Elizabeth Cady Stantonová (nepřechýleně Stanton; 12. listopadu 1815 Johnstown – 26. října 1902 New York) byla americká spisovatelka a aktivistka, vůdčí osobnost hnutí za práva žen v USA v polovině a na konci 19. století. Byla hlavní hybnou silou shromáždění v Seneca Falls v roce 1848, prvního shromáždění svolaného pouze za účelem projednání práv žen, a hlavní autorkou jeho Deklarace práv a postojů (Declaration of Sentiments). Její požadavek zahrnout rezoluci o volebním právu žen vyvolal na sjezdu kontroverzi, ale rychle se stal ústředním principem ženského hnutí.DuBois Feminism & Suffrage, str. 41 Elizabeth byla aktivní i v dalších sociálních reformních aktivitách, zejména v abolicionismu.
V roce 1851 se seznámila se Susan B. Anthony a navázala s ní desítky let trvající spolupráci, která měla zásadní význam pro rozvoj hnutí za práva žen. Během americké občanské války založily Národní ženskou loajální ligu (Women´s Loyal National League, WLNL), aby vedly kampaň za zrušení otroctví, a vedly ji v největší petiční akci v dosavadní historii USA. V roce 1868 založily noviny The Revolution, které se zaměřovaly především na ženská práva.
Po válce byly Stanton a Anthony hlavními organizátorkami Americké asociace za rovnoprávnost (American Equal Rights Association, AERA), která vedla kampaň za rovná práva Afroameričanů a žen, zejména za volební právo. Když byl předložen patnáctý dodatek k americké ústavě, který měl zajistit volební právo pouze pro černé muže, postavily se proti němu a trvaly na tom, že volební právo by mělo být rozšířeno na všechny Afroameričany a zároveň na všechny ženy. Jiní členové hnutí dodatek podporovali, což vedlo k rozkolu. Během ostrých sporů, které vedly k rozkolu, se Elizabeth Stanton někdy vyjadřovala elitářsky a rasově povýšeně. Stanton měla při svém odporu k volebnímu právu Afroameričanů říci: „Stává se vážnou otázkou, zda bychom neměli raději ustoupit stranou a nechat ‚Samba‘ vejít do království jako prvního.“ Frederick Douglass, její přítel abolicionista, který utekl z otroctví, jí takové výroky vyčítal.
Elizabeth Stanton se stala předsedkyní Národní americké společnosti za volební právo žen (National American Woman Suffrage Association, NAWSA), kterou spolu s Anthony založily, aby reprezentovala jejich křídlo hnutí. Když se po více než dvaceti letech rozkol zacelil, Stanton se stala první prezidentkou sjednocené organizace Národní asociace pro ženská práva (National Woman Suffrage Association). Jednalo se z velké části o čestnou funkci. Stanton se i nadále věnovala široké škále otázek týkajících se ženských práv, přestože se organizace stále více zaměřovala na volební právo žen.
Stanton byla hlavní autorkou prvních tří svazků History of Woman Suffrage (Dějiny ženského volebního práva), rozsáhlého úsilí o zaznamenání historie hnutí, které se z velké části soustředilo na její křídlo. Byla také hlavní autorkou knihy The Woman's Bible (Ženská bible), kritického zkoumání Bible, které vychází z předpokladu, že její postoj k ženám odráží předsudky z méně civilizované doby.
Životopis Elizabeth Cady se narodila do vlivné rodiny v Johnstownu ve státě New York. Jejich rodinné sídlo na hlavním náměstí obsluhovalo až dvanáct sluhů. Její konzervativní otec Daniel Cady byl jedním z nejbohatších vlastníků půdy ve státě. Byl členem federalistické strany, advokátem, který byl jedno volební období členem amerického Kongresu a stal se soudcem Nejvyššího soudu státu New York.Griffith, str. 3–5
Její matka Margaret Cady (rozená Livingston) byla pokroková žena, podporující radikální garrisonovské křídlo abolicionistického hnutí a v roce 1867 podepsala petici za volební právo žen. Přinejmenším na počátku svého života byla popisována jako „metr osmdesát vysoká se silnou vůlí a soběstačná ... Byla jedinou osobou v domácnosti, která se nebála svého o 12 let staršího manžela.”Ginzberg, str. 19
Elizabeth byla sedmým z jedenácti dětí, z nichž šest (včetně všech chlapců) zemřelo před dosažením plné dospělosti. Její matka, vyčerpaná porody a trápením, když viděla tolik dětí umírat, se uzavřela do sebe a propadla depresi. Velkou část odpovědnosti za výchovu mladších dětí tak převzala nejstarší dcera Tryphena, spolu se svým manželem Edwardem Bayardem.Griffith, str. 5–7
Ve svých pamětech Eighty Years & More Elizabeth Stanton uvedla, že když byla mladá, byli v její domácnosti tři afroameričtí sluhové. Badatelé zjistili, že jeden z nich, Peter Teabout, byl otrokem a pravděpodobně jím zůstal až do 4. července 1827, kdy byli všichni zotročení lidé ve státě New York osvobozeni. Stanton na něj vzpomínala s láskou a říkala, že ona a její sestry chodily s Teaboutem do episkopálního kostela a sedávaly s ním v zadní části kostela, a ne vepředu s bílými rodinami.Ginzberg (2009), str. 20–21Stanton, Eighty Years & More, str. 5, 14–17
Vzdělání Elizabeth Stanton se dostalo lepšího vzdělání než většině žen její doby. Do svých 15 let navštěvovala Johnstownskou akademii ve svém rodném městě. Jako jediná dívka v pokročilých třídách matematiky a jazyků získala druhou cenu ve školní soutěži v řečtině a stala se zdatnou debatérkou. Na škole se jí líbilo a říkala, že se tam nesetkala s žádnými překážkami kvůli svému pohlaví.Stanton, Eighty Years & More, pp. 33, 48Griffith, str. 6–9, 16–17
Nízká očekávání společnosti vůči ženám si palčivě uvědomila, když Eleazar, její poslední žijící bratr, zemřel ve věku 20 let těsně po ukončení studia na Union College v Schenectady v New Yorku. Její otec a matka byli stiženi žalem. Desetiletá Elizabeth se snažila otce utěšit slovy, že se pokusí být tím, čím byl její bratr. Její otec řekl: „Ach, dcero, přál bych si, abys byla chlapec!”Stanton, Eighty Years & More, str. 20
Elizabeth měla v mládí mnoho příležitostí ke vzdělávání. Jejich soused, reverend Simon Hosack, ji učil řečtinu a matematiku. Edward Bayard, její švagr a Eleazarův bývalý spolužák z Union College, ji učil filozofii a jezdectví. Otec jí nosil ke studiu právnické knihy, aby se mohla účastnit debat u stolu s jeho právnickými kolegy. Chtěla jít na vysokou školu, ale žádná vysoká škola v té době nepřijímala studentky. Navíc její otec zpočátku rozhodl, že další vzdělání nepotřebuje. Nakonec souhlasil s tím, že ji zapíše do Troyského ženského semináře v Troyi v New Yorku, který založila a vedla Emma Willard.
Ve svých pamětech Stanton uvedla, že během svých studentských let v Troyi byla velmi znepokojena šestitýdenním náboženským probuzením, které vedl Charles Grandison Finney, evangelický kazatel a ústřední postava probuzeneckého hnutí. Jeho kázání v kombinaci s kalvinistickým presbyteriánstvím jejího dětství ji děsilo možností vlastního zatracení: „Strach ze soudu se zmocnil mé duše. Vize ztracených pronásledovaly mé sny. Duševní úzkost mi podlomila zdraví.”Stanton, Eighty Years & More, str. 43 Stanton přičítá svému otci a švagrovi zásluhu na tom, že ji přesvědčili, aby Finneyho varování nedbala. Říkala, že ji vzali na šestitýdenní výlet k Niagarským vodopádům, během něhož četla díla racionálních filozofů, kteří jí navrátili rozum a smysl pro rovnováhu. Lori D. Ginzberg, jedna z životopiskyň Elizabeth Stanton sdělila, že s tímto příběhem jsou problémy. Finney v době, kdy Stanton byla v Troyi, šest týdnů nekázal. Ginzberg má podezření, že si Stanton vzpomínku z dětství přikrášlila, aby zdůraznila své přesvědčení, že ženy si škodí tím, že podléhají kouzlu náboženství.Ginzberg, str. 24–25
Sňatek a rodina vlevo|náhled|Elizabeth Cady Stanton se svou dcerou Harriot V mládí Elizabeth často jezdila do domu svého bratrance Gerrita Smithe, který rovněž žil na severu státu New York. Jeho názory se velmi lišily od názorů jejího konzervativního otce. Smith byl abolicionista a člen „Tajné šestky“, skupiny mužů, kteří financovali nájezd Johna Browna na Harpers Ferry ve snaze vyvolat ozbrojené povstání zotročených Afroameričanů.Griffith, str. 24 Ve Smithově domě, kde trávila léto a byla považována za „součást rodiny“, se seznámila s Henrym Brewsterem Stantonem, významným abolicionistickým stoupencem. Navzdory výhradám jejího otce se v roce 1840 vzali, přičemž při svatebním obřadu vynechali slovo „poslouchat“. Stanton později napsala: „Tvrdohlavě jsem odmítala poslouchat někoho, o kom jsem se domnívala, že se mnou vstupuje do rovnocenného vztahu.“Stanton, Eighty Years & More, str. 72 Tato praxe sice nebyla obvyklá, ale nebyla neslýchaná, kvakeři vynechávali slovo „poslouchat“ ze svatebního obřadu již delší dobu.McMIllen, str. 96 Elizabeth přijala manželovo příjmení jako součást svého vlastního a podepisovala se Elizabeth Cady Stanton nebo E. Cady Stanton, ale nikoli jako paní Henry B. Stanton (Mrs. Henry B. Stanton).
Brzy po návratu z líbánek v Evropě se Stantonovi přestěhovali do domácnosti Cadyových v Johnstownu. Henry Stanton studoval práva u svého tchána až do roku 1843, kdy se Stantonovi přestěhovali do Bostonu (Chelsea) v Massachusetts, kde Henry nastoupil do advokátní kanceláře. Během života v Bostonu se Elizabeth těšila ze společenských, politických a intelektuálních podnětů, které přinášely neustálé abolicionistické schůzky. Zde ji ovlivnili lidé jako Frederick Douglass, William Lloyd Garrison a Ralph Waldo Emerson.Stanton, Eighty Years & More, p. 127 V roce 1847 se Stantonovi přestěhovali do Seneca Falls v New Yorku v oblasti Finger Lakes. Jejich dům, který je dnes součástí Národního historického parku ženských práv, pro ně koupil Elizabethin otec.Baker, str. 110–111 náhled|Dům Elizabeth Cady Stanton v Seneca Falls Manželé měli sedm dětí. V té době bylo plození dětí považováno za něco, s nímž je třeba zacházet velmi delikátně. Stanton zvolila jiný přístup a po porodu vyvěsila před svým domem vlajku, červenou pro chlapce a bílou pro dívku.Griffith, str. 66 Jedna z jejích dcer, Harriot Stanton Blatch, se stala stejně jako její matka vůdkyní hnutí za volební právo žen. Vzhledem k odstupu narození jejich dětí jeden historik dospěl k závěru, že Stantonovi museli používat antikoncepční metody.Baker, str. 106–108 Sama Stanton uvedla, že její děti byly počaty takzvaným „dobrovolným mateřstvím“. V době, kdy bylo běžné, že se žena musí podřídit sexuálním požadavkům svého manžela, Stanton věřila, že ženy by měly mít kontrolu nad svými sexuálními vztahy a plozením dětí, nicméně také říkala, že „zdravá žena má stejně vášně jako muž“.Baker, str. 109
Elizabeth Stanton podporovala své syny i dcery, aby se věnovali širokému spektru zájmů, aktivit a učení.Baker, str. 109–113 Její dcera Margaret na ni vzpomínala jako na „veselou, pozitivní a shovívavou“,Baker, str.113 těšila se z mateřství a vedení velké domácnosti, ale nedostatek intelektuální společnosti a podnětů v Seneca Falls ji neuspokojoval a dokonce ji deprimoval.Stanton, Eighty Years & More, pp. 146–148
V 50. letech 19. století byl Henry kvůli své práci právníka a politika téměř deset měsíců v roce mimo domov. To Elizabeth frustrovalo, zvláště když byly děti malé, protože jí to ztěžovalo cestování.Griffith, str. 80 Tento vzorec pokračoval i v pozdějších letech, kdy manželé žili častěji odděleně než spolu a několik let vedli oddělené domácnosti. Jejich manželství, které trvalo 47 let, ukončila smrt Henryho Stantona v roce 1887.
Henry i Elizabeth byli přesvědčenými abolicionisty, ale Henry, stejně jako Elizabethin otec, nesouhlasil s myšlenkou volebního práva žen. Jeden životopisec Henryho popsal jako „přinejlepším polovičatého muže ženských práv”.Ginzberg, str. 87
Počátky aktivismu náhled|Lucretia Mott
Světové shromáždění proti otroctví