náhled|upright=1|Panorama Kutné Hory, vlevo kostel svatého Jakuba, vpravo chrám svaté Barbory upright=1|náhled|Tančící dům v Praze od architektů Franka Gehryho a Vlada Miluniće Česká architektura, či přesněji architektura v Česku je pojem, který zahrnuje množství významných historických i moderních architektonických památek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Od prvních počátků do současnosti jsou v ní zastoupeny snad všechny historické styly, najdeme mezi nimi mnoho památek z různých historických období. Některé z nich jsou zapsány na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Podmínky a předpoklady České země díky své poloze uprostřed evropského kontinentu byly odedávna častým místem střetávání mnoha kultur. Z této rozmanitosti těžily také v oblasti architektury, která je tak na českém území mimořádně bohatá, co do množství různých architektonických slohů a stavebních stylů i jejich koncentrace.
Na rozvoj architektury mělo vliv rovněž bohatství přírodních zdrojů stavebního materiálu a v neposlední řadě schopné, pracovité a zároveň poměrně vzdělané obyvatelstvo. V českých zemích již od středověku působilo také mnoho zahraničních architektů, zejména z německých zemí, ale také z Itálie či Francie, kteří zde realizovali stavební a umělecká díla stylů přinesené ze své vlasti. Specifickou oblastí jsou také projevy lidové architektury.
Některým historickým a architektonickým památkám v Českých zemích se bouřlivé historické události naštěstí většině vyhnuly, jiným ne, ale na rozdíl od jiných států se zde i tak dochovalo mnoho skvostů od dob románských do současnosti. České, a moravské gotické, barokní a rokokové chrámy, zámky a paláce, či secesní a modernistické budovy jsou dnes neodmyslitelnou součástí západoevropské architektury.
Architektonické památky jsou chráněny státem, prostřednictvím Státního památkového ústavu a dalších vládních i nevládních institucí. I přesto jsou po celém Česku rozesety rozvaliny starodávných pevností, tvrzí a zříceniny hradů, zanedbaných zámků či opuštěných klášterů a chátrajících kostelů. Zkázu mnoha historicky cenných objektů přinesla částečně vojska cizích armád například za třicetileté války, ale především o dvě stě let dříve husité. Ti dobyli množství hradů, a vydrancovali, zničili a vypálili mnoho chrámů, kostelů i klášterů v Čechách na Moravě i na území dnešního Slovenska. Naopak v tzv. době temna po Bílé hoře vzniklo největší množství často velmi cenných barokních památek. Osvícenská doba za panování císaře Josefa II. znamenala rušení klášterů a kostelů a jejich přeměnu na objekty pro světské a vojenské účely. Další velkou pohromou pro mnoho architektonických skvostů pak nebyli němečtí okupanti, nýbrž opět domácí komunisté, kteří zlikvidovali či zestátnili veškeré zámky a kláštery a následně v nich zaváděli podniky průmyslové výroby, či je přeměňovali pro potřeby armády apod. S následky často velmi necitlivého zacházení jsou na mnoha místech patrné dodnes.
Česká architektura na starých rytinách Některé staré dobové rytiny zachycující některé již neexistující objekty, či je možné z nich vyčíst přibližnou historickou podobu.
Pozůstatky staveb a zříceniny Mnohé významné stavby nejstaršího období české architektury dnes již připomínají jen zříceniny a ruiny případně jen základy, které po nich zůstaly. Mezi nejvýznamnější patří: základy románské baziliky v Sázavském klášteře, či gotická klenba klášterního kostela sv. Prokopa tamtéž zbytky rotundy svatého Víta na Pražském hradě, její základy jsou na místě dnešní pražské katedrály sv. Víta. rotunda svatého Václava v Praze (pouze základy pod malostranským profesním domem)
Románský sloh
náhled|Rotunda svatého Jiří na Řípu Písemná svědectví o přítomnosti osídlení na území Prahy pocházejí ze druhé poloviny 9. století, ačkoli slovanské osídlení zde existovalo již od 6. století. S obdobím panování nejstarších Přemyslovců jsou spojeny některé kostely. Na konci 9. století byl na náhled|Rotunda svatého Longina nedaleko gotického kostela sv. Štěpána na Novém Městě pražském příkaz knížete Bořivoje založen první kostel zasvěcený Panně Marii. Významná je zpráva o městě Praze od arabsko-židovského kupce Ibrahima ibn Jakúba z poloviny 10. století o „stoletém městě postaveném z kamene a dřeva a s rozvinutým obchodem“, poukazuje na tehdejší dobu bohaté město. To se rozkládalo na území dnešního Starého Města.
Mezi další přemyslovské kostely patří kostely sv. Klimenta na Levém Hradci, Panny Marie v Praze a nejstarší dosud stojící česká stavba, rotunda sv. Petra a Pavla na Budči, kterou nechal roku 895 vybudovat kníže Spytihněv I. O málo mladší byly bazilika sv. Jiří a rotunda sv. Víta na Pražském hradě. Kostely na hradištích hradské soustavy budované Boleslavem I. dokládá zachovalá rotunda sv. Petra ve Staré Plzni. Kamenný otonský kostel postavili také Slavníkovci na svém hradišti v Libici, zbořen byl již v roce 995 při jejich vyvraždění.
V roce 973 bylo založeno pražské biskupství, při kterém vznikla rotunda svatého Víta, knížecí palác a sídlo biskupa, bazilika svatého Jiří s klášterem benediktinek, zatím ještě z kamene a ze dřeva.
Po roce 1061 novým střediskem městského života stal Vyšehrad, kde se roku 1067 usídlil také český panovník, první král Vratislav II. a nechal zde postavit rotunda svatého Martina, která se dochovala dodnes.
Ve 12. století proběhla výstavba nových opevněných zdí s věžemi na Pražském hradě, která byla dokončena na konci století. Na křižovatce cest v údolí pod hradem vzniklo tržiště a velké náměstí. Na Malé Straně se usídlila židovská komunita, o jejíž nejstarší synagoze se ve své kronice roku 1124 zmiňuje Kosmas.
Také na pravém břehu řeky se postupně utvořilo obchodně-finanční centrum – Týn, dvůr chráněný zdmi a příkopem. Z obchodnického osídlení pod hradem se postupně stalo středověké město, kde zemědělské hospodaření bylo zcela nahrazeno řemesly, obchodními a finančními transakcemi. Vesnice a sídla na obou březích Vltavy pak spojil nejprve dřevěný most, který však poničily povodně. Kolem roku 1165 byl starý dřevěný most nahrazen kamenným mostem královny Judity.
Stavby románského období v českých zemích (přibližně z let 1100–1250) se vyznačují určitou „opatrností“ stavitelů: mohutnými, až několik metrů silnými zdmi, jsou obvykle vystavěné z kamenných bloků bez malty zpevněných kovovými sponami, s malými zdvojenými okny. Fasádu mívaly prostou a neomítnutou, vstupní portály jsou zaoblené, v tympanech hrubě tesané plastiky obvykle s biblickou tematikou. Klenba je ještě prostá okrouhlá, bez žebrování a lomení.
V Česku je románský sloh zastoupen nejhojněji v podobě rotund. Mezi zachovalými románskými budovami jsou: rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě rotunda svatého Martina na Vyšehradě z konce 11. století, rotunda svatého Longina na Novém Městě pražském rotunda svatého Kříže na Starém Městě pražském, obě z počátku 12. století. Rotunda svatého Jiří na Řípu Strahovský klášter Bazilika svatého Jiří zbytky rotundy svatého Víta na Pražském hradě, její základy jsou na místě dnešní pražské katedrály sv. Víta. rotunda svatého Václava v Praze (pouze základy pod malostranským profesním domem)
Mezi nejodvážnější románské stavby v českých zemích patří kostel Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích či pozdně románská bazilika svatého Prokopa v Třebíči (UNESCO), či bazilika sv. Jiří na Pražském hradě ad.
Gotika
náhled|upright=1|Kostel sv. Salvátora a sv. Františka v Anežském klášteře, nejstarší exempláře gotické architektury na českém území náhled|upright=1|Katedrála svatého Václava v Olomouci náhled|Gotická klenba kostela Panny Marie Sněžné v Praze s barokní věžičkou upright=1|náhled|Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, ukázka mistrovského díla vrcholné gotiky v Českých zemích
V období gotiky (ve 13.–14. a částečně také v 15. století) se České království svým významem zařadilo mezi nejdůležitější země Evropy. I přes svou formální podřízenost Svaté říši římské mělo značnou samostatnost. Český král byl nejmocnějším z kurfiřtů, a pokud nebyl sám zároveň císařem (Karel IV. a Zikmund Lucemburský) nebo aspoň německým králem (Václav IV.), tak zastával funkci nejvyššího říšského číšníka. V zemi se aktivně rozvíjely obchod a řemesla, rozkvétaly městský život a kultura a společně s nimi také architektura.
Stavitelé si rychle osvojili nové architektonické ideje přicházející ze západních zemí Evropy (Francie, Německo). Zranitelné, zvláště požárům téměř bez obrany vystavené dřevěné budovy, byly nahrazovány kamennými stavbami, což umožnilo jejich zachování po celá další staletí. Gotické chrámy se staly výraznými dominantami mnoha českých, moravských a slezských měst. Kolem nich byly stavěny radnice anebo významné měšťanské domy s gotickými ochozy v patře, což se stalo charakteristickým prvkem mnoha měst tohoto období v Českých zemích.
Gotické chrámy v současném Česku jsou často sálového typu, kdy centrální loď je stejně vysoká nebo vyšší než postranní lodi. Transept se nerozvíjel, neboť prakticky nebyl využíván. Obvodové zdi jsou silné, mohutné, bez dalších opor, podobně jako ve francouzských chrámech. Výška hrála významnou roli v prostorové orientaci. Úzká vysoká okna byla zdobena vitrážemi. Postupně však docházelo k výraznému zpomalení výstavby z důvodu složitosti stavebních postupů a také probíhající války měly neblahý vliv a velké chrámy tak často zůstávaly nedokončené. Takový osud potkal například velkolepý chrám svatého Víta v Praze. Ten byl dokončen teprve na přelomu 19. a 20. století za použití parléřovského stylu a tzv. barokní gotiky. Právě gotické chrámy však v mnoha případech patří mezi největší chrámy v Českých zemích.
Raná gotika Architektura jako projev kulturního rozvoje se začala v českých zemích prudce rozvíjet za panování pěti posledních přemyslovských králů (1197–1306), a to ve slohu nazývaném raná gotika. Z roku 1233 byl v tomto stylu postaven Anežský klášter v Praze, později staronová synagoga v Praze (druhá nejstarší stále fungující synagoga v Evropě), baziliky v Kouřimi, Kolíně, Písku, Jindřichově Hradci, hrady Zvíkov či Bezděz, roku 1263 klášter Zlatá Koruna, most v Roudnici nad Labem, později řada pražských staveb: kostel sv. Jakuba, klášter sv. Anny, kostel sv. Jiljí.
Z této doby pochází také nejstarší dochovaný most v Česku, Kamenný most v Písku přes řeku Otavu.
Vrcholná gotika Gotická architektura v českých zemích vrcholila za panování českého krále a římského císaře Karla IV., jenž ze své rodné Prahy učinil hlavní město Svaté říše římské. Nechal zde postavit ve vrcholně gotickém slohu Karlův most a byla zahájena velkorysá výstavba katedrály sv. Víta, s pomocí architekta Petra Parléře a jeho syna Jana Parléře. Císař Karel rovněž nechal zhotovit nové korunovační klenoty a pověřil francouzského architekta Matyáše z Arrasu, aby ve středních Čechách nad Berounkou vystavěl hrad Karlštejn, kde měly být české klenoty přechovávány společně s korunovačními klenoty Svaté říše. Ke Karlovým dalším významným počinům patřilo založení Nového Města pražského s františkánským klášterem při chrámu Panny Marie Sněžné, či klášterem svatého Karla Velikého na pražském Karlově.
Zajímavostí je numerologická, či geometrická symbolika či dokonce mystika obsažené v mnoha jeho stavebních počinech. Například pět pražských kostelů tvoří pravidelný symbol kříže (v centru kříže stojí kostel sv. Apolináře a ramena tvoří kostely sv. Kateřiny, kostel Panny Marie na Slupi, Panny Marie v klášteře Na Slovanech), či datum a hodina zahájení výstavby Kamenného (Karlova) mostu 1357. Astronom Zdeněk Horský (1929–1988) vytvořil spekulativní hypotézu o datu 9. července 1357, v 5 hodin a 31 minut. Bylo to prý z toho důvodu, že datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět, tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1.Založení Karlova mostu a kosmologická symbolika Staroměstské mostecké věže, in: Staletá Praha. Sborník Pražského střediska Státní památkové péče a ochrany přírody, 9, Praha, Panorama, 1979, s. 197-212. Dostupné online