thumb|Kresba androgyna s dvěma hlavami, Leonardo da Vinci, přelom 15. a 16. století
Androgynie, z řeckého anér „muž“ a gyné „žena“ je stav, kdy jsou přítomny mužské i ženské znaky, tedy oboupohlavnost. V biologii může být chápán jako synonymum k hermafroditismu, respektive u lidí intersexuality, v psychologii kombinaci osobnostních rysů tradičně přisuzovaným pohlavím. V různých kulturách a epochách byla, často v závislosti na kontextu, jak odmítána, tak oceňována. V západní společnosti začala být androgynie přijímána především od 60. let 20. století v souvislosti s druhou vlnou feminismu, sexuální revolucí a hnutím za práva LGBT lidí.
Etymologie Androgynie jako podstatné jméno se začala užívat cca kolem roku 1850 a nominalizovala přídavné jméno androgynní. Použití přídavného jména se datuje od počátku 17. století a je samo odvozeno od staršího francouzského (14. století) a anglického (r. 1550) termínu androgyne. Termíny jsou nakonec odvozeny ze starověké řečtiny: ἀνδρόγυνος od , mající původ v - (anér, andr-, což znamená „muž“) a (gunē, gyné, což znamená „žena“), přes latinu: androgynus, starší slovní tvar androgyn je ještě používán jako podstatné jméno s překrývajícím se souborem významů.
Historie
V západní kultuře byla androgynie někdy spojována s pozitivně chápanou celistvostí či totalitou. Androgynie mezi lidmi – fyzické, psychické, a kulturní – je doložena od nejstarší historie a skrze světové kultury. Starověký řecký mýtus o Hermaphroditovi a Salmacis, dvě božstva spojena do jednoho nesmrtelníka – poskytl referenční rámec používaný v Západní kultuře po staletí. Androgynie a homosexualita jsou vidět v Platónově Symposiu v mýtu, který Aristofanés vypráví publiku. Lidé bývali dříve sférické bytosti se dvěma těly, které k sobě byly připojeny zády. Existovaly tři pohlaví: mužsko-mužští lidé, kteří sestoupili ze slunce, žensko-ženští lidé, kteří sestoupili ze země, a mužsko-ženští lidé, kteří přišli z měsíce. Poslední pár představuje androgynní pár. Tito sféričtí lidé se snažili převzít božskou moc, ale nepodařilo se jim to. Zeus se tedy rozhodl nechat je rozpůlit, a přiměl Apolla, aby je sešil dohromady a nechal pupík na připomenutí, že nemají vzdorovat bohům. Kdyby to udělali znovu, nechal by je rozpůlit a mohli by skákat jen po jedné noze. Platón v tomto díle tvrdí, že homosexualita není hanebná. Toto je jeden z nejstarších odkazů na androgynii. Jiné rané odkazy na androgynii zahrnují astronomii, kde názvem androgyn pojmenovávali planety, které měnily teplotu.
Filozofové jako Philo z Alexandrie a raně křesťanští vůdci jako Órigenés, Řehoř z Nyssy nadále podporovali myšlenku androgynie jako původní a dokonalý lidský stav během pozdní antiky.van der Lugt, Maaike, “Sex Difference in Medieval Theology and Canon Law,” Medieval Feminist Forum (University of Iowa) vol. 46 no. 1 (2010): 101–121 Ve středověké Evropě, hrál pojem androgynie důležitou roli v křesťanské teologické debatě a alchymistické teorii. Vlivní teologové, například Jan z Damašku a John Scottus Eriugena nadále podporovali předpodzimní androgynii navrhovanou ranými církevními otci, zatímco ostatní duchovenstvo vykládalo a diskutovalo o vhodném názoru a léčbě současných „hermafroditů“.
Zahrnování androgynie v západním esotericismu pokračovalo do moderní doby. Antologie Alchemických myšlenek De Alchemia z roku 1550 obsahovala vlivný Růženec filosofů, který znázorňuje posvátné manželství mužského principu (Sol) s ženským principem (Luna), vytvářející "Božského Androgyna," reprezentující alchymistické hermetické přesvědčení v dualismus, transformaci, a transcendentální dokonalost unie protikladů.Dennis William Hauck, The Complete Idiot’s Guide to Alchemy (New York: Penguin, 2008), 241 Symbolika a význam androgynie byla středem pozornosti německého mystika Jakoba Böhmeho a švédského filozofa Emanuela Swedenborga. Filozofický koncept "Všeobecného Androgyna" (nebo "Univerzálního Hermafrodita") – dokonalého splynutí pohlaví, které předcházely dnešnímu zkaženému světu a/nebo byla utopie dalšího – také hrála ústřední bod v Rosicrucianově doktríněWilliam Wallace Atkinson, The Secret Doctrines of the Rosicrucians (London: L.N. Fowler & Co., 1918), 52-61. a filozofických tradicích jako Swedenborgianismus a teosofii. Architekt dvacátého století Claude Fayette Bragdon vyjádřil za použití stavebních bloků v mnohých ze svých nejznámějších děl tento koncept matematicky jako magický čtverec.Ellis, Eugenia Victoria (June 2004).
Romantičtí básníci Samuel Taylor Coleridge a Percy Bysshe Shelley nebo spisovatelka Virginia Woolf se domnívali, že velký tvůrčí duch musí být androgynní. Psycholog Carl Gustav Jung považoval za zdravou lidskou duši taktéž za androgynní, s animem a animou v rovnováze, která díky tomu může dosáhnout svého plného potenciálu.
Feminismus a osvobození gayů
Na přelomu 60. a 70. let 20. století se androgynita počala objevovat ve feministickém myšlení a v souvislosti s hnutím za osvobození gayů. Aktivista za gay práva Dennis Altman ve své knize Homosexual Oppression and Liberation z roku 1972 volal po konci represe, která člověku zabraňuje přijmout jeho esenciálně androgynní povahu. Podobnou myšlenku zastávala antropoložka Gayle Rubin, která v roce 1975 označil ideální společnost takovou, která je androgynní, postrádající koncept genderu a kde je pohlaví jedince irelevantní v ohledu na toho, koho může nebo nemůže milovat. Feministická autorka Carolyn Heilbrun ve své knize Toward a Recognition of Androgyny z roku 1973 zastávala názor, že pohlaví existuje jako spektrum, v rámci kterého by jedinec měl mít dovoleno nalézt své místo bez ohledu na zvyky okolí.
Zároveň byla ale ve feministickém prostředí androgynita kritizována. Básnířka Adrianne Rich po počáteční pozitivním náhledu na ní začala androgynitu kritizovat a stejně jako někteří další ji označila za něco, co ve skutečnosti podporuje patriarchát. Podle těchto názorů se skrze ní politický, systémový, problém redukuje na osobní volbu a obraz androgyna je často jen obrazem mužem zdokonaleného skrze přídavek malé dávky ženství. V souvislosti s androgynitou módy přelomu 70. a 80. let 20. století bylo poukázáno například na to, že glam rockoví a heavy metaloví hudebníci, se svou výraznou androgynitou, nijak neohrožovali heterosexuální a sexistické normy, zatímco explicitně bisexuální David Bowie nebo příliš „butch“ kulturistka Bev Francis, přitahovali negativní pozornost.
Také v prostředí gay hnutí přestala být androgynita ideálem a homosexuální muži přestali chápat svou identitu jako kombinaci mužského a ženského elementu, což byl pohled vycházející ze starších koncepcí třetího pohlaví, uranismu nebo sexuální inverze. Z těchto důvodů začal z gay kultury mizet drag queens, dichotomie jako femme/butch a další formy překračování či kombinování genderu. Projevil se v tom vliv Michela Foucaulta, který označil gender za pouhý sociální konstrukt. Ze stejného důvodu ale došlo v rámci LGBT hnutí na přelomu 20. a 21. století k návratu překračování či kombinování genderu, nyní jako kritika převládající chápání genderu jako binárního. I tato „nová androgynita“ zůstává předmětem kritiky některých feministek, jako je například Biddy Martin.
Symboly a ikonografie náhled|Caduceus Ve starověkém a středověkém světě byli androgynie a hermafroditi zastoupeni v umění caduceusem, holí s transformační silou v antické řecko-římské mytologii. Caduceus byl vytvořen Teiresiem a představuje jeho transformaci do ženy, kterou způsobila bohyně Héra resp. Juno, jako trest za napadení pářících se hadů. Caduceus byl později v majetku Herma resp. Merkura a stal se základem astronomického symbolu pro planetu Merkur a pro botanické označení hermafrodita. Tento symbol je někdy užíván pro označení transgender lidí.
Další známou ikonou androgynie ve středověkém a raně moderním období byla Rebis, figura spojující muže a ženu, často se solárními a lunárními motivy. Dalším symbolem byl sluneční kříž, který spojil kříž (nebo saltire), symbol muže, s kruhem, symbolem ženy.William Wallace Atkinson, The Secret Doctrines of the Rosicrucians (London: L.N. Fowler & Co., 1918), 53-54. Tento znak je nyní astronomickým symbolem pro planetu Zemi.http://solarsystem.nasa.gov/galleries/solar-system-symbols|accessed February 23, 2016 náhled|Symbol Merkuru odvozen z Caduceusu|146x146pixelů náhled|Rebis z roku 1617|162x162pixelů náhled|"Růže a kříž", symbol androgynie|150x150px náhled|"Růže a kříž" alternativní verze|150x150pixelů
Genderové identity Pro člověka je androgyn z hlediska genderové identity osoba, která nezapadá do typické mužské či ženské genderové role jeho společnosti. Androgyni mohou také užívat termín "ambigender" nebo "polygender" k jejich vyjádření. Mnoho androgynů se označují za mentálně mezi mužem a ženou. Mohou se označovat jako "non-gender", "genderově neutrální" (gender neutral), "agender", "mezi pohlavími", "genderqueer", "non-binary" (nebinární), "multigender", "intergendered", "pangender" nebo "gender fluid", nicméně tyto termíny se lehce liší v definici. Osoba, která je androgynní, se může zavázat s tím, co je bráno jako mužské nebo ženské chování a úkoly. Mají vyváženou identitu, která zahrnuje přednosti obou pohlaví a mohou se odloučit od sociálně přidělených úkolů jednoho z pohlaví.Woodhill, Brenda; Samuels, Curtis (2004). Lidé, kteří jsou androgynní, neberou v potaz, které vlastnosti jsou kulturně zkonstruované specificky pro muže a které pro ženy v dané společnosti, a raději se zaměřují na chování, které je nejvíce efektivní v dané situaci.Woodhill, Brenda; Samuels, Curtis (2004).
Bemin inventář genderových rolí Bemin inventář genderových rolí (BSRI) byl sestaven ranou vůdčí zastánkyní androgynie, Sandrou Bem (1977).Santrock, J. W. (2008). BSRI je jedním z nejvíce používaných genderových měřítek. Na základě individuálních odpovědí na položky v BSRI jsou klasifikovány jako jedny ze čtyř genderových rolí orientace: mužská, ženská, androgynní a nediferencovaná. Bem chápala, že mužské i ženské vlastnosti mohou být vyjadřovány kýmkoliv a to by určovalo dané orientace genderových rolí.
Androgynní člověk je žena nebo muž, který má vysoký stupeň obou, ženských (expresivních) a mužských (instrumentálních) rysů. Ženský jedinec je zařazen vysoko v ženských (expresivních) vlastnostech a nízko v mužských (instrumentálních) rysech. Mužský jedinec je zařazen vysoko v instrumentálních rysech a nízko ve expresivních rysech. Nediferencovaná osoba je řazena nízko v ženských i mužských rysech.Santrock, J. W. (2008).
Pohlaví a chování Lesby, které se nedefinují jako butch (výrazně mužné) nebo femme (výrazně ženské), se mohou identifikovat s různými jinými označeními včetně "androgynní", zkráceně "andro". K několika dalším příkladům patří "lipstick lesbian", "tomboy", a "tom suay", což thajsky znamená 'krásná butch'. Některé lesby celkově odmítají označení genderových performativit a neschvalují jejich uvalení ostatními. Všimněte si, že androgyni a butch jsou často považovány za ekvivalentní definice, i když méně na butch/femme scéně.
Nedávno ražené slovo genderqueer je často používáno k odkázání na androgynii, ale pojmy "genderqueer" a "androgynie" (nebo "androgynní") nejsou ekvivalentní, ani zaměnitelné. "Genderqueer" není specifické pro androgyny. Není to označení genderové identity a může odkazovat na jakoukoli osobu, cisgender nebo transgender, jejichž chování spadá mimo běžné genderové normy. Kromě toho, "genderqueer", na základě jeho vazby s queer kulturou, nese společensko-politické konotace, které androgynie nenese. Z těchto důvodů někteří androgyni mohou označení "genderqueer" považovat za nepřesné, nepoužitelné, nebo urážlivé. "Androgneita" je realizovatelnou alternativou k "androgynii" pro odlišení vnitřních (psychologických) faktorů od vnějších (vizuálních) faktorů.