Nečíz

Nečíz je název části Radniční Moravy (jednoho z ramen řeky Moravy) protékající zastavěnou částí města Litovel. Jeho řečiště vede středem města, kde je zčásti regulováno mezi nábřežními zdmi a zčásti je uměle uzavřeno pod povrchem terénu. Tento malý tok se během své krátké cesty několikrát vynořuje a opět ukrývá pod zem a městské stavby. Jde o významnou urbanistickou strukturu, která byla již součástí středověkého vodního systému města. Přístup k zaklenuté části Nečízu nacházející se na náměstí Přemysla Otakara II, před litovelskou radnicí je chráněnou technickou památkou. Pod povrchem náměstí byl také nalezen nejstarší zachovaný kamenný most na Moravě.

Popis Upravené řečiště Nečízu je největší urbanistickou strukturou Litovle. Tento vodní tok je svou polohou v centru města, kde protéká přímo náměstím, v České republice zcela unikátní.

Břehy a klenba Původně přírodní tok má dnes v centru města břehy zpevněné tesaným a lomovým kamenem, přičemž v zakrytých částech koryta dosedají na boční zdi kamenné klenby z opracovaných kvádrů, spojených vápennou maltou obsahující úlomky vápence. Klenby jsou většinou z lomového kamene, pouze v místech většího zatížení u radnice, u schodiště k hladině na náměstí a také uprostřed náměstí jsou z kamene ručně tesaného. V otevřených částech jsou břehy obvykle dole vyzděny kamenem tesaným a nahoře kamenem opracovaným méně pečlivě. Pod budovou na jižním břehu Šerhovní ulice jsou kameny na sebe vázané způsobem připomínajícím řádkové zdivo. Z jednotlivých domů podél toku do něj ústí větve staré kanalizace.

Průběh toku Nečíz vytéká u městské hydrocentrály z pravé strany Elektrárenského náhonu, který je také ramenem řeky Moravy, a poté teče jihovýchodním směrem do centra města. Jeho šířka kolísá mezi 2,5 a 5 metry. Nejprve teče souběžně s Mlýnskou ulicí a protéká pod budovou č. p. 1252, což je bývalý městský mlýn, později městská elektrárna, a v současné době dům s byty a kavárnou, na nějž navazuje restaurace „U starého mlýna“.

vlevo|náhled|Nečíz v Šerhovní ulici Následně Nečíz protíná Komenského ulici a pokračuje ulicí Šerhovní (která je vlastně tvořena jen jeho tokem a souběžným úzkým chodníkem). Přibližně uprostřed ulice je přemostěn lávkou umožňující přístup do budovy č. p. 720. Na konci ulice podtéká pod věží litovelské radnice, za níž pokračuje pod povrchem náměstí Přemysla Otakara. Kousek od radnice je otevřený přístup k jeho hladině se dvěma pískovcovými schodišti. Jde o památkově chráněnou klasicistní stavbu z roku 1856.

Od tohoto přístupu Nečíz pokračuje dále pod povrchem, přičemž za náměstím severně od Husovy ulice se stáčí prudce k severovýchodu pod zadní trakt domu č. p. 754. Po několika metrech vytéká za budovou č. p. 736 na povrch a vrací se k původnímu jihovýchodnímu směru. Kříží Jungmannovu ulici, pod niž se znovu zanořuje, pod povrchem protéká mezi domy č. p. 654 a 653, míjí Sochovu vilu v Husově ulici (dnes budovu obvodního oddělení Policie České republiky) a jižně od konce Husovy ulice na západním okraji Smetanových sadů vytéká secesním portálem zpátky na povrch. Dále pokračuje Smetanovými sady mezi Olomouckým a Uničovským rybníkem (kterému zajišťuje celoroční přísun vody), stáčí se k jihu souběžně s ulicí Studentů a ještě naposledy se noří pod povrch, když podtéká budovu č. p. 868 na rohu ulic Studentů a Čihadlo.

Když se opět vynoří, přibírá z pravé strany vodu z jiného malého toku, který vytéká z dalšího ramene Moravy zvaného Muzejní voda. V tomto místě Nečíz ostře odbočuje doleva a vydává se jihovýchodním směrem. Zde se tok ocitá mimo zastavěnou část města a meandruje lužním lesem, až se nakonec z pravé strany vlévá do hlavního toku řeky Moravy. Tato dolní část toku již obvykle nebývá nazývána Nečíz, ale je označována jako Papírenská voda či Šamšulka.

Fauna Protože Nečíz je ramenem druhově bohaté řeky Moravy, je i v jeho toku biologická diverzita poměrně vysoká. Při odlovu v roce 2012, předcházejícímu čištění koryta toku, bylo vyloveno přes 2000 ryb od 20 různých druhů, mezi nimi jelec jesen či mník jednovousý, které jsou v Česku vedené jako ohrožené. Měkkýšů bylo vyloveno kolem 1000 jedinců, mezi nimiž se nacházeli například škeble říční a v Česku kriticky ohrožený velevrub malířský. Z obojživelníků zde žijí skokan zelený a skokan skřehotavý.

Historie Do 13. století Jméno Nečíz pochází ze staroslovanského slovesa nečeti, které znamenalo „téci“. Archeologické průzkumy naznačují, že původně byl přírodním ramenem řeky Moravy, které bylo v průběhu času výrazně regulováno, a to především prohloubením a rozšířením jeho koryta a vyzděním jeho břehů. Svou pozicí byl od počátků města významným urbanistickým prvkem ovlivňujícím jeho vývoj. Protože se jednalo o největší vodní tok protékající přímo městem, byl vždy nedílnou součástí jeho vodního systému a také páteří jeho kanalizace. Přesto se o něm středověké prameny zmiňují jen sporadicky. Prvním nepřímým dokladem, který se ho pravděpodobně týká, je latinsky psaná listina krále Václava II. datovaná 12. října 1287, v níž se zmiňuje městský mlýn, což měl pravděpodobně být mlýn na Nečízu v dnešní Mlýnské ulici. Snad první zmínka toku jako takového se nachází v listině z roku 1429 dokládající odprodej rychty Jankovi ze Sovince a Pňovic za 52 hřiven. Tato budova je zde popsána jako kamenný dům na břehu řeky, což byl zřejmě právě Nečíz.

14.–15. století První kamennou stavbou překlenujíc Nečíz byl 8,5 metrů dlouhý a 7 metrů široký jedno obloukový most na místě dnešního náměstí Přemysla Otakara II. v ose navazujících ulic Masarykova (cesta na Uničov) a 1. máje (cesta na Olomouc). Most byl pravděpodobně postaven někdy na přelomu 14. a 15. století, přičemž v 15. století již zcela jistě sloužil. Most je zachovaný, a to včetně někdejší dlažby, ovšem je zakomponovaný do mladší klenby nad Nečízem a nachází se pod povrchem dnešního náměstí. Dočasně byl odkryt v červnu roku 2014 během záchranného archeologického průzkumu předcházejícího rozsáhlou rekonstrukci náměstí. Jde o nejstarší dochovaný kamenný most na Moravě (předstihující Svatojánský most nacházející se rovněž v Litovli, kterému do té doby náležel moravský primát) a druhý či třetí nejstarší dochovaný kamenný most na území České republiky (po kamenném mostu v Písku a přibližně na úrovni stáří Karlova mostu v Praze).

Od 2. čtvrtiny 14. st., kdy se Litovel opevnila, protékal Nečíz městskými hradbami, přičemž vstup do hradeb i výstup ven byly zřejmě zaklenuty a uzavřeny mříží. Oba průtoky střežily strážní věže. Západní věž zvaná Mühlturm (Mlýnská věž) stála pravděpodobně mírně jižně od protékajícího Nečíze. Východní věž, později zvaná Kuttelturm podle blízkých jatek, stála přímo nad Nečízem. Na konci 16. století se o ní zmiňuje Gregor Tarco, podle nějž se na ni roku 1437 velmi spoléhali obránci města během husitského obležení. Podle jeho popisu věží protékala voda (to jest Nečíz). Na začátku listopadu však vodní tok zamrzl a husité vedení táboritským hejtmanem Pardusem se po něm do města přece jen dostali (byť jen na jednu noc, než Litovli dorazila pomoc z Olomouce).

Stejného roku je na Nečízu poprvé zmiňovaný mlýn zvaný Kuttelmühle, který pravděpodobně vystavěl tehdejší rychtář Jindřich.

V pramenech z 15. století se také poprvé objevuje přímo jméno toku Nečíz. Roku 1458 dal český král Jiří z Poděbrad svému lovčímu za práci při klučení královského lesa Dúbrava mezi řekou Moravou a Nečízem (Neczizem) privilegium užívat zušlechtěné pozemky. Roku 1557 pak litovelská městská rada koupila pro radnici objekt rychty na náměstí, nacházející se „vedle Nečíze“ (Neczyzie).

Jednou z budov, které stojí přímo nad tokem Nečízu, je radniční věž, jejíž výstavba předznamenala postupné uzavírání toku pod povrch. Kunsthistorička Hana Myslivečková ji dala do souvislosti s pokusem vystavět v Litovli městský hrad. Privilegium povolující stavbu hradu vydal pánům z Vlašimi privilegiem Jiří z Poděbrad roku 1502. Podle stavebně-historického průzkumu však věž byla nad Nečízem postavena již v závěru 15. století.

16.–17. století V 16. století regulovaly průtok vody Nečízem dva splavy. První z nich stál přímo v místech, kde se Nečíz vyděloval z toku dnes zvaného Elektrárenský náhon. Druhý, zvaný Knappelwehr, stál u městského mlýna v dnešní Mlýnské ulici. Z dalších staveb na Nečízu nutno uvést především městskou papírnu, druhou na Moravě, poprvé zmiňovanou roku 1558. Naopak osud mlýna Kuttelmühle ve východní části města se na konci tohoto století naplnil. Mlýn byl totiž předtím přestavěn tak, aby poháněl valchu, což však způsobovalo zvedání stavu vody ve městě proti proudu a zatápění sklepů městských domů, a proto byl roku 1596 po protestech občanů zcela zrušen. Ze stejného důvodu nakonec kolem roku 1600 musela svou činnost na Nečízu ukončit i papírna, která byla přemístěna k Vísce.

Vývoj regulace Nečízu lze také sledovat na starých dochovaných mapách. Na mapě zachycující úsovské panství v letech 1620 až 1630 je již náměstí zakreslené bez jakéhokoliv vodního toku. Na náměstí jsou však nakreslené dvě malé modré plochy, a to právě v místech, kde jsou v pozdějších letech doloženy přístupy k hladině pod povrchem. Kdy přesně však k zaklenutí Nečízu na náměstí došlo, není známo – snad se tak stalo už někdy v 16. století.

V závěru třicetileté války byl Nečíz svědkem velkého krveprolití. V noci z 18. na 19. června 1643 byla Litovel obklíčena Švédy a zakrátko také dobyta. Podle líčení tzv. Minnichova protokolu, sepsaného německy v letech 1636–1659 litovelským písařem a později rychtářem Stephanem Heinrichem Minnichem, se během následujícího rabování někteří občané města pokusili před řádícími švédskými vojáky marně ukrýt do podzemí Nečízu pod náměstím, kde však byli odhaleni a blíže neuvedený počet jich zde byl pobit. Během následné švédské okupace bylo do velké míry pobořeno městské opevnění a vodní stavby, a to včetně splavu dělícího toky Nečíze a Dušní Moravy, který byl obnoven roku 1650. Znatelně poškozeny byly pravděpodobně také obě věže střežící průtoky Nečízu hradbami.

V bočních zdech regulovaného vodního toku před bývalou budovou elektrárny se nachází doklady přestaveb městského mlýna v 17. století, a sice vložené pískovcové desky s letopočty 1672 a 1679. Tyto desky zde však byly uloženy až druhotně, původně se nacházely v mlýnici městského mlýna, která byla zbouraná roku 1909.

18.–19. století V 18. století se na Nečízu zřejmě příliš nestavělo; jedním z mála dokladů stavební aktivity je letopočet 1767 nalezený pod hladinou na jižní straně kanálu na tesaných kamenech pod náměstím u radnice a tři tlapaté kříže (rozšiřující se od středu vně) na protější straně. Jde zřejmě o připomínku velké povodně o dva roky dříve. 5. února 1765 se vodní toky v Litovli rozvodnily a zatopily velkou část města, přičemž hned následujícího dne voda zamrzla. Je možné, že tato událost poškodila klenbu Nečízu a uvedený letopočet je rokem jeho opravy.

náhled|vlevo|Most nesoucí průchod ze Šerhovní ulice do radniční věže Mnohem více stavebních úprav Nečíz zaznamenal ve století 19., o čemž opět svědčí nalezené nápisy letopočtů. Podle letopočtu na hlavním klenáku mostu v Komenského ulici lze usoudit, že tento most byl vystaven z kamene již roku 1805, čímž je vyvrácena informace z císařského otisku stabilního katastru z roku 1834, kde je označen jako spalná konstrukce. Tesaným kamenem zesílený pas ve střední části náměstí pod severojižní komunikací je zase datován nápisy na klenácích do roku 1820.