Španělsko legalizovalo manželství pro páry stejného pohlaví od 3. července 2005. V r. 2004 zahájila nově zvolená socialistická vláda vedená premiérem José Luisem Rodríguezhem Zapaterem kampaň za stejnopohlavní manželství a adopce homosexuálními páry. Po několika debatách byl 30. června 2005 zákon umožňující párům stejného pohlaví uzavírat sňatek přijat Generálními kortesy (španělský dvoukomorový parlament složený ze Senátu a Kongresu poslanců). Publikován byl 2. července 2005 a účinným se stal následující den. Španělsko se tak stalo třetí zemí na světě, která toto umožnila po Nizozemsku a Belgii. Předběhlo o 14 dní dokonce i Kanadu, která v tom samém roce rovněž přijala podobný zákon.

Přijetí zákona se neobešlo bez konfliktů navzdory 66 % podpoře v populaci. Nejhlasitější odpor byl ze strany Španělské římskokatolické církve, která novou legislativu kritizovala pro její „podkopávání“ institutu manželství. Jiné asociace vyjádřily obavy nad schopností gayů a leseb vychovávat děti. Demonstrace za a proti přijetí zákona s účastí tisíců lidí se konaly ve všech částech Španělska. Po jeho přijetí dala konzervativní Lidová strana podnět k Ústavnímu soudu.

Během prvních let existence nového zákona bylo ve Španělsku oddáno 4 500 homosexuálních párů. Přijetí zákona vyvolalo otázky, zda by měly mít právo uzavřít sňatek i cizinci ze zemí, které toto neumožňují. Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo, že španělský občan si může vzít i cizince, jehož země stejnopohlavní svazky neuznává. Avšak alespoň jeden z partnerů musí mít španělské občanství, aby oba mohli uzavřít manželství, ačkoliv byl zaznamenán případ dvou cizinců, kteří se ve Španělsku vzali, neboť v něm měli trvalý pobyt.

Když volby v listopadu 2011 vyhrála Lidová strana, potvrdil její předseda Mariano Rajoy, že se stejnopohlavním manželstvím on i celá strana nesouhlasí, ale že otázku jeho případného zrušení přenechá Ústavnímu soudu. Ten jej 6. listopadu 2012 potvrdil v poměru hlasů 8:3. Amplio respaldo del Tribunal Constitucional al matrimonio homosexual SENTENCIA Ministr spravedlnosti Alberto Ruiz-Gallardón oznámil, že vláda bude respektovat rozhodnutí, a že se tedy zákon zrušit nepokusí. Gallardón no tocará la ley vigente Gallardón: El Gobierno "no modificará" la ley de matrimonio homosexual El Gobierno mantendrá el matrimonio homosexual tal y como lo ha validado el TC

Historie

V letech 1990-2000 přijalo několik městských zastupitelstev a autonomních společenství vlastní vyhlášky a zákony o registrovaném partnerství, které zčásti uznávaly nemanželské soužití všech párů. Jednalo se však spíše o symbolický krok. Registry takového soužití zavedlo 16 ze 17 španělských autonomních společenství: Katalánsko (1998), Aragonie (1999), Navarra (2000), Kastilie – La Mancha (2000), Valencie (2001), Baleáry (2001), Madridské společenství (2001), Asturie (2002), Andalusie (2002), Kastilie a León (2002), Extremadura (2003), Baskicko (2003), Kanárské ostrovy (2003), Kantábrie (2005), Galicie (2008) a La Rioja (2010), a obě autonomní města; Ceuta (1998) a Melilla (2008) Decreto 124/2000, de 11 de julio, por el que se regula la creación y el régimen de funcionamiento del Registro de parejas de hecho de la comunidad autónoma de Castilla-La Mancha DECRETO 117/2002, de 24 de octubre, por el que se crea el Registro de Uniones de Hecho en Castilla y León y se regula su funcionamiento Ley de la C.A. de Cantabria 1/2005, de 16 de mayo, de parejas de hecho de la Comunidad Autónoma de Cantabria Ley 10/2007, de 28 de junio, de reforma de la disposición adicional tercera de la Ley 2/2006, de 14 de junio, de derecho civil de Galicia Decreto 248/2007, de 20 de diciembre, por el que se crea y se regula el Registro de Parejas de Hecho de Galicia Decreto 30/2010, de 14 de mayo, por el que se crea el Registro de Parejas de Hecho de La Rioja Reglamento regulador del Registro de Uniones de Hecho Španělské zákony také umožňovaly individuální osvojení, což de facto umožňovalo homoparentální osvojení s tím, že pouze jeden z páru má vůči dítěti rodičovská práva. Druhý z partnerů tady neměl vůči společně vychovávanému dítěti žádná práva v případě úmrtí partnera, nebo rozpadu partnerství. Stejnopohlavní manželství nešlo legalizovat centrálně ve všech autonomních společenstvích, neboť jim španělská ústava dávala právo v této věci rozhodovat samostatně. náhled|200px|Politik Pedro Zerolo byl jedním z nejvýznamnějších LGBT aktivistů v historii Španělska a jedním z nejhlasitějších podporovatelů stejnopohlavního manželství a adopci dětí homosexuálními páry Španělská socialistická dělnická strana slibovala ve své předvolební kampani novelizaci občanského zákoníku zpřístupňující institut manželství pro homosexuální páry, včetně všech práv a povinností plynoucích z něj pro heterosexuální manželské páry. Důvodem bylo zrovnoprávnění gayů a leseb ve věcech sociálních a právních. Po vítězství socialistů slíbil nový španělský premiér José Luis Rodríguez Zapatero ve svém inauguračním projevu následující změny: „Je nezbytně nutné jednou provždy skoncovat s neakceptovatelnou diskriminací, jíž čelí nemalá část Španělů a Španělek pro své sexuální preference. Aby se tohoto dosáhlo, zmodifikujeme občanský zákoník tak, aby obsahoval jejich rovné právo na manželství, které jim poskytne dědická a pracovní práva, jakož i sociální zabezpečení.“ 30. června 2004 oznámil ministr spravedlnosti Juan Fernando López Aguilar, že Kongres poslanců schválil vládní plán legalizace stejnopohlavního manželství. Dále představil dva návrhy zpracované regionální katalánskou stranou Konvergence a unie: jeden dával legální status heterosexuálním i homosexuálním párům v anglosaských svazcích (parejas de hecho, svazky „de facto“) a druhý umožňoval translidem změnu jména a pohlaví bez požadavku chirurgického zásahu. Návrh zákona o stejnopohlavním manželství schválil vládní kabinet 1. října 2004 a 31. prosince jej předložil parlamentu. Kongres poslanců jej přijal 21. dubna 2005. 22. června 2005 jej Senát, v němž měla opoziční Lidová strana většinu, zamítnul. Proto se vrátil k přezkumu do dolní komory, která mohla Senát přehlasovat, což také při finálním hlasování 30. června 2005 učinila. 187 poslanců se vyslovilo pro, 147 proti a 4 se zdrželi.

Po finálním hlasování a přijetí návrhu 2. července 2005 se Španělsko stalo po Nizozemsku a Belgii třetí zemí na světě, která legalizovala stejnopohlavní manželství. První homosexuální svatba se konala osm dní po účinnosti návrhu na půdě rady města Madrid. Oddáni byli dva muži Carlos Baturín a Emilio Menédez. První lesbický pár byl oddán o jedenáct dní později v Barceloně.

Navzdory těmto rovnostářským krokům stálo zůstávají určité právní vady: pokud se dítě narodí v lesbickém manželství, není manželka biologické matky automaticky považována za rodiče; musí projít zdlouhavým procesem osvojení, kdy jí buď opatrovnický soud uzná, nebo neuzná jako druhou matku dítěte. U heterosexuálních párů (manželských i nemanželských) to funguje tak, že pokud se nevlastní otec přizná k dítěti své manželky, tak je automaticky považován za zákonného rodiče bez dalších průtahů. 7. listopadu 2006 novelizovala vláda zákon o asistované reprodukci, podle něhož lze automaticky uznat manželku biologické matky (nevlastní matku) dítěte počatého umělým oplodněním za zákonného rodiče.

Ratifikace zákona č. 13/2005 Sb. Projektovaný návrh oznámený 30. června 2005 ministrem spravedlnosti byl prostudován Generální radou soudů. Ačkoliv se Generální rada shodla na tom, že diskriminace homosexuálů je nepřijatelná, byla otázka manželství pro všechny podrobená kritice, zejména kvůli otázce adopce dětí. Závěrem bylo řečeno, že redefinice manželství není ústavním požadavkem, a že s diskriminací lze bojovat jinou formou svazků – například registrovaným partnerstvím.

I přes negativní postoj prezentovala vláda svůj návrh v Kongresu 1. října 2004. Vyjma Lidové strany a členů Katalánské demokratické unie různé politické strany reformu podpořily. 21. dubna 2005 přijal Kongres návrh v poměru hlasů 183:136 a 6 zdrženími se (včetně člena Lidové strany). Obsah návrhu zákona o stejnopohlavním manželství ve Španělsku byl krátky: jednalo se pouze o nový paragraf v článku 44 občanského zákoníku říkající, že: Manželství by mělo mít stejné náležitosti a efekty bez ohledu na to, zda jsou osoby žijící v něm stejného či opačného pohlaví.

Strana Pro Proti Zdržel se Nepřítomen (nehlasoval) Španělská socialistická dělnická strana 157 0 0 7 Lidová strana 1 133 2 12 Konvergence a unie 2 3 4 1 Katalánská republikánská unie 8 0 0 0 Baskická národní strana 5 0 0 2 Sjednocená levice 5 0 0 0 Kanárská koalice 1 0 0 2 Galicijský národní blok 1 0 0 1 Aragonská unie 1 0 0 0 Baskická solidarita 1 0 0 0 Ano Navarre 1 0 0 0 Celkem 183 136 6 25

Podle ústavního práva bude text nejprve muset být přijat Kongresem a poté předán Senátu k finálnímu hlasování, který jej buď přijme nebo vetuje. 21. června 2005 se na tuto problematiku konala v Senátu diskuse s odbornou veřejností. Jejich názory byly různorodé; podle některých má LGBT rodičovství neblahý efekt na dětském vývoji, vyjma vyšší respektu k homosexualitě a citlivosti vůči diskriminaci. Podle psychiatra Aquilino Polaino z Lidové strany je homosexualita patologií a poruchou chování. Kromě tohoto také uvedl, že mnoho homosexuálů má zkušenosti s pohlavním zneužíváním v dětství, a že homosexuálové obecně pocházejí z nefunkčních rodin, kde se vyskytovalo násilí, alkoholismus, případně chybějící otec a nadměrná opičí láska ze strany matky. Někteří prominentní členové Lidové strany se od Polainových výroků distancovali.

Senát text přijatý Kongresem vetoval. K vetu vyzývala Lidová strana, která má v Senátu většinu, a Katalánská demokratické unie. Odmítnutí prošlo poměrem hlasů 131:119. 2 senátoři se zdrželi hlasování. Text byla tedy vrácen do Kongresu. 30. června 2005 byl znovu přijat Kongresem, který v souladu s ústavou přehlasoval veto Senátu. 187 poslanců hlasovalo „ano“ (včetně poslankyně Lidové strany Celie Villalobos), 147 „ne“ a 4 se zdrželi. Přehlasováním veta prošel zákon prakticky už celým legislativním procesem a do implementace mu zbýval už jenom podpis krále.

Strana Pro Proti Nepřítomen/nehlasoval Španělská socialistická dělnická strana 159 0 0 5 Lidová strana 1 143 0 4 Konvergence a unie 2 4 4 0 Katalánská republikánská unie 8 0 0 0 Baskická národní strana 5 0 0 2 Sjednocená levice 5 0 0 0 Kanárská koalice 3 0 0 0 Galicijský národní blok 2 0 0 0 Aragonská unie 1 0 0 0 Baskická solidarita 0 0 0 1 Ano Navarre 1 0 0 0 Celkem 183 136 6 25

Na otázku médií, zda podepíše návrh projednávaný Generálními kortesy, odpověděl španělský král Juan Carlos I., že je králem španělským, nikoli belgickým. V této odpovědi narážel na krále Baudouina I., který odmítl podepsat zákon legalizující potraty. Král má právo vetovat zákony, tedy nedat jim svůj podpis. Nicméně král zákon č. 13/2005 podepsal 1. července 2005, a tudíž jej šlo publikovat v promulgačním listu ihned následující den 2. července. 3. července se stala nová legislativa účinnou. Za svůj podpis klidil král kritiku jak z řad Karlistů, tak i mnohých krajně pravicových konzervativců.

Reakce vpravo|náhled|Gay pochod oslavující Den hrdosti a legalizaci stejnopohlavních sňatků