Farman H.F.20 a jeho verze byly průzkumné letouny vyráběné ve Francii před vypuknutím první světové války a na jejím počátku.

Vznik a vývoj Na konci roku 1913 přepracovali Henri Farman a jeho inženýři dvoumístný stroj H.F.16, jehož různé verze poháněly rotační sedmiválce Gnome Delta po 51 kW, nebo 74 kW, vždy v tlačném uspořádání, na vojenský letoun H.F.20. Úprava spočívala ve zkrácení spodní nosné plochy až téměř na úroveň vnějších mezikřídelních vzpěr, prodloužení trupové gondoly a v zástavbě rotačního sedmiválce Gnome Lambda o výkonu 51 kW.Jiří Hornát, Henri Farman H.F.20, Letectví+Kosmonautika, 2008, str.30, č.4 Během letových testů se projevila nízká rychlost H.F.20, avšak pro roli pozorovacího a průzkumného stroje dobrá stabilita letu a řiditelnost. Pro vzlety a přistání na improvizovaných travnatých plochách byla kola hlavního podvozku zdvojena a doplněna krátkými ližinami. Osádka byla dvoučlenná, tvořená pilotem v přídi letounu a za ním sedícím pozorovatelem.

Některé letouny měly uspořádání osádky opačné, a vpředu sedící pozorovatel ovládal pohyblivý kulomet, často Hotchkiss ráže 8 mm. Některé francouzské stroje byly již počátkem války vybaveny fotografickou kamerou nebo radiotelegrafickým přístrojem. H.F.20 mohl být vybaven i několika jednoduše zavěšenými pumami ráže 75 mm svrhovanými odhadem.

Některé pozdější H.F.20 měly navíc zvětšeno rozpětí horního křídla na 14,20 m a delší křidélka. Jiné exempláře se vyznačovaly podvozkem bez ližin jako u typu H.F.22 a palivovou nádrží o větším objemu. Během výroby byl také upravován tvar svislé ocasní plochy.

Nasazení thumb|Farman H.F.20 na letišti Nikopolis, nedaleko Prevezy, Řecko Do výzbroje francouzského vojenského letectva (Aviation militaire) vstoupil H.F.20 počátkem roku 1914. Ještě před válkou stroje převzala escadrille (letka) HF 1, která již v únoru 1915 přešla na typ Maurice Farman MF.11. Následovala letka HF 7, přidělená do pevnosti Verdun, přezbrojená v únoru 1915 na stroje M.F.7. Další, ještě předválečnou letkou s letouny H.F.20, byla HF 13, která v roce 1915 přešla na letouny Caudron G.3. Obdobně vznikla i letka HF 19, která přebírala M.F.7 v prvních měsících roku 1915. Letka HF 28, utvořená na počátku konfliktu, se v září 1914 s H.F.20 účastnila bitvy o Pikardii. V lednu 1915 převzala Caudrony G.3. Až v září 1914 byla ustavena letka HF 32, která o rok později přezbrojila na M.F.11. V pilotních školách Aviation militaire sloužily H.F.20 až do října 1917.

Prvním zahraničním vojenským uživatelem se v roce 1913 stalo Dánsko, jehož jeden zakoupený H.F.20 sloužil do roku 1917. Jeden H.F.20 obdrželo jako vojenskou pomoc z Francie také Řecko. V roce 1914 dovezlo jeden kus i Japonsko, kde posloužil jako vzor domácímu typu Kaišiki 7. Nizozemsko získalo tři kusy, jimž byla přidělena označení LA 2, LA 3 a LA 4.

Od roku 1914 měly letouny H.F.20 ve stavu 1. letka belgického armádního letectva v Lutychu, 2. dislokovaná v Namuru a letky č. 3 a 4 v Brasschaatu. Některé ze strojů byly vybaveny radiostanicemi.

V Itálii postavili celkem pět H.F.20, z toho čtyři v modifikované podobě konstruktéra Umberta Savoii. Na začátku roku 1914 utvořily letku „Squadriglia Savoia“. Na začátku války s jedenácti H.F.20 operovalo Rumunsko, v červnu 1915 byly nahrazeny M.F.11.

Dalším zahraničním uživatelem H.F.20 se v roce 1917 stalo Argentinské letectvo, které vlastnilo tři H.F.20, z toho dva doma postavené. Čtvrtý značně vylepšený vyrobil arzenál v Rio de la Plata.

H.F.20 byl také v létech 1913-1922 licenčně vyráběn společnostmi Ščetinin a Anatra v Rusku, kde vzniklo na 1 500 strojů této typové řady, převážně elementárních cvičných. Tři letouny H.F.20 užívalo Srbsko, dva Švýcarsko.

Britský Royal Flying Corps (RFC) zakoupil jeden H.F.20 a ještě v roce 1913 jich několik postavila továrny Airco a Grahame-White ve Spojeném království. Užívaly se u perutí č. 3, 5 a 6. Jiří Hornát, Henri Farman H.F.20, Letectví+Kosmonautika, 2008, str.31, č.4 Royal Naval Air Service mělo ve stavu až 27 H.F.20 vybavených různými pohonnými jednotkami, z nichž naprostá většina létala s plováky. Spolu s pozdějšími H.F.22 byly společně typově označeny Henry Farman Seaplane.

H.F.20 trpěl nedostatečným výkonem pohonné jednotky, a ve snaze tento nedostatek napravit byl zkoušen s mnoha různými motory, což ale dlouho nevedlo k podstatnému zlepšení. Problém byl vyřešen až typem H.F.27, disponující dvojnásobným výkonem motoru oproti původní verzi, ale v té době byl již stroj koncepčně zcela zastaralý.

Varianty thumb|Švýcarský H.F.20 H.F.20 – původní verze s motorem Gnome 7A. H.F.21 – verze s motorem Gnome Lambda a zvětšeným rozpětím a plochou křídel. H.F.22 – verze s motorem Gnome Lambda a zvětšeným rozpětím. Existovala i plováková varianta. H.F.23 – s motorem Gnome Lambda a zvětšeným rozpětím křídel. Pozemní i plováková verze. H.F.24 – verze s motorem Gnome Lambda, zkráceným rozpětím dolního křídla a zmenšenou trupovou gondolou přemístěnou pod horní křídlo. Pravděpodobně postaven pouze jeden kus. H.F.25 – verze s motorem Gnome Lambda, určená jako turistický a sportovní letoun. H.F.26 – verze s motorem Salmson 9. H.F.27 – verze s motorem Salmson 9, celokovovou kostrou, oběma křídly o stejném rozpětí a čtyřkolým příďovým podvozkem vzniklá roku 1915.

Uživatelé thumb|H.F.20 Švýcarských vzdušných sil v době první světové války.

Argentinské letectvo Argentinské námořnictvo (H.F.22)

Belgické letectvo

Dánské armádní letectvo Francie Service aéronautique militaire Aéronavale (H.F.22)

Corpo Aeronautico Militare Italské královské námořnictvo (H.F.22) Japonsko Japonské císařské armádní letectvo

Nizozemské armádní letectvo (HF.20 a HF.22) Nizozemské námořní letectvo (plovákové HF.22) Rumunsko Rumunské královské letectvo

Letectvo carského Ruska Ruské carské námořnictvo (H.F.22) 22px|Vlajka RSFSR (1918-1925) Ruská sovětská federativní socialistická republika Dělnicko-rolnické vzdušné síly

Řecké královské námořnictvo

Sovětské letectvo

Royal Flying Corps 3. peruť RFC 5. peruť RFC (H.F.20 a H.F.27) 6. peruť RFC 26. peruť RFC (H.F.27) 30. peruť RFC (H.F.27) 31. peruť RFC (H.F.27) Royal Naval Air Service 22px|border|Srbská vlajka (1882-1918) Srbsko Srbské letectvo

Flygkompaniet Švédské námořnictvo (H.F. 23)

Švýcarské vzdušné síly

Specifikace

Údaje platí pro H.F.20 francouzské výroby s motorem Gnome 7A o 59 kW. Data dle publikace French Aircraft of the First World WarDavilla a Soltan, 1997 Technické údaje Posádka: 2 (pilot a pozorovatel) Délka: 8,06 m Rozpětí: 13,65 m Výška: 3,15 m Nosná plocha: 35 m Prázdná hmotnost: 360 kg Vzletová hmotnost: 660 kg Pohonná jednotka: 1 × rotační motor Gnome 7A Výkon pohonné jednotky: 80 hp (59,6 kW) Výkony Maximální rychlost: 165 km/h Dolet: 315 km Vytrvalost: 3 hodiny Výstup do 2 000 m: 22 minut Výzbroj 1 × pohyblivý kulomet možnost nesení leteckých pum ráže 75 mm

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Farman HF.20 na www.valka.cz Kamufláže letounu H.F.20

Kategorie:Francouzská průzkumná letadla HF.20 Kategorie:Dvouplošníky