Dagmar Skálová, roz. Šimková, křtěná Dagmar Eleonora Věnceslava, mezi skauty přezdívaná Rakša (6. listopadu 1912 PlzeňMatriční záznam o narození a křtu Dagmary Šimkové farnost Plzeň – 15. července 2002), byla česká skautka a politická vězeňkyně. náhled|Hrob skautů Dagmar Skálové rozené Šimkové - Rakši a Karla Skály - Čila na Ústředním hřbitově v Plzni
Životopis Dagmar Šimková se narodila v Plzni. Zde studovala na obecné škole a později na reálném gymnáziu. V roce 1934 vstoupila do skautského oddílu a získala přezdívku Rakša po matce vlčici z Knih džunglí. Byla vůdkyní dívčího oddílu v pražském středisku Šipka. Skautingu se věnovala i se svým manželem dr. Karlem Skálou – Čílem, předúnorovým velitelem Svojsíkovy oblasti.
Po roce 1948 se jako skautská oddílová vedoucí zapojila do protikomunistického odboje. Dne 17. května 1949 byla zatčena v souvislosti s vyšetřováním Prokešova puče, do kterého se zapojili někteří skauti. Jako skautská vedoucí měla společně s dalšími skauty zajišťovat lékařské ošetření a spojení mezi povstalci. Její manžel Karel se podílel na práci štábu a velení celé operace. Dagmar Skálová spolupracovala s Jiřím Navrátilem, který v té době byl vůdce 2. vodního oddílu. Do převratu se zapojili vůdcové a skautští činovníci se staršími členy oddílů. Byli to mimo jiné František Falerski (Bonny), Jiří Řehák (Traper), Pavel Holý (Katug), Ivan Kieslinger (Kyslík) a další.
Pokus o puč v květnu 1949 byl prozrazen. Během vyšetřování se Dagmar Skálová chovala statečně, veškerou vinu brala na sebe, částečně ve snaze odvrátit možnost trestu smrti (ty se ženám až do procesu s Miladou Horákovou neudělovaly). Dagmar Skálové se podařilo po dohodě mezi zatčenými, např. i morseovkou, přesvědčit Státní bezpečnost, že zapojení skauti byli přesvědčeni o tom, že jsou pouze součástí velké noční hry pražského Junáka. Tím se podařilo zachránit většinu z nich před odsouzením. Dne 8. srpna 1949 byla odsouzena na doživotí; Jiří Navrátil byl ve stejném procesu odsouzen na 20 let vězení.
Byla vězněna do roku 1965. I ve vězení zůstala aktivní – v roce 1956 patřila do skupiny žen, které napsaly generálnímu tajemníkovi OSN dopisy s protestem proti porušování lidských práv v Československu.
Za své zásluhy a životní postoje obdržela v roce 1997 Řád T. G. Masaryka.
Zemřela roku 2002. Pohřbena byla na Ústředním hřbitově v Plzni, v rodinném hrobě spolu s manželem Karlem.
Reference
Externí odkazy
Český rozhlas, 2012, Zapomenuté portréty – Dagmar Skálová Český rozhlas, 2024, Před 75 lety se skupina s vojáky i skauty pokusila o převrat. Vinu na sebe za všechny vzala skautka Rakša Český rozhlas, 2024, Nikdy ji nezlomili. Nová nahrávka přibližuje hrdinství Skálové, 16 let ve vězení nelitovala Plzeňský deník, 10. 8. 2009, Skauti si připomněli výročí odsouzení Rakši Skaut.cz, 2015, Právě před 66 lety se skauti zapojili do pokusu o státní převrat... Lilie pod klopou, lilie za mřížemi (V. kapitola) Jiří Zachariáš - Pedro
Kategorie:České skautky Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka V. třídy Kategorie:Narození v Plzni Kategorie:Narození v roce 1912 Kategorie:Narození 6. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 2002 Kategorie:Úmrtí 15. července Kategorie:Ženy Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Plzni