Karel Ferdinand Maxmilián hrabě z Waldsteinu, také z Valdštejna (1634 – 9. dubna 1702 Vídeň, německy ) byl český šlechtic z hrádecké větve starobylého rodu Valdštejnů (Waldsteinů), uplatnil se jako významný diplomat ve službách Habsburků, později zastával vlivné hodnosti u císařského dvora ve Vídni. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a vlastnil rozsáhlé statky v severních Čechách. Jeho mladším bratrem byl pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna.
Původ a diplomatická kariéra Narodil se jako pátý syn hraběte Maxmiliána z Valdštejna (1596–1655) a jeho manželky Kateřiny, rozené z Harrachu (1599–1640). Absolvoval kavalírskou cestu, během níž několik let studoval na univerzitě v Lovani.Kubeš, Jiří: Náročné dospívání urozených; Pelhřimov, 2013, s. 75-76 V roce 1654 byl jmenován císařským komořím a svou další kariéru spojil s vládou Leopolda I., jehož císařské korunovace ve Frankfurtu se zúčastnil (1658).Kubeš, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou; České Budějovice, 2009, s. 161
Prvním diplomatickým úkolem byl pověřen již v roce 1657, kdy zastupoval císaře na pohřbu saského kurfiřta Jana Jiřího. Další diplomatickou cestu podnikl v roce 1661, kdy v německých knížectvích sháněl finanční podporu na válku proti Turkům. Později se ještě několikrát vydal do Německa, v letech 1668 a 1670 byl též členem diplomatických misí do Polska. V letech 1677–1679 byl vyslancem v Londýně. V souvislosti s tím byl jmenován tajným radou (1678), ještě předtím získal od španělského krále Karla II. Řád zlatého rouna (1675).
Vrcholem jeho diplomatické kariéry byla mimořádná mise do Polska v roce 1683, jejímž cílem bylo získat polskou podporu v další válce s Tureckem. Po předchozích zkušenostech i za cenu vysokých úplatků polské šlechtě byl úspěšný a 31. března 1683 podepsal spojeneckou smlouvu mezi císařem a polským králem. Na základě této smlouvy pak polský král Jan Sobieski podnikl rozhodující útok v době tureckého obléhání Vídně. Valdštejnovy zkušenosti při jednání s anglickým parlamentem a polským Sejmem utvrdily jeho monarchistické přesvědčení a jako vlivný dvořan pak zůstával předním stoupencem Habsburků.
Kariéra u dvora Vedle diplomatické kariéry budoval i své postavení u císařského dvora, kde byl nejprve již od 60. let 17. století nejvyšším štolbou ovdovělé císařovny Eleonory Gonzaga, třetí manželky Ferdinanda III. V letech 1685–1690 byl nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory Falcko-Neuburské, nakonec se stal nejvyšším komorníkem Leopolda I. (1690–1702). Od roku 1690 byl zároveň státním a konferenčním ministrem, svými názory a rétorikou ovlivňoval chod státní konference a v závěru vlády Leopolda I. patřil k významným osobnostem císařského dvora. Posledním důležitým úkolem byl pověřen v roce 1698, kdy z titulu svých funkcí hostil ve Vídni ruského cara Petra Velikého.
Majetkové poměry Po otci Maxmiliánovi zdědil Svijany a Loučeň (1655), krátce nato po starším bratrovi Ferdinandu Arnoštovi zdědil Mnichovo Hradiště (1657). Na základě nejasně formulované závěti svého bratrance Adama Maxmiliána (1666) se začal soudit o jihomoravské panství Židlochovice. Spor o Židlochovice vedli různí členové rodu Valdštejnů téměř padesát let a o toto výnosné panství nejblíž k Vídni měl Karel Ferdinand velký zájem. Díky spříznění s rodem Clary-Aldringenů byl krátce v letech 1666–1678 také majitelem severočeského panství Benešov nad Ploučnicí. V roce 1680 odkazem příbuzného z rodu Kouniců převzal Českou Lípu a Zahrádky, tyto statky ale nikdy nenavštívil a v roce 1696 je za 450 000 zlatých přenechal opět Kounicům. Mezitím svému synovci Arnoštu Josefovi prodal v roce 1678 panství Mnichovo Hradiště. Jako nejstarší člen rodu Valdštejnů převzal v roce 1684 panství Třebíč, ve stejném roce po starším bratrovi Františku Augustinovi (1628–1684) zdědil Dobrovici v severních Čechách. Pro občasný pobyt v Praze sloužil palác na Malé Straně, vystavěný po roce 1667.
Vzhledem ke službě u dvora a diplomatickým cestám pobýval Karel Ferdinand převážně mimo Čechy a jeho zájem o zděděný majetek se omezoval pouze na výnos, který mu umožňoval finančně náročný pobyt u dvora. I když jsou doloženy jen strohé výnosy ohledně povinností poddaných, na druhou stranu jeho postavení u dvora umožnilo rozkvět poddanských měst a rozšiřování městských privilegií (DobroviceKuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl I.; Praha, 1996, s. 655 ). V Dobrovici jsou také doloženy tři krátké pobyty (1685, 1691, 1696). Přestože vlastnil rozsáhlé statky v Čechách, finančně náročné aktivity u dvora a v zahraničí jej nutily ke značnému zadlužování. Půjčoval si například od spřízněného rodu Thun-Hohensteinů, v roce 1681 si půjčil 100 000 zlatých od Heřmana Jakuba Černína. Naopak sám půjčoval dál a mezi jeho věřiteli byl například nejvyšší sudí František Karel Přehořovský z Kvasejovic.
Hlavní panství Benešov nad Ploučnicí (1666–1678) Česká Lípa (1680–1696) Dobrovice (1684–1702) Loučeň (1655–1702) Mnichovo Hradiště (1657–1675) Svijany (1655–1702) Třebíč (1684–1702)
Rodina Za manželku si vzal 29. ledna 1660 svou sestřenici Marii Alžbětu z Harrachu (1637–1710), vzhledem k blízkému příbuzenskému vztahu byl ke sňatku nutný papežský dispens. Jejich manželství bylo podle dochované korespondence šťastné a harmonické, ale narodil se z něj jen jeden potomek, syn Karel Arnošt (1661–1713), později taktéž významný císařský diplomat. Karel Ferdinand z Valdštejna zemřel ve Vídni 9. dubna 1702 a za početné účasti dvořanů byl pohřben ve vídeňském kostele sv. Augustina.
Odkazy
Reference
Literatura Hrbek, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách; Praha, 2013 Kalista, Zdeněk: Čechové, kteří tvořili dějiny světa; Praha, 1999, str. 137-146
Externí odkazy
Rodokmen Valdštejnů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Karel Ferdinand Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Čeští komorníci Kategorie:Čeští hofmistři Kategorie:Pohřbení v augustiniánském kostele ve Vídni Kategorie:Narození v roce 1634 Kategorie:Úmrtí 9. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1702 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži