František Matoušek (* 26. října 1967 Boskovice) je český malíř. Jeho tvorba patří k nejoriginálnějším projevům domácí výtvarné scény.Jaroslav Anděl, 2010, s. 36

Život František Matoušek se nejprve vyučil písmomalířem a pracoval jako lakýrník. V letech 1986 – 88 absolvoval povinnou základní vojenskou službu. Do Prahy zprvu cestoval na demonstrace a podepsal zde petici Několik vět.Marie Bordier, 2022, s. 88 Po roce 1989 se několikrát neúspěšně hlásil na Akademii výtvarných umění v Praze a roku 1993 byl bez maturity přijat díky výtvarnému talentu.Marie Bordier, 2022, s. 90 Studoval u prof. Jiřího Lindovského a v ateliéru Jiřího Davida, kde od roku 1996 začal jako podklad obrazů používat džínovinu. Podařilo se mu tak nalézt vlastní autonomní výrazový prostředek fungující jako nezaměnitelné signum.Petr Vaňous: František Matoušek - Vnitřní světlo / Svatý Antonín a jiné obrazy, Výstavní síň Sokolov, 2016

Takto vytvořené obrazy vystavil poprvé na skupinové výstavě Mrtvé duše v galerii Nová síň v Praze v roce 1997. Je zakládajícím členem umělecké skupiny Luxsus (1995-1998),abART: Luxsus sdružující umělce z Davidova ateliéru (Vilém Kabzan, David Adamec, František Matoušek, Michal Novotný, Jakub Špaňhel). Značkou Luxsusu bylo sdílení pláten. Jeden obraz pak byl dílem dvou nebo i více členů skupiny.Vrací se Luxsus z devadesátých let, ČT 24, 2019 Skupina Luxsus obnovila činnost roku 2019.Umělecká skupina Luxsus se vrací, ČT 24, 2019Barbora Ropková, Luxsus, Flash Art 2019

Matoušek se od začátku profiloval jako autor s vyhraněnou vnitřní citlivostí vůči komerčnímu a ideologickému dobovému braku. Absolvoval roku 1999, samostatně vystavuje od roku 1998. V roce 2000 byl na stipendijním pobytu v USF Kulturhuset v Bergenu v Norsku, 2001 na stipendijním pobytu ve Vermont Studio Center v USA. Matoušek rád spolupracuje s jinými umělci – na AVU např. s Jakubem Špaňhelem. V posledních letech společně s módní návrhářkou Monikou Drápalovou vytvořili kolekci šatů, triček a kabelek s názvem Spirit, are you there...?

Tvorba Františka Matouška je okamžitě rozpoznatelná díky originální technice malby na denim. Od roku 2017 podepisuje svoje obrazy novým jménem Francis de Nîm. Podle autora je džínovina nesmrtelná.Jan H. Vitvar, 2010, s. 50

Dílo František Matoušek zprvu experimentoval s výtvarnými technikami a v 90. letech vytvořil několik objektů z korálků (Tutu, 1997). Od roku 1996 pracuje výhradně s džínovinou a to technikou, kterou sám vyvinul a která spočívá ve vytrhování bílých nití z osnovy látky. Je to velmi pracný, zdlouhavý a komplikovaný tvůrčí postup, ale pracuje s ním i v plenéru.Marie Bordier, 2022, s. 910 Zprvu používal k malbě novou tkaninu, která je tmavší a rovnoměrně zbarvená. Později se rozhodl do plochy obrazu včlenit i stopy obnošení, díry a viditelné opravy na lícové straně džínsů. Tento postup tak uchovává část osobního příběhu člověka, který oděv užíval a v kombinaci s malbou propůjčuje obrazům jejich jedinečnost. Využívá i některé techniky, které si osvojil v mládí nebo během studií, jako je batikování nebo stříkání sprejem přes šablony.Radek Wohlmuth, 2022, s. 10

Různé názvy džínsů souvisejí se zeměpisným původem pracovních kalhot námořníků (Janov/Genoa – jeans)The Legend of Genoa, značkou dodavatele prvních jeansů do obchodů Tuzexu v Československu v 60. letech (Rifle Jeans – rifle) nebo s romantikou kovbojek a divokého Západu (texasky). Název látky pochází od sídla francouzského výrobce textilu v NimesJoshua Thorpe, How the birthplace of denim is making jeans again, BBC News, 2016 (serge de Nîmes – denim).Jaroslav Anděl, 2010, s. 8

V Matouškově tvorbě je látka důležitá, ale to materiálně neuchopitelné, co skrze ni prostupuje a jeho ojedinělá schopnost zpracovat používaný materiál do absolutně soustředěné a umělcem kontrolované syntézy, je ještě důležitější. Přestože se džínsy staly univerzálním symbolem globální civilizace, nejedná se o nějaké jednoduché gesto, kterým by se přihlásil ke globalizované popkultuře svou vlastní verzí pop-artu.Jiří Přibáň, Právo 26.1.2017, s. 5

Volba džínoviny je aktem ozvláštnění, který vyjímá předmět z jeho obvyklého kontextu. Její užití má kromě praktické funkce – barevnost a struktura podkladu, také význam symbolický. Od 60. let až do doby autorova dospívání na sklonku komunistického režimu byly džínsy symbolem svobody, vzdoru a odporu a staly se nositelem kolektivní paměti několika generací mladých lidí. Matoušek ve svých obrazech slučuje několik časových dimenzí – na materiálu se kterým bylo spojeno jeho dospívání, zobrazuje tváře rodičů z fotografií 50. let, svých přátel a členů rodiny nebo hudebních idolů (Jimi Hendrix, 2006) a oblečením jim dává podobu současníků (Jana, 2004). Řada obrazů je částečným nebo introspektivním autoportrétem, v němž výslednou podobu skládají různé vrstvy paměti.Jaroslav Anděl, 2010, s. 22 Často se věnuje tvorbě portrétů lidí, kteří jsou pro něj předmětem ironie, vzteku či pohrdání (Bohdalka, Gott 1997), případně ostrou reakcí na prožívanou politickou realitu, přenesenou na symbol zla jako byl Joseph Goebbels (1922). Jeho rozsáhlá série portrétů Geraldiny Chaplin s Anou z let 2019-2021 má původ ve filmovém dramatu Starý dům uprostřed Madridu Carlose Saury (1976).Radek Wohlmuth, 2022, s. 8

V cyklu „Co mám na světě rád“ z prostředí malířova půdního bytu jsou hlavními aktéry umělcovy děti a s nimi spojené rodičovské starosti a úzkosti. Potemnělý interiér je osvětlen lampou nebo malým oknem, intimitu domova dokresluje i křesťanský motiv křížku (V noci, 2009).Jaroslav Anděl, 2010, s. 30 Své děti zachytil na plátnech z džínoviny v průběhu let od porodu až do školního věku v sérii "Kindertherapie".

Dalším námětem Matouškových obrazů jsou krajiny. Od své první návštěvy New Yorku v roce 2000 maluje jeho městský exteriér viděný z nadhledu nebo z dálky. Ze sedmého patra tovární budovy v Brooklynu, kde tehdy bydlel, se panoráma rozprostírá od industriálních budov v popředí až k East River a Manhattanu na obzoru. Osnova látky souzní s vertikalitou mrakodrapů i pravoúhlou uliční sítí. Matoušek během svých pobytů procestoval a důkladně poznal ostrov Ibiza, který má pro něj i symbolický význam jako centrum hippies v době jeho dospívání v 60. letech. Vizuální zážitek místa se u něj propojuje s historií i obyvateli, kteří tvoří jeho identitu. Častým námětem je moře s bárkami, viděné z pobřeží Benirrás (Benniras, 2016-2022).Radek Wohlmuth, 2022, s. 7

Na mořské pobřeží Coney Islandu, Manhattan Beach (2018) nebo Staten Island (2018) s nekonečným horizontem a zvláštním světlem zajíždí během pobytu v New YorkuZvolená technika páraného textilu se tu vzácně potkává se smyslem pro iluzi prostoru, velké prostorové kontrasty se zobrazí stejně jako nepatrné a takřka neznatelné světelné přechody nebo děje zachycené v neobyčejných nuancích, téměř na hranici možností lidského oka.

V monochromatických modrých přímořských krajinách z let 2015-2016 autor využívá přirozené barvy obnošené džínoviny. Tmavou čáru obzoru, na které plují sotva viditelné plachetnice, tvoří šev dvou sešitých kusů nohavic a jejich odřená část dodává obrazu magické světlo (Benirrás, 2015-2016, Ibiza, 2016). Protějškem jsou expresivní barevné krajiny, kde výrazně reliéfní podklad vypárané látky, z níž místy zůstal zachován pouze útek, je zcela překryt kontrastními akrylovými barvami (Rybník, 2016, Řeka, 2016). To, co je v těchto obrazech důležité, odehrává se ve štěrbinách po vytrhaných nitích a ve způsobu, jakým je malíř propojuje s barevnou kompozicí a tématem díla.

Matouškovo vizuální přemýšlení je v základní rovině především symbolické, s prvkem romantismu. Pro své portréty čerpá inspiraci v postavách umělecké sféry jako byl Georges Seurat (I-VII, 2018-2022), věčný outsider Camille Pissarro (I-IV, 2019) nebo anarchistický sympatizant Paul Signac (I-VII, 2018-2022) do nějž se v jednom z obrazů stylizoval (Já jako Signac, 2022). Svá zásadní témata zobrazuje s až obsedantním zaujetím v otevřených řadách. Prostřednictvím tradičních témat ale skrytě vypráví svůj vlastní příběh, kterým je výjimečný.Radek Wohlmuth, 2022, s. 13 Autorské výstavy 1998 Galerie Na bidýlku, Brno 1998 Červen, Galerie Václava Špály, Praha 1999 Obrazy, Galerie MXM, Praha 2000 Antikvariát a klub s galerií Černý pavouk, Ostrava 2000/2001 Galerie Tvrdohlaví, Praha 2001/2002 Galerie MXM, Praha 2002 Krajiny a portréty, Galerie Václava Špály, Praha 2003 Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava 2006 Galerie A. M. 180, Praha 2006 Portréty a krajiny, Galerie ad astra, Kuřim 2007 Kdo mě dneska hlídá?, Galerie České pojišťovny, Praha 2008 Galerie Caesar, Olomouc 2009 Modrá, bílá, zelená, žlutá, hnědá, červená, Galerie města Blanska 2009 Co na světě mám rád / What's dear to me in this world, Galerie 5. patro, Praha 2009 New Yorky, Galerie ad astra, KuřimArtalk: Matoušek v Galerii ad astra, 2009 2010 de Nîmes, DOX, Velká věž, PrahaFRANTIŠEK MATOUŠEK: de Nimes, DOX 2010 2011 Kindertherapie, Galerie 5. patro, Praha 2012 Dívka s kotvou, Galerie Sýpka, Valašské MeziříčíDívka s kotvou FRANTIŠEK MATOUŠEK, 2012 2012 Podle skutečnosti, Galerie Petr Novotný, Praha 2013 Chtěl bych být krajinářem, Galerie 1. patro, PrahaArtalk: František Matoušek / Chtěl bych být krajinářem / Galerie 1. patro / Praha / 7. 11. – 7. 12. 2013 2014 Spirtitprints (s Monikou Drápalovou), Fox Gallery, Praha 2016 Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora 2016 Vnitřní světlo, Svatý Antonín a jiné obrazy, Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov 2017 Blue jeans, Galerie Václava Špály, Praha 2021 Jeans Store, White & Weiss Contemporary Art Gallery (White & Weiss Gallery), Bratislava 2022 Džíny, nůžky a sprej / Jeans, Scissors and Spray, Trafo Gallery, Praha 7 2025 František Matoušek AKA Francis de Nim/Obrazy a kytka, Galerie výtvarného umění v Chebu

Reference

Literatura Marcel Fišer:, František Matoušek AKA Francis de Nim/Obrazy a kytka, 171 s., Galerie výtvarného umění v Chebu 2025 Radek Wohlmuth, Marie Bordier: Džíny, nůžky a sprej / Jeans, Scissors and Spray. František Matoušek aka Francis de Nim, monografie 95 s., Spolek Trafačka, Praha 2022, Tomáš Smetana: František Matoušek: Blue jeans, kat. slož. 5 s., PPF Art Praha 2017 Jaroslav Anděl, Jan H. Vitvar: František Matoušek: de Nîmes, kat. 61 s., DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha 2010, Tomáš Smetana: František Matoušek: Co na světě mám rád, kat. 24 s., Galerie 5. patro, Praha 2009 Martin Dostál: František Matoušek, kat. 4 s., Galerie Caesar, Olomouc 2008 Lenka Lindaurová: František Matoušek: Kdo mě dneska hlídá?, kat. 10 s., PPF Art, a. s., Praha 2007 Martin Dostál: František Matoušek, kat. 16 s., Galerie MXM, Praha 1999

Externí odkazy

Podcast: František Matoušek, 14.9.2022 Džínoviny Františka Matouška, ČRO Vltava, 2016 Artmix plus: František Matoušek - Blue Jeans, 2017 Galerie ad astra: František Matoušek Design Magazin: František Matoušek vystavuje obrazy z džínoviny, 2017

Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Narození v Boskovicích Kategorie:Narození 26. října Kategorie:Narození v roce 1967 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Čeští malíři 21. století