Vincenc Maria Josef hrabě Libštejnský z Kolovrat (též Kolowrat-Liebsteinský, německy Vincenz Maria Joseph Graf von Kolowrat-Liebsteinsky, 11. květen 1749 (1750), Černíkovice – 7. prosinec 1824, Vídeň) byl rakouský generál z české šlechtické rodiny Libštejnských z Kolovrat. V císařské armádě sloužil od roku 1768 a vyznamenal se účastí ve válkách proti Francii na přelomu 18. a 19. století. V roce 1808 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a zastával velitelské posty v několika zemích habsburské monarchie, nakonec byl zemským velitelem v Čechách (1816–1823). Za zásluhy ve válkách získal dvakrát prestižní Vojenský řád Marie Terezie a v roce 1823 se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Od mládí byl současně rytířem Maltézského řádu a nakonec v letech 1819–1824 velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a rakouských zemích.
Rodina Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Kolovratů, patřil k linii Libštejnských z Kolovrat.Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 600–601 ISBN 80-7185-200-7 Narodil se jako syn Františka Josefa I. Libštejnského z Kolovrat (1718–1758), nejvyššího komisaře pro armádu v Čechách, a Marie Karolíny hraběnky z Valdštejna (1724–1782).Rodokmen rod Libštejnských z Kolovrat dostupné onlineRodokmen rodu Libštejnských z Kolovrat in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 568–569 Měl dalších pět sourozenců, z nichž tři zemřeli v dětství. Starší bratr František Josef II. (1747–1825) byl maltézským rytířem, c. k. komořím, tajným radou a proslavil se jako mecenáš umění a kultury a sběratel umění. Podpořil například vznik obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (dnešní Národní galerie v Praze). Byl majitelem fideikomisu Rychnov nad Kněžnou s dalšími připojenými statky a rozsáhlými pozemky ve východních Čechách.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 431–432KOBLASA, Pavel: Reálné fideikomisy aristokratických rodin v Českém království a ve střední Evropě; Národní archiv Praha, 2025; s. 88–89 ISBN 978-80-7469-147-8
Vojenská kariéra náhled|vlevo|Zámek Černíkovice, rodiště Vincence Libštejnského z Kolovrat Do císařské armády vstoupil v roce 1768 jako poručík u 19. pěšího pluku, o rok později byl převelen k 7. pěšímu pluku a získal hodnost kapitána (1769). U tohoto regimentu pak strávil téměř dvacet let, mezitím v roce 1776 odjel na Maltu, kde složil řádové sliby rytíře Maltézského řádu. V roce 1782 byl povýšen na majora a jako podplukovník v roce 1788 přešel k hraničářskému pluku č. 2 v oblasti Vojenské hranice. Ve válce s Turky se na podzim 1788 vyznamenal útokem na Novi Sad, kde byl zraněn. V roce 1789 získal hodnost plukovníka a převzal velení pěšího pluku č. 59. Na Balkáně se úspěšně uplatnil i v dalších bojích proti Turkům a v roce 1790 byl vyznamenám rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie.BORŮVKA, Vlastimil: Dějiny Rychnova nad Kněžnou v rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000; s. 62 ISBN 80-85228-61-0
náhled|vlevo|Velkopřevorský palác na Malé Straně v Praze Na začátku válek s republikánskou Francií byl v roce 1793 převelen do Flander pod velení prince Josiase Sasko-Koburského. Zde se opět vyznamenal v bojích u Cysoingu (1793) a k datu 1. ledna 1794 byl povýšen na generálmajora.Militär-Almanach 6.; Vídeň, 1795; s. 148 dostupné online V dubnu 1794 byl velitelem brigády armádního sboru generála Baillet-Latoura v Nizozemí, během dalších bojů se vyznamenal v roce 1797 pod velením arcivévody Karla a k datu 1. března 1797 obdržel hodnost polního podmaršála. Za druhé koaliční války se zúčastnil několika dalších střetnutí s Francouzi (bitva u Stockachu) a získal další vyšší stupeň Vojenského řádu Marie Terezie (1801).HIRTENFELD, Jaromir: Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, Svazek 1; Vídeň, 1857; s. 576–578 dostupné online Po uzavření míru v roce 1801 se stal zástupcem zemského velitele pro rakouské země (1801–1806).Militär-Almanach 15; Vídeň, 1804; s. 24 dostupné online
Během třetí koaliční války byl upoután na lůžko (1805), i když bývá často v literatuře nesprávně uváděn jako účastník bitvy u Slavkova, v níž velel jeho vzdálený příbuzný Jan Karel Krakovský z Kolovrat. V prosinci 1806 byl Vincenc Libštejnský z Kolovrat jmenován zemským velitelem v Sedmihradsku se sídlem v Hermannstadtu (dnešní Sibiu).Přehled zemských velitelů v Sedmihradsku dostupné online K datu 6. září 1808 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (Feldzeugmeister)SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 51 dostupné onlineMilitär-Almanach 20; Vídeň, 1810; s. 17 dostupné online a za páté koaliční války pomáhal organizovat mobilizaci zeměbrany (1809). V lednu 1811 byl jmenován zemským velitelem v Uhrách,Militär-Almanach 23.; Vídeň, 1813; s. 8 dostupné online kde znovu mobilizoval zeměbranu v roce 1813. Jako vrchní velitel sídlil v Pešti.Militär-Almanach 22; Vídeň, 1812; s. 17 dostupné online
V závěru kariéry byl nakonec od května 1816 zemským velitelem v Čechách.Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Ministerstvo obrany České republiky Praha, 2006; s. 27 ISBN 80-7278-347-5Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1817; Vídeň, 1817; s. 15 dostupné online V té době sídlil trvale v Praze, kde měl později jako velkopřevor Maltézského řádu k dispozici jako rezidenci Velkopřevorský palác. V lednu 1823 byl povolán do Vídně, kde byl jmenován kapitánem císařské gardy a velitelem gardové posádky v Hofburgu (Capitän der Trabanten-Leibgarde und Hofburgwache).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1824; Vídeň, 1824; s. 37 dostupné onlinePřehled velitelů císařské gardy trabantů in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 57 dostupné online
Zemřel ve Vídni 7. prosince 1824 a byl pochován v rodové hrobce v Rychnově nad Kněžnou.
Velkopřevor Maltézského řádu náhled|vlevo|Velkopřevorská rezidence ve Strakonicích s erbem Vincence Libštejnského z Kolovrat K členství v řádu Maltézských rytířů byl předurčen již v dětství (1754) a v roce 1756 složil řádové sliby. Profesním rytířem se stal v roce 1776 při návštěvě Malty a téhož roku se stal správcem řádové komendy ve Vratislavi. Později byl řádovým komturem ve Štýrsku (Fürstenfeld, 1789), na Moravě (Brno, 1800, Dívčí hrad, 1811) a v Čechách (Měcholupy, 1816). V době, kdy zastával funkci zástupce zemského velitele v Dolním a Horním Rakousku, byl také diplomatickým zástupcem Maltézského řádu ve Vídni (1804–1807). Od roku 1819 byl velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách, zároveň také na Moravě, ve Slezsku, Dolním a Horním Rakousku, Štýrsku, Korutansku a Kraňsku. Jako velkopřevor řádu měl automatický nárok na post zástupce v Českém zemském sněmu a spravoval také řádové velkostatky. Hlavním majetkem Maltézského řádu bylo panství Strakonice, kde je na budově barokní velkopřevorské rezidence v předhradí dochován erb Vincence z Kolovrat.
Tituly a ocenění Od narození užíval šlechtický titul říšského hraběte, který rodina získala v roce 1624. V roce 1770 byl jmenován císařským komořím a v roce 1801 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1824; Vídeň, 1824; s. 59, 64 dostupné online Za zásluhy ve válkách s Francií byl vyznamenám dvěma stupni prestižního Vojenského řádu Marie Terezie.MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 117Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online Za péči o francouzské zajatce v závěru napoleonských válek získal od francouzského krále Ludvíka XVIII. velkokříž Řádu čestné legie. V závěru kariéry byl nakonec dekorován nejvyšším rakouským vyznamenáním a stal se rytířem Řádu zlatého rouna (1823).LOBKOWICZ, František: Řád zlatého rouna v českých zemích; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1991; s. 273Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online Od roku 1801 byl čestný majitelem pěšího pluku č. 11. dislokovaného v Čechách.Přehled majitelů pěšího pluku č. 11 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 400 dostupné online
60x60pixelů Řád zlatého rouna (1823) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu čestné legie (1816, Francie) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1801) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1790)
Odkazy Reference
Literatura BUBEN, Milan: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách; Praha, 2022; s. 150–153 ISBN 978-80-7277-590-3 JUŘÍK, Pavel: Kolowratové, věrně a stále, Praha Universum 2016, s. 42. MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bíle Hory do současnosti Praha 2008, díl I., s. 479.
Externí odkazy Vincenc Maria Josef Libštejnský z Kolovrat na webu napoleon-series.org Vincent Maria Josef Libštejnský z Kolovrat
Vincenc Maria Josef Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Čeští komorníci Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Velkopřevorové Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Rakouští velitelé napoleonských válek Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Čeští svobodní zednáři Kategorie:Narození 11. května Kategorie:Narození v roce 1749 Kategorie:Úmrtí 7. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1824 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži