PatrieZatímco slovo Vlast je ve francouzštině ženského rodu (la Patrie), pro tuto i ostatní vzducholodě se používá rod mužský (le Patrie). Vyplývá to z mužského rodu výrazu pro řiditelnou vzducholoď (le dirigeable) byla poloztužená vzducholoď, kterou pro francouzskou armádu postavili bratři Pierre a Paul Lebaudy, majitelé cukrovaru Lebaudy Frères, kteří se věnovali rovněž stavbě vzducholodí. Loď navrhl Henri Julliot, hlavní inženýr firmy. Patrie byla dokončena v listopadu 1906 a následujícího měsíce předána armádě. Byla to první vzducholoď zařazená k pravidelné vojenské službě u francouzské armády.Předchůdkyně Patrie, známá pod přezdívkou Le Jaune („Žlutá“) kvůli žlutému nátěru chromanem olovnatým, byla firmou Lebaudy Frères darována francouzské armádě v roce 1906 a byla tedy první vzducholodí ve službách francouzské armády.

V roce 1907 byla ze základny v Chalais-Meudon nedaleko Paříže provedena série úspěšných vojenských testů, přičemž jednoho se zúčastnil i předseda francouzské vlády Georges Clemenceau. Po úspěšném dokončení těchto testů v listopadu 1907 byla Patrie převedena pod vojenské velení a její operační základna byla u Verdunu, v blízkosti německých hranic.

V důsledku mechanické poruchy 29. listopadu 1907 vzducholoď nouzově přistála. Během následující noci se za vichřice utrhla a byla unášena větrem. Překročila Lamanšský průliv a během noci přelétla Anglii. Dne 1. prosince byla spatřena nad Walesem a Irskem. V blízkosti Belfastu krátce narazila na zem, ale znovu se vznesla nad Atlantský oceán. Naposledy byla spatřena z paluby parníku nedaleko Hebrid, a pak veze stopy zmizela.

I přes ztrátu Patrie firma Lebaudy dokončila její sesterskou loď La République pro francouzskou armádu. Později dodala dvě vzducholodi podobné konstrukce do Ruska a Rakousko-Uherska.

Vývoj

Armáda plánovala využití vzducholodí pro bombardování z výšky, která byla považována za výšku mimo dosah pozemních zbraní, a pro průzkum. Konstruktér lodi Henri Julliot (1855-1923)některé zdroje uvádějí data (1855–1956), uvedl, že „každá z francouzských vzducholodí může nést třicet pum o váze 10 kg.“ Pro průzkumné účely byla Patrie vybavena montáží na fotografické kamery a acetylénový průzkumný světlomet. Současný autor uvádí, že z paluby Patrie „by mohly být pozorovány nejmenší pohyby vojsk a získány velmi jasné dálkové fotografie vojenských jednotek“.

Poloztužené vzducholodě byly považovány za vhodnější pro vojenské použití, protože, na rozdíl od tuhé vzducholodě, mohly být vypuštěny, skladovány a přepravovány po souši nebo po moři. DruháPrvní vzducholoď, kterou postavili bratři Lebaudy, nesla název Lebaudy 1 a prošla několika rekonstrukcemi; byla postupně označována 1bis, 2, 3 a 4. Proto je Patrie teprve druhou vzducholodí, postavenou v těchto dílnách. vzducholoď bratří Lebaudy "překonala svou předchůdkyni ve velikosti a způsobu výstavby". První vzducholoď byla jednoduše nazývána Lebaudy, a francouzskou veřejností přezdívána Le Jaune („Žlutá“), kvůli žlutému vnějšímu nátěru. Byla rovněž považována za nejúspěšnější vzducholoď v provozu.

Konstrukce

Přehled thumb|Detailní záběr gondoly včetně palivové nádrže a vrtule. Fotografie z roku 1906. Hlavními konstrukčními prvky vzducholodi Patrie, byla plynová obálka, nikl-ocelový rám či kýl a gondola zavěšená na rámu pomocí ocelových lan. Uvnitř obálky byl balonet, jehož funkcí bylo za všech okolností zajistit dostatečné množství plynu v obálce. K plynové obálce a gondole byly připojeny aktivní a pasivní ovládací plochy, které poskytovaly stabilitu ve vodorovném i svislém směru a umožňovaly pilotovi kontrolu nad vzducholodí.

Gondola, vyrobená z nikl-ocelových trubek, byla zavěšena asi 3,4 metry pod eliptickým ocelovým rámem (či kýlem) dolní části plynové obálky. Rám a obálku spojovala síť konopných lan. Síť byla připevněna dřevěnými kolíky na plátěná poutka na obálce, podobně jako k rámu. To umožnilo snadné odstranění rámu z obálky. Samotný rám mohl být také demontován a snadno přepraven.

Otevřená gondola poskytovala posádce a cestujícím jen minimální ochranu před živly. Obvyklé obsazení sestávalo ze dvou pilotů, dvou mechaniků a dvou cestujících. Tak tomu bylo během zkušebních letů i vojenských misí. Zátěž vzducholodi měla podobu pytlů písku o váze 10 a 20 liber (4.5 a 9,1 kg), jejichž obsah mohl být vypouštěn trubkou v podlaze gondoly. Další výbavou byla siréna, hlásná trouba, poštovní holubi, železné kolíky, lana pro ukotvení vzducholodi, rezervní zásoby paliva a vody a hasicí přístroj.

Obálka a balonet alt=An airship is seen from below; mooring ropes are visible around the gondola; an airship's pointed bow looms at top left over the camera position, a slim, elegant, streamlined airship envelope recedes towards bottom right|vpravo|náhled|Vzducholoď Patrie v Moisson v roce 1906 Obálka vzducholodi se skládala ze čtyř vrstev bavlněné látky a vulkanizovaného kaučuku (obálka její předchůdkyně, Jaune, se skládala jen ze tří vrstev). Vnější vrstva z bavlněné tkaniny byla pokryta nátěrem chromanu olovnatého, aby se zabránilo poškození druhé vrstvy – gumového pláště slunečním zářením. Tato druhá vrstva bránila úniku vodíku z obálky. Třetí vrstva byla z bavlny, čtvrtá a poslední vrstva z kaučuku chránila obal před poškozením způsobeným vodíkem. Tato závěrečná gumová vrstva byla tenčí a tudíž lehčí, než první. Gumové fólie pro zhotovení druhé a čtvrté vrstvy byly dodány německou společností Continental AG.

Nátěr chromanem olovnatým dal obálce žlutou hořčičnou barvu, stejnou, jakou měla její předchůdkyně Le Jaune; zbývající plochy byly zbarvené blankytně, jak je zřejmé ze současného vyobrazení Patrie.

Pro konstrukci Patrie jako poloztužené vzducholodi bylo nutné, aby tlak nosného plynu v plynovém vaku a vzduchu v balonetu byl dostatečný pro udržení jejího celkového tvaru. Vodík byl čerpán do plynového vaku tak, aby umožnil vzducholodi vystoupat do maximální zamýšlené provozní výšky jedné míle (1 600 metrů) ve které balonet zabíral přibližně jednu pětinu z celkového objemu plynové obálky. Sestup lodi byl prováděn vypuštěním vodíku pumpováním vzduchu do balonetu, aby se vyrovnal objem uvolněného plynu. Tento proces se opakoval postupně až do dosažení požadované rychlosti klesání nebo požadované výšky.

K ovládání pohybu vodíku a vzduchu uvnitř obálky vzducholodi byla Patrie vybavena pěti ventily, z nichž některé fungovaly automaticky a další mohly být ovládány ručně pilotem pomocí kabelů. Ventily na plynové obálce upouštěly vodík automaticky, pokud tlak přesáhl hodnotu 500 Pa. Ventily balonetu se otevřely, když tlak vzduchu překročil 195 Pa, čímž bylo zajištěno, že vzduch byl vyhnán z balonetu před tím, než došlo ke ztrátě vodíku z plynové obálky. Automatické ovládání ventilů ovlivnilo i trvání posledního bezpilotního letu vzducholodi (viz oddíl Poslední let níže). Tlak v balonetu byl udržován ventilátorem s motorovým pohonem, který měl elektricky poháněnou zálohu, takže tlak by mohl být udržován i v případě poruchy motoru nebo během jeho údržby.

Uvolňovací mechanismus byl zkonstruován tak, že v případě nouze bylo možné pomocí lana otevřít ventil a vypustit vodík z obálky. Toto lano bylo připojeno na zátěž, takže mohlo být aktivováno automaticky v případě katastrofální ztráty zátěže. Selhání tohoto lana hrálo klíčovou roli při ztrátě Patrie dne 29. listopadu 1907.

Protože částečně naplněný balonet by mohl způsobit podélnou nestabilitu lodi, byly použity dvě látkové příčky, které rozdělily balonet na tří samostatné oddíly a šíření vzduchu v něm bylo umožněno pouze malými otvory v příčkách, takže vzduch se mohl šířit postupně po celém balonetu, aniž byla stabilita vzducholodi ovlivněna.

Řízení a pohon thumb|Detailní pohled na gondolu vzducholodi. Směrovou stabilitu udržovaly čtyři pevné plochy, dvě vertikální a dvě horizontální, připevněné v zadní části plynové obálky, a další podélná svislá plocha, která běžela od středu lodi podél hlavní osy plynové obálky až k její zadní části. Horizontální pohyb byl řízen kormidlem v zadní části. Ocasní plochy se skládaly ze svislé a vodorovné plochy ve tvaru opeření šípu. V roce 1907 byly svislé ocasní plochy upraveny tak, jak je znázorněno na přiloženém obrázku.

náhled|Fotografie ukazující změny ocasních ploch lodi Patrie mezi lety 1906 a 1907 Během zkoušek bylo rozhodnuto, že je třeba, aby pilot měl větší kontrolu nad vertikálními pohyby lodi, aby mohl kompenzovat „nedobrovolné stoupání nebo klesání vzducholodi v důsledku expanze nebo kontrakce plynu, nebo jiné příčiny“. Pro tento účel byla umístěna pohyblivá horizontální plocha v blízkosti těžiště lodi, která zmenšovala vliv ztráty plynu či zátěže na minimum.

Později byla tato jediná plocha nahrazena dvěma pohyblivými plochami po obou stranách mezi gondolou a dolní částí eliptického rámu, jak je patrné z plánu publikovaného v německé publikaci Jahrbuch der Luftfahrt („Letecká ročenka“) z roku 1911.

Tato „křidélka pro vzestup a sestup“, jak byla označována, jsou jasně patrná na obrázku z krátkého filmu Le Ballon dirigeable «Le Patrie» (Řiditelný balon „Le Patrie“), který v Moisson natočila francouzská filmová průkopnice Alice Guy-Blaché před tím, než v březnu roku 1907 emigrovala do Spojených států amerických.

Pilot řídil vzducholoď pomocí ovládacích prvků na přídi gondoly před motorem. Mechanik na zádi ovládal motor. Jednalo se o čtyřválcový motor Panhard & Levassor o výkonu 52 kw (70 hp) při 1000 otáček za minutu. Motor byl umístěn ve středu gondoly a poháněl dvě dvoulisté ocelové vrtule o průměru 2,6 metrů, které byly namontovány na bočních konzolách, po jedné na každé straně. Otáčely se rychlostí 1000–1200 otáček za minutu a to opačným směrech, aby se zabránilo kroucení vzducholodi. Výfukové potrubí bylo vyvedeno dolů pod zadní částí gondoly a chráněno kovovým krytem, aby se minimalizovalo riziko požáru. Palivová nádrž o objemu 280 litrů byla umístěna pod gondolou uvnitř konstrukce z ocelových trubek ve tvaru obrácené pyramidy, která chránila gondolu a vrtule při přistání.

Operační historie

Listopad – prosinec 1906 První let Patrie se konal 16. listopadu 1906 v hlavním sídle továrny Lebaudy v Moisson a trval 2 hodiny a 20 minut. Po dalších osmi zkušebních letech odstartovala 15. prosince 1906 Patrie na 52 kilometrů dlouhý let z Moisson do střediska Francouzského leteckého oddělení v Chalais-Meudon poblíž Paříže. Rychlost letu byla přes 45 km/h.

Předváděcí let pro veřejnost nad centrem Paříže proběhl 17. prosince 1906, a jeho trasa vedla přes Arc de Triomphe, Place de la Concorde, budovy Ministerstva války a Invalidovnu. Po tomto letu byla Patrie vypuštěna a další její lety proběhly až v červnu 1907.

Červen – listopad 1907 alt=Landscape view with the horizon dividing the photograph in two halves; an airship, looking rather deflated, is settling slightly nose-down in mid-picture foreground at tree-level|vpravo|náhled|Přistání Patrie na pláni u Antony-Fresnes, 26. října 1907 V v období mezi 27. červnem a 7. srpnem 1907 proběhlo 21 dalších letů . Zvlášť významný byl let 22. července 1907, kterého se jako cestující zúčastnili i francouzský premiér Georges Clemenceau a ministr války Georges Picquart. I když během letu praskla trubka, která postříkala premiéra horkou vodou, reagoval nonšalantně, když řekl: „Nemohu dostatečně vyjádřit můj obdiv k tomuto nádhernému vynálezu“.

Po těchto letech byla vzducholoď opět vypuštěna a provedeny změny konstrukce, které zahrnovaly zvětšení válcové části plynové obálky o 500 kubických metrů, změny ocasních ploch (jak je uvedeno výše) a montáž nových vrtulí.