Dějiny Afriky jsou staré jako dějiny lidstva. Začínají vznikem hominidů a archaických lidí, pokračují do doby před 350 až 260 tisíci lety, kdy se objevili první zástupci Homo sapiens a bez přerušení pokračují jako mozaika různorodých společenských a státních útvarů až do 21. století. Nejstarší známá zaznamenaná historie sahá do Starověkého Egypta později také do Núbie, Sahelu, Maghrebu a Afrického rohu.
Po desertifikaci Sahary se dějiny severní Afriky propletly s dějinami Středního východu a jižní Evropy. Ve střední Africe se v 1. tisíciletí př. n. l. přes většinu subsaharské oblasti přehnala expanze Bantuů, která směřovala z území dnešního Kamerunu. Sjednotila tak jazyk používaný ve velké části střední a jižní Afriky.
Ve středověku se z Arábie rozšířil na západ do Egypta islám, jehož šíření pokračovalo do Maghrebu a sahelské oblasti. Mezi největší předkoloniální státní útvary v Africe patřily například Říše Ajuuraan, království D'mt, Adalský sultanát, Alódie, Buganda, nocká kultura, Malijská říše, Songhajská říše, Beninská říše, Říše Oyo, Ašantská říše, Ghanská říše, Mossijská království, království Mutapa, království Mapungubwe, Sennarský sultanát, Konžské království a další. Na svém vrcholu před příchodem evropských kolonistů existovalo na africkém kontinentu odhadem více než deset tisíc různých státních a autonomních skupin s odlišnými zvyky i jazykem.Meyerowitz, Eva L. R. (1975). The Early History of the Akan States of Ghana. Red Candle Press.
Od konce 15. století se Evropané zapojili do obchodu s otroky. Otroci ze západní, střední a jižní Afriky byli dopravováni do zámoří. Kolonizace Afriky během tzv. závodu o Afriku rychle postupovala a z přibližně 10 % v roce 1870 dosáhla na 90 % v roce 1914. Po vlně bojů za nezávislost a také kvůli oslabené pozici evropských mocností po druhé světové válce došlo k dekolonizaci Afriky, která vyvrcholila v roce 1960, který je znám jako Rok Afriky.Hargreaves, John D. (1996). Decolonization in Africa (2nd ed.). London: Longman.
Pravěk Před 30 miliony let žil v oblasti dnešního města Fajjúm v Egyptě předek člověka pojmenovaný Aegyptopithecus. Zhruba před 6 až 8 miliony let se na území Afriky oddělila vývojová větev moderních šimpanzů (Panina) a lidí (Hominina). Mezi první příslušníky samostatné lidské vývojové linie po oddělení od předků šimpanzů by mohly patřit rody Sahelanthropus, Orrorin a Ardipithecus, jejichž zástupci byli nalezeni v Čadu, Keni a Etiopii.[KLÍMA, Jan. Dějiny Afriky. NLN, Praha: 2012, str. 43] Před 4,2 až 1,3 miliony let pak obývaly východní, střední i jižní Afriku různé druhy rodu Australopithecus a zhruba před 2,5 miliony let se objevili i první zástupci rodu Homo.
Paleolit vlevo|náhled|Olduvai První známí hominidé se vyvinuli v Africe. Podle paleontologie byla anatomie lebky raných hominidů podobná anatomii lebky goril a šimpanzů, tedy dalších velkých lidoopů, kteří se také vyvinuli v Africe. Avšak od nich se hominidi lišili tím, že si osvojili bipední způsob pohybu, který jim umožnil používat horní končetiny k jiným účelům než k chůzi. To jim poskytlo zásadní výhodu a umožnilo jim osídlit jak zalesněné oblasti tak otevřenou savanu v době, kdy Afrika vysychala a savana se začala rozšiřovat i do zalesněných oblastí. K tomuto mělo dojít před 5 až 10 miliony let. Tato tvrzení jsou však kontroverzní, protože podle biologů a genetiků se Homo sapiens objevuje posledních 70 až 200 tisíc let. Před 4 miliony let se v jižní, východní a střední Africe vyvinulo několik druhů rodu Australopithecus. Ti již používali i vyráběli jednoduché nástroje. Obstarávali si také maso a stravovali se jako všežravci.Shillington, Kevin (2005). History of Africa. Revised 2nd ed. New York City: Palgrave Macmillan, s. 2.
Přibližně před 3,3 miliony let byly primitivní kamenné nástroje poprvé použity při zpracování kořisti ulovené jinými predátory a k získání potravy z mršin a také morku z jejich kostí. Při lovu Homo habilis pravděpodobně nebyl schopen konkurovat velkým predátorům a stále byl spíše kořistí než lovcem. Pravděpodobně kradl vajíčka z hnízd a možná dokázal ulovit drobnou zvěř a oslabit větší kořist, zejména mláďata a staré kusy. S Homo habilis je spojována archeologická kultura Oldovan nazvaná podle rokle Oldvuai v severní Tanzanii.Shillington (2005). s. 2–3
Z období před přibližně 2 miliony let pochází nález lebky připisovaný druhu Homo rudolfensis. Na tento druh však mezi vědci nepanují jednotné názory. Kromě lebky nebyly k tomu druhu přiřazeny žádné další kosterní pozůstatky, a tak odborná veřejnost vede diskuzi o jeho generické klasifikaci a platnosti a v této otázce nebylo dosaženo širokého konsensu. Část doporučuje zařazení tohoto druhu k rodu Australopithecus jiní k rodu Kenyanthropus a další jej považují za synonymum či poddruh Homo habilis.
Přibližně před 1,8 miliony let se poprvé objevil v afrických fosilních záznamech Homo ergaster. Z něho se přibližně před 1,5 miliony let vyvinul Homo erectus. Někteří z raných zástupců těchto druhů měli stále poměrně malé mozkovny a používali primitivní kamenné nástroje podobně jako Homo habilis. Mozek se postupně zvětšoval a Homo erectus nakonec vyvinul složitější technologii kamenných nástrojů zvanou acheuléen. Zástupci tohoto druhu byli pravděpodobně prvními lovci, naučili se rozdělávat oheň a byli prvními hominidy, kteří se rozšířili mimo africký kontinent. Osídlili většinu Eurafrasie a možná se z něj později vyvinul i Homo floresiensis. Mezi vědci se objevily názory, že prvním dominantním hominidem, který opustil Afriku, byl Homo georgicus. Ten je však většinou vědců považován za ranou formu Homo erectus.Shillington (2005). s. 3Ehret, Christopher (2002), The Civilizations of Africa, s. 22. Charlottesville: University of Virginia. náhled|Lebka z Florisbadu Podle fosilního záznamu se druh Homo sapiens objevili v Africe přibližně před 350 až 260 tisíci lety. Mezi nejstarší známé zkameněliny tohoto druhu patří nálezy z lokality Jebel Irhoud v Maroku staré asi 300 až 315 tisíc let,Moraes, C.; et al. (2026). Digital Facial Approximation of Jebel Irhoud Composite Skull (~315,000 BP). Heritage. 9 (9): 369. doi: https://doi.org/10.3390/heritage9090369 úlomek lebky z Florisbadu v Jihoafrické republice starý asi 260 tisíc let a nálezy z lokality Omo Kibish v Etiopii staré asi 200 tisíc let. Na základě těchto nálezů vědci odhadují že Homo sapiens mohl vzniknout před 350 až 260 tisíci lety sloučením populací z východní a jižní Afriky.
Nejranější důkazy o behaviorální modernitě jsou datovány do africké střední doby kamenné. Behaviorální modernita je spojována se vznikem Homo sapiens a s jeho ranou formou. Z tohoto období byly v Africe nalezeny důkazy abstraktního myšlení, rozšíření strategie získávání potravy a další „moderní“ chování pocházející zejména z jižní, severní a východní části Afriky. Například jeskyně Blombos v Jihoafrické republice je známá nálezem obdélných okrových desek s vyrytými geometrickými vzory. Podle několika datovacích technik bylo jejich stáří určeno na 75 až 100 tisíc let. Nádoby ze skořápek pštrosího vejce s vyrytými geometrickými vzory staré 55 až 65 tisíc let byly objeveny na archeologickém nalezišti Diepkloof rock shelter v Jihoafrické republice. Korálky a další osobní ozdoby staré až 130 tisíc let byly nalezeny v Maroku. Řada korálků stará okolo 75 tisíc let byla objevena i v jeskyni Blombos.
Specializované projektilové zbraně byly nalezeny na různých místech Afriky a jsou datované do střední doby kamenné. V jihoafrických lokalitách, jako jeskyně Sibudu, byly nalezeny kostěné a kamenné hroty šípů. V Sibudu byla objevena také raná kostěná jehla. Tyto nálezy jsou staré 60 až 70 tisíc let.Wadley, Lyn (2008). "The Howieson's Poort industry of Sibudu Cave". South African Archaeological Society Goodwin Series. 10. Z naleziště Katanda pochází kostěná harpuna stará asi 90 tisíc let. Existují také důkazy staré přibližně 164 tisíc let o systematickém tepelném zpracování křemičitého kamene pro zvýšení jeho schopnosti tvořit úštěpy. Tyto stopy byly nalezeny v jihoafrické lokalitě Pinnacle Point, kde se také před asi 72 tisíci let běžně vyráběly mikrolity. Rané projektilové zbraně měly kamenné hroty a jednalo se o charakteristický nástroj Homo sapiens. Kamenné hroty oštěpů nebo vrhacích kopí byly objeveny v roce 2013 také na etiopském nalezišti Gademotta a jsou staré přibližně 279 tisíc let. vlevo|náhled|Kost z Ishanga V roce 2008 byla v jeskyni Blombos nalezena dílna na výrobu okrové barvy stará asi 100 tisíc let. Podle provedené analýzy byla ve dvou velkých mušlích vyráběna a skladována zkapalněná směs bohatá na pigment. Analýza také prokázala, že k výrobě byl používán okr, dřevěné uhlí, kost, brusné kameny a otloukače. Dochované důkazy svědčí o mentálním procesu, kterým se výrobci řídili, neboť získávali a kombinovali suroviny z různých zdrojů. Také svědčí o používání pyrotechnologie k usnadnění extrakce tuku z kosti, pravděpodobné používání receptu na výrobu sloučeniny a používání mušlí pro míchání a skladování suroviny pro další použití. Moderní chování, jako je výroba kostěných nástrojů a šípů a používání okrového pigmentu je na území Keni doloženo z období před 67 až 78 tisíci lety.Shipton C, d'Errico F, Petraglia M, et al. (2018). 78,000-year-old record of Middle and Later Stone Age innovation in an East African tropical forest. Nature Communications
Rozšiřování existenčních strategií například o lov velké zvěře a následná rozmanitost typů používaných nástrojů patří mezi znaky behaviorální modernity. Na řadě jihoafrických nalezišť bylo prokázáno, že se rané společnosti spoléhaly na vodní zdroje, kde získávaly měkkýše a ryby. Zejména v Pinnacle Point jsou doklady o využívání mořských zdrojů již před 120 tisíci lety, možná v reakci na sušší podmínky ve vnitrozemí. Vybudování závislosti na předvídatelných zdrojích měkkýšů mohlo například vést ke snížení mobility a umožnit vznik složitého sociálního systému a symbolického chování. Důkazy o rybolovu byly objeveny i v jeskyni Blombos či na lokalitě Site 440 v Súdánu. Tafonomické změny na rybích kostech z jeskyně Blombos byly interpretovány jako odchyt živých ryb, který byl zjevně záměrným lidským chováním.
V roce 2018 byly na keňské lokalitě v Olorgesailie nalezeny stopy po rané behaviorální modernitě datované do období před zhruba 320 tisíci lety. Byly zde nalezeny doklady o dálkovém obchodu například s obsidiánem či o používání pigmentu. Tyto důkazy jsou přibližně stejně staré jako nejstarší známé fosilie Homo sapiens. V roce 2019 byly v Adoumě v Etiopii nalezeny další důkazy o raných komplexních projektilových zbraních starých 80 až 100 tisíc let.
Před asi 50 až 65 tisíci lety expanzí Homo sapiens započala kolonizace planety moderními lidmi. Do roku 10 000 př. n. l. se Homo sapiens rozšířil téměř do všech částí Eurafrasie. Jeho rozšíření je doloženo lingvistickými, kulturními a genetickými důkazy. Nejčasnějším fyzickým důkazem astronomické aktivity je pravděpodobně lunární kalendář nacházející se na kosti z Ishanga. Tato kost je datovaná do období mezi lety 23 000 až 18 000 př. n. l. a objevena byla na území Konžské demokratické republiky.Leverington, David (2013). Encyclopedia of the History of Astronomy and Astrophysics. New York: Cambridge University Press. s. 1. Původně vědci předpokládali, že válčení během většiny pravěké historie lidstva neexistovalo a vzešlo až ze složitějších politických systémů v důsledku sedentismu, zemědělství ja podobně. Ovšem nález ostatků 27 jedinců, kteří zemřeli v důsledku úmyslného útoku jiné skupiny přibližně před 10 tisíci lety a byly objeveny na lokalitě Nataruk v Keni naznačují, že historie mezilidských konfliktů je mnohem delší.
Vznik zemědělství a desertifikace Sahary