řeckem a na západě s Albánií; tvoří přibližně severní třetinu větší geografické oblasti Makedonie. Severní Makedonie je převážně hornatá, nejvyšší pohoří jsou Korab a Šar planina. Severní a západní část země má kontinentální klima a jižní a východní část středomořské. Na ploše asi 25 000 km² žije 1,8 milionu obyvatel. Hlavním a největším městem je Skopje, mezi další významná města patří Kumanovo, Bitola, Prilep a Tetovo. Tři pětiny obyvatel jsou Makedonci, největšími etnickými menšinami jsou Albánci (24 %), Turci (4 %) a Romové (3 %). Úředními jazyky je makedonština a albánština. Celkem 60 % obyvatel se hlásí ke křesťanství, 32 % k islámu.
Historie tohoto regionu se datuje do starověku, počínaje královstvím Peonie, smíšeným thrácko-illyrským státním zřízením. Na konci šestého století př. n. l. si oblast podrobila perská Achaimenovská říše, která ji ve 4. století př. n. l. začlenila ke království Makedonie (Starověká Makedonie). Ve druhém století př. n. l. oblast dobyla Římská republika a učinila jí součástí mnohem větší provincie Makedonie. Oblast zůstala součástí Byzantské říše, ale od šestého století n. l. byla často napadána a osidlována slovanskými kmeny. Po staletích sporů mezi bulharskou, byzantskou a srbskou říší byla od poloviny 14. až do počátku 20. století součástí Osmanské říše, kdy se po balkánských válkách v letech 1912 a 1913 dostalo území současné Severní Makedonie pod srbskou nadvládu.
Během první světové války bylo území pod nadvládou Bulharů, ale po skončení války se vrátilo pod srbskou správu jako součást nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Během druhé světové války byla Makedonie opět ovládána Bulharskem a v roce 1945 bylo území vytvořené socialistické republiky ustanoveno jako součást komunistické Jugoslávie, ve které zůstalo až do svého mírového odtržení v roce 1991. V roce 1993 se země stala členem Organizace spojených národů, ale v důsledku sporu s Řeckem o název „Makedonie“ byla přijata pod prozatímním názvem „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“. V roce 2018 byl spor vyřešen dohodou, že se země přejmenuje na „Republiku Severní Makedonie“, která vstoupila v platnost v únoru 2019.
Severní Makedonie je unitární parlamentní republikou s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Patří mezi rozvojové země, v indexu lidského rozvoje se umístila na 82. místě, podle definice Světové banky je zemí s vyššími středními příjmy a od získání nezávislosti prošla významnými ekonomickými reformami v rámci rozvoje otevřené ekonomiky. Svým občanům poskytuje sociální zabezpečení, všeobecný systém zdravotní péče a bezplatné základní a střední vzdělání. Severní Makedonie je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Rady Evropy, Světové banky, OBSE, CEFTA a Světové obchodní organizace. Od roku 2005 je také kandidátem na vstup do Evropské unie.
Název
Jméno země pochází z řeckého Μακεδονία (Makedonia),Μακεδονία, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on PerseusMacedonia, Online Etymology Dictionary království (později region), pojmenovaného po starověkých Makedoncích. Jejich jméno, Μακεδόνες (Makedónes), pochází původně od starořeckého přídavného jména makednós, což znamená vysokýμακεδνός, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus, které sdílí stejný kořen jako jméno μάκρος (Makros), což znamená "délka", jak ve starořečtině, tak i v moderní řečtině.μάκρος, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus Původně se věřilo, že jméno znamená "horal" nebo "ty vysoké",Eugene N. Borza, Makedonika, Regina Books, , p.114: The "highlanders" or "Makedones" of the mountainous regions of western Macedonia are derived from northwest Greek stock; they were akin both to those who at an earlier time may have migrated south to become the historical "Dorians".Nigel Guy Wilson, Encyclopedia of Ancient Greece, Routledge, 2009, p.439: The latest archaeological findings have confirmed that Macedonia took it’s name from a tribe of tall, Greek-speaking people, the Makednoi. možná kvůli odkazu na fyzický charakter starých Makedonců a jejich hornatou zemi.
O oficiální název samostatného státu (Makedonie a Makedonská republika) se od 90. let 20. století do 10. let 21. století vedly spory z důvodu protestů Řecka, proto se země v Organizaci spojených národů (od dubna 1993) a v dalších mezinárodních organizacích, ve kterých bylo Řecko již před rozpadem Jugoslávie, provizorně nazývala Bývalá jugoslávská republika Makedonie, – PJRM), česky Bývalá jugoslávská republika Makedonie, anglicky Former Yugoslav Republic of Macedonia (FYROM), francouzsky ex-république yougoslave de Macédonie, španělsky la ex República Yugoslava de Macedonia.
V první polovině ledna roku 2018 se obě dvě země v otázce hledání dohody významně posunuly kupředu, když se neoficiálně shodly, že bude zvolen jeden z pěti názvů Republika Nová Makedonie, Nová Makedonie, Horní Makedonie, Vardarská Makedonie nebo Makedonie (Skopje). Nakonec ovšem v červnu 2018 podepsaly Řecko a Makedonie dohodu o novém názvu makedonského státu Severní Makedonie (), plným názvem Republika Severní Makedonie (). Dohodu v lednu 2019 schválily parlamenty obou zemí, v Makedonii kvůli tomu došlo i ke změně ústavy. Oficiální přejmenování proběhlo v únoru 2019, od února 2019 se v Organizaci spojených národů používá nový název země. V České republice se od února 2019 používá oficiální název Republika Severní Makedonie, zkráceně Severní Makedonie, starší podoby názvu se používat nesmí.
Historie
Oblast Makedonie patří k jedněm z nejdéle osídlených území Evropy. Ve starověku se území dnešní Severní Makedonie nacházelo na rozhraní vlivu Ilyrů, Thráků a starověkých Makedonců. Ve 4. století př. n. l. oblast zcela ovládli Makedonci, ve 2. století př. n. l. se Makedonie stala římskou provincií. Po rozdělení Římské říše v roce 395 se stala součástí Východořímské říše. Ve středověku byla osídlena Slovany. Země se střídavě ocitala pod nadvládou Bulharské a Byzantské říše. Na přelomu 10. a 11. století se stala centrem říše bulharského cara Samuela. V 11. a 12. století se opět ocitla v rukou Řeků. Osvobodil ji až roku 1203 bulharský car Kalojan. V následujícím století byla pod střídavým vlivem Asjenovců, Latinského císařství, Palaiologovců a Srbů. Na konci 13. století, na přelomu 13. a 14. století a od druhé čtvrtiny 14. století ji ovládali Srbové. Po staletích sporu mezi bulharskou, byzantskou a srbskou říší bylo území od poloviny 14. do počátku 20. století součástí Osmanské říše, kdy se po balkánských válkách v letech 1912 a 1913 území současné Severní Makedonie dostalo pod srbskou nadvládu; další části historické území Makedonie připadly Bulharsku a Srbsku. Během 1. světové války (1915–1918) zde vládlo Bulharské carství, ale po skončení války se vrátilo pod srbskou vládu jako součást nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Během Druhé světové války (1941–1944) byla Makedonie opět ovládána Bulharskem a v roce 1945 bylo území vytvořené socialistické republiky včleněno do Socialistické federativní republiky Jugoslávie, kde zůstalo až do mírového odchodu v roce 1991.
Starověká Peonie náhled|Ruiny města Heraclea Lyncestis, jež založil Filip II. Makedonský Prvním státním útvarem na území dnešní Severní Makedonie bylo království Peonie. Etnické jádro tvořili dle všeho Thrákové, ale působili zde i Dardanové (na severozápadě) a některé ilyrské kmeny. Dardanové založili osadu Scupi, nedaleko dnešního Skopje. Na konci 6. století př. n. l. Peonii ovládli achaimenovští Peršané, po jejich vyhnání Řeky v roce 479 př. n. l. byla snad značná část Peonů deportována do Asie. Peonie ležela severně od starověkého Makedonského království. Jeho král Filip II. Makedonský v letech 355–354 př. n. l. využil smrti peonského krále Agise a Peonii anektoval, přesněji její jižní část. Pohlcené území začalo být nazýváno Makedonská Peonie. Filipův syn Alexandr Veliký dobyl takřka celý zbytek Peonie a začlenil ji plně do své říše. Památkou na tuto éru je například starověké město Heraclea Lyncestis (jih dnešní Bitoly). O tom, zda Alexandra Makedonského považovat za velikána dějin současného makedonského státu, se vedou poměrně vášnivé spory. vlevo|náhled|Římské divadlo ve Stobi V roce 280 př. n. l. Peonii zpustošili Keltové, vedení Brennosem. Po této invazi začala v regionu narůstat politická a vojenská role Dardanů, kteří nakonec Peonii pohltili. Až Filip V. Makedonský ji znovu začlenil do Makedonie roku 217 př. n. l.
Římané celou Makedonii dobyli v roce 168 př. n. l. a roku 146 př. n. l. založili provincii Makedonie. Rozdělili ji na dvě části, ta severnější Macedonia Salutaris („zdravá Makedonie“, známá také jako Macedonia Secunda, „druhá Makedonie“) zahrnovala i celou bývalou Peonii a tedy dnešní území Severní Makedonie. Jejím hlavním městem bylo Stobi (jeho ruiny leží nedaleko dnešního Gradska). Ze Scupi se stala kolonie římských legionářů a zvláště za císaře Domitiana (81-96) centrum romanizace celé oblasti. Zničeno a opuštěno bylo město po zemětřesení v roce 518. Pro další kulturní vývoj území bylo důležité, že na rozdíl od jižnějších oblastí, v této části Makedonie řečtinu vytlačila latina (viz též Jirečkova linie).
Nadvláda Bulharů a Byzance náhled|Klášter Sveti Naum na břehu Ochridského jezera založil svatý Naum, žák Cyrila a Metoděje, koncem 9. století Území dnešní Severní Makedonie bylo v 6. a 7. století osídleno Slovany. Kontrolu nad nimi získali panovníci první bulharské říše, především za vlády chána Presjana (836–852). Slovanské kmeny v oblasti Makedonie konvertovaly ke křesťanství kolem 9. století za vlády Borise I. Ve městě Ochrid, které leží na území dnešní Severní Makedonie, vznikla a působila významná Ochridská literární škola, která se stala hlavním kulturním centrem říše. Založená byla v roce 886 Klimentem Ochridským (přišlým z Velké Moravy), na příkaz Borise I. Podílela se na šíření cyrilice po celém Balkánu. Makedonská literatura je díky ní nazývána nejstarší literaturou bývalé Jugoslávie. Kliment byl žákem Cyrila a Metoděje a návrat jejich dědictví do Makedonie byl symbolickým, neboť právě na základě nářečí makedonských Slovanů vypracovali věrozvěsti svůj umělý jazyk staroslověnštinu, již pak přinesli na Velkou Moravu a založili na ní první slovanské písemnictví. vlevo|náhled|210x210pixelů|Marko Mrnjavčević Když se Bulhaři dostali pod tlak Byzantinců, muselo být na makedonské území přesunuto celé jádro říše – hlavním městem se stalo Skopje a poté Ochrid. Bulharská říše však byzantskému tlaku nakonec neodolala a v roce 1014 ji byzantský císař Basileios II. ovládl. Dnešní Severní Makedonie byla zahrnuta do nové provincie zvané Thema Boulgarias. Na počátku 13. století znovu získala kontrolu nad regionem oživená bulharská říše. Sužována politickými obtížemi ale nevydržela a region se dostal znovu pod byzantskou nadvládu na počátku 14. století. Poté se Makedonie stala součástí Srbské říše. Za vlády cara Štěpána Dušana získala roli centra říše a Skopje se stalo hlavním městem.
Když se na konci 14. století Srbská říše rozpadla, jedním z nástupnických států se stalo Prilepské panství, jež se nacházelo zhruba v hranicích dnešní Makedonie. Mělo jen jediného vládce, a to krále Marka Mrnjavčeviće (syna Vukašina Mrnjavčeviće, který vedl sjednocené Balkánce v bitvě u řeky Marica) v letech 1371–1395. Marko se stal polomýtickým hrdinou mnoha pověstí a lidových písní. Sídlo státu bylo v Prilepu. I za krátkou dobu své existence si vytvořil silnou kulturní tradici, zejména ikonografické malby. Po bitvě u Roviny v roce 1395, v níž Marko padl, ale panství ovládli Osmani. Skopje padlo již roku 1392.
Nadvláda Osmanů náhled|Pohled na Manastır (dnešní Bitola), Edward Lear, 19. stol.