Nina Bártů, rozená Anna Bártů, provdaná Kašková (3. dubna 1904, ProtivínMatriční záznam o narození a křtu farnost Protivín – 14. listopadu 1992, Praha) byla česká herečka.
Studium Studovala na pražské konzervatoři (Pozn.1) a hrála se spolužáky v pražské Legii malých, pod hlavičkou Scény adeptů (Miloslav Jareš, František Salzer, Václav Trégl, J. Schettina, Jarmila Horáková, Bohuš Záhorský, Ladislav Boháč, E. Hráská, Jiří Vasmut, Otto Rádl aj.). Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82
Dne 15. května 1923 vystoupila v Měšťanské besedě v Praze v první autorské hře Jiřího Frejky Kitharion, uváděné Volným sdružením studentů dramatické konzervatoře pražské, hrajícího s laskavým svolením rektorátu. Ve hře vystoupili také žáci konzervatoře Václav Trégl, František Salzer, bratří Rádlové, Ella Posnerová a další. František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25 (v části Vest Pocket Revue), . Tato Frejkova skupina, kde byli dále Miloslav Jareš, Miroslava Holzbachová, Světla Svozilová, Lola Skrbková, Iša Krejčí, František Vnouček, Vlasta Petrovičová, Stanislav Neumann, Josef Gruss, A. Heythum aj. se podle svědectví Otto Rádla v časopise Přítomnost z roku 1935 Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347–8 přejmenovala v roce 1925 na Osvobozené divadlo. Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 36,
Divadelní angažmá V roce 1929 nastoupila do divadla Vojty Mertena spolu s dalšími herci (Ferenc Futurista, Jára Kohout, Václav Trégl, František Filipovský, Josef Gruss aj.). Mertenovo divadlo hrálo na Václavském divadle v Rokoku, od října 1929 po dohodě s Josefem Hášou v sále Osvobozeného divadla. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 415–6
Od roku 1929 již hrála v pražském Osvobozeném divadle. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93 a vystupovala zde až do roku 1933. Následně byla členkou souboru Jihočeského národního divadla.
V letech 1935–1947 byla členkou souboru Městského divadla v Plzni.
V období 1947–1949 byla v angažmá ve Státním divadle v Brně.Národní divadlo Brno: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&a=detail&id=6566
V letech 1951–1954 byla členkou souboru Městských divadel pražských. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, , rovněž v letech 1956–1961.
Jako herečka prošla krátce rovněž dalšími českými divadly – Východočeské divadlo v Pardubicích, Krajské oblastní divadlo Varnsdorf.Kolektiv: Přehled činnosti československých divadel za rok 1958, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1959, str. 72
V letech 1961–1971 hrála v Horáckém divadle v Jihlavě.Horácké divadlo Jihlava: http://www.hdj.cz/08_historie/soubor/abc.htm
Další činnosti Vystoupila v menších rolích v 7 poválečných filmech. Příležitostně také spolupracovala s rozhlasem, dabingem a televizí.
Rodina Její starší sestra Marie (1902–1960), provd. Loukotová byla operní a operetní pěvkyně. Kolektiv: Přehled činnosti československých divadel za rok 1958, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1959, str. 71
Citát
Ocenění 1956 Vyznamenání za vynikající práci
Divadelní role, výběr 1929 V+W: Líčení se odročuje, Marie Louise, Osvobozené divadlo, režie V+W 1929 V+W: Fata morgana, Astrolabe, Osvobozené divadlo, režie V+W 1929 V+W: Premiéra Skafandr, Zasu Rafaeli, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1930 V+W: Ostrov Dynamit, Carolina, Osvobozené divadlo, režie V+W 1930 V+W: Sever proti Jihu, Mercedes, Osvobozené divadlo, režie V+W 1931 V+W: Don Juan a comp., Tereza/Isabel, Osvobozené divadlo, režie V+W 1932 V+W: Robin Zbojník, Johanna, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1933 V+W: Svět za mřížemi, Baby Polly, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1939 E. F. Burian: Věra Lukášová, babička, Městské divadlo Plzeň, režie Ota Ornest Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 18, 1947 Jaroslav Hilbert: Falkenštejn, Královna Kunhuta, Státní divadlo v Brně, režie Václav Renč 1947 F. G. Lorca: Dům doni Bernardy, Augustias, Státní divadlo v Brně, režie Milan Pásek 1948 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Dueňa, Státní divadlo v Brně, režie Milan Pásek 1948 Alois Jirásek: M. D. Rettigová, Roubínková, Státní divadlo v Brně, režie Aleš Podhorský 1948 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Niola, Státní divadlo v Brně, režie Ota Zítek 1949 Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: Figarova svatba, Marcelina, Státní divadlo v Brně, režie Milan Pásek 1950 Moliere: Bařtipán, Doriména, Státní divadlo v Brně, režie Aleš Podhorský 1958 Alejandro Casona: Stromy umírají vstoje, Helena, Městská divadla pražská-Komorní divadlo, režie Ota Ornest 1958 Dymphna Cusacková: Ráj v Tichomoří, Vití, Městská divadla pražská-Komorní divadlo, režie Miroslav Macháček 1960 Bertolt Brecht: Pan Pustila a jeho sluha Matti, Proboštová, Městská divadla pražská-Divadlo komedie, režie Karel Dostal j. h. 1961 Hella Wuolijoki: Ženy na Niskavuori, Serafina, Městská divadla pražská-Komorní divadlo, režie Václav Vydra st.
Filmografie 1952 Anna proletářka, dáma z Českého srdce, režie Karel Steklý 1957 Padělek, paní Nováková, režie Vladimír Brodský 1961 Králíci ve vysoké trávě, matka poručíka Podlešáka, režie Václav Gajer 1969 Případ pro začínajícího kata, kojná, režie Pavel Juráček 1977 Jak se točí Rozmarýny, babička, režie Věra Plívová-Šimková 1977 Hněv, stařenka Kubešová, režie Zdeněk Brynych 1987 Šašek a královna, dvořan, režie Věra Chytilová
Rozhlas 1953 Honoré de Balzac: Evženie Grandetová, Nanon-služka, režie Ota Ornest a Miloslav Jareš Český rozhlas: https://vltava.rozhlas.cz/honore-de-balzac-evzenie-grandetova-5033019
Osobnosti kultury vzpomínají na Ninu Bártů Václav Holzknecht
Brzy po obou (Hermanová, Svozilová) se objevila v souboru třetí typická diva tohoto období: NINA BÁRTU. Vznosně štíhlá a plavá dívka, s dokonalými zuby a příjemným úsměvem, na jevišti neobyčejně krásná, byla předurčena svým zevnějškem i poněkud tlumeným temperamentem pro obor lyricko dramatický. Hodila se zjevem i svými vlastnostmi dokonale do divadla, které si uchovalo stále jakýsi studentský ráz, třeba se dávno přeměnilo v živnost: byla to dívčí primadona mladé scény, taková, jakou si Voskovec a Werich pro sebe mohli přáti. Na rozdíl od běžných krasavic neměla ješitné koketnosti a byla vybavena spíše malou dávkou příjemné pošetilosti. V divadle jí říkali Divíšek, protože se všemu zásadně divila. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 217
Také Bártů podlehla touze po činoherním jevišti jako Svozilová. Když se loučila, plakala jako dítě. Tušila, že dobrovolně zakončuje nejvýznamnější úsek své divadelní dráhy?
Odkazy
Poznámky 1. V seznamu absolventů konzervatoře v letech 1911 až 1935 (zahrnující rovněž dramatické oddělení), jak je uveden v publikaci Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze však její jméno nefiguruje. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936 a není uvedena ani v seznamu absolventů herectví na Státní konservatoři hudby v Praze, jak je zahrnuta v publikaci 15 let DAMU a DISKU. Kolektiv: 15 let DAMU a DISKU, Svaz čs.divadelních umělců v Praze, Praha, 1960
Reference
Literatura František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, str. 59, František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25, 28–9, foto 21, 34, 101 (foto), 174 (foto), 195 (foto) (v části Vest Pocket Revue), František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 178, 200 Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 71, Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 93, 224, 416, 650, foto 116 Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 76, 173, 194, 382, Kolektiv autorů: Přehled činnosti československých divadel za rok 1958, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1959, str. 12, 71, 72 Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 107, 108, 110, 112, 114, 120, 217, 227, obr. 74 Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 68, 80, 81, 98–100, 224–8 Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 79, 90, 97, 120, 122, foto 17, 25 Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347 Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 36, 122, 127, Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 137 Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 11, 18, 257, Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191,
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Úmrtí v roce 1992 Kategorie:České herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:České filmové herečky Kategorie:Narození v Protivíně Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy Kategorie:Herečky Divadla Josefa Kajetána Tyla