Buddhistická kosmologie popisuje model a také časové utváření vesmíru podle buddhistických svatých písem.Zejména Abidharmakóši. Tento model popisuje, kde všude se může člověk znovuzrodit, jinými slovy veškeré podle buddhistů možné stavy mysli.
Obecně se jedná o šestero druhů existencí. Od nejnižšího po nejvyšší to jsou: bytosti v pekle ( Naraka), hladoví duchové (préta), zvířata, lidé, polobohové (asura) a bohové (déva). Krom toho existuje samozřejmě také 7. stav mysli a tím je nirvána, který je završením koloběhu reinkarnací a z něhož již není možné vystoupit. Je to stav věčné blaženosti a klidu duše, vědomí.Z hlediska „tří buddhovských těl“ podle Tibetské knihy mrtvých odpovídá nirvána nebo také parinirvána (konečná nirvána) tzv. dharmakáji neboli tělu pravdy čili spočinutí s prasvětlem někdy v prvních třech a půl dnech posmrtného stavu (v bardu hodiny smrti). Spočinutí ve stavu sambhógakája, tedy splynutí s některým z vykupujících buddhů nebo jejich doprovodem v následujících 14 dnech barda (bardo prapodstaty) je totéž, co dosažení 24. nebe Akanitta (nejvyšší formy dévů v rúpadhátu), z kterého se až po smrti takového boha po uplynutí nezměrné doby dosáhne úplného vysvobození ve stavu dharmakája.
V části Časová kosmologie je popisován vznik, existence a zánik vesmíru a to ve čtyřech časových obdobích (kalpách neboli aeonech), která jsou dále členěna na menší časová období a dohromady tvoří jednu mahakalpu.
Prostorová kosmologie V následující části bude popsáno, jaké jsou stavy vědomí, resp. druhy bytostí, ve kterých se může člověk reinkarnovat a to od nejvyšších stupňů vědomí (bohové neboli dévové) po ty nejnižší (pekelné bytosti):
Bohové (Déva)
Skutečně se jedná i o bohy viditelné na obloze a také o Boha – Hospodina – podle buddhistů „Mahábrahmu“, ale také ještě o vyšší stavy bohů, resp. vědomí. Stav zvaný dévové se vnitřně dělí podle stupňů vědomí, resp. jejich kontemplace (neboli džhána) do těchto tří sestupných kategorií: arúpadhátu (neboli arúpalóka) – bohové bez tvarů rúpadhátu (neboli rúpalóka) – bohové s tvary dévalóka – bohové v oblastech pokušení (v kámadhátu neboli kámalóce)
Přičemž platí, že každý, z níže popsaných božských světů odpovídá určitému nahromadění karmy, určitému stupni vědomí. Všechny božské světy jsou uspořádány do jednotlivých vrstev nad sebou a dále platí z hlediska časové kosmologie, že celý jejich daný svět vzniká či zaniká s první či poslední zde narozenou bytostí.
Také lze říci, že bohové v oblastech pokušení se více odlišují od bohů bez tvarů, než se odlišují od lidí. Obecně lze bohy z kámadhátu – oblastí žádostí – popsat spíše jako velice dlouho žijící vznášející se bytosti podobné lidem co do jejich projevů s určitým stupněm blaženosti, zatímco u arúpadhátu se jedná pouze je určitý blažený stav vědomí, který je víceméně zcela bez formy.
Co se týče interakcí dévů a lidí, tak např. bohy z oblasti kámadhátu je možné vídat na obloze položené na některých mracích a bůh zvaný Mahábrahma v podstatě odpovídá Pánu Hospodinu z křesťanského úhlu pohledu, nebo Krišnovi z hinduistického úhlu pohledu, má tedy silný vliv na utváření náhod v životě člověka a dlí nad jeho osudem, je to jakýsi jeho vykonavatel (podle buddhistů je „vševidoucí, správce karmy apod.“). Bohové nad ním (není to zdaleka nejvyšší bůh, tedy nemá nejblaženější stav mysli a také umírá a to se zánikem celého vesmíru ohněm na konci jedné mahakalpy) již do životů lidí nezasahují. Stejně tak nižší bohové mají na jejich život pramalý vliv.
Obecně ke všem bohům: Tibetská kniha mrtvýchJosef Kolmaš: Tibetská kniha mrtvých, Vyšehrad, Praha 2007 k tomuto stavu píše, máš-li se narodit v některém z nebí, uvidíš mnohaposchoďové paláce postavené z rozličných drahokamů, jsi-li připraven vstoupit, vstup tam. Tibetská kniha mrtvých totiž doporučuje, pokud se nepodaří bránu lůna uzavřít v bardu vznikání (18. až maximálně 49. den po smrti), pouze znovuzrození jako bůh nebo v jižní zemi Džambudvípa jako člověk (viz dále).
Arúpadhátu – bohové bez tvarů Protože se jedná vždy o anágaminy – bytosti, které se znovu již nezrodí, nemůže zde pobývat pochopitelně žádný bódhisattva (budoucí buddha). Existují čtyři typy zdejších bohů, které korespondují se stupni vědomí (džhána): Névásaňňanasaňňajatanupaga – „dosažitelné v 8. džhána“ („sféra ani vnímání ani nevnímání“); bytosti zde však nejsou zcela bez vnímání; tuto oblast dosáhl Buddhův druhý původní učitel Udraka Rámaputra, který ji považoval za ekvivalent k vykoupení (dharmakája); bytosti zde stráví 84 000 mahakalp (1 mahakalpa trvá přibližně 2,8 × 1020 let, viz výpočet v části časová kosmologie), toto nebe se nachází 5 580 000 jodun (1 joduna = 16 mílí = 25 km) nad následujícím nebem. Akiňčaňňajatanupaga – „dosažitelné v 7. džhána“ („sféra nicoty“); bytosti zde si myslí, že neexistuje nic; je to jistá, velmi subtilní forma vnímání; tuto oblast dosáhl Buddhův první původní učitel Áráda Káláma, který ji považoval za ekvivalent k vykoupení; bytosti zde stráví 60 000 mahakalp; toto nebe se nachází 5 580 000 jodun nad následujícím nebem. Viňňaňčajatanupaga – „dosažitelné v 6. džhána“ („sféra neomezeného vědomí“); bytosti zde meditují nad tím, že jejich vědomí je neomezené; délka života je 40 000 mahakalp a nebe se nachází 5 580 000 jodun nad následujícím nebem. Akasanaňčajatanupaga – „dosažitelné v 5. džhána“ („sféra neomezeného prostoru“); bytosti zde meditují nad prostorem, jako nad nekonečným; délka života je 20 000 mahakalp a nebe se nachází 5 580 000 jodun nad nejvyšším nebem rúpadhátu.
Rúpadhátu – bohové s tvary Jedná se o první nebe (směrem od nejvyššího), kde mají bytosti svoje tělo a umístění v prostoru, i když jsou složeni z velmi subtilní substance, která je neviditelná pro bytosti z oblasti Kámadhátu. Pokud se chce Mahábrahma zjevit některému bohu v Kámadhátu, musí na sebe vzít hrubější formu. Podle buddhistických tradic je 17 až 22 takovýchto nebí, nejčastěji je uváděno (i zde) 18, členěných dále do 5 svébytných kategorií. Obyvatelé těchto nebí neprožívají extrémní slast nebo bolest a netěší se ze stejných věcí, jako bytosti Kámadhátu. Jejich těla nejsou pohlavně rozlišená a bytosti neprožívají sexuální zážitky (jako bohové v Kámadhátu). Stejně jako bytosti z Arúpadhátu, mají mysli korespondující k jednotlivým džhána (zde již ke 4 nižším, resp. nejnižším).
Bytosti v bezprostředně nižším nebi žijí většinou o polovinu méně kratší dobu, mají poloviční velikost a jejich nebe dosahuje o polovinu menší vzdálenosti. Vyšší nebe jsou také rozsáhlejší co do šířky jejich světa. Výška jejich světa je vyjádřena v jodžánách, přičemž 1 jodžána je vysoká jako 4 000 na sebe postavených mužů, údajně přibližně 7,31 km.
Dévalóka – bohové v oblastech pokušení Bytosti v těchto nebích se od sebe navzájem liší mírou štěstí, avšak platí pravidlo, že zde nenaleznete žádného anágamina, tudíž se všechny takové bytosti budou muset ještě minimálně jednou narodit jako lidé.
Polobohové (Asura) Jak napsáno výše, tyto bytosti žijí poblíž hory Méru a to konkrétně nad mytickým oceánem, který horu obklopuje a kam byli vyhnáni z nebe 4 Velkých králů, kde spali opilí. Snaží se dostat do svého světa zpět, a proto neustále bojují s bohy z uvedeného nebe, v důsledku čehož se v příštím životě znovuzrodí v pekle, pročež se nedoporučuje v Tibetské knize mrtvých se v tomto stavu narodit. Podle této knihy, máš-li se narodit jako polobůh, uvidíš rozkošný háj, nebo roztočené ohňové kolo, přičemž si toto místo má člověk protivit, aby se mu vyhnul.
Lidé (Manšuja) Lidé žijí stejně jako zvířata a hladoví duchové na zemi. Do pojmu „lidé“ však podle buddhistické tradice patří kromě běžných lidí, kteří údajně obývají světadíl Džambudvípa, který leží v oceánu na jihu od hory Méru, také bytosti podobné lidem, které obývají jeden z ostatních tří světadílů (severní, západní a východní). Přitom mezi těmito světadíly není možný pohyb, neboť jsou od sebe velice daleko a pohyb mezi nimi byl možný pouze v době, kdy délka lidského života byla 80 000 let pomocí pokladnice, kterou vlastnil král jižního světadílu a pomocí níž bylo možné přeletět na ostatní světadíly. V těch je velikost lidí i délka jejich života větší a delší, dosahuje od 250 let do 1 000 let, resp. 3,7 m až 15 m. Jednotlivé světadíly kolem mytologické hory Méru jsou: Džambudvípa – na jihu; obývají ji nám známí lidé; tento světadíl se údajně rozléhal na celém, tehdy Indům známém, světe; délka života je od 10 let do 140 let; všichni Buddhové se objevují na tomto světadíle, který má rozlohu 10 000 jodžán a uprostřed něhož roste obrovský strom vysoký 100 jodžán, podle kterého dostal světadíl název; Tibetská kniha mrtvých k tomuto světadílu říka: máš-li se zde narodit, uvidíš bohaté paláce (pozn.: obyčejné, jiné než u dévů, kde jsou z drahých kamenů) a máš-li se už někde narodit jako člověk, vstup sem. Púrvavidéha – na východě; světadíl má rozlohu 7 000 jodžán; lidé zde žijí 250 let a jsou vysocí 3,7 m; Tibetská kniha mrtvých k tomuto světadílu říka: máš-li se zde narodit, uvidíš jezero obklopené housery, vstoupíš-li sem, poznáš, že zde panuje štěstí, náboženství však zde není rozšířené, proto sem nevstupuj. Aparagodánija – na západě; světadíl má tvar kruhu o obvodu 7 500 jodžán; lidé zde jsou vysocí 7,3 m, žijí 500 let a nežijí v domech, nýbrž spí na zemi; Tibetská kniha mrtvých k tomuto světadílu říka: máš-li se zde narodit, uvidíš jezero obklopené koňmi, vstoupíš-li sem, poznáš, že zde panuje bohatství, náboženství však zde není rozšířené, proto sem nevstupuj Uttarakuru – na severu; světadíl má tvar čtverce o stranách dlouhých 2 000 jodžán; zdejší obyvatelé jsou extrémně zdraví, nepotřebují pracovat, protože jejich jídlo roste na stromech a nemají soukromé vlastnictví; jsou vysocí 15 m a dožívají se 1 000 let. Tibetská kniha mrtvých k tomuto světadílu říka: máš-li se zde narodit, uvidíš jezero obklopené dobytkem, vstoupíš-li sem, poznáš, že zde panuje ctnost a dlouhověkost, náboženství však zde není rozšířené, proto sem nevstupuj
Zvířata (Tirjak) V tomto stavu člověk prožívá obrovskou nevědomost, tupost a strach o život, protože lidé chtějí sníst jeho maso, použít jeho kůži, nebo ho pronásledují různí dravci apod. Přičemž i člověk se může narodit jako např. pes, prase, kůň a zřejmě je možné narodit se i jako hmyz, protože Tibetská kniha mrtvých k tomuto stavu píše: máš-li se narodit jako zvíře, uvidíš jako skrze mlhu skalní jeskyně, slaměné salaše, mravenčí díry, samozřejmě nevstupuj.
Hladoví duchové (Préta) Tyto bytosti mají neustále hlad a žízeň, mají dlouhé úzké krky a velká břicha, a když už najdou jídlo v místě jejich bydliště, které vypadá jako poušť, promění se jim v hrdle v roztavený kus železa. Nebo se vidí jídlo na stromech, a když po nich natáhnou ruce, jídlo se jim neustále vzdaluje. Rovněž voda se při přiblížení k ní mění v oheň. Tyto bytosti však paralelně obývají lidský svět, kde hledají jídlo, a proto Buddha říkal svým mnichům, aby krmili hladové duchy zbytky jídla, které sní, protože tím je nasytí.
Tibetská kniha mrtvých k tomuto stavu píše: máš-li se narodit jako hladoví duch, uvidíš holé kmeny, nebo cosi černého trčícího vzhůru, nebo zavalené jeskyně ve stržích, nebo cosi černého pohupujícího se. Sem za žádnou cenu nevstupuj a mysli na to, jak se tomu místu vyhnout.
Bytosti v pekle (Naraka)
Jedná se o nejnižší a nejhorší možný stupeň vědomí. Je charakterizován obrovských nekonečným utrpením a velkým strachem. Na rozdíl od křesťanského pekla není buddhistické peklo věčné (i když může trvat až mnoho miliard let a vyplývá, jako ostatně všechny stavy vědomí, z nahromadění určité karmy člověka a je proto odlišné pojetí pekla od některých predestinačních křesťanských teorií o předurčení člověka.
Peklo se nachází v několika vrstvách nad sebou pod jižním světadílem Džambudvípa.