náhled|upright=1.3|Britský tank Mark I v akci 26. září 1916 (pohybuje se zleva doprava). Foto Ernest Brooks. Dějiny tanku se začaly psát v 15. století, kdy s prvním návrhem bojového vozidla podobného tanku přišel vynálezce Leonardo da Vinci. Za předchůdce tanku lze také považovat husitské bojové vozy s píšťalami a tarasnicemi. První prakticky použitelné tanky se však objevily až během první světové války, kdy se od prvních prototypů přešlo k sériové výrobě.
Předchůdci tanku náhled|Canon autopropulseur byl projekt samohybného děla kapitána Levavasseura z roku 1903. náhled|Ilustrace k povídce H. G. Wellse Obrněnci představuje mohutné obrněné vozidlo vybavené koly s článkovými pásy.
Jednu z důležitých součástí tanku – housenkové pásy – vynalezl v roce 1770 anglo-irský vynálezce Richard Lovell Edgeworth. Tyto pásy byly použity u relativně malého počtu tahačů, u nichž díky tomu značně vzrostla průchodnost v blátivém terénu během krymské války.
Dalším významným mezníkem v dějinách tanku je britský „motorový válečný vůz“ F. R. Simse z roku 1899. Tento první obrněný automobil na světě byl vybaven motorem Daimler, pancéřováním a dvěma kulomety Maxim. Vozidlo bylo předvedeno roku 1902 u londýnského Křišťálového paláce.
V roce 1903 předložil francouzský kapitán Léon Levavasseur francouzskému ministerstvu války projekt samohybného děla (canon autopropulseur), což byla zřejmě první představa konstrukce bojového vozidla známeho jako tank. Projekt představoval 75mm dělo umístěné v ochranné karoserii z ocelových plátů, jež se pohybovalo na housenkových pásech,[Gougaud, Alain (1987). L'Aube de la Gloire, Les Autos-Mitrailleuses et les Chars Français pendant la Grande Guerre. Musée des Blindés. a poháněl je zážehový motor o výkonu 80 koní. Posádku měli tvořit 3 muži, dělo si vezlo vlastní zásobu střeliva a mělo být schopno jízdy v terénu. Projekt byl po dlouhém rozvažování zamítnut v roce 1908, poté co vešel ve známost úspěch pásového tahače britského inženýra Davida Robertse. Skutečným „otcem“ prvního francouzského tanku se tak o několik let později stal Jean Baptiste Eugène Estienne.Williamson Murray, "Armored Warfare: The British, French, and German Experiences," in
Anglický spisovatel H. G. Wells ve své povídce Obrněnci (The Land Ironclads), publikované v The Strand Magazine v prosinci 1903, popsal bojové použití obrněných terénních vozidel opatřených koly s článkovými pásy, jež překonávala systém opevněných zákopů, čímž rozbíjela nepřátelskou obranu a uvolňovala prostor pro postup pěchoty.
V letech před první světovou válkou spatřily světlo světa dvě použitelné konstrukce tankového typu. V roce 1911 navrhl rakouský důstojník Günther Burstyn bojové vozidlo s dělem v otočné věži. V roce 1912 přišel australský inženýr Lancelot de Mole s návrhem, který zahrnoval i zmenšený model funkčního vozidla opatřeného článkovanými pásy. Oba tyto návrhy byly vládními úřady v obou zemích odmítnuty.
Americké housenkové traktory v Evropě Zatímco rozvoj tanků byl prakticky ještě v plenkách, v evropských armádách a ve Spojených státech nacházely uplatnění nejen obrněné automobily, ale hlavně příbuzní tanku housenkové či pásové traktory, které ovlivnily rané konstrukce tanků a zkušenosti s jejich bojovým nasazením pomohly stanovit požadavky na praktické obrněné bojové vozidlo.Haskew, Michael E. Tank. 100 Years of the World’s Most Important Armored Military Vehicle. 1. vyd. Minneapolis: Zenith Press, 2015. 239 s.
Rozhodující roli ve vývoji tanku sehrála strojírna Holt Manufacturing Company z kalifornského Stocktonu. Její spoluzakladatel Benjamin Holt si nechal v roce 1907 jako první v USA patentovat fungující zemědělský traktor na housenkovém podvozku. Čtyři roky předtím, v roce 1903 se Holt vypravil do Anglie, která byla tehdy centrem vývoje v této oblasti, aby se seznámil s nejnovějším vývojem v oboru, a zakoupil zde práva na výrobu Lombardova parního tahače klád. Po návratu do USA využil Holt svých znalostí a strojírenského zázemí své společnosti a vyrobil první prakticky použitelný pásový podvozek pro traktory. Jeho pásový traktor si dokázal poradit stejně dobře s mokrým, bahnitým povrchem jako se svažitým terénem. náhled|Traktor Holt počátkem roku 1915 ve francouzských Vogézách, kde sloužil jako dělostřelecký tahač 155mm kanónu De Bange francouzské armády.
Po vypuknutí 1. světové války přilákala schopnost pásových traktorů Holt překonávat překážky způsobené zákopovou válkou a jejich schopnost tahat těžké náklady pozornost vojenských činitelů. Francouzská a britská a později i americká armáda je začaly používat jako dělostřelecké tahače, univerzální terénní tažná vozidla i jako vyprošťovací vozidla pro tanky. Traktory Holt se staly i vzorem pro vývoj britských a francouzských tanků. V roce 1916 sloužilo potřebám britské armády na 1000 Holtových traktorů Caterpillar, které vážily 8200 kg a měly 120 koní (89 kW). Koncem války sloužilo v armádách mocností Trojdohody na 10 000 Holtových strojů.
První světová válka Zákopová válka v první světové válce znamenala pro válčící strany značný problém, protože boje probíhaly v opevněných zákopech. Se zavedením kulometu se zcela změnil poměr sil na bojišti ve prospěch obránců. Ani jedna armáda se nedokázala pohnout z místa. Kdo zaútočil, měl okamžitě obrovské ztráty způsobené palebnou silou kulometů a delostřelectva nepřítele. Pro změnu této patové situace na západní frontě bylo třeba speciální obrněné pohyblivé zbraně způsobilé překonávat jakýkoli terén. To vedlo k vývoji tanku.
Britské tanky náhled|Little Willie z roku 1915 se zadními řídicími koly Začátkem první světové války stála v čele tankového vývoje Velká Británie. V červenci 1914 se podplukovník Královského ženijního sboru britské armády Ernest Swinton dozvěděl o traktorech Holt a jejich výkonech. Swinton si uvědomil, že by to mohl být vhodný tažný prostředek, a informoval o tom patřičná místa. úřad nato jeden traktor Holt zakoupil a podrobil ho zkouškám na polygonu v Aldershotu. Ačkoli 75koňový (56 kW) Holt nebyl tak silný jako britský stroj Foster-Daimler s výkonem 105 koní (78 kW), ukázal, že se lépe hodí k tahání těžkých nákladů na nezpevněném terénu. Bez nákladu dokázal vyvinout rychlost 6.4 km/h, s nákladem pak 3,2 km/h. Navíc byly traktory Holt okamžitě k mání ve velkých počtech. Komise Válečného úřadu ho proto doporučila jako dělostřelecký tahač.
Po vypuknutí války odcestoval Swinton do Francie jako válečný dopisovatel. Tam si v říjnu 1914 začal uvědomovat potřebu obrněného terénního protikulometného vozidla a vzpomněl si přitom na Holtovy traktory. Následně poslal dopis sekretáři Válečné rady siru Maurici Hankeymu, v němž mu navrhl vývoj obrněného bojového vozidla, které by se mohlo utkat s nepřátelskou pěchotou, kulometnými hnízdy a děly. Hankey v prosinci 1914 seznámil se Swintonovým návrhem Prvního lorda admirality Winstona Churchilla, který následně 20. února 1915 ustanovil takzvanou Komisi pozemních obrněnců (Landship Committee).Vin Rouge, Vin Blanc, Beaucoup Vin, the American Expeditionary Force in WWI by Van Lee p.162 Tvořili ji vládní úředníci, inženýři a zástupci Královského námořnictva. Komise pověřila námořnictvo, jež mělo mnohem více zkušeností se stavbou obrněných prostředků než jiné vojenské složky, vedením projektu vývoje a testování obrněných traktorů jako tzv. „pozemních obrněnců“.
náhled|vlevo|Stroj Lincoln č. 1 se systémem housenkových pásů Bullock Creeping Grip Po řadě neúspěšných experimentů se komise rozhodla pro konstrukci menšího zkušebního pozemního obrněnce s využitím amerického systému housenkových pásů Bullock Creeping Grip. Nový prototyp byl nazván Stroj Lincoln č. 1 (No1 Lincoln Machine), brzy se však ujala přezdívka Little Willie. Konstrukční práce začaly 11. srpna 1915 a již 10. září proběhly první zkoušky. Kvůli nevhodnému podvozku však nedopadly dobře. Vývoj pod vedením majora Waltera G. Wilsona a odborníka na zemědělskou techniku sira Williama A. Trittona však pokračoval dál. William Tritton přišel s upraveným podvozkem a Little Willie byl dokončen počátkem prosince 1915. Tank vážil 18,3 tuny a jeho pancíř byl snýtován z šestimilimetrového kotlového plechu. Měl být osazen dvěma dvouliberními děly Vickers, druhotnou výzbroj měl tvořit jeden či více kulometů. K pohonu sloužil benzinový šoupátkový motor Foster-Daimler Knight o výkonu 105 k, s nímž stroj dosahoval maximální rychlost 3,2 km/h. Řízení pásového vozidla napomáhala dvojice vlečených kol. Osádku mělo tvořit šest mužů. Ačkoli při následných zkouškách překonal Little Willie 1,5 m široký příkop a vystoupal na 30 cm vysokou překážku, usoudila Komise, že jeho schopnost překonávat zákopy není dostatečná. Walter Gordon Wilson tedy přišel s kosodélníkovým návrhem, který vešel ve známost jako "His Majesty's Land ship Centipede" (Pozemní loď Jeho Veličenstva Stonožka) a posléze Big Willie nebo též Mother. Tento prototyp byl mnohem delší než Little Willie a měl vylepšený pohon, čímž se snížilo těžiště. Na každém boku měl sponson vybavený šestiliberním (57mm) námořním dělem. Při zkouškách v lednu 1916 Mother úspěšně překonal 2,10 m široký zákop a 2 m vysokou terénní překážku. Jeho nedostatkem bylo, že postrádal jakékoli odpružení. Po úspěšných zkouškách 29. ledna 1916 objednal Válečný úřad stokusovou sérii pro použití na západní frontě ve Francii. Druhou objednávku na dalších 50 kusů pak učinil v dubnu.Fletcher, David British Mark I Tank 1916 New Vanguard No. 100 Osprey Publishing 2004, p.12
Tank Mother byl přijat do výroby pod názvem Mark I. Kvůli utajení jeho skutečného účelu byly již v době stavby prototypu od srpna 1915 záměrně šířeny různé dezinformace. V dílenských dokumentech se uvádělo, že se jedná o vodní nádrže, anglicky tanks, zřejmě pro použití při mezopotámském tažení. Dělníci o nich běžně hovořili jako o vodních tancích či prostě jen tancích. V říjnu se Komise pozemních obrněnců rozhodla změnit z bezpečnostních důvodů svůj název na něco méně zřejmého.Stern, A.G. Tanks 1914–1918; The Log Book of a Pioneer. Hodder & Stoughton, 1919 Jeden z jejích členů, Ernest Swinton, navrhl "tank" a ostatní souhlasili.Over My Shoulder; The Autobiography of Major-General Sir Ernest D. Swinton. 1951 Původně krycí název tank se tak stal běžně používaným označením pro obrněná bojová vozidla na pásových podvozcích. Komise pozemních obrněnců byla přejmenována na Tankovou komisi (Tank Supply Committee) a název tank jako označení pro obrněná bojová pásová vozidla posléze přešel i do celé řady cizích jazyků.
náhled|Tank Mark V* Hmotnost modelu Mark I dosahovala 28 tun a osmičlennou osádku chránily snýtované pancéřové pláty. Vozidlo se vyrábělo ve dvou základních variantách. „Mužský“ tank (Male) nesl ve sponsonech dva šestiliberní (57mm) kanóny Hotchkiss a k tomu čtyři kulomety Hotchkiss nebo Lewis ráže .303 British (7,7 mm) jinde v bocích trupu. „Ženský“ tank (Female) pak byl vyzbrojen čtyřmi kulomety ráže .303 British. Zatímco Male byl určen k ničení nepřátelských pevnůstek a polních opevnění, Female měl především podporovat útoky pěchoty. Vývoj pokračoval tanky Mark II a III, které sloužily jen k výcviku, takže masově v bojích nasazeným britským tankem v 1. světové válce se stal až Mark IV. Dočktal se oproti typu Mark I řady vylepšení. Především došlo ke zkrácení hlavní děl, protože u dlouhých hlavní se projevoval sklon k zarývání do terénu, když se tank naklonil na překážce. Benzinová nádrž byla kvůli ochraně posádky přemístěna z vnitřku vozidla na povrch. Jako pohonná jednotka sloužil motor Daimler o výkonu 105 nebo 125 k, s nímž tank dosahoval rychlosti 6,5 km/h. Vylepšený tank Mark V z roku 1917 byl první britský tank, který mohl řídit pouze jeden muž. Měl také zesílené pancéřování, lepší systém komunikace posádky a samostatnou kopuli pro velitele. Devětadvacetitunový stroj poháněl benzinový řadový šestiválec Ricardo s výkonem 150 koní (110 kW). Varianta Mark V* měla prodloužený trup pro lepší překonávání zákopů, varianta Mark V** dostala vylepšené pásy.