Muhamed Šemsuddin (event. jen Šemsudin) Sarajlić (28. května 1887 Knežina, okres Vlasenica, Bosna a Hercegovina – 30. září 1960 Sarajevo, Federativní lidová republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský spisovatel, politik a překladatel bosňáckého původu.
Život Jeho rodina původně nesla příjmení Đugumija, ale po přestěhování jeho děda ze Sarajeva do Knežiny, byla místními přejmenována na Sarajliće (Sarajevany).
Sarajlić v Sarajevu vystudoval ruždii, muslimskou základní školu, Gazi Husrev-begovu medresu a Daru-l-muallimin, muslimskou učitelskou přípravku. Nato roku 1904 odešel za vzděláním do Istanbulu, tam se ale pro své liberální (mladoturecké) názory dostal do konfliktu se státní mocí a po roce se vrátil do vlasti. Poté našel zaměstnání v zemském úřednickém aparátu; nejprve pracoval v Zemském vakufském ředitelství, spravujícím majetek islámských nadací, poté byl s kratšími přestávkami až do roku 1941 účetním na sarajevském magistrátu. Do toho přispíval do mnohých časopisů, zejména Beharu, Gajretu a Biseru, a překládal z arabštiny, perštiny a turečtiny.
Během první světové války působil jako vojenský imám. Po skončení konfliktu úspěšně kandidoval do parlamentu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců coby zástupce Jugoslávské muslimské organizace. Poslancem ústavodárného shromáždění byl v letech 1920–1923. Při vnitrostranických třenicích se přidal na stranu muftího Ibrahim-ef. Maglajliće, který si nakonec založil vlastní stranu, ale v následujících volbách jeho platforma zcela propadla a nezískala jediný mandát.
Po parlamentních volbách roku 1935 byl zatčen a 19 dnů strávil ve vazbě.
Roku 1937 v Sarajevu založil a vedl neúspěšný list Napredna općina (Pokroková obec).
Sarajlić zesnul 30. září 1960 v Sarajevu. Zádušní mše proběhla hned druhého dne před sarajevskou Begovou mešitou, jeho tělesné ostatky pak byly převezeny a uloženy na hřbitově v lokalitě Hambina carina.
Jeho manželkou od roku 1912 byla přední muslimská intelektuálka a prozaička Nafija Sarajlić, rozená Hadžikarić (1893–1970), s ní přivedl na svět pět dětí: syny Halida (*1914), Džemala (*1918), Abdurahmana (*1920) a dcery Halidu (*1912) a Nedvetu (*1925).
Dílo Razija (Sarajevo 1908, nejprve v čsp. Behar, Sarajevo, roč. 7/1906–1907, č. 7–22), povídka Naša ekonomska organizacija (Naše ekonomická organizace, Sarajevo 1921), publicistický text Nova Turska (Nové Turecko, Sarajevo 1926), publicistický text Iz bosanske romantike (Z bosenské romantiky, Zagreb 1931, Sarajevo 1997), novely Uputa za početni rad u mektebima (Pokyny pro počáteční práce v mektebech, Sarajevo 1933), pedagogická příručka Šta da činimo dok kriza traje? (Co dělat, když krize trvá?, Sarajevo 1933), přepis přednášky Mi i Bližnji Istok (My a Blízký východ, Sarajevo 1935), publicistický text Zarasli putovi (Zarostlé cesty, Zagreb 1944), novely
Reference
Externí odkazy Úplná bibliografie v bosenštině
Kategorie:Bosenští spisovatelé Kategorie:Bosňáčtí spisovatelé Kategorie:Bosenští básníci Kategorie:Bosenští novináři Kategorie:Narození v roce 1887 Kategorie:Úmrtí v roce 1960 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 28. května Kategorie:Úmrtí 30. září