Poslední den odsouzence (1829, Le Dernier Jour d'un condamné) je třetí román francouzského romantického prozaika, dramatika a básníka Victora Huga.Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 357.

Jde rozsahem o nevelké dílo, ale myšlenkově velmi hluboké. Je to jeden z nejvýznamnějších literárních manifestů proti trestu smrti ve světové literatuře. Působivosti autor dosahuje především sugestivními literárními prostředky (vnitřní monology, kontrasty světla a tmy a svobody a vězení). Tím vším autor docílil toho, že se čtenář může snadno identifikovat s psychickým a fyzickým utrpením anonymního odsouzence na smrt.Zdeněk Hrbata: Poslední den odsouzence, obsaženo ve sborníku Zločin a trest v české kultuře 19. století, Academia, Praha 2011, str. 243-249.

Podnětem k napsání románu byl skutečný případ Hugova popraveného přítele z dětství. Kniha vyšla bez uvedení autora v únoru roku 1829. O tři roky později, v březnu roku 1832, Hugo vydal příběh pod svým jménem a s dlouhou předmluvou. Jeho výzva ke zrušení trestu smrti vyvolala v tehdejší společnosti rozsáhlou debatu.Michael Wincok: Victor Hugo v politické aréně, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2010.

Obsah románu Román je napsán v první osobě. Nedozvíme se ale ani jméno muže, který příběh vypráví, ani čin, za který byl odsouzen (pravděpodobně jde o vraždu), pouze s ním prožije utrpení spojené s pobytem ve vězení a z očekávání blížící se smrti. Odsouzenec popisuje svou celu, žalářníky a také vzrůstající strach, jak se jeho poprava gilotinou blíží. Vzpomíná na některé zážitky z doby, kdy byl svoboden, a také na svou tříletou dcerku, o jejíž budoucnost se obává. Vězeňského kněze, který mu má přinášet útěchu, charakterizuje jako člověka, který pouze vykonává svou práci. Jeho dcerka, kterou vidí naposledy v den své popravy, jej ale nepozná a řekne mu, že její otec zemřel.

Odsouzenec dále popisuje svou cestu károu na popraviště a okolní hlučící dav, který se nadšeně těší na blížící se podívanou. Zoufale doufá, že mu bude udělena milost, a rozsudek že mu bude změněn na doživotí na galejích. „Milost! Milost! Nebo aspoň, pro slitování boží, ještě pět minut! Není přece možné, aby mě neudělili milost!“Victor Hugo: Poslední den odsouzencův, druhý svazek kolibřího vydání, Adolf Synek, Praha 1929, přeložil Duchoslav Fořst, str. 124-125.

Adaptace Le dernier Jour d'un condamné (1985), Poslední den odsouzence), francouzský film, režie Jean-Michel Mongrédien. Le Dernier Jour d'un condamné (2007, Poslední den odsouzence), opera francouzského skladatele Davida Alagny. Le Dernier Jour d'un condamné (2007, Poslední den odsouzence), komiks Stanislase Grose.

Česká vydání Poslední den odsouzencův; Claudius Gueux, Šolc a Šimáček, Praha 1921, přeložil Vojtěch Kristián Blahník. Poslední den odsouzencův, Adolf Synek, Praha 1929, přeložil Duchoslav Fořst, kolibří vydání, dva svazky. Poslední den odsouzencův, Henning Franzen, Praha 1929, přeložila Ph.C. Marie Černá. Poslední den odsouzence, Garamond, Praha 2008, přeložila Pavla Janů, dvojjazyčné vydání.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Le Dernier Jour d'un Condamné – Wikisource Le Dernier Jour d'un condamné, de Victor Hugo: Résumé – Le Salon Littéraire

Kategorie:Francouzské romány Kategorie:Knihy z roku 1829 Kategorie:Romantická literární díla Kategorie:Díla Victora Huga