Kašubsko (, , ) je historické a etnografické území na severu Polska, rozkládající se mezi řekami Łeba a Wda a pobřežím Baltského moře. Tvoří jádro tradičního osídlení Kašubů, západoslovanského národa považovaného za přímé potomky starých Pomořanů.Historia Kaszub i Pomorza, Wydawnictwo Uniwersytetu Gdańskiego, 2010. Hlavními městy regionu jsou Kościerzyna, Kartuzy, Bytów, Wejherowo a částečně i Gdaňsk, který byl po staletí kulturním a hospodářským centrem. Území je dnes součástí Pomořského vojvodství.
Etymologie Název Cassubia (lat.) a Kaszëbë (kašubsky) pochází z označení staroslovanského kmene Kaszubů, doloženého ve středověkých pramenech jako Cassubitae, Cassubiani či Cazubitae. Etymologie není jednotně vykládána – nejčastěji se spojuje s praslovanským kasz (sláma, stéblo) nebo s výrazem kaszuby („obyvatelé močálů“), případně se vztahuje ke krajině s množstvím jezer, lesů a rašelinišť.Słownik etymologiczny języka polskiego, PWN, Warszawa, 1999.
Historie Rané dějiny Území dnešního Kašubska bylo od 7. století osídleno západoslovanskými Pomořany. Vzniklo zde několik knížectví, z nichž významné bylo Knížectví východních Pomořan (Pomorania Orientalis) se sídlem v Gdaňsku. Ve 12. století bylo formálně podřízeno Polsku, avšak po roce 1227 získalo širokou autonomii pod vládou gdaňských vévodů.
Nadvláda Řádu německých rytířů Roku 1308 Gdaňsk dobyl Řád německých rytířů, což znamenalo více než 150 let silné germanizace a rekatolizace. Po třináctileté válce (1454–1466) připadla oblast Polskému království jako Královské Prusy.
Novověk Po prvním dělení Polska (1772) připadlo Kašubsko Prusku a bylo začleněno do provincie Západní Prusko (Westpreußen). V 19. století se rozvinulo kašubské národní hnutí (např. Florian Ceynowa, Aleksander Majkowski).
20. století Po první světové válce bylo Kašubsko (s výjimkou svobodného města Gdaňsk) připojeno k Polsku.Encyklopedia Kaszubska, Instytut Kaszubski, Gdańsk, 2015. Za okupace (1939–1945) čelili Kašubové perzekucím, deportacím a germanizaci. Po roce 1945 bylo území plně začleněno do Polska a německé obyvatelstvo bylo převážně vysídleno.
Obyvatelstvo a kultura Kašubové si udržují svébytnou identitu. Kašubština (język kaszubski) je západoslovanský jazyk blízký polštině, s pomořanským substrátem a vlivy němčiny. Od roku 2005 má v Polsku status regionálního jazyka a v některých obcích (např. Sierakowice, Linia, Chmielno) se používá v úředním styku a vyučuje ve školách. K tradiční kultuře patří kašubská výšivka (modro–žluto–zelená paleta), dřevěná architektura, lidová hudba (dudy, housle) a pověsti o Stolemowích (obrech) či Diôbù Kaszëbsczim (kašubském čertu).
Hospodářství a turismus Region tisíců jezer a lesů bývá nazýván Kašubské Švýcarsko (). Rozvíjí se zde agroturistika, rybářství a drobné zemědělství; v posledních desetiletích také ekoturistika a etnografické muzejnictví – např. Muzeum Kašubů v Kartuzích nebo skanzen ve Wdzydze Kiszewskie.
Symbolika Tradičním symbolem Kašubska je černý gryf na zlatém poli, původně erb vévodů z východního Pomořanska. Stejný znak používá i Svaz Kašubů (Zrzeszenie Kaszubsko-Pomorskie). Kašubská vlajka je žluto–černá (žlutý pruh nahoře, černý dole).
Galerie
Odkazy Reference
Literatura Ceynowa, Florian: Rozmova Pólocha z Kaszëbą. Toruń, 1850. Majkowski, Aleksander: Żëcé i przigodë Remusa. Gdańsk, 1938. Historia Kaszub i Pomorza. Wydawnictwo Uniwersytetu Gdańskiego, 2010. Encyklopedia Kaszubska. Instytut Kaszubski, Gdańsk, 2015. Słownik etymologiczny języka polskiego. PWN, Warszawa, 1999.
Související články Kašubové Pomořansko Pomořané Kašubština Svaz Kašubů Královské Prusy
Externí odkazy
Oficiální stránky Svazu Kašubů (polsky) Muzeum Kašubů v Kartuzích (polsky)
Kategorie:Pomořansko