náhled|Zavraždění Julia Caesara (44 př. Kr.), malba od Vincenza Camucciniho Toto je chronologický přehled státních převratů a pokusů o státní převrat od starověku po současnost.
Období před Kristem 876 – vojenský převrat, velitel izraelských vojsk Zimri zabil krále Élu a sám se stal králem, poté však spáchal sebevraždu, aby se vyhnul svržení velitelem svých vojsk Omrim. 860 – vévoda Chu z Čchi byl svržen svým nevlastním bratrem Lü Šanem. 841 – Jehú zabil krále Jórama a Achazjáše, a stal se králem Izraele. 730 – neúspěšný pokus o státní převrat Razína Aram-Damašského a Pekacha Izraelského svrhnout Achaze Judského a Davidovu dynastii a nahradit je Benem Tav'elem. 716 – lýdský král Kandaulés byl zavražděn svým osobním strážcem Gýgem, jenž se spojil s Kandaulovou manželkou. Gýgés poté uchvátil trůn. 632 – neúspěšný pokus o státní převrat v Athénách Kýlonem, který se pokusil o převzetí moci jako tyrannos. 509 – členové dynastie Tarquiniů vedení Luciem Brutem svrhl římského krále Lucia Tarquinia Superba a nastolil Římskou republiku, která trvala do roku 27 př. n. l. 411 – puč v Athénách vedený Antifónem nastolil krátkodobou oligarchii známou jako rada čtyř set. 404 – puč v Athénách vedený Kritiem nastolil krátkodobou prospartskou oligarchii známou jako třicet tyranů. 185 – převrat v Maurjovské říši zaujímající velkou část území současné Indie. Převrat vedl maurjovský generál Pušjamitra Šunga. 87 – během Sullovy občanské války obsadil Lucius Cornelius Sulla Řím a svrhl Gaia Maria. 82 – během druhé občanské války Sulla podruhé obsadil Řím, sesadil Gaia Maria mladšího a sám se prohlásil římským diktátorem. 49 – Julius Caesar překročil řeku Rubikon v čele části Římské armády a inicioval pochod na Řím. Po získání nadvlády byl provolán "diktátorem na věky". 44 – O březnových idách byl zavražděn Julius Caesar členy římského senátu. Spiklencům se však nepodařilo získat moc nad republikou, iniciativa přešla do rukou druhého triumvirátu Caesarových přívrženců.
První tisíciletí našeho letopočtu náhled|Nero byl cílem mnoha spiknutí. Na snímku je sádrová busta v Puškinově muzeu v Moskvě náhled|As-Saffá je provolán chalífou 31: Seianus zabit poté, co bylo odhaleno spiknutí proti císaři Tiberiovi, které ho mělo dosadit na trůn. 41: římský císař Caligula byl zavražděn svou vlastní tělesnou stráží kvůli své výbušné povaze. 65: Pisonovo spiknutí proti císaři Neronovi. 69: Po smrti římského císaře Nerona, několik spiknutí vyústilo v rok čtyř císařů. 189: Deset eunuchů z pozdější dynastie Chan bylo zabito vojáky vedenými Juan Šaoem, Juan Šuem a Chao Chaonem. Dun Džhuo se ujal vlády silou. 249: Incident u Gaopingu, při němž byl zadržen a popraven Chao Šuang členy dynastie Sima (Sima Yi, Sima Žao, Sima Ši). 498: Ōomi Heguri no Matori si uzurpoval vládu v Jamato po smrti Ókimiho (Velkého vůdce), později znám jako císař Ninken. Matori byl zavražděn Otomo no Kanamurou. O sto let později byl titul Ōkimi po jeho smrti přenesen na císařský titul. 602: Maurikios, císař Byzantské říše, byl sesazen spiknutím balkánského vojska vedeného thráckým mladším důstojníkem Flaviem Fokou, spolu se sedmi Maurikiovými syny. Většina z promaurikiových důstojníků a generálů byla popravena spolu s ním (vyjma Prisca a Philippika), a Fokas byl prohlášen císařem v chrámu sv. Jana Křtitele. 610: Fokas, jenž osm let předtím sesadil Maurikia, byl sám sesazen spiknutím vedeným generály Priscem, jeho zetěm a Herakleiem, kartaginským exarchou. Exarchův syn, Herakleios mladší, svrhl Fokase za pomoci svého bratrance Niketa. 626: Během incident u Xuanwunských bran 2. července, princ Li Shimin a jeho blízcí důvěrníci zabili korunního prince Li Žian-čenga a prince Li Juan-čchiho a poté zcela převzali vládu nad Tchangy od císaře Kao-cua. 642: Jeon Gaesomun z Kogurjo vedl vojenský převrat, při kterém byl zabit král Jeongju a na trůn dosazen král Požang ovládaný vojenskou mocí. 680: Vizigótský král Vamba byl omámen, tonsurován a oděn do mnišského roucha, aby byl považován za vysvěceného a nemohl tak panovat. 751: Abbásovská revoluce – Abú Muslim al-Churásání dobyl Damašek a zmasakroval panující umájjovskou dynastii, a poté se Abú as-Saffá stal prvním vládcem Abbásovského chalífátu. 839: Čang Bogo ze Silly svrhl krále Minaje a na trůn dosadil krále Sinmua. 874: Povstání Chuang Čchaoa oslabilo autoritu tchangské vlády
Mezi lety 1000–1699 náhled|Pražská defenestrace v roce 1618 vpravo|náhled|Generál Ji Seong-gye, později korunován Taejo Čosonský 1010: generál Gang Žo z Korjo vyvolal převrat, který svrhl krále Mokdžonga. 1126: Ji Ja-gyeom z Korjo vykonal neúspěšný pokus o svržení krále Inžonga. 1170: Generál Čong Čung-bu z Korjo vedl vojenský převrat, při němž byl sesazen král Yžong a na trůn uveden král Mjongdžong podřízený vojenskému režimu. 1197: Čchö Čchung-heon z Korjo vyvolal vojenský převrat, který sesadil a připravil o život vojenského diktátora Ji Ui-mina, a sesadil krále Mjongdžonga. 1258: Generál Kim Jun z Korjo svrhl a zabil vojenského diktátora Cho Uia. 1284: vládce Ílchanátu Tekuder požádal o pomoc mameluky, byl však svržen Argunem. 1327: Izabela Francouzská svrhla svého manžela, krále Eduarda II., a stala se regentkou svého syna, Eduarda III., společně se svým milencem a spoluregentem Rogerem Mortimerem. 1330: Eduard III. se ujal královského úřadu a nechal zatknout Izabelu a Rogera Mortimera popravit. 1388: Generál Ji Seong-gye z Korjo vedl vojenský převrat, při němž byl sesazen král U, zavražděn generál Čoe Jeong, a nastolen loutkový vládce král Čchang a nakonec král Gongjang. Ji byl později sám korunován, a založil čosonskou dynastii. 1398: Kníže Ji Bangwon Čosonský vedl povstání, zavraždil předsedu vlády Žeong Dodžona a další dva hodnostáře. 1419: První pražská defenestrace – stoupenci Jana Želivského svrhli z oken Novoměstské radnice radní. Událost znamenala počátek husitských válek 1455: Kníže Sujang Čosonský vedl spiknutí, které svrhlo vládu předsedy Huangbo Ina a Kim Džong Seoa, kteří byli během převratu zabiti. 1459, Kníže Lê Nghi Dân vedl spiknutí, při kterém byl zabit císař Lê Nhân Tông. Lê Nghi Dân byl později sám korunován císařem. 1459, Đỗ Bí a Lê Thụ vedli spiknutí, které svrhlo císaře Lê Nghi Dâna. 1483: Druhá pražská defenestrace, při níž byli z oken vyhozeni purkmistr Starého Města pražského a zabito sedm novoměstských konšelů, byla vyústěním napětí mezi katolíky a kališníky. 1506: státní převrat v Čosonu svrhl knížete Jonsanguna a na jeho místo usedl král Čungdžong. 1567: Protestantští vzbouřenci uvěznili Marii Stuartovnu a přinutili ji podepsat abdikaci z 24. července 1567 ve prospěch infanta Jakuba VI. a jejího nevlastního bratra, Jamese Stewarta, jako regenta. 1605: 5. listopadu se skupina místních anglických katolíků vedených Guyem Fawkesem pokusila zabít krále Jakuba I. a mnoho členů protestantské šlechty vyhozením budovy Parlamentu do povětří během zahájení zasedání Parlamentu Spojeného království. 1618: Třetí pražská defenestrace, při níž byli několika příslušníky českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem, demonstrativně vyhozeni z oken Pražského hradu královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a písař Filip Fabricius. Ačkoli při incidentu shodou okolností nikdo nezemřel, tato událost se stala počátkem českého stavovského povstání a následné třicetileté války. 1623: státní převrat v Čosonu svrhl knížete Kuangheguna a na trůn dosadil krále Indžoa. 1648: Prideova čistka – ti poslanci dolní komory, kteří byli pro zachování politických jednání s Karlem I. byli vyhozeni ze sněmovny. Ostatní souhlasili s tím, aby byl král postaven před soud za údajnou velezradu. 1653: 20. dubna Oliver Cromwell se čtyřiceti mušketýry vedenými Charlesem Worsleyem, vnikl do Dolní sněmovny Parlamentu a násilně rozpustil Kusý parlament (Rump Parliament), což vedlo k jeho ovládnutí, nastolení vojenské vlády (protektorátu) a jmenování Cromwella Lordem protektorem. 1660: „Smluvní puč“ dánského krále Frederika III. v Kodani vedl k posílení královské moci a nastolení absolutní monarchie v Dánském království. 1682: první povstání střeleckých pluků v Moskvě proti regentské vládě Natálie Kirillovny a nastolení Žofie Alexejevny jako regentky za nezletilé careviče Ivana V. a Petra I. 1688: „Slavná revoluce“: anglický katolický král Jakub II. byl sesazen protestantskými stoupenci Viléma Oranžského. Oponenti této události vstoupili do dějin jako Jakobité. Někteří událost chápali jako úspěšnou invazi a ovládnutí Anglie Nizozemskou republikou, nicméně Anglie, Skotsko ani Irsko se nestaly součástí Nizozemska ani jeho koloniemi. 1689: Bostonské povstání 1689: během akce někdy popisované jako "puč", se puritánské milice, doprovázená bostonskou lůzou, nechala zatknout Sira Edmunda Androse, neoblíbeného guvernéra Nové Anglie. 1698: druhé povstání střeleckých pluků proti velení Petra I. bylo poraženo a vůdci povstání popraveni.
1700–1799 1741: Během palácového převratu z 25. listopadu 1741 byl svržen malý car Ivan Antonovič (Ivan VI.) a jeho rodiče. Na trůn byla dosazena Alžběta Petrovna, dcera Petra I. Šlo o jeden z několika ruských palácových převratů 18. století a je považován za jeden z nejméně krvavých v dějinách Ruska. 1756: Švédská královna Luisa Ulrika Pruská se pokusila o upevnění královské moci prostřednictvím spiknutí z roku 1756. 1762: spiknutí Kateřiny II., jímž donutila k abdikaci cara Petra III. 1769: Ras Michael Sehul svrhl etiopského císaře Joase I. a poté jej zabil jako důkaz nároku na etiopský trůn. Tato událost předcházela vleklému období občanské války a anarchie v Etiopii zvanému zemene mesafint ("období knížat"). 1772: spiknutí vedené dánskou královnou Julianou Marií Brunšvickou a jejím synem Frederikem Dánským sesadilo vládnoucí kabinet ministra Johann Friedrich Struensee. 1772: Převrat krále Gustava, převrat švédského krále Gustava III. k upevnění královské moci v nové švédské ústavě 1773: Bostonské pití čaje 1784: spiknutí korunního prince Frederika Dánský proti vládnoucímu kabinetu vedenému Ove Høegh-Guldbergem. 1791: politické spiknutí, které přimělo polský sejm k přijetí nové ústavy. 1793: spiknutí Gustafa Mauritze Armfelta společně s Magdalenou Rudenschöldovou, se záměrem sesadit Gustava IV. Adolfa, bylo odhaleno. 1794: Thermidorský převrat provedený členy Výboru pro všeobecnou bezpečnost proti Robespierrovi. 1797: Fructidorský převrat vedený francouzským Direktoriem s podporou armády, proti royalistům. 1799: Brumairový převrat Napoleona Bonaparta.
1800–1899 náhled|Generál Napoleon Bonaparte během státního převratu z 18. Brumairu v Saint-Cloud, výřez z malby Françoise Bouchota, 1840 1802: Napoleon Bonaparte se po státním převratu stal doživotním francouzským konzulem. 1808: Rumová vzpoura v Novém Jižním Walesu sesadila guvernéra Williama Bligha. 1809: Státní převrat 1809, hrstka důstojníků švédské armády sesadila krále Gustava IV. Adolfa během pochodu na Stockholm. 1809: dánský dobrodruh Jørgen Jørgensen nechal zatknout islandského guvernéra a prohlásil se 'protektorem'. O dva měsíce později anglická válečná loď Talbot obnovila dánskou vládu v zemi. 1812: francouzský převrat z roku 1812 proti císaři Napoleonovi I. vedený republikánským generálem de Maletem. 1815: francouzský převrat proti králi Ludvíkovi XVIII. vedený císařem Napoleonem I. 1828: Unitarián Juan Lavalle svrhl a nechal popravit guvernéra Buenos Aires, federalistu Manuela Dorrega. 1829: Anastasio Bustamante svrhl a zavraždil Vicenta Guerrera v Mexiku. 1832: mexický prezident Anastasio Bustamante svržen poprvé Antoniem Lópezem de Santa Anna a nahrazen Melchorem Múzquizem. 1839: mexický prezident Anastasio Bustamante svržen podruhé Antoniem Lópezem de Santa Anna 1842: Francisco Morazán, bývalý federální prezident Střední Ameriky, obsadil Kostariku a chopil se moci. Později byl sesazen lidovým povstáním a popraven.