Docent je vědecko-pedagogická (nebo umělecko-pedagogická) hodnost vysokoškolského pedagoga vyšší než odborný asistent a nižší než profesor. Slovo pochází původně z latinského docere – vyučovat. Dle úzu se zpravidla užívá obecná zkratka doc. umístěná před jménem jako titul, obdobně jako se zkracuje např. prof., přičemž se zkratka doporučuje psát, pokud jí nezačíná větný celek, s malým počátečním písmenem. Ve světě této hodnosti zhruba odpovídá pozice associate professor, která však na rozdíl od Česka nemívá charakter doživotního „označení“, ale zpravidla je spjata s příslušným funkčním místem. Většinou tuto pozici může vykonávat tzv. postdoktorand, tedy absolvent doktorského studijního programu (doktor – Ph.D.) po splnění předepsaných podmínek.
Řízení předcházející jmenování docentem se nazývá habilitace (habilitační řízení). Skládá se zpravidla z obhajoby habilitační práce před habilitační komisí a habilitační přednášky (před vědeckou radou fakulty), případně může mít daná vysoká škola univerzitního typu (univerzita), která habilitaci provádí, další požadavky – vědecká a pedagogická praxe, citace, články v odborných časopisech (blíže též kupř. Hirschův index) atp. Řádné ukončení habilitačního řízení a následné jmenování docentem je nutným předstupněm k případnému pozdějšímu jmenování profesorem.
Česko
Činnost Docenti se většinou podílejí na vědecké (či umělecké) a pedagogické činnosti, mohou provádět základní či aplikovaný výzkum (teoretický, klinický, experimentální), vedou vědecké týmy, školí studenty v doktorských studijních programech (doktorandy, tedy PhD studenty), vedou výuku klíčových předmětů (předmětů, ze kterých se dělá státní zkouška), vedou výuku a přednášky v jednotlivých předmětech, někdy mohou také vést semináře, resp. cvičení. Dále publikují, vystupují jako garanti studijních programů či studijních oborů – pracují na jejich zdokonalování; docenti jsou pak důležití pro akreditace. Dále vystupují v rolích školitelů doktorandů při disertačních pracích, rovněž mohou předsedat různým komisím nebo se jich účastnit. Mohou též vystupovat jako vedoucí či oponenti rigorózních prací, či též magisterských (diplomových) prací, případně též i bakalářských prací. Zasedají ve vědeckých (či uměleckých) radách fakult, vědeckých (uměleckých, či akademických) radách vysokých škol, různých kolegiích atd. Další náplní jejich práce je například tvorba vysokoškolských skript, tedy odborných textů pro výuku konkrétních vysokoškolských předmětů (kurzů), příprava materiálů pro výuku, zkoušení studentů, rozvoj předmětů a dalšího směřování, zahraniční hostování, účast na vědeckých konferencích v tuzemsku či zahraničí, členství ve společnostech typu edičních rad, činnost recenzentů a další. Docenti jakožto akademičtí pracovníci též mohou zastávat případně i jiné funkce, typicky řídící (manažerské), tedy pozice akademických funkcionářů, např. funkce rektorů, prorektorů, děkanů, proděkanů atp., případně též mohou působit na jiných institucích, např. na klinikách ve funkci přednostů atd.
Pro orientaci lze uvést, že docentem obecně je, či má být, dle předpisů týkajících se habilitací, osobnost s výsledky v oboru uznávanými na národní úrovni, profesorem pak osobnost s výsledky v oboru uznávanými ve světě, tedy i na mezinárodní úrovni.
Jmenování docentem Jmenování docentem je v současnosti v Česku upraveno v § 71 zákona o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Docenta v ČR pro určitý obor jmenuje rektor vysoké školy na základě habilitačního řízení. Habilitační řízení může probíhat na vysoké škole, která má akreditovaný doktorský studijní program (tedy univerzitního typu), v jehož rámci se zde vyučuje daný obor habilitace nebo alespoň jeho podstatná část a zároveň je nutné, aby vysoká škola nebo její součást disponovala platnou akreditací pro habilitační řízení.
Již po jmenování rektorem je následně možné docenta formálně oslovovat touto hodností, tedy užívat toto označení (nikoliv až po obsazení místa docenta), např. doc. MUDr. Jan Novák, Ph.D., doc. Ing. Jan Novák, Ph.D., doc. MgA. Jan Novák, doc. RNDr. Jan Novák, CSc., doc. JUDr. Jan Novák, Dr. – pane docente, ve všech případech.
Titulu „docent“ („profesor“) získanému v ČR se ze zákona za rovnocenný pokládá odpovídající titul získaný v SR v době od 1. ledna 1993 do 28. března 2015, kdy vypršela platnost příslušné mezivládní dohody.
Habilitační řízení Řízení, které předchází jmenování docentem (habilitační řízení, habilitace) je upraveno v § 72 zákona o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Dle toho se docentem může stát uchazeč, který úspěšně projde habilitačním řízením, tento uchazeč (většinou jde o tzv. postdoktoranda, tedy absolventa doktorského studijního programu – Ph.D.) je tedy následně způsobilý zastávat pozici docenta na vysoké škole. Habilitační řízení se zahajuje na návrh uchazeče. V habilitačním řízení se ověřuje vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče (ten se označuje jako tzv. habilitant), a to zejména na základě předložené habilitační práce a její obhajoby a dalších vědeckých, odborných (nebo uměleckých) prací, a jeho pedagogická způsobilost na základě hodnocení habilitační přednášky a předcházející pedagogické praxe. Habilitační komise na základě posudků oponentů hodnotí úroveň předložené habilitační práce. Předložit je rovněž nutné vysokoškolské diplomy, životopis, seznamy publikací a jiných prací, přehled absolvovaných vědeckých, odborných (nebo uměleckých) stáží, jak tuzemských, tak i zahraničních, doklady o pedagogické praxi a další (habilitační spis). V návrhu uchazeč též uvede obor, ve kterém o habilitaci žádá. Dále se většinou posuzují: dosavadní výzkumná a vědecká činnost, její výsledky, příp. umělecká činnost, účasti na řešení grantů (typicky GA ČR / TA ČR), zahraniční praxe, účasti na projektech a další výstupy a činnosti.
Návrh se podává děkanovi fakulty, která má akreditaci pro uvedený obor habilitace, nebo rektorovi, má-li akreditaci pro uvedený obor vysoká škola. Následně je celá věc rektorem či děkanem předložena vědecké radě fakulty nebo vysoké školy spolu s návrhem na složení pětičlenné habilitační komise. Habilitační komise se skládá z profesorů, docentů a dalších významných představitelů daného nebo příbuzného oboru (např. doktorů věd). Předsedou komise musí být profesor a nejméně tři členové musí být odborníci z jiného pracoviště než z vysoké školy, na které se habilitační řízení koná. Návrh na jmenování docentem postoupí vědecká rada rektorovi. Nesouhlasí-li rektor s návrhem, předloží jej se svým odůvodněním vědecké radě vysoké školy, která jej projedná a tajným hlasováním se usnáší, zda uchazeč má být jmenován docentem. Nezíská-li návrh na jmenování většinu hlasů všech členů vědecké rady, platí, že se řízení zastavuje. V opačném případě rektor docenta jmenuje. Na habilitační řízení se nevztahuje správní řád.
Vysokoškolský zákon uvádí, že v uměleckých oborech může příslušná umělecká (vědecká) rada prominout uchazeči o habilitaci požadavek vysokoškolského vzdělání. Habilitační řízení je (podobně jako fakultativní rigorózní řízení nebo řízení ke jmenování profesorem) zpravidla spojeno s finančními poplatky, které jsou pak příjmem dané vysoké školy – nejedná se o další studium. Habilitační řízení by zpravidla mělo být vedeno tak, aby mohlo být ukončeno do 12 měsíců od jeho zahájení, přičemž podrobnosti bývají upraveny v jednotlivých vnitřních předpisech (habilitačních řádech) univerzit.
Historie Vědecko-pedagogický titul (tedy doživotní označení kvalifikace), nikoli hodnost, docent (ve zkratce „doc.“, případně „Doc.“, v závislosti na konkrétním zákonu) se udílel do roku 1998, do Boloňského procesu, a to podle vysokoškolského zákona z roku 1990 či zákonů dřívějších (z roku 1980, či z roku 1966). Pozdější zákony uvedené nechaly v platnosti, respektive ponechaly uvedené beze změn. Uváděna bývá kritika, že jmenovaní následně utvářeli v České republice velmi přísná kritéria pro generaci, která má nesrovnatelně přísnější podmínky pro habilitaci. Od prosince 1969 mohl navíc tento titul udělovat ministr školství i tzv. za zásluhy, tedy bez řádného habilitačního řízení, resp. předložené habilitační práce. V letech 1980–1989 habilitační řízení nevyžadovalo předložení habilitační práce.
Po revoluci byly novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 vědecko-pedagogické tituly přiznané ministrem školství bez habilitačního řízení mezi 22. prosincem 1969 a 1. lednem 1990, odňaty. Pro jmenování docentem byla zákonem zavedena povinnost nejprve úspěšně absolvovat habilitační řízení, a to na základě předložené habilitační práce, přičemž docenty jmenoval rektor bez ingerence ministra školství. Později, až do roku 1998, na základě vysokoškolského zákona z roku 1990, tedy až do přijetí nového vysokoškolské zákona, který již stavěl na principech Boloňského procesu, se ještě udílel titul docent (obdobně též profesor), tento zákon však již zkratky těchto titulů nekodifikoval. Pozdější zákony tyto nechaly v platnosti, respektive uvedené ponechaly beze změn.
Nový vysokoškolský zákon od roku 1998 již uvedené za tituly původně nepovažoval (hovořilo a většinou i hovoří se tedy o "označení"), nicméně po novelizaci zákonem č. 137/2016 Sb. lze opět pojem "titul" ve vztahu k označení docet a profesor použítsrv. Čl. II bod 2. zákona č. 137/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dostupné on-line . Zákon neuvádí jejich zkratky, nejvyšším akademickým titulem je doktor (ve zkratce Ph.D.), nicméně stále se po jmenování jedná o získání doživotního – nyní „označení“ – nositele. Habilitační řízení pak byla podstatným způsobem v tomto zákoně zpřesněna, kupř. příslušná komise musí být ze zákona pětičlenná, musí být jmenováni 3 oponenti pro habilitační práci, přičemž z vysoké školy, na které se habilitační řízení koná, může být maximálně jeden z nich. Habilitační prací se pak podle zákona rozumí výslovně buďto: „písemná práce, která přináší nové vědecké poznatky, nebo soubor uveřejněných vědeckých prací nebo inženýrských prací doplněných komentářem, nebo tiskem vydaná monografie, která přináší nové vědecké poznatky, nebo umělecké dílo nebo umělecký výkon nebo jejich soubor, kterým je například vynikající veřejná umělecká činnost.“ Tento zákon i po novelizování, tedy současný zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po Boloňském procesu, který vysoké školství v Evropě do jisté míry sjednocuje, ponechal v Česku i nadále rozdíl mezi ustanovováním na pracovní místo docenta (či profesora) a jmenováním docentem (profesorem), tj. přiznáním doživotního označení „docent“ („profesor“), které osvědčuje kvalifikaci dané osoby. Habilitační řízení, či řízení ke jmenování profesorem, stejně jako fakultativní rigorózní řízení, (event. i řízení k udělení vědeckého titulu) nepředstavuje však dle tohoto zákona další vysokoškolské studium, jehož nejvyšším stupněm je doktorské studium, na jehož základě je přiznáván akademický titul doktor (Ph.D.), tedy kvalifikace doktorského stupně (doctor's degree, doktorské vzdělání, 8 v ISCED). Například v občanském průkazu se tak označení docent (profesor) u jeho současných držitelů tedy event. uvádí plně vypsané, dle zákona jakožto označení (de facto stále jako titul, tedy doživotní označení kvalifikace).
Kritika