Maxmilián Boháč (23. července 1882 Volyně – 1. března 1957 Plzeň) byl český akademický malíř.

Život Maxmilián se narodil ve Volyni, jeho otec Maxmilián Boháč byl malířských mistrem. V letech 1890–1894 absolvoval obecnou školu a dál pokračoval na zemské řemeslné škole ve Volyni. Zde jej učil kreslení prof. arch. Emil Lhota, syn malíře Antonína Lhoty. V roce 1895 tuto školu absolvoval a v dalším studiu pokračoval ve Vimperku na „Knäben Bürgerschule“. V roce 1897 školu ukončil a pracoval v otcově malířské dílně ve Volyni. V roce 1901 nastoupil na vídeňské malířské akademii ke studiu všeobecného malířství u prof. Aloise Deluga. Dva poslední roky studia trávil na vídeňské akademii společně s bratrem Aloisem. V roce 1905 Vídeň opustil a odjel do Prahy, kde úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na pražskou malířskou akademii. Nastoupil do speciálky prof. Hanuše Schwaigera. V roce 1907 absolvoval úspěšně pražskou akademii a odjel na roční stipendium na Mnichovskou malířskou akademii. Zde setrval dva roky. Po návratu do Prahy založil v roce 1910 spolu se svými bratry „Soukromou Moderní malířskou školu akad. malíře Maxmiliána Boháče“. Na ní připravoval své studenty k přijímacím zkouškám na Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění. V roce 1915 školu zavřel a stal se asistentem kreslení na reálném gymnáziu na Smíchově. Po roce přestoupil na reálné gymnázium na Malou Stranu, kde setrval až do roku 1918. V následujících letech pokračoval ve volné tvorbě, obesílal výstavy pořádané JUV jejímž byl členem a hlavně se soustřeďoval na portrétní a krajinářskou tvorbu. V roce 1924 restauroval rudkové kresby v mázhausu táborské radnice. V roce 1928 realizoval první samostatnou výstavu bratří Boháčů v Topičově salónu. V letech 1926–1929 cestoval, navštívil Paříž a několikrát Jugoslávii, kde pobýval v Bělehradě a na Jadranském pobřeží. V roce 1935 představuje svou tvorbu i tvorbu svých bratří na výstavě „Deset let práce bratří Boháčů“, která se konala na Žofíně v Praze. Téhož roku pobýval v Paříži. Během druhé světové války pracoval Maxmilián Boháč v proboštském velkostatku ve Volyni a příležitostně se věnoval i drobnějším restaurátorským pracím. Po válce se pokusil vybudovat z rodného domu ve Volyni „Dům umění“. V roce 1954 se zúčastnil výtvarné soutěže na památník Klementa Gottwalda. V roce 1957 Maxmilián Boháč v Plzni náhle umírá na embolii. Pohřben je v rodinném hrobě na hřbitově „Malsička“ ve Volyni.

Malířská škola Maxmiliána Boháče

Někteří žáci, kteří školu absolvovali Jaromír Jindra Karel Holan Miloslav Holý Quido Lexa V. V. Novák Jaroslav Vodrážka Václav Polívka Jan Rambousek František Srp Bohuslav Večeřa Helena Zezulová a další

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Městské muzeum a galerie Vodňany, Bratři Boháčové Restaurátorská práce bratří Boháčů – Lukáš Černý

Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Úmrtí v roce 1857 Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Žáci Hanuše Schwaigra Kategorie:Muži Kategorie:Narození ve Volyni Kategorie:Úmrtí v Plzni Kategorie:Čeští malíři 20. století