Stejnopohlavní manželství je ve Francii legální od 18. května 2013. Francie se stala tak třináctou zemí na světě, která umožnila homosexuálním párům uzavírat právoplatné sňatky. Zákon se vztahuje jak na metropolitní Francii, tak i na francouzské zámořské departmenty.

Návrh zákona garantujícího párům stejného pohlaví právo na sňatek a společnou adopci dětí zpracovala a předložila Národnímu shromáždění socialistická vláda Jeana-Marca Ayraulta 7. listopadu 2012 za podpory prezidenta Françoise Hollandeho, který se zasazoval o legalizaci stejnopohlavního manželství již ve své prezidentské kampani. 12. února 2013 přijalo Národní shromáždění návrh v poměru hlasů 329:226. 12. dubna 2013 přijal návrh i Senát s pozměňovacími návrhy v poměru hlasů 171:165. Toto následovalo přijetí pozměňovacího návrhu Národním shromážděním 23. dubna 2013 v poměru hlasů 332:225. Přijetí nového zákona zbrzdila iniciativa konzervativní UMP, která jej dala k přezkumu Ústavnímu soudu. Ten jej 17. května 2013 podpořil. 17. května 2013 dostal nový zákon i prezidentský podpis a ihned následující den byl zveřejněn ve Sbírce zákonů Francouzské republiky. První oficiální stejnopohlavní svatba se konala 29. května ve městě Montpellier.

Historie

Mamère a stejnopohlavní manželství náhled|200px|vpravo|Noël Mamère ve své kanceláři v Národním shromáždění (2006) 5. června 2004 oddal bývalý prezidentský kandidát ze strany Europe Écologie – Les Verts Noël Mamère, starosta bordeauxského předměstí Bègles, dva muže Bertranda Charpentiera a Stéphana Chapina. Mamére Deklaroval, že francouzské právo nečiní žádné překážky k podnikání takových kroků, a že se hodlá v této věci odvolávat až na úroveň Evropského soudu pro lidská práva.

Francouzský ministr spravedlnosti Dominique Perben na to reagoval slovy, že by takové svazky neměly mít právní status, a požadoval úřední zásah proti takovým ceremoniálům. 27. července 2004 rozhodl bordeauxský soud, že uzavřené manželství nemá žádné právní následky. Veřejný ochránce práv reprezentující vládu v této věci argumentoval s odvoláním se na občanské právo, které po léta definuje manželství jako svazek složený z manžela a manželky, což jednoznačně vyvolává potřebu přítomnosti dvou osob různého pohlaví. 19. dubna 2005 potvrdil odvolací soud rozhodnutí soudu nižší instance v Bordeaux. 14. března 2007 odmítnul Nejvyšší správní soud Francouzské republiky kasační stížnost Charpantiera a Chapina. 9. června 2016 potvrdil Evropský soud pro lidská práva, že rozhodnutí o neplatnosti manželství Charpantiera s Chapinem nijak neodporovalo Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Reakce Krátce po gay svatbě zahájil ministr vnitra Dominique de Villepin proti Mamérovi disciplinární řízení. Mamére byl následně na měsíc suspendován. Místní správní soud rozhodl, že Mamèrova suspendace byla oprávněná. Mamère posléze oznámil, že se nehodlá odvolávat (Mamère se taktéž neúspěšně pokusil převzít rozhodnutí soudu a odvolat se s ním k Radě států); oba došli k závěru, že soudní rozhodnutí nebylo ze závažných důvodů opodstatněné.

11. května 2004 předseda Socialistické strany François Hollande oznámil, že se pokusí ve své straně získat podporu pro zpracování návrhu zákona, který by zlegalizoval stejnopohlavní sňatky. Jiní předsedové politických stran jako je například bývalý premiér Lionel Jospin veřejně odmítali stejnopohlavní manželství. Hollandeův spojenec Ségolène Royalová v tu samou dobu řekla, že dříve o vhodnosti stejnopohlavního manželství pochybovala, ale momentálně jej plně podporuje.

Zpráva parlamentu z r. 2006 25. ledna 2006 byla v parlamentu zveřejněná „Zpráva o právech rodiny a dětí“. Ačkoliv se parlamentní komise shodly na tom, že by se měla práva plynoucí z Občanského paktu solidarity rozšiřovat, nebyla tehdejší politická scéna možnosti manželství osob stejného pohlaví stále přikloněná. Všeobecně se trvalo na stálé výlučnosti manželství coby svazku muže a ženy, stejně tak i adopčních práv a přístupu k asistované reprodukci pouze pro heterosexuální páry. Někteří politici byli taktéž toho názoru, že zpřístupnění těchto tří institucí stejnopohlavním párům by mohlo odporovat některým konvencím OSN, zejména Úmluvě o právech dítěte, jejímž signatářem je také Francie. Fakt, že mnoho jiných národů už takto rozšířilo LGBT práva, byl opomenut. S odvoláním se na lidská práva dětí zpráva argumentovala tím, že děti mají svá určitá práva, která převyšují práva dospělých, a že absolutně nepřijatelné tato práva porušovat. Z důvodu nízké podpory se rozhodli levicoví členové parlamentu zprávu stáhnout.

Rozhodnutí ústavní rady z r. 2011 Francouzské LGBT organizace se s přesvědčením, že znepřístupnění institutu manželství homosexuálním párům je v rozporu s ústavou, daly podnět k ústavní radě, jehož předmětem byl přezkum článků občanského práva. 28. ledna 2011 rada rozhodla, že právo na uzavření manželství není ústavou garantované, a že rozhodování v otázce legalizace stejnopohlavního manželství náleží pouze zákonodárcům.

Návrh zákona z r. 2011

14. června 2011 hlasovalo Národní shromáždění v poměru hlasů 293:222 proti legalizaci stejnopohlavního manželství. Poslanci vládnoucí strany Unie pro lidové hnutí hlasovali zpravidla proti, zatímco poslanci Socialistické strany hlasovali naopak spíše pro. Socialisté tehdy začlenili legalizaci stejnopohlavního manželství do svého volebního programu v nadcházejících volbách.

Návrh zákona z let 2012–2013

Legalizaci stejnopohlavního manželství a adopce dětí homosexuálními páry deklaroval jako jednu z 60 vládních priorit ve své předvolební kampani socialistický kandidát na prezidenta François Hollande. 6. května 2012 zvítězil Hollande ve volbách. Legalizaci stejnopohlavního manželství naplánoval na začátek jara 2013. 17. června získala Hollandova strana většinu ve Shromáždění. Ten čas při příležitosti Dne hrdosti oznámil vládní mluvčí Najat Vallaud-Belkacem, že návrh zákona o rovném manželství bude přijat nejpozději na jaře 2013. 3. července sdělil francouzský premiér Jean-Marc Ayrault tisku, že manželství a adopce se stanou realitou v prvním pololetí roku 2013. Návrh zákona byl parlamentu předložen 7. listopadu 2012.

2. února 2013 schválilo Národní shromáždění první článek návrhu, který legalizoval stejnopohlavní manželství v poměru hlasů 249:97. Diskuse na toto téma zabrala několik dní a odpůrci nového zákona podali 5000 pozměňovacích návrhů, aby tuto zpomalili přijetí této části. 12. února 2013 přijalo Národní shromáždění celý návrh zákona v poměru hlasů 329:229 a postoupilo jej Senátu.

4. dubna 2013 zahájil Senát diskusi na téma nového zákona a o pět dní později schválil jeho první článek v poměru hlasů 179:157. 12. dubna přijal Senát celý návrh zákona s nepatrnými pozměňovacími návrhy v poměru hlasů 171:165. Pozměněnou verzi zákona o rovném manželství následně přijalo Národní shromáždění v poměru hlasů 331:225.

Opoziční strana UMP okamžitě nový zákona okamžitě napadla u Ústavní rady. 17. května 2013 rozhodla Rada, že je zákon ústavní. Ten samý den jej podepsal i prezident Hollande. Publikován byl 18. května 2013. První homosexuální svatba se konala 29. května ve městě Montpellier.

Rozsah Přijetí nového zákona vyvolalo rozpory, zda jej také aplikovat na státní příslušníky Alžírska, Bosny a Hercegoviny, Kambodži, Kosova, Laosu, Černé Hory, Maroka, Polska, Srbska, Slovinska a Tuniska z důvodu existujících vzájemných dohod, podle nichž má v těchto aspektech přednost před francouzskými zákony země původu. Kasační soud následně v září 2015 rozhodl, že ustanovení těchto dohod je z důvodu diskriminace v rozporu s francouzským právem.

Manželské statistiky náhled|Statistika ukazující procenta počtu stejnopohlavních manželství V r. 2013 následujíc po uzákonění sňatků osob stejného pohlaví, které se staly účinnými 29. května, bylo ve Francii oddáno 7 tisíc homosexuálních párů. Celkový poměr homosexuálních manželství vůči heterosexuálním byl tou dobou 3 %, přičemž na každých 5 připadají tři mužské páry.

V r. 2014 bylo ve Francii uzavřeno již 10 tisíc stejnopohlavních manželství, což je 4 % podíl na všech uzavřených manželství téhož roku. 54 % těchto manželství je gay a zbývajících 46 % lesbických. V poslední době nejméně 6 000 francouzských obcí oslavilo minimálně jednu stejnopohlavní svatbu. 1331 homosexuálních párů bylo oddáno v Paříži, což je 13,5 % ze všech manželství uzavřených ve francouzské metropoli.

V r. 2015 bylo ve Francii oddáno celkem 7 751 homosexuálních párů, což jsou 3,4 % všech manželství. Ten samý rok se uskutečnilo 7 017 svatebních obřadů párů stejného pohlaví vstupujících do občanského paktu solidarity. V r. 2016 bylo v zemi uzavřeno 7 000 stejnopohlavních manželství, což jsou 3 % ze všech manželství.Bilan démographique 2016 Kromě toho bylo uzavřeno 7 102 občanských paktů solidarity.

Od května 2013 do prosince 2016 bylo ve Francii uzavřeno celkem 32 640 stejnopohlavních sňatků. Mariage pour tous : les chiffres clés 4 ans après sa promulgation

V roce 2017 uzavřelo ve Francii manželství přibližně 7000 homosexuálních párů.Mariages et pacs en 2017

Zámořská teritoria a departmenty Do února 2014 se v Nové Kaledonii uzavřelo 11 stejnopohlavních manželství, což činí 1,7 % ze všech manželství. 9 z těchto obřadu se uskutečnilo v Jižní Provincii a zbývající 2 v Severní Provincii. Nouvelle-Calédonie: le mariage gay fait son nid

První homosexuální svatba ve Francouzské Polynésii se odehrála na ostrově Moorea v červenci 2013. Polynésie française : le premier mariage gay dérange Na Réunionu byl první homosexuální svatební obřad uskutečněn v červenci 2013 ve městě Saint-Paul. Laurence et Corinne se Sont dit Oui V Mayotte byl první homosexuální pár oddán v září 2013 v Mamoudzou, největším městě departmentu. Mayotte: premier mariage gay célébré Jednalo se o historický okamžik, kdy bylo manželství párů stejného pohlaví uznáno jurisdikcí s islámskou většinou.

První homosexuální svatba na Guadeloupe se odehrála v červenci 2013 ve městě Saint-Anne. Le premier mariage gay célébré à Saint-Anne Na Martiniku a Svatém Martinu se první svatby párů stejného pohlaví odehrála v červnu a říjnu 2013. Martinique / Premier Mariage Homosexuel Célébré: Deux Femmes se Sont dit Out! Saint-Martin. Un premier mariage gay pour la presque Friendly Island Na Saint Pierru a Miquelonu byl první homosexuální pár oddán v březnu 2014. Premier mariage pour tous célébré à la Mairie de Saint-Pierre V srpnu 2013 se uskutečnila první homosexuální svatba ve Francouzské Guyaně. Un mariage presque normal Místem konání bylo město Saint-Laurent-du-Maroni.

Veřejné mínění Průzkumy veřejného mínění obecně zaznamenávají podporu francouzské společnosti k legalizaci stejnopohlavního manželství:

Průzkum Ifop z r. 1996 ukázal 48 % podporu stejnopohlavnímu manželství a 33 % odpor. Průzkum Gallup z r. 2003 ukázal 58 % podporu stejnopohlavnímu manželství. Podle statistiky Ipsos z května 2004 podporuje 57 % Francouzů stejnopohlavní manželství, zatímco 38 % je proti. Větší míra podpory 75 % byla zaznamenána u věkové skupiny do 35 let. Nicméně pouze 40 % podporovalo adopční práva, ačkoli 56 % mladé generace (do věku 35 let) bylo pro. Statistika Ifop z r. 2004 shledala 64 % podporu stejnopohlavnímu manželství a 49 % podporu plným adopčním právům. Eurobarometr z r. 2006 shledal, že 48 % Francouzů podporuje legalizaci stejnopohlavního manželství v celé Evropě, čímž Francie v tomto měřítku překročila o 4 % průměr EU. Podpora plným adopčním právům byla 35 %, což je o 3 % víc, než je průměr EU. Výzkum Ipsos shledal, že 61 % respondentů podporuje civilní sňatky pro stejnopohlavní páry. Statistika TNS-Sofres z června 2006 shledala 45 % podporu stejnopohlavnímu manželství s 51 % odporem. 36 % podporovalo adopce dětí homosexuálními páry. Výzkum Ifop z června 2008 shledala, že 62 % Francouzů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 38 % je proti. 51 % podporovalo plná adopční práva. Větší podpora 77 % byla znát ve věkové skupině 25-34 let.