Bosna a Hercegovina (, turecky Bosna-Hersek, ) byla mezi lety 1878 a 1908 osmanskou provincií (Bosenský vilájet). Pod rakousko-uherskou nadvládu se dostala v roce 1878 na základě usnesení Berlínského kongresu, který schválil okupaci Bosenského vilájetu; ten oficiálně zůstal součástí osmanské říše. O tři desetiletí později, v roce 1908, vyvolalo Rakousko-Uhersko bosenskou krizi formální anexí okupované zóny a vytvořením Kondominia Bosny a Hercegoviny pod společnou kontrolou Rakousko-Uherska.
Dějiny
V roce 1875 vypuklo v Hercegovině (v okolí obce Nevesinje) povstání, které bylo vyvoláno přehmaty osmanské administrativy při vybírání daní a které vyvolalo tzv. Velkou východní krizi.Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152. Ve dnech 13. června až 13. července 1878 bylo na Berlínském kongresu, který tuto krizi řešil, dohodnuto že Bosnu a Hercegovinu dočasně vojensky obsadí a bude spravovat Rakousko-Uhersko. Dne 29. července 1878 rakousko-uherské vojsko (XIII. armádní sbor) pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, překročilo na několika místech řeku Sávu a zahájilo vojenskou operaci k obsazení Bosny.
náhled|upright=0.6|vlevo|Muslimský odpor v Sarajevu vůči rakousko-uherskému záboru roku 1878 Generál Filipovič se svými jednotkami svedl několik bitev s bosenskými a osmanskými ozbrojenci (bitva u Maglaje, u Jajce či Doboje). Po náročných pouličních bojích dobyl 19. srpna 1878 Sarajevo a převzal zde velení nově založené 2. armády. 31. července 1878 začal obsazovat Hercegovinu se svou divizí rakousko-uherský generál Stjepan Jovanović, který dne 4. srpna 1878 vstoupil do Mostaru. Při okupaci Bosny a Hercegoviny se rakousko-uherská armáda setkávala s odporem místního muslimského obyvatelstva a i s odporem osmanské armády. Obranu města Banja Luka proti osmanským jednotkám řídil rakousko-uherský generálmajor českého původu Vojtěch Samec. Během okupace Bosny a Hercegoviny padlo téměř 10 tisíc rakousko-uherských vojáků. Rakousko-Uhersko dne 21. dubna 1879 uzavřelo s osmanskou říší dohodu, kterou byla dokonaná okupace dodatečně uznána s tím, že Rakousko-Uhersku bylo přiznáno právo vojensky obsadit ještě Plevlji, Prijepolje a Bijelo Polje v Novopazarském sandžaku; formálně zůstávala nicméně Bosna stále osmanským svrchovaným územím.Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J. R. Vilímek, s. 684–697.
Rakousko-Uhersko roku 1908 Bosnu a Hercegovinu anektovalo; proces přičleňování však nikdy nebyl dokončen, především vzhledem k následným událostem první světové války.
Územní členění náhled|upright=0.8|Mapa okruhů v Bosně a Hercegovině (1895) Bosna a Hercegovina se skládala z více správních jednotek, okruhů (okrug) a ty dále z okresů (kotar). Správní dělení bylo převzato z dob Osmanské říše:
Okruh Banja Luka (správním centrem Banja Luka) Okruh Bihać (správním centrem Bihać) Okruh Mostar (správním centrem Mostar) Okruh Travnik (správním centrem Travnik) Okruh Sarajevo (správním centrem Sarajevo) Okruh Zvornik/Donja Tuzla (správním centrem Donja Tuzla)
Politika
Společný ministr financí Rakouska-Uherska, do jehož kompetence spadala správa Bosny a Hercegoviny 14. 8. 1876–8. 4. 1880 Leopold Friedrich von Hofmann 8. 4. 1880–4. 6. 1882 József Szlávy 4. 6. 1882–13. 7. 1903 Benjámin Kállay 14. 7. 1903–24. 7. 1903 Agenor Gołuchowski 24. 7. 1903–12. 2. 1912 István Burián 12. 2. 1912–7. 2. 1915 Leo von Bilinski 7. 2. 1915–28. 11. 1916 Ernest von Koerber 28. 11. 1916–2. 12. 1916 István Burián 2. 12. 1916–22. 12. 1916 Konrad Hohenlohe 22. 12. 1916–7. 9. 1918 István Burián 7. 9. 1918–4. 11. 1918 Alexander Spitzmüller 4. 11. 1918–12. 11. 1918 Paul Kuh-Chrobak
Zemský náčelník (šéf Zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu) 1878–1881 polní zbrojmistr Vilém Mikuláš Württemberský (1828–1896) 1881–1882 generál Hermann Dahlen von Orlaburg (1828–1887) 1882–1903 generál Johann von Appel (1826–1906) 1903–1907 generál Eugen von Albori (1838–1915) 1907–1909 generál Anton von Winzor (1844–1910) 1909–1911 generál Marijan Varešanin (1847–1917) 1911–1914 generál Oskar Potiorek (1853–1933) 1914–1918 generál Stjepan Sarkotić (1858–1939)
Civilní adlatus (administrátor civilní správy) 1882–1886 Fedor Nikolić (1836–1903) 1887–1904 Hugo Kutschera (1847–1909) 1904–1912 Isidor Benko (1846–1925)
Obyvatelstvo Sčítání liduMuslimovéPravoslavníKatolíciŽidéCelkempočet%počet%počet%počet%1879448 61338,7%496 48542,9%209 39118,1%3 6750,3%1 158 4401885492 71036,9%571 25042,8%265 78819,9%5 8050,4%1 336 0911895548 63235,0%673 24642,9%334 14221,3%8 2130,5%1 568 0921910612 13732,2%825 41843,5%434 06122,9%11 8680,6%1 898 044
Odkazy Reference
Související články Hercegovské povstání (1882) Rakousko-uherské tažení v Bosně a Hercegovině v roce 1878 Bosenská krize Atentát na Františka Ferdinanda d’Este
Externí odkazy
Článek o bitvě u Maglaje na webu Náš region (2016) Vojenský historický ústav ČR Diplomová práce Cizincem ve službě – čeští úředníci v Bosně (FHS UK, 2020)
Kategorie:Dějiny Bosny a Hercegoviny 19. století Kategorie:Dějiny Rakouska-Uherska 19. století Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1878 Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1918 Kategorie:Dějiny Rakousko-uherského vojenství