vpravo|náhled|Eskalátory ve stanici Anděl
V Praze jsou eskalátory známé především ze stanic metra. Dlouhé jezdící schody se nacházejí v hlubokých ražených stanicích. Krátké jezdící schody vedou výstupem na povrch z většiny vestibulů.
Historie V Praze se eskalátory objevily dříve než metro. Dřevěné eskalátory fungovaly v letech 1926–1935 v trase bývalé lanové dráhy na Letnou. Dne 19. března 1939 byl otevřen moderní obchodní dům Bílá labuť společnosti Brouk a Babka, jehož eskalátory byly dlouho jedinými v Praze. V letech 1967–1968 byl vybudován a 2. prosince 1968 otevřen podchod pod středem Václavského náměstí, který se o 10 let později stal podchodem metra, avšak od počátku byl vybaven německými eskalátory Otis a jugoslávskými eskalátory Radnik.
Česká vláda rozhodnutím č. 22 z 18. února 1970 stanovila, že vývoj eskalátorů pro pražské metro bude jako státní vývojový úkol financován z prostředků na výstavbu prvního úseku metra. Smlouvu o vývoji uzavřel Dopravní podnik-Metro s IVTAS, generální ředitelství Chrudim, což byl smluvní mezičlánek k národnímu podniku Transporta Chrudim, který byl vývojem fakticky pověřen. Pohyblivá madla vyvíjel podnik SHR Krušnohorské strojírny, závod 02 gumárna Teplice. V Chrudimi byly vyvíjeny dva základní typy: pro přepravní výšku do 7 metrů a pro výšku 7–15 metrů. Prototyp kratší verze měl být zkoušen v Chrudimi a prototyp delší verze v Českém Krumlově, současně se počítalo s dodávkou dvou eskalátorů o přepravní výšce 6,6 m pro [ČSD] Ostrava v roce 1972. Ve třetím čtvrtletí roku 1970 bylo rozhodnuto, že krátký eskalátor nebude zkoušen v Chrudimi, ale na pražském Václavském náměstí; do ověřovacího provozu byl dán 5. srpna 1971 a ve dnech 8.–9. září byly prováděny zkoušky, 28. března 1972 označila prototypová komise vývoj za ukončený, eskalátor pak sloužil ještě řadu let. V Českém Krumlově byl prototyp směrem k nádraží zprovozněn v testovacím režimu v letech 1971–1973.
Montáž prvních českých eskalátorů v Praze započala 2. listopadu 1972 ve stanici Hlavní nádraží, která byla rozestavěna již od března 1967. Do zkušebního provozu byly uvedeny 3. září 1973, pak postupně i v dalších stanicích.
U tras metra budovaných za dob socialismu byly kratší eskalátory (zejména z vestibulů na povrch) české výroby od firmy Transporta Chrudim, delší eskalátory (ze staniční střední lodi do vestibulu u hlubších stanic tras A a B) sovětské výroby od firmy Kotljakov Leningrad, označované: LT na nejstarším úseku trasy A, novější generace ET 3 (delší verze), ET 4 (kratší verze) na zbytku sítě metra.
Po roce 1989 thumb|Eskalátor na Palmovce Při rekonstrukcích začaly být eskalátory nahrazovány modernějšími od jiných výrobců, jedním z prvních byly pohyblivé schody od německé firmy Thyssen ve stanici Můstek na trase A, později též od firmy Otis z německého Stadhagenu (19. srpna až 20. prosince 1993 výměna ve stanici Muzeum C, od 3. listopadu 1995 výměna ve stanici Hradčanská, od 28. června 1997 do 2. března 1998 výměna ve stanici Staroměstská v rámci rekonstrukce stanice). Další pocházejí z firem Kone a Schindler.
Původní představa, že moderní eskalátory budou mít delší životnost a budou vyžadovat méně oprav, se nenaplnila. Méně robustní moderní zařízení (kupříkladu pohonná hřídel Otis je pětkrát lehčí než původní ruská) jsou náchylnější na opotřebení zatížením.
Primátorův náměstek pro dopravu Adam Scheinherr začátkem roku 2019 oznámil, že sovětské schody se mu zdají spolehlivější a není podle něj důvod s výměnami tolik spěchat. Petr Vondráček, vedoucí služby Dopravní zařízení DPP, však zastává názor, že jsou nové schody bezpečnější. DPP reaguje nejen na vývoj norem, vývoj zařízení ve světě, ale i na energetickou náročnost a samozřejmě i na náročnost provádění údržby, protože u ruských eskalátorů jsou některé celky velmi těžké a jejich výměna, případně oprava, je mnohem složitější.
Rozmístění eskalátorů Dopravní podnik hl. m. Prahy se řídí vodítkem, že eskalátor jako alternativu k pevnému schodišti zřizuje pro cestu nahoru tam, kde rozdíl výšek je více než 5 metrů, a pro cestu dolů tam, kde výškový rozdíl je více než 7 metrů.
Začátkem roku 2008 mělo pražské metro celkem 233 přepravních ramen eskalátorů. Náklady na provoz, údržbu a obnovu činí přes 100 milionů korun ročně.
Nejdelší eskalátory jsou ve stanici Náměstí Míru (délka 87,1 m, přepravní výška 43 metrů, doba jízdy 2:20) a ve stanici Hradčanská (76,2 m, doba jízdy 2:03).
V dubnu 2013 pražské metro provozovalo 243 eskalátorů od 6 výrobců. Původní eskalátory vyrobila Transporta Chrudim a Leningradský Závod Ivana Jefimoviče Kotljakova, Celková délka přesahovala 17 kilometrů a celkový počet stupňů (schodů) byl kolem 42 tisíc.
K dubnu 2013 pracovalo v nepřetržitém směnném provozu v jedné směně 36 mechaniků části strojní a elektro, kteří monitorují a udržují eskalátory.
Požadavky stavebního a technického řádu drah Podle stavebního a technického řádu drah (vyhl. 177/1995 Sb., § 38 odst. 9 a násl.) se na speciálních drahách podle místních podmínek ve stanicích zřizují pohyblivé schody a pohyblivé chodníky, přičemž je-li rozdíl spojovaných úrovní větší než 5 m ve směru výstupu a větší než 7 m ve směru sestupu, zřizují se pohyblivé schody vždy. Pohyblivé schody a pohyblivé chodníky musí být vybaveny pomocnou brzdou. Navazují-li na sebe bezprostředně dvoje pohyblivé schody nebo pohyblivé chodníky, musí mít stejnou dopravní kapacitu. Nástupní a výstupní úroveň musí mít dostatečný přístupový a rozptylový prostor. Jsou-li pro výstup ze stanice zřízeny pouze pohyblivé schody, musí mít nejméně dva pásy. Ve stanicích, kde jsou pro výstup i sestup pouze pohyblivé schody, musí být nejméně tři pásy, všechny s možností reverzního chodu. Pohyblivé schody se navrhují o jmenovité rychlosti do 0,75 m·s−1; kromě hlavního pohonu musí mít ještě pomocný pohon do rychlosti 0,05 m·s−1. Oba pohony musí umožňovat reverzní chod. Jmenovitá rychlost pohyblivých chodníků nesmí být vyšší než 0,75 m·s−1. Šířka pohyblivých schodů a pásů pohyblivých chodníků musí být nejméně 1000 mm. Na obou koncích balustrád pohyblivých schodů a pohyblivých chodníků musí být umístěno bezpečnostní tlačítko označené nápisem "STOP". Pohyblivé schody a pohyblivý chodník musí mít zařízení, které v případě poruchy, překročení přípustných provozních odchylek nebo ztrátě napětí samočinně zastaví jejich chod a zajistí je v klidové poloze. Balustrády pohyblivých schodů a pohyblivých chodníků musí být z materiálu nehořlavého nebo nesnadno hořlavého. Po vypnutí pohonu pohyblivých schodů nebo pohyblivých chodníků musí být vyloučen neúmyslný chod schodů nebo pásů pohyblivých chodníků i při jejich zatížení. Pohyblivé schody a chodníky pro cestující musí umožňovat užívání osobami s omezenou schopností orientace.
Tato ustanovení STŘD ovšem jsou součástí požadavků na vybavení stanic speciální dráhy. Nevztahují se tudíž na eskalátory v obchodních domech, železničních stanicích, městských podchodech či nadchodech, které nejsou součástí stanic metra, atd. Podle § 27 písm. d) STŘD jsou součástí stanice speciální dráhy též vestibuly, přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky i pevná schodiště podle písm. i) též stavby a zařízení pro obsluhu a údržbu pohyblivých schodů, pohyblivých chodníků a výtahů.
Chůze po eskalátorech a pravidla používání thumb|Eskalátory ve stanici Jinonice se dochovaly beze změn od roku 1988, kdy byly instalovány thumb|Eskalátor při rekonstrukci, zde ve stanici I. P. Pavlova
Pohyblivým schodům a pohyblivým chodníkům byl věnován § 31 městského přepravního řádu 127/1964 Sb., doplněný novelizační vyhláškou 151/1971 Sb. s účinností od 1. ledna 1972. Touto novelou byl do MPŘ vložen celý oddíl věnovaný přepravě osob v metru. Podle § 29 pohyblivé schody patřily k přepravnímu prostoru, podle § 31 byli cestující, kteří používají pohyblivých schodů, povinni stát čelem ve směru pohybu pohyblivých schodů a přidržovat se pohyblivého madla a chůze po pohyblivých schodech byla přípustná jen ve směru pohybu pohyblivých schodů a jen tehdy, jestliže obsazení pohyblivých schodů umožňovalo volný průchod. Cestujícím bylo zakázáno pokládat na stupně a madla pohyblivých schodů zavazadla a jakékoli předměty; cestující je musel držet tak, aby se nedotýkaly bočních stěn pohyblivých schodů. Běhání a sezení na pohyblivých schodech bylo zakázáno. Všechna tato ustanovení platila obdobně i pro přepravu na pohyblívých chodnících, které se však reálně v metru nikdy neobjevily. Podle § 32 přepravovat dětský kočárek po pohyblivých schodech bylo možné jen za podmínky, že způsobilost schodů k přepravě a způsob přepravy byly z hlediska její bezpečnosti schváleny. Schválený způsob přepravy musel dopravce vyhlásit a cestující byli povinni jej dodržovat.
Novelizační vyhláškou č. 44/1985 Sb. s účinností od 1. července 1985 byla dosavadní ustanovení MPŘ pro metro rozšířena na všechny městské rychlodráhy (v České republice však stejně nikdy neexistovala žádná jiná městská rychlodráha než pražské metro). Zároveň byla k témuž datu účinnosti doplněna povinnost stát po pravé straně pohyblivých schodů, přičemž stání vlevo bylo dovoleno jen při vyšším obsazení pohyblivých schodů; k možnosti chůze naopak bylo doplněno, že je možná jen po levé straně schodů. K 1. červenci 2000 byl městský přepravní řád zrušen, nový jednotný přepravní řád 175/2000 Sb. se již úpravou používání pohyblívých schodů nezabýval a ani k tomu nebyl zmocněn. Povinnost stát vpravo a možnost procházet jen vlevo tedy platila přesně 15 let, od roku 1985 do roku 2000.
Pražské metro zatím bylo v Československu i v České republice jedinou městskou rychlodráhou, od počátku účinnosti nového drážního zákona pak jedinou speciální dráhou.
Smluvní přepravní podmínky Dopravního podniku hl. m. Prahy, resp. Pražské integrované dopravy, jsou tak od 1. července 2000 jediným českým předpisem, který stanoví způsob používání pohyblivých schodů v metru cestujícími.
SPP PID platné od 28. září 2001 upravovala zásady pro přepravu kočárků na pohyblivých schodech v čl. 4 odst. 1 a 4, přepravu jízdních kol v čl. 4 odst. 12, přepravu psa v čl. 6 odst. 12 a základní povinnosti cestujících na pohyblivých schodech v čl. 7 odst. 13 shodně jako přepravní podmínky z roku 2008 (strana stání a strana chůze v nich není stanovena).
SPP PID platné od 14. prosince 2008 upravují povinnosti cestujícícho na pohyblivých schodech v článku 4.2 odst. 8: Na pohyblivých schodech v metru je cestující povinen přidržovat se pohyblivého madla a stát ve směru pohybu schodů. Chůze po pohyblivých schodech je povolena jen ve směru jejich pohybu, pokud to dovoluje obsazení schodů a nedojde k ohrožení bezpečnosti jiných osob. Chůzi po zastavených pohyblivých schodech může povolit v mimořádných případech pověřený zaměstnanec dopravce. Na stupně schodů, pohyblivá madla a balustrády je zakázáno pokládat jakékoliv předměty. Podle odst. 13 téhož článku cestujícím není dovoleno se bezdůvodně zdržovat v blízkosti nástupních nebo výstupních ploch pohyblivých schodů. Podle čl. 6 odst. 2 na pohyblivých schodech není povolena přeprava osob na vozíku pro invalidy ani přeprava samotného vozíku pro invalidy. Podle čl. 7 odst. 1 na pohyblivých schodech musí kočárek s dítětem přepravovat dvě osoby tak, že jeden musí stát pod kočárkem a druhý na vyšším stupni než kočárek, přičemž podle odst. 4 si tuto pomoc druhé osoby musí zajistit cestující sám (není to povinnost dopravce). Cestující přepravující psa beze schrány podle čl. 7.3 odst. 6 v metru při přepravě na pohyblivých schodech odpovídá za to, že z důvodu přepravy psa nedojde k narušení provozu daného zařízení, k narušení plynulosti pohybu cestujících ani k újmě na zdraví osob ani přepravovaného psa.