Dálnice Struma ( – Avtomagistrala Struma) je dálnice v jihozápadním Bulharsku. Nese označení A3. Až na nedokončené úseky spojuje Sofii s Řeckem a vede po ní evropská silnice E79. Z plánovaných 172 km je v provozu zhruba 143 km a je součástí panevropského dopravního koridoru IV. Po většinu své trasy sleduje státní silnici I-1, kterou dopravně nahrazuje. Úsek dálnice od Sofie v délce zhruba 19 km tvořil až do konce roku 2018 samostatnou dálnici Ljulin a po jejím začlenění převzala dálnice A3 její staničení.
Jméno Dálnice nese jméno po řece Struma, podél jejíhož toku převážně vede.
Trasa Dálnice začíná v nadmořské výšce 625 m a potom stoupá pohořím Ljulin až na svoje nejvyšší místo, zhruba na staničení km 6,4, kde dosahuje téměř 950 m n. m., a následně tunelem Malo Bučino překonává rozvodí Iskăr – Struma. Odtud klesá, přičemž se na dlouhém úseku pohybuje ve výšce okolo 850 m. Od silničního uzlu Daskalovo ve výšce 742 m mírně stoupá po úbočí údolí Strumy až do výšky zhruba 920 m n. m. poblíž vodní nádrže Studena, odtud pozvolna klesá na výšku okolo 670 m. Kolem vodní nádrže Ďakovo probíhá po hřebeni ve výškách mezi 680 a 720 m a znovu postupně klesá, a to až na 350 m (zhruba na km 83). Odtud opět stoupá, přičemž ve výšce přes 400 m překonává západní výběžky Rily, a poté klesá ke svému dočasnému konci na druhé odbočce k Blagoevgradu (zhruba 330 m n. m.).
Ve stejné nadmořské výšce pokračuje krátkým úsekem poblíž města Simitli.
Další dočasný začátek má u města Kresna ve výšce zhruba 150 m a za odbočkou k městu Sandanski dálnice stoupá do výšky téměř 200 m a překonává jihozápadní výběžky Pirinu. Dálnice končí v nadmořské výšce cca 80 m před celnicí Kulata a až k hraničnímu přechodu má charakter dálniční přípojky. Za hraničním přechodem pokračuje dálnice jako řecká dálnice A25 do Soluně.
Dálnice má průjezdný profil 29 m, v každém směru 11,5 m se dvěma jízdními pruhy a odstavným pruhem.
Historie výstavby
Fázování výstavby dálnice vlevo|náhled|upright=1.2|Nultý díl dálnice těsně po svém zprovoznění v r. 2007 Z investičního hlediska byla výstavba dálnice rozdělena následovně: Dálnice Ljulin – úsek mezi km 0,000 (křižovatka se Sofijským okruhem) a km 19,135 díl 0( – lot) – úsek mezi km 287,450 a km 305,220 díl 1 – úsek mezi km 305,220 a km 322,000 díl 2 – úsek mezi km 322,000 a km 359,453 82 díl 3 – úsek mezi km 359,454 a km 420,624 díl 3.1 – úseky mezi km 359,454 a km 366,000 a mezi km 370,400 a km 376,000 díl 3.2 – úsek mezi km 375,860 a km 399,500 díl 3.3 – úsek mezi km 397,000 a km 420,624 tunel Železnica – úsek mezi km 366,000 a km 370,400 díl 4 – úsek mezi km 423,800 a km 438,500 vlevo|náhled|upright=1.2|Trasa dálnice po sejmutí ornice v květnu 2010 (u sídliště Filipovci) 2004 Výstavba dálnice do km 19,135, ještě pod původním názvem tohoto úseku dálnice Ljulin, byla zahájena poté, co Evropská komise schválila v prosinci 2004 spolufinancování stavby.V té době nebylo Bulharsko členem Evropského svazu. Očekávané náklady byly 148,5 miliónu €, z nichž 111,4 miliónu pocházelo z unijních fondů.
2005 V červnu byla vyhlášena veřejná soutěž na zhotovitele stavby dálnice Ljulin a v listopadu byly nabídky otevřeny. Uchazečů bylo 21 a ceny se pohybovaly od 142 219 849 € do 221 260 044 €, přičemž nejvyšší nabídka byla od česko-slovenského sdružení MeDo Ljulin (Metrostav + Doprastav). V listopadu byla vyhlášena veřejná soutěž na stavební dozor téhož úseku.
2006 8. srpna byla uzavřena smlouva o výstavbě dálnice Ljulin se sdružením tureckých firem Mapa – Cengiz za cenu 137,382 miliónu €.
2007 V lednu byly zahájeny práce na dálnici Ljulin (úsek do km 19,135) se lhůtou výstavby 3 roky. 31. ledna byl zprovozněn úsek mezi silničním uzlem Daskalovo a dědinou Dolna Dikaňa o délce 17,77 km. Šlo o tzv. nultý díl ( – lot) dálnice podle tehdejšího značení. V oné době mělo dílo přetrvávající právní vady – dílo nebylo zkolaudováno, a povolená rychlost byla tudíž jen 90 km/h (zvýšena na 120 km/h byla až po zprovoznění navazujícího úseku), poloha dálnice byla zakreslena do katastrálních map s odchylkou dosahující až 20 m a bylo nutno dořešit formality výkupu pozemků. Původní náklady tohoto dílu byly 32 miliónů leva, ale důsledkem odstraňování vad narostly na 98 miliónů.
2008 V červnu 2008 byly na dálnici Ljulin již provedeny práce v objemu 330 tisíc m³ výkopů, 152 tisíc m³ násypů, 10 tisíc m³ betonu, 1,1 tisíc tun výztuže a přes 2 tisíce metrů pilot, zdálo se, že by mohlo dojít ke zkrácení termínu.
2010 V průběhu roku bylo zřejmé, že uvedení dálnice Ljulin do provozu 30. září 2010 nebude dodrženo. 17. prosince byl částečně (po dvou pruzích ve směru na Pernik a na Vladaju) zprovozněn dálniční uzel Daskalovo, aby se ulehčilo dopravě v trase Sofie – Pernik – dálnice Struma, a také propojení tehdejších dálnic Ljulin a Struma.
2011 Onoho roku byla zahájena intenzivní příprava prvního dílu v délce 16,78 km od sjezdu Dolna Dikaňa (km 305,220)Dle původního staničení, nyní o 268,230 km méně. ke sjezdu Dupnica sever (km 322,000) a byly vypsány soutěže na zhotovitele díla s termínem podání 30. května a na technický dozor s termínem 1. června, avšak kvůli chybě v zadání došlo k posunu termínů. Předpokládaly se náklady ve výší 100 miliónů leva, přitom nabídky na zhotovení od 17 uchazečů, kteří splnili kvalifikační předpoklady, se pohybovaly od 58,534 miliónu do 117,116 miliónu leva bez DPH. S vítězným sdružením Iperza – Glavbolgarstroj, infrastrukturno stroitelsvo – Pătostroj 92, které nabídlo nejnižší cenu, byla podepsána 30. září smlouva na dopracování projektu a výstavbu (Design & Build). K technickému dozoru byla z deseti uchazečů vybráno sdružení Infrastruktura magistralni pătišta za nejnižší nabídku 269,4 tisíc leva. 15. května byla zprovozněna dálnice Ljulin (úsek mezi km 0,000 a km 19,135) Celkové náklady dosáhly 185 miliónů € a podle tehdejšího značení šlo o první bulharskou dálnici, která byla kompletně postavena. V polovině roku byl také zahájen výběrový proces na čtvrtý díl dálnice v délce 14,7 km od sjezdu Sandanski (km 423,800) k hraničnímu přechodu Kulata (km 438,500) včetně přípojek k dědinám Novo Delčevo, Damanija a Marikostinovo a byly vypsány soutěže na zhotovitele díla s termínem podání 18. srpna a na technický dozor s termínem 22. srpna. Nabídky na zhotovení od 14 uchazečů, kteří splnili kvalifikační předpoklady, se pohybovaly od 55,980 miliónu do 83,678 miliónu leva bez DPH. Nejnižší nabídku podala řecká firma Aktor a s ní byla podepsána 19. března následujícího roku smlouva na dopracování projektu a výstavbu. K technickému dozoru byla ze sedmi uchazečů vybrána firma Pătinvestinženering za nejnižší nabídku 297 016 leva. 1. října byla zahájena výstavba prvního dílu dálnice se lhůtou výstavby 25 měsíců. Koncem roku vypsala Agentura Silniční infrastruktura (АПИ) soutěž na zpracovatele koncepčního projektu druhého dílu dálnice v délce 37,5 km od Dupnici (km 322,000) do Blagoevgradu (km 359,453)Na bulharské Wikipedii lze nalézt přesnější staničeními km 359,453.82. s termínem podání 12. ledna následujícího roku.
2012 Počátkem roku byla vyhodnocena soutěž na koncepční projekt druhého dílu. Nabídky od 8 uchazečů, kteří splnili kvalifikační předpoklady, se pohybovaly od 207 720 leva do 654 722 leva bez DPH. Jako nejvýhodnější byla vyhodnocena nabídka sdružení Transkonsult-22 za cenu 255 600 leva a 5. dubna byla podepsána smlouva s termínem 40 dnů na vypracování a 75 dnů na dopracování po předchozím schválení. 24. února byla zahájena uzavřená kvalifikace uchazečů k účasti ve výběrovém řízení na projekt a stavbu (Design & Build) druhého dílu dálnice s tím, že vlastní soutěž proběhne po dokončení koncepčního projektu. Předpokládané náklady tohoto dílu se odhadovaly na 200 miliónů leva. 5. dubna byla zahájena výstavba čtvrtého dílu dálnice se lhůtou výstavby 23 měsíců. V polovině června byl dokončen koncepční projekt druhého dílu dálnice a byl následně předán ke schvalovací expertize. Přestože kvalifikace vybrala z 15 účastníků 8 soutěžících již 16. srpna, podařilo se soutěž na projekt a stavbu uzavřít až koncem roku. Nejvýhodnější byla shledána nabídka sdružení Struma – lot 2, jež obdržela 100 bodů, a smlouva se sdružením, které bylo též zhotovitelem prvního dílu dálnice, byla uzavřena až 27. února následujícího roku za cenu zhruba 362 miliónů leva. 15. listopadu byl zahájen výběr zpracovatele koncepčního projektu třetího dílu dálnice od Blagoevgradu (km 359,453) ke sjezdu Sandanski (km 423,800) a také výběr ekologického konzultanta a strategického poradce s termíny podání 28. ledna, resp. 21. a 22. února následujícího roku.
2013 29. ledna byly otevřeny nabídky v soutěži na zpracovatele koncepčního projektu třetího dílu dálnice, Nabídku podalo 18 uchazečů, z nichž 12 splnilo zadávací podmínky. Nabídkové ceny se pohybovaly v intervalu od 890 tisíc leva do 3,402 miliónu leva. V soutěži zvítězilo sdružení Via Plan – Amberg, sdružující bulharskou společnost Via Plan, Amberg Engineering Slovakia a její mateřskou švýcarskou firmu Amberg Engineering AG, s cenou 1 999 950 leva bez DPH, s nímž byla podepsána smlouva 27. července. Z dvanácti soutěžících, z nichž jedenáct splnilo soutěžní podmínky, byl vybrán strategický poradce. Nabídky se pohybovaly od 642 tisíc leva do 2 195 320 leva. z nich byla vyhodnocena jako nejlepší nabídka sdružení Sweco – Burda s cenou 1,183 miliónu leva bez DPH, a příslušná smlouva byla uzavřena 1. července. Ekologickým konzultantem se stala firma Dango proekt konsult, jediný účastník soutěže, a smlouva s ním byla uzavřena 19. července za cenu 64,77 tisíc leva. Počátkem roku byla také vypsána soutěž na technického konzultanta projektu a stavební dozor druhého dílu dálnice s termínem 18. února. Nabídky podalo pět uchazečů, z nichž čtyři splnili podmínky zadání, v rozpětí od 139 750 do 181 000 leva za měsíc prací. Nejnižší nabídku podalo sdružení Struma – PP (firmy Pătinvestinženering a Pătproekt), se kterým byla 21. května uzavřena smlouva. 23. července byl oficiálně otevřen první úsek prvního dílu od sjezdu Dolna Dikaňa (km 305,220) ke křižovatce Dupnica sever (km 319,200) v délce 13,98 km s tím, že zbylý úsek o délce 2,8 km bude zprovozněn s následujícím druhým dílem. 31. července byla zahájena výstavba druhého dílu dálnice se lhůtou výstavby 22 měsíců.
2014 Počátkem roku nebylo na čtvrtém dílu dálnice dokončeno ještě 44 % prací a agentura Silniční infrastruktura zvažovala ukončit smlouvu se zhotovitelem firmou Aktor, nicméně tak neučinila a stavební práce byly ve skutečnosti dokončeny blagoevgradským sdružením Agromach. Navíc agentura začátkem února rozhodla, že do tohoto dílu dálnice bude vložen další sjezd Marikostinovo napojující silnici III-198 Petrič – Zlatarevo. 23. května byla uzavřena smlouva na dokončení geologického průzkumu tunelových úseků (Kresnenská soutěska a Železnica) na třetím dílu dálnice se sdružením Geops – Geotechnika – Konsult za cenu 1 496 465 leva (bez DPH). 1. srpna byla vyhlášena veřejná soutěž na projekt a stavbu (Design & Build) dvou částí třetího dílu dálnice. Cena první z nich, součásti prvního úseku (3.1) od km 359,000 do km 366,000 a od km 370,400 do km 376,000 o celkové délce 12,6 km, se odhadovala na 150 miliónů leva. Cena druhé z nich, součásti třetího úseku (3.3) od km 397,000 do km 420,624 délky 23,6 km, se odhadovala na 200 miliónů leva. Bylo podáno 9 nabídek na první část a 11 na druhou. Soutěž byla vyhodnocena až v následujícím roce. 8. srpna byla vyhlášena veřejná soutěž na technického konzultanta při výkupu nemovitostí na trase třetího dílu dálnice, v níž zvítězilo sdružení tří fyzických osob a firmy Geo Konsult za cenu 189 950 leva (bez DPH). 28. srpna byla se sdružením Anisa – ITK – PPM 2014 uzavřena smlouva na aktualizaci dopravní prognózy a analýzu efektivnosti investice třetího dílu dálnice za cenu 212 121 leva bez DPH.