Vilém z Champeaux, fr. Guillaume de Champeaux, lat. Guillelmus Campellensis (kolem 1070, Champeaux – 18. ledna 1121, Châlons-en-Champagne) byl francouzský filozof a teolog, představitel scholastiky.

Život Byl žákem Manegolda z Lautenbachu, Anselma z Laonu a Roscelina z Compiègne. Po skončení studií vyučoval na pařížské katedrální škole, kde k jeho posluchačům patřil Pierre Abélard. V roce 1108 se kvůli obtížím nejasného původu – snad kvůli sporům s Abélardem – uchýlil do ústraní kláštera svatého Viktora. Brzy tu však obnovil své přednášky z rétoriky, filozofie a teologie a stal se pravděpodobně i podněcovatelem příklonu k mystice, která později ve svatoviktorské škole převládla (Vilém byl přítelem sv. Bernarda z Clairvaux, předního mystika té doby).TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 5., Holbein–Itálie (sešity 131–151). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1930–1932. 448 s. [Viz str. 191.] V roce 1113 byl ustanoven biskupem v Châlons-sur-Marne a působil v tomto úřadě až do konce života.

Učení Z Vilémova díla se dochovalo jen málo spisů, jeho názory o obecninách známe převážně z prací Abélardových.KUŤÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník latinských spisovatelů. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1984. 718 s. [Viz str. 290.] Na rozdíl od svého nominalisticky orientovaného učitele Roscelina Vilém zastával ve sporu o univerzálie stanovisko krajního realismu. V prvních fázích své filozofické činnosti učil, že každá druhová všeobecnina existuje v individuích daného druhu jako jedna a tatáž podstata a že tato individua se liší od sebe jen tzv. akcidenty.

Pod vlivem Abélardových kritických námitek změnil později své učení a přiklonil se k tzv. „realismu indiference".LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. . [Viz str. 320.] Tvrdil, že je třeba rozlišovat to, co je společné všem individuím a co je indiferentní (nerozlišitelné), od toho, co je každému individuu osobně vlastní. Individua jsou singulární bytí, numericky a akcidentálně odlišená, a v nich je pluralita podstat – avšak indiferentní substance je společná a je jedna.ŠOKA, Silvester. Úvod do dejín filozofie. Stredovek. 3. vyd. Vydal Spolok sv. Vojtecha v Cirkevnom nakladateľstve, Bratislava, 1988. 188 s. [Viz str. 28.] BONDY, Egon a MACHOVEC, Martin, ed. Poznámky k dějinám filosofie. 4, Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha: Vokno, 1993. 254 s. . [Viz str. 110.]

Později Vilém zastával ještě třetí teorii, tzv. teorii podobnosti. Podle ní přirozenost v různých lidech není totožná, ale pouze podobná, a to proto, že jsou lidé.

Dílo De eucharistia (O eucharistii) Sentantiae (Sentence)

Odkazy

Reference

Literatura BONDY, Egon a MACHOVEC, Martin, ed. Poznámky k dějinám filosofie. 4, Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha: Vokno, 1993. 254 s.. [Viz str. 110.] DRTINA, František. Úvod do filosofie. Díl historický: základní úvahy, myšlenkový vývoj evropského lidstva. Část 1, Starověk a středověk. Praha: J. Laichter, 1914. 568 s. [Viz str. 469.] KACHNÍK, Josef. Dějiny filosofie. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1904. 380 s. [Viz str. 127.] KUŤÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník latinských spisovatelů. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1984. 718 s. [Viz str. 289–290.] ŠOKA, Silvester. Úvod do dejín filozofie. Stredovek. 3. vyd. Vydal Spolok sv. Vojtecha v Cirkevnom nakladateľstve, Bratislava, 1988. 188 s. [Viz str. 27–28.]

Kategorie:Narození v roce 1070 Kategorie:Úmrtí v roce 1121 Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové v Châlons-sur-Marne