Soukromá zpráva z Ořechovky je literární almanach obsahující rozsáhlý výběr z díla básníků, spisovatelů, dramatiků a hudebníků, kteří se neformálně sdružovali kolem pražského kulturně-společenského centra Ořechovka v osmdesátých letech minulého století. Almanach ve formě knihy s přílohou dvou CD nosičů vydalo nakladatelství Helvetica-Tempora v roce 2000 () v počtu 50 výtisků; kniha nebyla nikdy volně v prodeji, ale je k zapůjčení v hlavních českých knihovnách.

Texty almanachu jsou různorodé žánrově, způsobem, jak byly ve své době prezentovány, a pochopitelně i kvalitou. Čtenář zde najde od jednoduchých popěvků přes složitější básnické kreace a cyklické řady i kompozice připomínající pásmo v duchu Apollinairově. Almanach obsahuje také divadelní hru, čímž se (náhodně a nezáměrně) přibližuje jednomu z vydání almanachu Máj z roku 1860. 

Rozmanitost a žánrová šíře se odráží i v hudební složce projektu: v CD přílohách jsou zachyceny nahrávky hudebních skupin, zpívajících autorů, ale též symfonické básně provedené v pražském Rudolfinu.

Kniha je vybavena původními ilustracemi. 

Editory textové části knihy jsou Aleš J. Dvořák, Pavel Vinduška a Jan Wild, editorem CD a obrázků je Jiří Reiner. Autorem grafické úpravy knihy je Jakub Fabel.

Charakteristika literárního slohu Díla almanachu vznikla ve své většině v osmdesátých letech dvacátého století a jejich autoři, tehdy vesměs ještě nedosáhnuvší třicátého roku života, vstupovali do literatury do té doby nepoznamenáni úsilím o dosažení životní úrovně či kariérního establishmentu. Tak jejich duše, řečeno s Březinou, byly otevřeny Tajemným dálkám a imaginace nebyla ničím svázána. Texty navíc nebyly ovlivněny cenzurou, ale ani politickou angažovaností, ať už ve prospěch tehdy vládnoucího pozdně normalizačního režimu nebo – v disidentském smyslu – proti němu. Autoři se přitom na takovém apolitickém nebo přesněji ne-politickém programu nijak neumlouvali. S odstupem doby se dokonce dá říci, že naznačená politická přezíravost byla jedním z neproklamovaných, avšak jednotících tvůrčích principů, jež byly ku prospěchu věci. Je zajímavé, že mnohé texty a písně se dočkaly i v době svého vzniku veřejného provedení nebo publikování.

Jednotlivá díla po slohové stránce nesou stopy velmi pozdních výhonků romantismu, postsymbolismu a v několika opusech i surrealismu. Za převažující sloh je však možno považovat poetismus, přesněji jeho znovuzrození a obměnu v podmínkách středoevropského velkoměsta konce století, a to se všemi jeho důležitými znaky, včetně touhy dívat se na život tak, aby se stal básní.

Editoři textové části knihy PhDr. Aleš J. Dvořák, nar. 1961, stál v druhé polovině 70. let u většiny kulturních aktivit na Gymnasiu Jana Keplera v Praze 6. Zde také začalo jeho spříznění a spolupráce s Janem Wildem, ale i dalšími podobně založenými spolužáky, okouzlenými hudbou a poezií (Vladimír Voráček, Jaroslav Horyna, Ivan Petránek, Aleš Sokolík ad.), a to zejména kolem hudební skupiny Q. B. F. F. F. S., divadla malých forem Antitrades a školního časopisu. Toto spříznění i příležitostná umělecká spolupráce vydržela ještě nějaký čas po absolvování gymnasia a znovu se obnovila u příležitosti edice almanachu.

Hlavním předmětem profesního zájmu Aleše Dvořáka je obor zvukové tvorby, v němž se pohybuje již více než 30 let. Mimo nutné technické vzdělání se věnoval i mezioborovému studiu umělecko teoretických disciplín na Karlově univerzitě. Po praxi v divadle a nahrávacích studiích založil vlastní pracoviště pro střih a mastering vážné hudby, kde dodnes realizuje hudební projekty pro mnoho tuzemských i zahraničních hudebních vydavatelství. Je vyhledávaným specialistou na natáčení v reálných akustických prostorech, často se věnuje varhanní hudbě a historickým nástrojům. Realizuje i náročné symfonické projekty a spolupracuje jako zvukový designér na filmových dokumentech s hudební tematikou. Jeho nahrávky získávají ocenění v předních světových recenzních časopisech (Diapason,  Early Music Review, Fanfare, Das Orchester…). Aleš Dvořák má na svém kontě též četnou spolupráci s Českým rozhlasem a Českou televizí. Současně působí jako pedagog zvukové tvorby a zvukový režisér na Hudební fakultě AMU v Praze. Jeho odborná  činnost je zacílena na umělecko estetické otázky zvukových nahrávek a na recenzní aktivity v oblasti audiotechniky.

Pavel Vinduška, nar. 1962, po absolvování střední odborné školy elektrotechnické a dálkového studia managementu na  Open University založil firmu CIT.CZ, která se věnuje programové platformě CTI (Computer telephony integration), na které vyvinula několik původních SW produktů pro českou a slovenskou armádu, ministerstvo vnitra, kultury, informatiky, zemědělství, práce a sociálních věcí a další orgány státní správy. Celkový počet instalací SW nyní převyšuje počet 1400. Ve spolupráci se  Západočeskou univerzitou CIT.CZ  vyvíjí SW produkty s TTS (Text to Speech) technologií pro zrakově postižené. V poslední době se také zabývá vývojem prostředků pro bezdrátovou telemetrii životních funkcí (tep, SpO2, krevní tlak atd.).

Dalším směrem zájmu Pavla Vindušky je skladba písní a textů. Tyto hrálo několik hudebních skupin: Schodiště, Dodna, Hadr, Dejura, Mantua aj. V roce 1982 natočil několik písní ve studiích v Národním divadle a nynějším Kongresovém centru za účasti profesionálních hudebníků. V té době vznikla i první hudební spolupráce s Janem Wildem a Alešem Dvořákem.

V almanachu vedle jeho písňových textů jsou i básně a povídka Kontrola životní aktivity. Několik posledních let se Pavel Vinduška věnuje realizaci audio projektu Zima společně s Janem Wildem, Alešem Dvořákem a Jiřím Reinerem.

Doc. RNDr. Jan Wild, CSc., nar. 1960, vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kde se v současnosti věnuje vědecké a pedagogické činnosti. Hlavním předmětem jeho zájmu je experimentální fyzika nízkoteplotního plazmatu. Je autorem nebo spoluautorem více než třiceti publikací v mezinárodních časopisech s tzv. impakt faktorem a příslušným citačním ohlasem, spoluautorem dvou monografií a mnoha konferenčních příspěvků; kromě toho příležitostně publikuje v českých odborných periodikách jako je např. Československý časopis pro fyziku nebo Vesmír.

Druhou oblastí Wildových aktivit je činnost hudební a hudebně-pedagogická. Na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka učí hudební teorii a skladbu; některé jeho kompozice se dočkaly veřejného provedení v podání předních symfonických orchestrů (Koncert pro Violoncello a smyčce, Krystalická vláčnost) nebo v komorní úpravě byly nahrány ve studiích Českého rozhlasu (Opožděné předjaří). Symfonická báseň Sto roků samoty v podání orchestru FYSIO vyšla na CD Rokl a Růžička v Rudolfinu. Příležitostně se též věnuje orchestraci nebo aranžování symfonického orchestru. V tomto ohledu za jednu z nejvýznamnějších je možno považovat jeho práci na audio projektu Zima Pavla Vindušky.

V almanachu má několik básní (z nich Balada o jízdě metrem vyšla také v jiné sbírce pod pseudonymem), dvě básnická pásma, povídku Míjení (byla též otištěna v literárním měsíčníku Tvar) a divadelní hru napsanou ve stylu blízkém absurdnímu dramatu, která se ve své době dočkala několika repríz v malých divadlech (režijní nastudování A. J. Dvořák).

Soupis autorů Demartini Jan Drtina Robert Dvořák Aleš Josef Eliška Petr Havlíček Petr Hlavička Tomáš Hofman Richard Jager Jiří Keller Martin Kellerová Kateřina Knébl Michal Laurentová Štepánka Macálka Karel Mimra Jan Mužík Tomáš Reiner Kay Jiří Vinduška Pavel Voráček Vladimír Walenfelst Dominik Wild Jan

Literatura Pavel Vinduška nar.1962 – Informace z 2017 Fyzický výtisk almanachu –

Související články Zima (hudební projekt)

Externí odkazy www.cit.cz www.hamu.cz www.mff.cuni.cz www.kjj.cz www.galaxia.cz

Kategorie:Česká literatura