náhled|Demodikóza u psůDemodikóza neboli trudníkovitost (zpravidla u psů se hovorově označuje také jako červená prašivina) je parazitární kožní onemocnění, jehož příčinou je přemnožení roztočů rodu Demodex. Roztoč rodu Demodex je součástí normální kožní fauny osrstěných savců i člověka.PETERS, Stefanie. Demodikóza – víc než jen jedno onemocnění? (překlad). Z němčiny přel. Dr. Karel Benda. In: Anima Canis: chovatelská stanice francouzských buldočků [online]. 2003 01 [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: http://www.animacanis.cz/clanky/demodicose-birkenfeld-translation Roztoči Demodex byli poprvé popsáni u psů (Demodex canis), později i u dalších živočichů.NEVORALOVÁ, Zuzana. Demodikóza. Dermatologie pro praxi. 2018, roč. 12, č. 1, s. 7. ISSN 1802-2960. doi: https://doi.org/10.36290/der.2018.002. Dostupné také z: http://solen.cz/pdfs/der/2018/01/02.pdf V roce 2003 byl dokonce popsán druh trudníka (Demodex phocidi), který parazituje na tuleni obecném.
Demodikóza není dědičná. Množství trudníků je regulováno imunitním systémem.
Původce onemocnění náhled|Demodex canis náhled|Trudníci rodu Demodex ve vlasovém folikulu
Demodikózu způsobují roztoči rodu Demodex, který zahrnuje zhruba 65 druhů, jejichž přirozeným hostitelem jsou převážně savci. Žijí v jejich vlasových folikulech, případně v místech s větším výskytem mazových žláz (uši, tlama, třísla, ocasní část atd.). Trudník je relativně malý parazit ze skupiny roztočů, má doutníkovitý tvar, dosahuje délky 0,1 mm až 0,5 mm. Samice je většinou větší než samec. Trudník má čtyři páry podsaditých nožek, které slouží k pohybu po hostiteli, přičemž trudník psí většinu svého života tráví v samotném chlupovém folikulu.
Nejznámějším zástupcem rodu Demodex je trudník psí (Demodex canis) a trudník kočičí (Demodex cati), nicméně existují i dva druhy parazitující na člověku, trudník tukový (Demodex folliculorum) a trudník mazový (Demodex brevis). Na psech parazitují také dva méně známé druhy, a sice trudník Gatův (Demodex gatoi) a trudník Demodex injai. Ve většině případů parazit napadá mazové žlázy nebo místa chlupových váčků, a to mladých zvířat nebo jedinců se sníženou imunitní reakcí.
Demodex canis (trudník psí): žije výhradně v chlupových folikulech psů. Parazit se množí přímo na hostiteli a prochází několika vývojovými stadii, podobně jako veš na člověku; Demodex gatoi (trudník Gatův): žije spíše na povrchu kůže, často i s Demodex canis; Demodex injai: žije v samotných mazových žlázách (nežije na povrchu kůže nebo v chlupovém váčku); Demodex cati (trudník kočičí): vyskytuje se (zřídkakdy) na kočkách, žije obvykle v oblasti očí nebo ve zvukovodech. Projevuje se alopeciemi, šupinatěním kolem očí nebo ušním zánětem.
V roce 1993 byla v ČR prokázána demodikóza u kozy domácí. Projevila se alopecie|alopecií, zarudnutím kůže a zánětem spojivek. Původcem byl trudník kozí (Demodex caprae).FLEISCHER, Petr et al. První nálezy demodikózy koz v České republice. Veterinární medicína. 1996, roč. 41, č. 9, s. 289–293. ISSN 0375-8427. Dostupné také z: http://krameriusndk.nkp.cz/search/handle/uuid:6d34f8d0-b5e0-11e8-9480-5ef3fc9ae867
Prokázána byla také demodikóza u křečka zlatého (původce Demodex criceti) a králíků (původce Demodex cuniculi).FÁBIKOVÁ, Rostislava; ČADA František; BÖHM, Karel; VELEBNÝ, Hanuš a GARGEL, Petr. Neobvyklé záchyty parazitů rodu Demodex. Veterinářství. 1996, roč. 46, č. 11, s. 482. ISSN 0506-8231. Dostupné také z: https://old2.profipress.cz/archiv/veterinarstvi-111996/#page/32
Vývojový cyklus trudníka psího Vývojový cyklus trudníka psího probíhá v chlupovém folikulu, trvá 20–35 dní a má pět stadií. K samotnému oplození dochází ovšem na povrchu psího těla. Sameček oplodní samičku a zhruba po 3–7 dnech uhyne, zatímco samička se vrátí do vlasového váčku. Zde postupně naklade vajíčka. Po hodinách až dnech se z vajíčka vylíhne larva, která musí poměrně rychle projít nymfálními stadii (protonymfa a trytonymfa) do stadia dospělce. Celý proces trvá zhruba 14 dní. Dospělý jedinec uhyne přibližně do 35 dnů od vylíhnutí.
Dospělý parazit se ve vlasovém váčku živí buňkami folikulů, folikulárním detritem (odumřelé kožní buňky) a mazem. Predispozici k této parazitóze má například Jack Russell teriér.KOZDERA. Josef. Parazitární onemocnění loveckých psů. Praha, 2012, s. 25. Bakalářská práce. Ved práce Ing. Petra Nováková, Ph.D. Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Katedra myslivosti a lesnické zoologie.
Predispozice ke vzniku demodikózy existuje u krátkosrstých brachycefalických (krátkonosých) plemen, jako je anglický buldok nebo francouzský buldoček, mops, šarpej a také dobrman, německý ovčák, jezevčík a některá plemena teriérů. Vzhledem k tomu, že je predispozice dědičná, neměli by být psi trpící generalizovanou demodikózou určeni k chovu.
Přenos trudníka psího K přenosu trudníka psího dochází tehdy, když se nachází na povrchu kůže nebo srsti, což je v době, kdy se trudníci rozmnožují. Nejčastěji tak dochází k přenosu z feny na štěně, protože jsou spolu dostatečně dlouho v kontaktu a trudník má dostatek času přemístit se ze srsti matky na štěně.
Matka je první pes, se kterým se štěně po prvních několik týdnů života setkává, takže mu předá celou svoji mikroflóru.
První příznaky přenosu můžeme na štěněti či jiném savci obvykle pozorovat až po několika měsících, když se trudníci namnoží. U většiny štěňat tento parazit mizí působením imunitních látek do 18 měsíců. Zhruba u 10 % štěňat či dospělých psů demodikóza pokračuje. Z lokální formy se stává generalizovaná forma. Nakazit se lze pouze přímým kontaktem. Nejvíce jsou náchylná štěňata během prvních několika dnů, kdy jsou výlučně kojena fenou a jsou stále v její blízkosti.
Rizikové faktory onemocnění psa Onemocnění zpravidla souvisí s oslabením imunity, jehož důvodem může být: očkování či odčervení (případně jeho absence); přezubování; dospívání, když se v organismu mění poměr hormonů (obzvlášť u fen při prvním a druhém hárání); léčba kortikosteroidy, které částečně potlačují imunitní systém; jiné nemoci, které oslabí imunitní systém (jiní parazité, bakterie, viry); narušení psychické rovnováhy – týraná nebo špatně živená zvířata jsou k demodikóze náchylnější, dále různé stresové situace, jako je úmrtí majitele, přítomností dalšího psa, dítěte, snížený zájem o psa, stěhování, hluk atd. Narušením psychické rovnováhy je i odchod štěněte do nové rodiny, nového prostředí a odloučení od matky a sourozenců. Proto se demodex dostaví až v nové rodině a může vystrašit nové majitele, kteří mohou onemocnění vidět jako své zavinění. alergie a špatná snášenlivost léku či výrazná změna krmiva; zranění (např. po autonehodě); březost, kojení či porod; nízká vlhkost a vysoké teploty vzduchu venku nebo uvnitř domu.MÍSAŘ, Martin. Demodex canis (trudník psí). In: Ella Perfecta [online]. [1999?] [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://ellaperfecta.g6.cz/demodex.php
Diagnostika Vzhledem k velikosti trudníka, nelze jeho přítomnost odhalit hned, ale až s viditelnými kožními projevy (zarudlá kůže, vypadávání chlupů, neosrstěná místa na povrchu kůže). Přítomnost trudníka se musí diagnostikovat na základě prohlídky u veterináře a mikroskopicky. Počet jedinců na cm² může čítat až 80 000. U psů nebo obecně u savců se trudník vyskytuje přirozeně (zhruba u 30–60 % zdravých psů), ale v omezeném množství. Imunitní systém zvířete si s parazitem bez větších problémů poradí, pokud není oslabený – proto jsou nejrizikovějšími skupinami především mladí jedinci, stará zvířata a jedinci se sníženou funkci imunitního systému.
K mikroskopické diagnóze je nutné odebrat kožní seškrab, chlupy a část tkáně z meziprstních prostor. Dále se provádí biopsie kůže. (Před seškrabem je vhodné kůži zmačkat, čímž se vytlačí obsah chlupových folikulů i s parazity.) Seškrab se provádí skalpelem, na který se nanese kapka parafinového oleje. Ihned po odebrání se vzorek zkoumá pod mikroskopem při zhruba 100násobném zvětšení. Pokud průkaznost není zcela jasná, obvykle se zavádí preventivní léčba.
U některých psích plemen může být diagnostika problematická, protože mají „volnější“ kůži (např. šarpej). U těchto psích plemen dochází často k chronickému ztluštění kůže, což může způsobit chybné výsledky testu. V takovém případě se provádí biopsie kůže nebo se preventivně nasadí léčba. Na rozdíl od jiných onemocnění (např. svrabu) je nutné, aby se na daném jedinci nacházel živý trudník, a to nejlépe ve všech fázích životního cyklu.
Formy demodikózy Formy lze dělit: Dle věku: juvinilní forma (u mladých zvířat do věku dvou let, někdy se uvádí 18 měsíců) a adultní forma (zvířata starší dvou let, někdy také již od 18 měsíců). Dle rozsahu: forma lokalizovaná (pouze ohniska) nebo generalizovaná (na celém těle). Dle symptomů: forma skvamózní (suchá) a pustulózní (hnisavá).
Jednotlivé formy mohou na sebe navazovat nebo přecházet jedna v druhou, proto není vyloučeno, že se u jednoho jednice mohou vyskytovat různé formy demodikózy. Uvedené formy se vztahují především k trudníku psímu.
Lokální forma a generalizovaná forma Lokální forma se vyskytuje spíše jen u štěňat do věku 18 měsíců (někdy může přecházet i do dospělosti jako adultní forma), kdy dochází k celkovému zesílení imunitního systému. Projevuje se okrouhlými ložisky bez chlupů, s výrazným zarudnutím a drobným šupinatěním pokožky. Nejčastěji se nachází v hlavové části kolem uší, nosu a na čele. Obvykle odezní sama, pokud zdravý jedinec má dostatečně silný imunitní systém. Lokalizovaná forma se obvykle omezí na jedno až dvě místa. Někdy se dělí na: lokalizovanou, spontánní demodikózu: většinou běžně odezní, klasická forma; lokalizovanou, iatrogenní demodikózu: na rozdíl od spontánní formy je vyvolána hormonální léčbou nebo kortikosteroidy.Trudníci (roztoči Demodex) u psů. In: Zoohit Magazín [online]. [2025-05-12] [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://www.zoohit.cz/magazin/psi/pece-o-zdravi-psa/trudnici-roztoci-demodex-u-psu
Generalizovaná forma přechází z lokalizované asi v 10 % případů. Obvykle je doprovázena dalšími kožními chorobami, nejčastěji chronickou dermatitidou. Pokud hovoříme o generalizované formě, měla by postihovat minimálně ¼ těla psa a měla by být plošně souvislá, nevytváří tedy ložiska. Vždy je nutno diagnózou prokázat, o kterou formu jde, jelikož generalizovaná forma je obtížněji léčitelná. Generalizovaná forma obvykle indikuje nějaký zdravotní problém, proto není vyloučeno, že po vyléčení se demodikóza vrátí v lokální formě. Podobně jako lokální forma může být i generalizovaná dělena na dva základní typy: generalizovaná demodikóza: u mladých jedinců do věku dvou let. Obvykle se jedná o klasickou generalizovanou formu, která se rozvine při vrozené poruše imunity. Často může být doprovázena druhotnou bakteriální infekcí; generalizovaná demodikóza způsobená iatrogenní nebo spontánní imunosupresí: vyskytuje se u starších psů, často následkem nějaké léčby (nejčastěji při léčbě nádorů, metabolických poruch nebo onemocnění jater).
Skvamózní (suchá) a pustulózní (hnisavá) forma Skvamózní a pustulózní demodikóza se řadí mezi chronická onemocnění. Vznikají nejčastěji v důsledku zanedbání léčby generalizované demodikózy. Projevem bývají hnisavé záněty kůže; oblasti mezi prsty jsou často zarudlé a obtížně se léčí. Skvamózní forma bývá svědivá a dochází k sekundární invazi bakterií. Naopak při pustulózní formě dochází nejen k sekundární bakteriální infekci, ale také k hnisání chlupových váčků (folikul). Při léčbě je tedy nutné léčit jak bakteriální, tak parazitární onemocnění čili odstranit parazita.
Pododemodikóza Kategorie demodikózy. Onemocnění se nachází v oblasti tlapek a pro zvíře je velmi nepříjemné a bolestivé, tlapky jsou oteklé. Pododemodikóza je obvykle doprovázena bakteriální infekcí a může způsobit i kulhání. Onemocnění může prozradit nápadné olizování končetin. Může se objevit jako pozůstatek nevyléčené generalizované demodikózy nebo bez ohledu na předchozí výskyt.