Chlum u Třeboně, dříve ChlumecPALACKÝ, František. Popis království Českého. Praha: [s.n.], 1848. str. 310. Dostupné online. (), je městys v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Rozkládá se poblíž rakouských hranic, žije v něm obyvatel. Přibližně pět kilometrů východně od městyse leží rakouské město Litschau.
Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1399. Ves Chlum patřila již ve 14. století panu Jindřichovi z Rožmberka, jenž 19. srpna roku 1399 svůj poplužní dvůr v Chlumu od starodávna pustý prodal šafářce a hospodyni ve špitále třeboňském Peltratě za 28 kop grošů. V roce 1458 zastavil Jan z Rožmberka, hejtman v Slezí, platy v Hlíně, Lutové, Chlumu, Suchdole, Suchdolci, Krarnolíně, Velkých a Malých Jílovicích, Kojakovicích, Branné, Zalyni, Ledenicích, Miletíně, Štěpánově, Bošilci, Skrbkově, Lhotě, Ponědraží a Stoječíně hradeckému měšťanu Hanušovi Gnauerovi a jeho manželce Dorotě.
V roce 1508 Petr z Rožmberka směnil s Kunratem Krajířem z Krajku na Nové Bystřici ves Stříbřec s jedním svobodníkem a rybníkem ve vsi ležícím, vsi Lutovou a Chlum, lesy lutovské a chlumecké a dva rybníky řečené „na Zábřeží“ a „na Vysokém Brodě“, čímž se Chlum stal součástí panství Novobystřického. Roku 1615 koupila panství Lucie Otilie rozená z Hradce a provdaná za člena rodu Slavatů.Třeboňské listy: politický týdeník svobodomyslný. Třeboň: Hynek Koudelka, 29.06.1901, 2(26). s. 5. Jednou z dědiček rozsáhlého majetku vymřelého rodu Slavatů z Chlumu a Košumberka byla hraběnka Marie Terezie z Fünfkirchenu, rozená Slavatová z Chlumu a Košumberka (1656–1699). V roce 1693 Fünfkirchenové Chlum od Nové Bystřice oddělili a vytvořili z něj samostatné panství. V roce 1834 Fünfkirchenové panství Chlum prodali Eduardu Stadion-Thanhausenovi. V roce 1861 Chlum získal arcivévoda František V. d"Este. Po jeho smrti (1875) zdědil Chlum arcivévoda František Ferdinand, kterému bylo připojeno jméno Este.
V roce 1885 byl založen sbor dobrovolných hasičů.
Na základě žádosti obce Chlumec z 25. září 1900 doporučilo okresní zastupitelstvo v lednu 1901 změnu obecního názvu na Chlum u Třeboně (ježto dle prohlášení c. k. místodržitelství dá se žádaná změna bez závady provésti: doporučuje a žádá se, aby za jediný oprávněný název a to jak český, tak i německý prohlášen byl název Chlum u Třeboně a žádosti obce aby tudíž bylo vyhověno).Třeboňské listy: politický týdeník svobodomyslný. Třeboň: Hynek Koudelka, 13.01.1901, 2(2). s. 2. O změně názvu pak rozhodlo obecní zastupitelstvo bez souhlasu arcivévody Františka Ferdinanda d’Este v roce 1908, přičemž arcivévoda po celý život odmítal nový název používat.Ilsebill Barta, Marlene Ott-Wodni, Alena Skrabanek: Repräsentation und (Ohn)Macht: Die Wohnkultur der habsburgischen Prinzen im 19. Jahrhundert – Kaiser Maximilian von Mexiko, Kronprinz Rudolf, Erzherzog Franz Ferdinand und ihre Schlösser, Vandenhoeck & Ruprecht, 11.03.2019, Seite 235.
V roce 1902 zadalo Ředitelství velkostatků i lesů arcivévody Františka Ferdinanda d’Este pro Chlum u Třeboně stavbu vodovodů české firmě Antonína Kunze v Hranicích.Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 17.8.1902, 10(188). s. 4.
Po první světové válce byl dědicům Františka Ferdinanda d’Este majetek zkonfiskován.
Sklářství V 15. století se v okolí Chlumu těžila železná ruda, která zde byla zpracovávána až do roku 1887, kdy byly vysoká pec, válcovna a staňkovský hamr postaveny mimo provoz. Dnem 1. listopadu 1900 byl zastaven i zbytek provozu ve sloučené drátovně, hřebíkárně a kovářské dílně. Objekt bývalé válcovny si již v roce 1891 pronajala firma „Carl Stölzle‘s Söhne, Aktiengesellschaft für Glasfabrikation“ z rakouského Nagelbergu a s provozem v Suchdole nad Lužnicí. V září 1909 byla výroba skla v Chlumu úplně zastavena z důvodu neobnovení pachtovních smluv majitelem panství arcivévodou Františkem Ferdinandem d’Este, který nelibě nesl blízkost sousední sklárny za svým letním rodinným sídlem.
Na sklonku 1. světové války si opuštěné objekty sklárny pronajal c.k. nadporučík Václav Hrdina (26. prosince 1915 obdržel za obranu proti nepříteli zlatý Záslužný kříž s korunou),Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 28.12.1915, 56(345, ranní vydání). s. 6. pocházející ze sklářské rodiny ze severních Čech. Jeho otec Štěpán Hrdina vlastnil od roku 1908 sklárnu na Práchni u Kamenického Šenova. K úspěšnému uzavření nájemní smlouvy mu napomohlo zasnoubení s dcerou ředitele chlumské německé školy. Do nového československého státu vplul již jako nájemce sklárny. Své zasnoubení ale nakonec zrušil a ohlásil nové zásnuby s dcerou Františka Drapelly († 27. červen 1933, Chlum u Třeboně),František Kodl, Jiřina Kodlová: Chlum u Třeboně: kapitoly z dějin jihočeského pohraničí, Místní národní výbor, 1978, s. 160-163.Národní listy. Praha: Julius Grégr, 24.6.1934, 74(172). s. 4.: In memoriam. Dne 27. června tomu bude rok, co nás náhle opustil v plné síle životní nám milovaný choť, otec, tchán a dědeček pan František Drapella, emer. centr. ředitel velkostatků, člověk ušlechtilého a noblesního charakteru, k Jehož památce se modlíme, prosíce Boba, aby dopřál věčný klid popelu jeho. — Rodina Drapellova-Hrdinova, Chlum u Třeboně. bývalého správce Colloredo-Mannsfeldských velkostatků v Dobříši. Nevěsta vložila do firmy jeden milion Kč a po nutných opravách tak mohl V. Hrdina v roce 1919 rozběhnout provoz sklárny.Budweiser Zeitung. České Budějovice: Gothmann, 29.08.1919, 58(65). s. 3.: Neu eingetragen wurden ins Genossenschaftsregister die Firma Wenzel Hrdina, fabriksmäßige Erzeugung von Hohlglas und Glasschleiferei in Suchental bei Wittingau. Svého švagra Ing. Zdenka Drapellu jmenoval vedoucím výroby.
V roce 1923 si Václav Hrdina propachtoval sklárnu v Arnoštově a v roce 1926 se stal jejím novým majitelem.Budweiser Zeitung. České Budějovice: Gothmann, 27.03.1926, 65(25). s. 5.: Bei der Firma Hrdina. Glasfabrik in Ernstbrunn, wurde der neue Besitzer Wenzel Hrdina, Glasfabriksbesitzer in Chlumetz bei Wittingau eingetragen. V Chlumu u Třeboně dal vybudovat pro své zaměstnance dělnickou kolonii, kterou navrhl a v roce 1926 postavil zednický mistr Bohdan Novotný z Chlumu. Jednotlivé bytové jednotky se společnou předsíní a záchodem se skládaly z kuchyně a světnice.Antonín Robek, Josef Vařeka: Národopis – Jihočeská vlastivěda, Jihočeské nakl., 1987, s. 39. V roce 1928 přikoupil za 800 000 Kč sklárny v Rosicích u Brna a v roce 1929 sklárny v Rybništi u Varnsdorfu.Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 15.5.1930, 71(114, ranní vydání). s. 8.: Die Firma Glashüttenwerke W. Hrdina. V témže roce kandidoval za kraj České Budějovice a stranu Československé národní demokracie do poslanecké sněmovny.Národní listy. Praha: Julius Grégr, 13.10.1929, 69(281). s. 15. Působil také jako starosta městyse Chlumu a předseda okresního třeboňského odboru „Národohospodářského sboru jihočeského“.Hospodářský obzor jihočeský. Praha: Dr. Jan Stocký, 04.1930, 2(2-3). s. 38. V roce 1930 jmenoval svého švagra Ing. Zdenka Drapellu ředitelem skláren v Arnoštově.Budweiser Zeitung. České Budějovice: Gothmann, 11.01.1930, 69(4). s. 10.: Herr Wenzel Hrdina, Glasfabrikant in Chlumetz bei Wittingau, hat in seinen Betrieben u. a. ernannt die Herren: Ing. Zdenko Drapella zum Direktor des Ernstbrunner Betriebes, Johann Bochoska und Ernst Dubsky zu Disponenten und Franz Jindra zum Betriebsleiter des Betriebes in Chlumetz bei Witiingau.
Hospodářská krize postihla sklárny již v roce 1931 a Hrdina se dostával do dluhů. V důsledku insolvence v roce 1932 vyhlásil soud v Třeboni na jeho sklárnách v Chlumu u Třeboně, Rosicích u Brna (zastaven provoz v roce 1931) a Rybništi u Varnsdorfu (zastaven provoz na konci roku 1931)Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 14.12.1931, 72(292, večerní vydání). s. 7.: Vorübergehende Stillegung eines Glashütttenwerkes. Die Glashüttenwerke W. Hrdina, vorm. E. Michel & Co., Teichstatt. soudní vyrovnáníBudweiser Zeitung. České Budějovice: Gothmann, 16.07.1932, 71(54). s. 6.: Ausgleichsverfahren. Eingeleilet wurde das Ausgleichsverfahren über das Vermögen des Wenzel Hrdina, Fabrikanten und Besitzers der Glaswerke in Chlum bei Wittingau, Rossitz bei Brünn und Teichstatt bei Warnsdorf. Ausgleichsverwalter ist Dr. Franz Meirich, Advokat in Wittingau. Forderungen müssen bis 1. August 1932 beim Bezirksgericht in Wittingau geltend gemacht werden. a sklárny v Arnoštově nadále fungovaly pod firmou „Ing. Zdenko Drapella, sklárny Arnoštov-Křišťanov“ se sídlem v Chlumu u Třeboně. V důsledku hospodářské krize vyhlásil Václav Hrdina nakonec v roce 1934 úpadek. V březnu 1937 byla vydražena za 708 890 Kč i zadlužená sklárna V. Hrdiny v RybništiReichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 27.10.1936, 77(252, večerní vydání). s. 3. Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 8.10.1936, 77(236, večerní vydání). s. 5. a novým majitelem se stala tamní firma Nordböhmische Glashüttenwerke.Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 20.3.1937, 78(68, ranní vydání). s. 7.: Besitzwechsel in der nordboemischen Glasindustrie.
Po dvouleté stagnaci zahájila v Chlumu sklářskou výrobu „akciová společnost Jihočeské sklárny“, která již 1. října 1935 převzala všechna aktiva a pasiva v roce 1932 zřízené firmy Zdenko Drapella, vydražila sklárny v Chlumu a převzala též sklárny v Arnoštově. K jejímu založení došlo 22. května 1936. Ve správní radě zasedli: předseda Václav Hrdina z Chlumu, Gabriel Švejda z Českých Budějovic a JUDr. Karel Stiassny. Ředitelem akciové společnosti se stal většinový akcionář Ing. Zdenko Drapella, který obdržel též prokuru.Compass: Finanzielles Jahrbuch, Svazek 2, Compassverlag., 1939, s. 656: Jihočeské sklárny akc. spol. Chlum u Třeboně, Südböhmische Glashüttenwerke A.-G. Chlumetz bei Wittingau, Böhmen, Niederl .: Prag [Konstituiert 22./5.1936]Compass: Finanzielles Jahrbuch, Svazek 2, Compassverlag., 1942, s. 443: Verwaltungsrat: Václav Hrdina (Vors.), Gabriel Švejda (Vors.Stellvertreter ), (Budweis), JUC. Jindřich Kovář, Ing. Jaroslav Zmrzlý. Prokurist: Direktor Ing . Zdenko Drapella. Aktienkapital: K 800.000 in 4000 Aktien à K 200.
Dne 27. prosince 1945 vydal ministr průmyslu Bohumil Laušman vyhlášku č. 336 o znárodnění podniku Jihočeské sklárny, akc. spol. se sídlem v Chlumu u Třeboně.Nové zákony a nařízení Československé republiky. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1946, 8(1-9). s. 364. Vyhláška byla vydána ze zpětnou platností v Úředním listě ze dne 6. února 1946.Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 07.02.1946, 2(32). s. 3.
Přírodní poměry Jižně od městečka leží přírodní rezervace Bukové kopce a do východního cípu katastrálního území, východně od rybníka Vydýmač, zasahuje přírodní rezervace Rašeliniště Pele.
Obyvatelstvo
Správa městyse Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
Městys Chlum u Třeboně se skládá ze čtyř částí na čtyřech stejnojmenných katastrálních územích: Chlum u Třeboně Lutová Mirochov Žíteč
Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 k městysi patřily i Hamr a Staňkov.
Symboly městyse Znak a vlajka byly městysi uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. května 1998.
Doprava Chlumem u Třeboně prochází silnice II/153, která spojuje dvě mezinárodní silnice E49 (I/24) a E551 (I/34).