Podněstří

Podněstří, oficiálně známé jako Podněsterská moldavská republika a místně jako Podněstersko, je vnitrozemský separatistický kvazistát (neuznaný stát) ve východní Evropě, mezinárodně uznávaný jako součást Moldavska. Kontroluje většinu úzkého pásu území mezi řekou Dněstr a moldavsko-ukrajinskou hranicí a také část území na druhé straně řeky. Podněstří je Moldavskou republikou oficiálně označováno jako Autonomní územně správní jednotka se zvláštním statusem Podněstří ()Law No. 173 from 22 July 2005 "About main notes about special legal status of settlements of left bank of Dnestr (Transnistria)": Romanian , Russian nebo jako Stînga Nistrului („Levý (břeh) Dněstru“). Je to nížinná, rovinatá země, podnebí je mírné kontinentální. Dělí se do pěti rajónů, na ploše asi 4 200 km² žije necelých půl milionu obyvatel. Jeho hlavním a největším městem je Tiraspol, mezi další velká sídla patří Tighina, Rybnica a Dubăsari. Přibližně 29 % obyvatel tvoří Rusové, stejně jako Moldavané a 23 % Ukrajinci. Oficiálními jazyky Podněstří jsou ruština, moldavština (tedy rumunština) a ukrajinština. Drtivá většina obyvatel se hlásí ke pravoslaví.

Počátky regionu lze hledat v Moldavské autonomní sovětské socialistické republice (Moldavské ASSR), která vznikla v roce 1924 v rámci Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Během druhé světové války Sovětský svaz zabral část Moldavské ASSR, která byla rozpuštěna, a Besarábii Rumunského království, aby v roce 1940 vytvořil Moldavskou sovětskou socialistickou republiku. Současná historie regionu se datuje od roku 1990, kdy byla během rozpadu Sovětského svazu založena Podněsterská moldavská sovětská socialistická republika v naději, že zůstane v rámci Sovětského svazu, pokud by Moldavsko usilovalo o sjednocení s Rumunskem nebo o nezávislost, k čemuž došlo v srpnu 1991. Krátce poté začal v březnu 1992 vojenský konflikt mezi oběma stranami, který skončil příměřím v červenci téhož roku. Součástí dohody o příměří bylo vytvoření třístranné (Moldavsko, Rusko a Podněstří) společné kontrolní komise a jí podřízených třístranných mírových sil, které se zabývají porušováním příměří. Přestože příměří trvá, politický status území zůstává nevyřešen. V březnu 2022 přijalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy rezoluci, která definuje území jako vojensky okupované Ruskem.

Podněstří je neuznanou, ale de facto nezávislou unitární poloprezidentskou republikou,Article 55 of the Constitution of the Pridnestrovian Moldavian Republic hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má jednokomorový nejvyšší sovět. Republika má vlastní ústavu, vládu, armádu, policii, měnu.Jos Boonstra, Senior Researcher, Democratisation Programme, FRIDE. Moldova, Transnistria and European Democracy Policies , 2007 Jde o jedno z nejchudších území v Evropě, hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na obyvatele je v Evropě nejnižší. Ekonomika je založena na kombinaci výroby oceli, výrobě elektřiny a textilní výrobě. Ekonomika Podněstří je často popisována jako závislá na pašování a obchodování se zbraněmi. Někteří komentátoři ji dokonce označují za mafiánský stát. Po uzavření dohody mezi Moldavskem a Ukrajinou v roce 2005 musí být všechny podněsterské společnosti, které chtějí vyvážet zboží přes ukrajinské hranice, registrovány u moldavských úřadů.European Union Border Assistance Mission to Moldova and Ukraine (EUBAM) , November 2007 Kromě neuznaného podněsterského občanství má většina obyvatel Podněstří moldavské občanství,Der n-tv Atlas. Die Welt hinter den Nachrichten. Bertelsmann Lexicon Institute. 2008. page 31 ale mnozí mají také ruské, rumunské nebo ukrajinské. Podněstří je spolu s Abcházií a Jižní Osetií postsovětskou zónou „zamrzlého konfliktu“.Vladimir Socor,, IASPS Policy Briefings, 1 March 2004 Tyto tři částečně uznané či neuznané státy spolu udržují přátelské vztahy a tvoří Společenství pro demokracii a práva národů, což je jediná mezinárodní organizace, jejímž je Podněstří členem.

Název Region může být v češtině označován také jako Podněstersko, Zadněstersko, Podněsteří, tyto názvy jsou adaptací rumunského hovorového názvu regionu, Transnistria, což znamená „za Dněstrem“. Poprvé byl termín Podněstří v souvislosti s východním Moldavskem použit v roce 1989, ve volebním sloganu Leonidy Lari, poslankyně a členky Lidové fronty Moldavska vzniklé během reforem posledního sovětského vůdce Michaila Gorbačova, když prohlásila:

V dokumentech moldavské vlády se region označuje jako Stînga Nistrului, což znamená „Levý břeh Dněstru“, nebo v plném znění Unitățile Administrativ-Teritoriale din Stînga Nistrului („Autonomní územně správní jednotka se zvláštním statusem Podněstří“).

Podle podněsterských úřadů je název státu „Pridnestrovská moldavská republika“ (, přepisem: Pridnestróvskaja Moldávskaja Respúblika; , moldavská cyrilice: Република Молдовеняскэ Нистрянэ; , přep.: Prydnistróvska Moldávska Respúblika). Zkrácená podoba je Pridnestrovie (rusky: , rumunsky: Nistrenia, moldavskou cyrilicí Нистрения; ukrajinsky: Придністров'я), což znamená „[země] u Dněstru“.

Nejvyšší sovět Podněsterské moldavské republiky přijal v září 2024 zákon, který zakazuje používání termínu Transnistria v rámci regionu a ukládá pokutu 360 rublů nebo až 15 dní vězení za používání tohoto názvu na veřejnosti.

Dějiny Území dnešního Podněstří měnilo v průběhu dějin držitele, vlivem politických změn se měnilo také jeho složení obyvatel.

Od antiky do počátků novověku Ve starověku leželo Podněstří v okruhu vlivu Skytů a Dáků. V raném středověku se v oblasti usadily slovanské kmeny, Kumáni a další etnické skupiny. Určitý čas oblast pravděpodobně náležela ke Kyjevské Rusi a ve 13. století byla načas ovládnuta Mongoly. Části dnešního Podněstří náležely od 15. století k Litvě a Polsku, krymskému chanátu a kozáckému hetmanátu. Území západně od Dněstru se později stalo součástí moldavského knížectví, které bylo vazalem osmanské říše.

Ruské dobytí Podněstří Po rusko-turecké válce 1787–1792 rozšířilo Ruské impérium své území až k východnímu břehu Dněstru a Podněstří se tak z velké části stalo částí takzvaného Novoruska. V tomto okamžiku se obyvatelstvo Podněstří skládalo převážně z Ukrajinců, Rumunů a Tatarů. Brzy nato začali být v dosud řídce osídlené oblasti cíleně usazováni kolonisté nejrůznějšího původu, většinou Rusové a Ukrajinci. Současné hlavní město země Tiraspol bylo založeno v roce 1792 z iniciativy Alexandra Suvorova jako pohraniční strážní výspa ruské říše. Do roku 1812 ovládlo Rusko Besarábii a zmocnilo se tak vlády nad celým dnešním územím Moldavska. V jeho rámci patřil sever Podněstří k Podolské gubernii, jih k Chersonské gubernii, jejichž hranici tvořila řeka Dněstr, a města Bender a Kizkany do Besarabské gubernie, jejíž území se z větší části krylo s územím dnešního Moldavska.

Po první světové válce Po skončení první světové války bylo území Besarábie připojeno k Rumunsku, a to včetně města Bender, jelikož leží západně od Dněstru. Území na východ od řeky Dněstru se naproti tomu stalo součástí Ukrajinské sovětské republiky v rámci nově založeného Sovětského svazu.

V roce 1924 byla v Sovětském svazu založena Moldavská autonomní sovětská socialistická republika jako součást Ukrajiny. Tato autonomní republika zahrnovala území rumunské menšiny na Ukrajině, tedy také Podněstří. Jejím hlavním městem byla do roku 1929 Balta, poté se jím stal Tiraspol.

Přistěhovalectví Rusů a Ukrajinců do oblasti pokračovalo i v období Sovětského svazu, čímž se podíl etnických Rumunů a Moldavanů zvlášť ve městech dál zmenšil. Na územích patřících Rumunsku západně od Dněpru to bylo naopak – tam silně poklesl podíl ruského a ukrajinského obyvatelstva a uskutečňovala se státní romanizační politika spojená s přílivem četných rumunských osadníků.

Od roku 1918 Rumunsku (rumunskému království) náležející město Bender (rumunsky oficiálně Tighina) a jeho okolí je sice historicky částí Besarábie, svým jazykovým a etnickým složením však už v meziválečném období vyčníval. Navzdory romanizačnímu úsilí zůstávalo převážně ruskojazyčným městem: v roce 1930 proti asi 15 % rumunských obyvatel stála většina 52,8 % ruskojazyčných.http://archive.org/stream/recensamntulgene02inst#page/462/mode/2up Také v dnes podněsterském a tehdy rumunském Kizkany (ležícím na západním břehu Dněstru) byl podíl rusky mluvícího obyvatelstva se 47,3 % vysoko nad průměrem Besarábie.

Podněstří během druhé světové války V roce 1939 uzavřely Německá říše a Sovětský svaz Pakt o neútočení a oba státy si jím rozdělily části východní Evropy mezi sebe. V roce 1940 Sovětský svaz okupoval a anektoval Besarábii patřící od roku 1918 Rumunsku. Besarábie byla spojena s částí Moldavské autonomní socialistické sovětské republiky do Moldavské sovětské socialistické republiky, převážně etnicky ukrajinské oblasti MASSR byly připojeny k Ukrajinské SSR.

Na počátku srpna 1941 bylo Podněstří dobyto německou a spojeneckou rumunskou armádou, která se účastnila německé války proti Sovětskému svazu. Mezi roky 1941 a 1944 bylo území mezi Dněstrem a Jižním Bugem pod rumunskou vládou. Bylo připojeno k Rumunsku jako Zadněsterská provincie. Toto území bylo zřetelně rozlehlejší než dnešní Podněstří a sahalo hluboko do Ukrajiny. Rumunsko anektovalo dokonce města Oděsa a Mohilev-Podolskij, která ležela daleko za tradičním rumunským osídlením a v nichž nežili prakticky žádní Rumuni. Z 2,33 milionů obyvatel obsazené oblasti tvořili Rumuni jen 8,4 %.Anton Golopenția: Românii de la est de Bug. Band I, Editura Enciclopedică, București, 2006. Také v okresech Tiraspol, Dubasari a Rybnica, které v podstatě zahrnovaly dnešní Podněstří, byli Rumuni sice zastoupeni silněji, ale ani tam netvořili většinu. Přesto v tomto krátkém období začala intenzivní romanizace.

Během rumunské okupace byla velká část Židů v oblasti deportována a zabita. Nacházely se tam tábory, do nichž byli deportováni také Židé z jiných částí Rumunska a Ukrajiny. Celkově v nich přišlo o život 250 000 až 300 000 Židů.https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/romania

Rudá armáda v rámci Umansko-Botoșanské ofenzívy dobyla v březnu a dubnu 1944 celé území kolem Dněstru včetně dnešního Podněstří zpět. V prvních letech po skončení války byly z oblasti deportovány tisíce osob. Všichni obyvatelé, kteří byli považováni za kolaboranty s německými a rumunskými okupanty, a rovněž „moldavsko-rumunští nacionalisté“, byli se svými rodinami nuceně přesídleni na Sibiř nebo do střední Asie.

Obnovená příslušnost k Sovětskému svazu náhled|vpravo|upright=0.9|Dívka u památníku moldavských vojáků v grigoriopolském okrese (80. léta 20. století) Po skončení druhé světové války bylo zrušeno rumunské správní uspořádání a znovuobnoveny hranice z roku 1940. Podněstří nyní bylo opět součástí Moldavské sovětské socialistické republiky a spolu s ní Sovětského svazu. V rámci Moldavska však Podněstří až do roku 1989 nemělo žádné zvláštní postavení a neexistovala ani žádná správní jednotka toho jména. Toto označení stejně jako nynější hranice byly (znovu)uvedeny do používání, případně nově definovány teprve na konci 80. let 20. století, když se v Moldavsku vynořily větší vnitropolitické neshody.

V Moldavské SSR byla úřední řečí jak rumunština („moldavština“), tak ruština. Podněstří se během příslušnosti k Sovětskému svazu vyvinulo ve významnou průmyslovou oblast a hospodářskou páteř Moldavska. Došlo v něm k silnému nárůstu počtu obyvatel, což se týkalo především měst a úzce souviselo s hospodářským rozvojem. V mnoha, i malých městech se během sotva desetiletí zdvojnásobil počet obyvatel. Aby se tento nárůst zvládl, vyrostla kolem měst četná panelová sídliště.