náhled|Tank T-72M4CZ české armády Tank je silně obrněné bojové vozidlo s pásy, věží a kanónem, jehož primárním účelem je likvidace nepřátelských pozemních sil přímou palbou. Moderní tanky se vyznačují velkou palebnou silou (přičemž jejich nejobvyklejší hlavní výzbroj představuje kanón) a vysokou úrovní pancéřové ochrany a mobility. Mohou se vysokou rychlostí pohybovat terénem, nejsou ale určeny pro nepřetržitý boj, neboť potřebují pravidelnou a náročnou údržbu a časté doplňování munice a paliva.
Tank je nejlépe pancéřovaný bojový prostředek ze všech pozemních bojových vozidel a nese z nich nejefektivnější protitankové zbraně. Tyto charakteristiky společně s intenzívním hlukem, který vydává pohybující se tanková formace, dělají z tanku jednu z nejobávanějších zbraní na bitevním poli, ceněnou pro šok, který působí na jiné typy jednotek. Tanky mohou být nasazeny v boji samostatně (obvykle v přehledném terénu) nebo v kombinaci s ostatními typy zbraní, zejména dělostřelectva a pěchoty (bez podpory pěchoty se tanky zpravidla neobejdou při boji v málo přehledných terénech, jako je les, město, nebo hustá vysoká tráva). Tank je však také výbornou defenzívní zbraní, lze jej použít ve statické obraně (např. v okopu) a v případě potřeby je možné provést protiútok a zase se stáhnout.
Nicméně moderní konflikty, především válka na Ukrajině, ukazují zranitelnost tanků, zejména drony. Způsob využití tanků v boji je proto přehodnocován.
Vojenská cvičiště pro tanky se nazývají tankodromy. Vzhledem k jejich specifickému povrchu se toto slovo někdy používá v přeneseném významu i pro nekvalitní komunikace, zejména silnice.
Historie
Předchůdci tanků
S prvním, byť nerealizovaným návrhem tanku, přesněji řečeno obrněného vozidla s možností palby do všech stran, přišel vynálezce Leonardo Da Vinci okolo roku 1487. Jedna z historických součástí tanku – housenkové pásy – byly vymyšleny v roce 1770 Richardem Edgeworthem. Praktické uplatnění však našly poprvé až na přelomu 19. a 20. století u pásových traktorů.
Důležitým mezníkem v dějinách tanků je v roce 1899 první „válečný motorový vůz“. Toto vozidlo bylo vybaveno motorem Daimler, pancéřováním a dvěma kulomety systému Hirama Maxima.
První světová válka
náhled|Britský tank Mk. 1 – první tank zavedený do výzbrojeTanky byly poprvé využity v boji v první světové válce. Samotné slovo tank (anglicky nádrž) byl krycí název projektu. Slovo tank se zvolilo a vžilo pro technologickou podobnost výroby s nádržemi (angl. tanky).https://www.etymonline.com/word/tank#etymonline_v_4369 Původní tanky byly vyvinuty pro rozhodující změnu patové situace vzniklé po hromadném zavedení kulometů, ostnatého drátu a hlavně zákopové války. Technologický náskok ve vývoji tanků získala Velká Británie, která po experimentálním tahači Killen-Straita dokázala nejprve vyrobit první prototyp skutečného tanku s pásovým podvozkem Little Willie a později i jako první země nasadit tank v boji, konkrétně Mark I v bitvě na Sommě 15. září 1916. Brity následovala Francie s těžkým tankem Saint Chamond, středním Schneider a později i lehkým tankem Renault FT; naopak vývoj v Německu, Spojených státech amerických a Rusku zaostával.
Meziválečné období
Hledání optimálního řešení Konec první světové války a tlak na snižování výdajů na obranu vedl k preferenci levnějších lehkých tanků, z nichž navíc vznikla i kategorie tzv. tančíků se slabou výzbrojí.
Kolem přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byla uváděna ve skutečnost i myšlenka vícevěžových tanků, jejichž hlavní výhoda měla spočívat v možnost vést palbu na více cílů zároveň. Následně se ale ukázalo, že nevýhody toto uspořádání značně toto pozitivum převyšují (především technická poruchovost). Vrcholem vícevěžových tanků se stal ruský pětivěžový T-35, který se dočkal nasazení ještě za druhé světové války.Vícevěžové tanky - T35
Tanková doktrína Tanky se v první světové válce osvědčily jako účinný prostředek k proražení nepřátelské obrany, ovšem i v meziválečném období je většina zemí používala především jako podpůrný prostředek pro pěchotu. S přelomovou myšlenkou soustředění tanků do rozsáhlejších samostatných celků a jejich koncentrovaného úderu do hloubky nepřátelské obrany, která se ujala pod názvem blitzkrieg, přišel německý generál Heinz Guderian.
Druhá světová válka
Během druhé světové války se tanky staly rozhodující zbraní pozemních bitev.
Studená válka Po konci druhé světové války ještě konstruktéři tanků hledali směr, jakým by se měl vývoj ubírat. Vývoj se ubíral cestou vylepšování tanků, kdy v SSSR byla vylepšena konstrukce T-44 z konce války a vznikl T-55, zatímco USA vyvinuli z tanku M26 Pershing varianty M47, M48 a M60 Patton. V tomto období stále koexistovaly tanky lehké, střední a těžké (zastoupené např. americkým M103, britským Conqueror nebo ruskými IS-2 a T-10). Časem zanikla kategorie těžkých tanků a vyvíjely se pouze kategorie středních tanků, v menší míře kategorie tanků lehkých. Během 60. a 70. let zavedl SSSR novou řadu tanků – T-62, T-64 a T-72, které předčily tehdejší americké stroje ve všech ohledech. V Evropě tehdy existovaly jen 2 tanky schopné se těmto postavit – německý Leopard a hlavně britský Chieftain. Chieftain byl považován za nejlépe vyzbrojený a pancéřovaný tank NATO než jej začal nahrazovat nový typ Challenger 1 se speciálním pancéřováním Chobham.
vpravo|náhled|T-34 USA spolu s Německem hledaly cestu k novému tanku, a po zrušení společného projektu přetechnizovaného tanku MBT-70 se oba státy vydaly cestou vlastního vývoje, čímž v USA vznikl typ M1 Abrams a v západním Německu typ Leopard 2, přičemž oba tanky (americký od verze A1) používaly stejnou hlavní zbraň, německý 120mm kanón Rheinmetall Rh-120. Rusové samozřejmě nemohli nereagovat, a tak vznikly tanky T-72B a T-80, které měly zesílený, v případě T-80 také kompozitní pancíř. Všeobecně od té doby platilo, sovětské tanky spoléhaly na manévrovatelnost, kdežto americké M1 spoléhaly na zepředu neprorazitelný pancíř, doplněný ve verzi M1A1HA vrstvou ochuzeného uranu, se kterým měl pancíř RHA ekvivalent 1,3 m silného pancíře z homogenní válcované oceli.
Vlivem zvyšování pancéřové ochrany tanků (více pancíře = větší hmotnost, potřeba zachování stejné rychlosti těžšího tanku vyvolala instalaci výkonnějšího = těžšího motoru) vzrostla hmotnost středních tanků na úroveň těžkých tanků z doby druhé světové války. To vedlo ke vzniku nové třídy tanků nazvané hlavní bojový tank, anglicky Main Battle Tank (zkratka MBT), která nahradila kategorii středních tanků. Těch pár typů třídy lehkých tanků, které poté vznikly, jsou označovány jako stíhač tanků, či tanky pro výsadkové vojsko. Specifická z tohoto pohledu je Francie, která provozuje vedle hlavních bojových tanků 4. generace Leclerc, také značné množství lehkých kolových tanků. Nicméně všechny moderní tanky spadají právě do kategorie hlavních bojových tanků.
Současnost vpravo|náhled|Panther Po skončení studené války se vývoj zpomalil – Rusko zavedlo nové verze T-72/80, zvané T-90S, které disponují systémem řízení palby srovnatelným se soudobými západními tanky. Leopard 2 byl modernizován až na standard Leopard 2A7 a M1 Abrams byl modernizován na M1A2SEP. V současné době vyrábějí či teprve vyvíjejí tanky i zdánlivě průmyslově zaostalé země jako Indie, Pákistán či Jihoafrická republika. Za zmínku také stojí izraelský tank Merkava, který byl kompletně vyvinut v Izraeli a jeho koncepce je značně odlišná. Jedná se o hlavní bojový tank, který má však motor umístěný vpředu, což zvyšuje ochranu posádky, ale také to umožnilo vznik prostoru pro pěchotu v zadní části tanku. Tank tak může vést plnohodnotný tankový boj a zároveň sloužit jako bojové vozidlo pěchoty, či bezpečně odvážet zraněné vojáky. Komerčně nejúspěšnějším tankem (tj. vyvezený do nejvíce zemí) je však německý Leopard 2, který se řadí k nejlépe pancéřovaným a vyzbrojeným tankům na světě.
Popis současného tanku Korba náhled|Tank T-72 indické armády Korba je část tanku, ve které se nachází palivo a motor a ke které je připevněn podvozek a věž. V přední části korby sedává řidič, ve střední části je prostor pro věž, v zadní části je umístěn motor. Jednou z mála výjimek od této koncepce je izraelský tank Merkava, u kterého je motor umístěn vedle řidiče (stejně jako u bojového vozidla pěchoty) a zadní část opatřená vraty se dá využít k přepravě další munice, pěchoty či k evakuaci posádky jiného poškozeného tanku z bojiště.
Pásy náhled|M1A1 Abrams Jsou dva a jsou nejslabším prvkem tanku a zároveň jeho největší výhodou: pásy jsou kritický prvek, jelikož je jimi tank řízen (zatáčení se děje udělováním rozdílných rychlostí pásům) a zničení byť jediného pásu tedy znamená zastavení tanku (což se v boji prakticky rovná zničení), ale zároveň udělují tanku nepřekonatelnou přilnavost a velmi nízké měrné zatížení, díky kterému dokáže tank vyšplhat i kopec, který by byť mnohem lehčí kolové vozidlo nevyjelo. Většina dnešních tanků totiž dokáže vyjet suchý kopec o podélném sklonu 60% (cca 31°, maximum například pro M1A1 Abrams), i když jen rychlostí 1–5 km/h.
Otočná věž Je poháněna hydraulikou a ovládána elektronicky. Bývá vepředu zkosená, aby se zlepšila pasivní ochrana. Sedí v ní střelec a velitel, u tanků s manuálním nabíjením kanónu i nabíječ. Ve věži je také umístěna munice, a to buď vedle nabíječe a střelce (což je nebezpečné, protože při zásahu tato munice může explodovat, což je příčinou toho, že po zásahu odletí věž některých ruských tanků mnoho desítek metrů – jde o tzv. efekt čertíka v krabičce)Matouš Lázňovský, Pavel Kasík: Proč ruským tankům po výbuchu často odletí věž? Může za to jejich „výhoda“, Seznam Zprávy, vyd. 17. 4. 2022, cit. 1. 4. 2023Snadný terč. Ruské tanky mají vadu, o níž se ví od války v Zálivu, uvedla CNN, Pražský deník.cz, vyd. 5. 5. 2022, cit. 1. 4. 2023 nebo v prostoru odděleném pancéřovými dveřmi, který má navíc deflekční panely (slabá místa na stropě věže, které při výbuchu munice odletí a tím usměrní sílu exploze nahoru, mimo prostor posádky) – deflekční panely má např. americký M1 Abrams nebo ruský tank T-80UM2. Ostatní tanky, včetně T-72 mají munici uloženou volně ve věži.
Vedle kanónu je instalován spřažený (nebo též koaxiální) kulomet, sloužící ke střelbě na pěchotu či nepancéřované cíle (u exportních francouzských tanků řady AMX 3× byl místo kulometu osazen automatický kanón). V blízkosti kanónu tanku se nachází optický zaměřovač střelce. U moderních tanků je na stropě věže umístěn nezávisle pohyblivý zaměřovač velitele, který během palby střelce na cíl vyhledává cíl nový a po zničení předešlého cíle (v případě zjištění nebezpečnějšího cíle, např. tanku místo „obyčejného“ obrněného transportéru, i před jeho zničením) stiskem jednoho tlačítka navede kanón na nový cíl. Tím nalezený cíl předá střelci, a opět vyhledává cíl nový. Na stropě věže bývá lafetován obvykle velkorážový protiletadlový kulomet obsluhovaný většinou velitelem tanku (u slovenského modernizovaného tanku T-72 Moderna je místo protiletadlového kulometu osazen opět automatický kanón). Např. americký tank M1 Abrams má navíc na střeše lafetován kulomet ráže 7,62 mm obsluhovaný nabíječem, izraelská Merkava 60 mm minomet určený pro boj s nepřítelem na střechách domů. V poslední době se po zkušenostech z bojů ve městech také zkoušejí dálkově ovládané zbraňové stanice, tedy obvykle kulomety spřažené se zaměřovací optikou a ovládané z vnitřku tanku. Díky tomu není posádka tak zranitelná. Věž tanku je také vybavena zadýmovacími granátomety, které slouží k vytvoření dýmové clony kolem tanku a tím znesnadnění zaměření tanku nepřítelem.
Existují však některé příklady neortodoxní konstrukce. Například Švédsko vyvinulo a provozovalo takzvaný S tank, který měl bezvěžovou koncepci a střelec mířil celým vozidlem. Dnes je však považován za slepou uličku vývoje.
Kanón
vpravo|náhled|Řez kanonem ráže 105 mm