Radim Nováček (21. března 1905 v Ústí nad OrlicíSOA Zámrsk, Matrika narozených 1902-1911 v Ústí nad Orlicí, sign.6502, ukn.10184, str.133. Dostupné online – 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl český prvorepublikový mineralog, vysokoškolský pedagog a publikující odborník. Za druhé světové války byl účastníkem protiněmeckého odboje. Přispěl k širšímu uplatnění chemie ve výzkumu nerostů a hornin.

Život Radim Nováček se narodil v Ústí nad Orlicí 21. března 1905 jako jediný syn vedoucího úředníka Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí Karla Nováčka. Matku ztratil ve svých čtrnácti letech ještě jako školák (zemřela v roce 1919). Radim Nováček maturoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. Ve studiu přírodopisu a chemie pokračoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorem přírodních věd byl promován 30. srpna 1928.

Odborná práce Od roku 1929 působil jako asistent v Mineralogickém ústavu prof. Dr. Františka Slavíka. Před druhou světovou válkou (v letech 1929 až 1939) pracoval Radim Nováček v Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po úspěšném absolvování vysokoškolských studií a vykonání státních zkoušek a rigoróza se v roce 1936 habilitoval pro obor mineralogie. Spolu se svým kolegou mineralogem z Národního muzea Karlem Tučkem napsal knihu "Naše nerosty, jejich sběr a určování". (Kniha vyšla nejprve v roce 1941 ale druhého vydání těsně po druhé světové válce v roce 1946 se dožil už jen první z autorů – Karel Tuček.) Po uzavření českých vysokých škol (po 17. listopadu 1939) se Radim Nováček stal pracovníkem Národního muzea v Praze. (Působil zde od listopadu 1939 do začátku října 1941.)

Radim Nováček zavedl (a zdokonalil) na tehdejší dobu moderní mikrochemické metody analýzy nerostů a minerálů. (Zabýval se kvantitativní mikrochemickou analýzou zvláště druhotných uranových nerostů.) Metodu chemické analýzy dokázal aplikovat i v případech, kdy měl k dispozici jen miligram zkoumaného vzorku. Stejně dobře zvládal sledování morfologie a optických vlastností krystalů. Stanovil například chemický vzorec vzácného minerálu johannitu a vzorec uranopilitu. Po Radimu Nováčkovi byly (po jeho smrti) pojmenovány i dva minerály nováčekit a metanováčekit (viz níže).

Jeho publikované vědecké články, ve kterých detailně popisoval výsledky svého výzkumu, se staly jedním ze základních kamenů nejen pro mineralogii a krystalochemii minerálů uranu, ale i pro obecnou mineralogii. Nováček také provedl revizi jáchymovských uranových minerálů a zabýval se mineralogií hrubozrnných magmatických hornin – pegmatitů. Jeho výzkumné dílo má vysokou vědeckou hodnotu – bylo a je citováno v odborné mineralogické literatuře. Soupis publikovaných odborných prací Radima Nováčka obsahuje 39 položek. Řada výzkumů však zůstala nedokončena. Jeho postoj k nacistické okupaci a útlaku české inteligence po 15. březnu 1939 jej logicky dovedl až do řad domácího protiněmeckého odboje.

Zapojení do odboje Po obsazení Československa v roce 1939 se Radim Nováček zapojil do ilegální práce v rámci domácího odboje.

Uvedení do situace Ilegální organizace Politické ústředí (PÚ) vznikla již v létě 1939, byla tvořena příslušníky prvorepublikových politických stran a jejím cílem bylo udržování zpravodajských kontaktů s exilovou vládou v Londýně a se zahraničním odbojem. Radim Nováček se začlenil do ilegální práce v této odbojové organizaci. Docent Vladimír Krajina patřil k vedení Politického ústředí. To on měl na starosti ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) do zastřešujícího Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) na jaře 1940 byl Vladimír Krajina jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu.

Radiotelegrafické spojení Jedním z nejdůležitějších úkolů domácího odboje bylo již od začátku protektorátu udržování ilegálního radiotelegrafického spojení mezi Prahou a Londýnem. Již v letních měsících roku 1939 toto spojení organizovali major Jaroslav Hájíček a podplukovník generálního štábu Štěpán Adler. Prvními radiotelegrafisty, kteří obsluhovali ilegální vysílačku s krycím označením Sparta I byl štábní kapitán Karel Divina a rotmistr František Franěk. Nedostatek odborníků na šifrování a dešifrování radiových depeší vyřešil Jaroslav Hájíček přijetím nabídky přírodovědce docenta Vladimíra Krajiny. Spojení s londýnským exilem bylo navázáno na podzim roku 1939, ale na konci roku 1939 rozbilo gestapo tyto ilegální struktury tak, že poslední depeše odešla 13. prosince 1939 a "ilegálové", kteří radiové spojení zajišťovali byli buď zatčeni nebo přinuceni emigrovat z protektorátu. Šifrovací klíč zůstal v rukou Vladimíra Krajiny. Krátce se vysílalo ještě v únoru 1940, ale to už musel domácí odboj svoji činnost v tomto směru utlumit. Podplukovník Josef Balabán se pokusil na jaře roku 1940 obnovit fungování radiotelegrafické skupiny a to jej logicky přivedlo ke spolupráci s Krajinou. Oboustranné radiové spojení Londýn – Praha bylo opět navázáno 6. dubna 1940 a zhruba za měsíc (30. dubna 1940) pověřil ministr národní obrany exilové vlády – generál Sergěj Ingr podplukovníka Josefa Balabána k převzetí odpovědnosti za radiotelegrafickou službu. Druhá garnitura vojenské ilegální organizace Obrana národa usilovala dostat radiové spojení pod svoji kontrolu, ale Krajina v tom pociťoval vyjádření nedůvěry k jeho "civilní" osobě. Londýn jej sice nezbavil čelního postavení v radiotelegrafické skupině, ale konflikty mezi občanskou a vojenskou složkou Ústředního vedení odboje domácího (ÚVODu) přetrvávaly a v personální rovině se projektovaly do vztahu Balabán x Krajina.

Úkolem Vladimíra Krajiny bylo šifrovat odesílané depeše a přijaté dešifrovat. Příval několika desítek depeší denně si vynutil vytvoření skupiny několika Krajinových spolupracovníků. Kromě Krajinovy manželky se na této činnosti podíleli: docent mineralogie Radim Nováček; Jaroslav Štěpán; Míla Šebková; botanik RNDr. Miloš Deyl; Jaroslav Hrabánek a selesián Štěpán Trochta. Přijaté a dešifrované zprávy se dopravovaly k adresátům, kteří si je vyzvedávali v ilegálních sběrnách (nejčastěji v knihkupeckých obchodech). Za Obranu národa byli adresáty podplukovník Josef Balabán nebo plukovník Josef Churavý.

Práce pro Josefa Jedličku Koncem dubna 1941 zahájila ilegální odbojová skupina "Julek" provoz dvou (dosud ukrývaných) radiostanic fungujících v éteru pod krycím označením "Har" a "Magda" (podle manželky majora Josefa Jedličky – viz níže). Dešifrováním pokynů od řídící centrály GRU (viz níže) a šifrováním připravených zpravodajských depeší určených pro GRU byl Josefem Jedličkou pověřen právě Radim Nováček. (Kódování a dekódování zpráv bylo prováděno pomocí sovětského šifrového klíče, jenž se "opíral" o knihu českého spisovatele, literárního kritika a publicisty Vojtěcha Martínka – Než se kořeny uchytí.)

Práce pro Vladimíra Krajinu Radim Nováček vykonával obdobné šifrovací a dešifrovací práce i pro depeše, které „procházely“ zpravodajskou skupinou docenta Vladimíra Krajiny. Tyto depeše ale byly určeny československým zpravodajcům, vedeným Františkem Moravcem, kteří pracovali v Anglii ve prospěch exilové vlády Dr. Edvarda Beneše.

Zatčení, výslechy, věznění…

Den před zatčením náhled|vpravo|Fritz Petereit Zatýkací akce pražského gestapa, provedená v noci z 8. října 1941 na 9. října 1941 (přesněji: v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem) cílila na docenta Vladimíra Krajinu. Zátah se odehrál na Letné v konspiračním bytě . klempíře Josefa Rozuma, kde se měl Krajina údajně tou dobou vyskytovat. Místo Vladimíra Krajina však gestapo v bytě překvapilo neznámou a podezřelou osobu. Ta byla zasahujícími příslušníky gestapa ihned zatčena. Jednalo se o sovětského zpravodajského rezidenta (vedoucí agent cizí rozvědky v protektorátu) – doktora přírodních věd (RNDr.) majora letectva Josefa Jedličku. Při zatčení se chtěl Josef Jedlička zastřelit, ale v tom mu pohotově zabránil jeden z příslušníků zatýkacího komanda – kriminální tajemník Klaus (Fritz) Petereit. V tomto bytě se měl Josef Jedlička setkat s přiděleným šifrantem od Politického ústředí (tj. Radimem Nováčkem), kterému měl předat k zakódování další zpravodajské informace určené jako radiové depeše pro centrálu sovětské vojenské rozvědky GRU.

Při brutálním výslechu major Josef Jedlička prozradil, že působí v protektorátu jako sovětský zpravodajský rezident a že se večer (tj. 9. října 1941) má na vltavském nábřeží setkat s důležitou osobou v domácím odboji – s "Kaprem" (plukovníkem Josefem Churavým). Tato informace spolu s dalšími výpověďmi Jedličky doplněnými informacemi (podvodnou lstí vylákanými) od Jedličkovy manželky Magdy a následné zatčení dalších osob, měly tragický dopad na členy ilegální odbojové organizace "Julek", "Radiotelegrafické skupiny Obrany národa (ON) - východ" a rovněž na další odbojové spolupracovníky. Mezi prozrazenými nechyběl ani Radim Nováček.

Zatčení Radim Nováček byl zatčen gestapem druhého dne po zatčení Jedličky, tj. v neděli 10. října 1941. V průběhu akce zatýkací komando gestapa jeho byt zcela zdemolovalo. Mnoho jeho rukopisů tak bylo zničeno, některé byly zcizeny a následně "přemístěny" do Německa.

Výslechy Byl vězněn na Pankráci a podroben výslechům v Petschkově paláci. Ještě před svým zatčením získal Nováček pro zpravodajskou činnost i kolegu mineraloga z Národního muzea Karla Tučka. (Při brutálních výsleších jej nevyzradil.) Stejně tak nevyzradil další odbojáře ze své skupiny: mineralogy Františka Slavíka – krycí jméno "Pták" (náhradník Radima Nováčka) a ani Ludmilu Slavíkovou. Ti pak pokračovali v Nováčkově práci (hlavně v šifrování zpráv).

Motáky Z vězení posílal Radim Nováček svým příbuzným a spolupracovníkům motáky se zprávami. Ty psal slámou ze slamníku na listy toaletního papíru. Místo inkoustu používal rozpuštěné tabletky proti zácpě nebo i vlastní krev. Motáky byly vynášeny z prostor věznice vložené do tunýlků pro tkanici v pase prádla, které bylo předáváno k vyprání jeho rodinným příslušníkům.

Terezín, Mauthausen,… Z Pankráce byl Nováček 15. listopadu 1941 převezen do Terezína. Stanným soudem v Praze byl pak následně za dva měsíce (19. ledna 1942) odsouzen za velezradu k trestu smrti. Začátkem února 1942 (6. února 1942) byl (spolu s dalšími 645 Čechy) deportován do koncentračního tábora Mauthausen. V pátek dne 13. února 1942 byl Radim Nováček (ve věku 36 let) v odpoledních hodinách popraven v KT Mauthausen. (Úřední zpráva, která byla zaslána jeho otci konstatovala úmrtí na zápal plic.)

Po druhé světové válce Posmrtně (15. prosince 1945) byl Radim Nováček prezidentem republiky vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Dne 3. listopadu 1946 ústecká veřejnost uctila památku svého významného rodáka odhalením pamětní desky na jeho rodném domě v Ústí nad Orlicí v Lázeňské ulici č.p. 562. U příležitosti 25. výročí úmrtí byl Radim Nováček oceněn vědeckou Medailí Emanuela Bořického Stalo se tak na veřejné části zasedání vědecké rady přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze dne 23. února 1967. Radim Nováček byl posmrtně jmenován profesorem. V pozdějších letech (1951) byly dva z nově objevených vzácných radioaktivních minerálů na počest Radima Nováčka pojmenovány nováčekit. a metanováčekit. O pojmenování minerálu nováčekit (s chemickým popisem: hydratovaný uranylarzeničnan hořečnatý) se zasadil významný americký profesor Clifford Frondel.

Pamětní desky, památníky, pomníky,… Jméno Radima Nováčka je uvedeno na pamětní desce umístěné v budově (na adrese 12800 Praha 2 – Nové Město, Albertov 2038/6) Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (v přízemí, naproti vrátnici). Jméno Radima Nováčka je uvedeno na Pomníku věnovaném obětem válek v Ústí nad Orlicí na křižovatce ulic T. G. Masaryka a Čs. armády. (GPS souřadnice: ) Je uvedeno v sekci "Oběti druhé světové války", podsekci "Zahynuli v koncentračních táborech".

Historický dovětek