Ignácz hrabě Gyulay (uváděn též jako Gyulai, Ignaz Graf Gyulai von Maros-Németh und Nádaska) (11. září 1763 Hermannstadt – 11. listopadu 1831 Vídeň) byl rakouský generál, politik a diplomat z uherské šlechty. V císařské armádě sloužil od roku 1781, vyznamenal se ve válkách proti republikánské Francii a později se uplatnil jako vojevůdce v napoleonských válkách. Od roku 1806 zastával funkci chorvatského bána a v armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Mimo Chorvatsko zastával mimo jiné funkci zemského velitele v Čechách (1823–1829), v závěru života byl povolán do funkce prezidenta Dvorské válečné rady (1830–1831).Ottův slovník naučný, díl X.; Praha, 1896; s. 672–673 (heslo Gyulai) dostupné online
Život náhled|vlevo|Polní zbrojmistr Ignác Guylai (litografie, Josef Kriehuber, 1830 Pocházel ze staré šlechtické rodiny ze Sedmihradska, kde se také narodil jako starší syn c. k. polního podmaršála hraběte Samuela Gyulaie (1723–1802) a jeho manželky Anny, rozené baronky Bornemisza.Rodokmen Gyulaiů dostupné onlineSamuel Gyulai na webu napoleon-series-org dostupné online V roce 1781 vstoupil jako kadet do pěšího pluku č. 32 svého otce. V letech 1789–1790 se vyznamenal ve válce s Turky a s ohledem na svůj šlechtický původ rychle postupoval v hodnostech (major 1789, podplukovník 1790).Militär Almanach 1791; Vídeň, 1791; s. 144, 154 dostupné online Za války první koalice proti republikánské Francii bojoval pod velením generála Wurmsera na Rýně. Za zásluhy v bitvě u Haguenau (1793) byl o rok později dekorován prestižním Řádem Marie Terezie (1794). V roce 1795 byl povýšen na plukovníka a podílel se na dalších bojích proti Francii v Německu, v listopadu 1796 se účastnil dobytí pevnost Kehl. K datu 16. května 1797 byl povýšen na generálmajora.Militär Almanach 1799; Vídeň, 1799; s. 175 dostupné online
Za druhé koaliční války proti Francii bojoval znovu v Německu jako velitel velitel brigády pod velením arcivévody Karla. Opět vynikl v bitvách u Ostrachu (21. března 1799) a Stockachu (25. března 1799). Po uzavření míru v Lunéville se stal velitelem divize v Pešti již v hodnosti polního podmaršála (21. listopadu 1800).Militär Almanach 1801; Vídeň, 1801; s. 192 dostupné online V třetí koaliční válce v roce 1805 byl velitelem záložních vojsk na Dunaji. Po prohrané bitvě u Slavkova byl pověřen diplomatickým jednáním s francouzským ministrem zahraničí Talleyrandem a spolu s knížetem Janem Josefem z Lichtenštejna byl signatářem Prešpurského míru podepsaného 26. prosince 1805 v prešpurském Primaciálním paláci.
náhled|vlevo|Hrabě Ignác Gyulai ve slavnostní uniformě chorvatského bána (sbírky Chorvatského národního muzea v Záhřebu) V dubnu 1806 se stal správcem Chorvatska, Dalmácie a Slavonie, respektive Chorvatsko-slavonského království,Přehled představitelů státní správy v Chorvatsku na webu worldstatesmen.org dostupné online zároveň byl velitelem jednotek na Vojenské hranici. Za války páté koalice 1809 byl pod velením arcivévody Jana velitelem IX. armádního sboru v Itálii a poté se vrátil do Chorvatska. Po vstupu Rakouska do války na straně koalice roku 1813 byl u hlavní armády pod velením knížete Schwarzenberga a k datu 26. července 1813 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (Feldzeugmeister).SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 38 dostupné online V bitvě u Drážďan velel levému křídlu hlavní armády knížete Schwarzenberga. V bitvě u Lipska působil jako spojovací článek mezi slezskou armádou Blüchera a Schwarzenbergovou hlavní armádou. Při následném tažení do Francie se roku 1814 vyznamenal v bitvě u La Rothière a dále se se svou jednotkou účastnil bitvy u Arcis-sur-Aube, bitvy u Fère-Champenoise a bitvy o Paříž 30. března 1814. Během Napoleonova stodenního císařství v roce 1815 byl pověřen velením záložních jednotek v rakouských zemích.
Po skončení napoleonských válek znovu vykonával funkci chorvatského bána, souběžně byl ale pověřován velením vyšších jednotek. V letech 1823–1829 zastával funkci zemského velitele v Českém království se sídlem v Praze.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1824; Vídeň, 1824; s. 19 dostupné onlineKolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Ministerstvo obrany České republiky Praha, 2006; s. 27 ISBN 80-7278-347-5 V červenci 1829 byl přeložen do Vídně jako zemský velitel pro Dolní a Horní Rakousko a Salcbursko.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1830; Vídeň, s. 15 dostupné online Nakonec byl k datu 7. října 1830 jmenován prezidentem prezidentem Dvorské válečné rady (ministr války) a v této funkci setrval do svého úmrtí.SCHÖNHALS, Karl von: Die Hofkriegsraths-Präsidenten und Kriegsminister der k.k. österreichischen Armee; Vídeň, 1857; s. 51–52 dostupné online
Zemřel ve Vídni 11. listopadu 1831 ve věku 68 let.
Rodina Od roku 1794 byl ženatý s baronkou Julií von Edelsheim (1779–1830) ze staré německé šlechty. Její otec Georg Ludwig von Edelsheim (1740–1814) se uplatnil jako diplomat a ministr během napoleonských válek ve službách Bádenska, Juliin bratr baron Wilhelm von Edelsheim (1774–1840) byl v Bádensku nejvyšším komořím. Z manželství se narodil jediný syn Ferenc (1798–1868), který byl taktéž generálem v rakouské armádě a v letech 1849–1850 ministrem války.Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 583 Zemřel bez potomstva a adoptoval svého synovce Leopolda von Edelsheim (1826–1893), který byl rakousko-uherským generálem a od roku 1866 užíval příjmení Edelsheim-Gyulai.Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 375 (heslo Edelsheim-Gyulai) ISBN 80-7203-136-8
Ignácův mladší bratr Albert (1766–1835) byl také důstojníkem v rakouské armádě a svou kariéru završil během napoleonských válek v hodnosti polního podmaršála (1808).Hrabě Albert Guylai na webu napoleon-series.org dostupné online
Tituly a ocenění Užíval šlechtický titul hraběte, který rodina získala v roce 1701. V roce 1791 byl jmenován c. k. komořím a ve funkci chorvatského bána obdržel v roce 1806 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1807; Vídeň, 1807; s. 22, 29 dostupné online Za francouzských revolučních válek byl vyznamenán dvěma stupni prestižního Vojenského řádu Marie TerezieDer Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder; Vídeň, 1857; s. 565–567 dostupné onlinePřehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 35, 38 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Praha, 1990; s. 55, 117 a nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1830 jako rytíř Řádu zlatého rouna.Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online Několik vyznamenání získal také od zahraničních panovníků. Od roku 1801 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 60.
Rakousko 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1794) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1800) 60x60pixelů Zlatý válečný kříž 1813/1814 (1814) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1816) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1830) 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1830)
Zahraničí 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Ludvíkova (Hesensko) 60x60pixelů velkokříž Vojenského řádu Maxe Josefa (Bavorsko)
Odkazy Reference
Literatura Gyulai von Maros-Németh und Nádaska Ignaz Graf V: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 2, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1959, S. 115. Gyulai, Ignaz Graf. Wilhelm Edler von Janko, Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 10, Duncker & Humblot, Leipzig 1879, S. 250 Externí odkazy Ignác Gyulai na webu napoleon-series.org
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Prezidenti dvorské válečné rady Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Rakouští velitelé napoleonských válek Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Chorvatští bánové Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Maxe Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Ludvíkova Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Narození v roce 1763 Kategorie:Narození v Sibiu Kategorie:Úmrtí v roce 1831 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži