Paralaktické měření vzdáleností je jedna z geodetických metod měření vzdáleností.
Princip Principem paralaktického měření vzdálenosti je řešení štíhlého trojúhelníku. Na jednom koncovém bodě měřené vzdálenosti (B) je umístěna lať o přesně známé délce. Na druhém koncovém bodě (P) je přesný (vteřinový) teodolit, kterým se měří vodorovný úhel .
Vodorovná vzdálenost je pak vypočtena: .
Pokud je b=2m, pak .
Na podobném principu bývalo založeno i určování délky triangulačních základen.
Základnové latě
V Československu se používaly především základnové latě VEB Carl Zeiss Jena Bala 2m v kombinaci se vteřinovým teodolitem Zeiss Theo 010 a trojpodstavcovou soupravou Zeiss (stativy, trojnožky, terče a optický dostřeďovač). Pro měření v podzemních prostorách bylo možné terče doplnit osvětlovacím zařízením.
Základnové latě vyráběli i ostatní přední výrobci zeměměřických přáístrojů, jako Wild Heerbrugg (Wild GBL) , Kern Aarau (Kern IB – invarbasislatte) a další.
Přesnost Při standardním měřickém postupu byla přesnost měření závislá na měřené délce. Níže uvedené hodnoty platí pro použití vteřinového teodolitu s přesností ±3cc / 1". měřená délka v metrechstřední chyba v milimetrech/100m50± 6100± 24200± 96300± 216
Pokud byla měřená vzdálenost rozdělena na kratší úseky a byl použit zvláštní postup měření (kalibrovaná lať, oboustranné terče apod.) byla přesnost měření v milimetrech.
Metoda byla zcela vytlačena po nástupu světelných dálkoměrů.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Geodetické přístroje