Tato stránka představuje seznam titulárních, tedy nevládnoucích či alespoň nestavovských knížecích rodů, jmenovaných panovníky Svaté říše římské. Titulární knížata neměla žádná politická práva ve smyslu říšských zákonů. V některých případech ale mohlo jít i o (téměř) suverénní panovníky jak uvnitř říše, tak za jejími hranicemi. Z řad suverénů jsou v následujícím seznamu vypsáni jen ti, kteří nedrželi svá léna v říšské Itálii (italští říšští suveréni jsou pojednáni v článku Seznam světských říšských knížat a knížectví). V seznamu jsou dále také duchovní knížata, pokud se jejich knížecí titul vázal (také) na výslovně udělenou osobní knížecí hodnost (ad personam) a nikoli (jen) jako titul svázaný s duchovním úřadem. Tučně je označeno jméno rodu či jméno území, na něž se vázal říšský knížecí titul. V některých případech uplynul nějaký čas mezi vlastním povýšením do knížecího stavu a vystavením knížecího diplomu. Není-li uvedeno jinak, vztahují se zde uvedená data ke dni vystavení diplomu.
Seznam knížecích rodů Následující seznam titulárních knížat Svaté říše římské není pravděpodobně kompletní. Již v roce 1986 si německý historik Thomas Klein postěžoval, že "dodnes" (tedy do jeho současnosti) neexistuje žádný kompletní seznam říšských knížecích nobilitací. Ani v současnosti (2017) patrně žádný takový nebyl ještě sestaven. Následující seznam vychází zčásti z archivní pomůcky k archivnímu fondu šlechtických nobilitací ve Všeobecném správním archivu (Allgemeines Verwaltungsarchiv) Rakouského státního archivu ve Vídni (pomůcku sestavil genealog Karl Friedrich von Frank), kde se ovšem nachází jen část konceptů všech knížecích nobilitačních diplomů. Dále je seznam doplněn o údaje z některých genealogických příruček (např. Gothajský almanach), soupisů nobilitačních diplomů či privilegií (Gnadenakte) a také z ojediněle se vyskytujících zpráv a zmínek v literatuře. Jednotlivé zdroje seznamu eviduje poznámkový aparát.
Vysvětlivky: B – Bezprostřední knížata (nebyla ovšem říšskými stavy) S – (Polo)Suverénní knížata mimo Svatou říši římskou V – Knížata, dosazená na svůj post volbou a tedy nedynastická (volení panovníci a knížata ad personam) Ad personam – osobní knížecí titul, který zaniká smrtí vyznamenaného Ž – v současnosti (2017) žijící rod Primogenitura – titul je dědičný pro prvorozeného syna, není-li uvedeno jinak, syn přebírá otcův titul, až po otcově smrti
Knížecí erb Datum udělení Jméno knížete, event. knížecího rodu či knížectví Typ udělení titulu Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu poznámka30px1369 (4. června)Francesco Sassi dela TosaPro veškeré potomky?Titul říšského knížete byl rodu znovu udělen (patrně obnoven) 25. ledna 1798 (viz níže)30px1414 (28. dubna) S VGiorgio Adorno, panující janovský dóžeAd personam?1430? Dóže Giorgio Adorno byl v r. 1415 v benátské občanské válce sesazen. Potvrzení titulu vévody (na základě dóžecí hodnosti) pro Svatou říši římskou. 30px1425 (21. dubna) kníže z Krku Mikuláš Frankopan, kníže z Krku, hrabě z Vinodolu, Moruše etc.Pro veškeré potomky1527 Bán chorvatský a dalmátský Říšské potvrzení chorvatského knížecího titulu Rod se až do roku 1430 nazýval Frangipani Ostrovní knížectví Krk vůbec neleželo ve Svaté říši římské, ale v Chorvatsku, potažmo v Uhrách spojených s Chorvatskem reálnou unií Titul s právem suveréna pečetit červeným voskem 30px1459 (31. července) 25px kníže z Minstrberka Viktorin z PoděbradPro veškeré potomky1500 Titul vyhasl již s prvním knížetem Od 5. srpna 1459 spolu s povýšením Minsterberského knížectví/vévodství na říšské "pravé vévodství a knížectví" a Kladska na říšské "pravé hrabství"FELCMAN, Poděbradové..., s. 108 Minstrbersko bylo jediným říšským knížectvím ve Slezsku a jedním z mála říšských knížectví, které nebylo říšsky bezprostřední30px1462 (7. prosince) 25px kníže z Minstrberka bratři Jindřich a Hynek z Poděbrad a KunštátuPro veškeré potomky1647 Spolu s potvrzením dříve uděleného totožného titulu Viktorinovi Od 5. srpna 1459 spolu s povýšením Minsterberského knížectví/vévodství na říšské "pravé vévodství a knížectví" a Kladska na říšské "pravé hrabství" Minstrbersko bylo jediným říšským knížectvím ve Slezsku a jedním z mála říšských knížectví, které nebylo říšsky bezprostřední Vlastní Minstrbersko rod definitivně ztratil r. 1569, na jeho status říšských knížat to však nemělo vliv, navíc udržel vládu v "jen" českém Knížectví olešnickémFELCMAN, Poděbradové..., s. 34330px1486 (9. dubna)FRANK I..., s. 205, 206 25px knížectví Chimay Charles de Croÿ, hrabě de ChimayPro veškeré potomky1527 V mnoha směrech podivná nobilitace: Knížectví Chimay nebylo nikdy ve své historii bezprostřední ani nemělo práva říšských stavů. Povýšení na knížete ze Chimay se navíc neuskutečnilo z rukou císaře Fridricha III., ale z rukou jeho syna Maxmiliána I., římského krále a zároveň panujícího burgundského vévody. Nebylo ale zvykem, aby římský král udílel knížecí tituly za života císaře a tedy v době, kdy byl jen spoluvládcem. Knížectví bylo a je zároveň knížectvím v rámci Habsburského Nizozemí i dnešní Belgie. V jeho držbě se skrz dědictví vystřídaly různé rody jako zemská knížata. Říšskými knížaty ze Chimay však byli jen ti, kterým byl tento titul výslovně císařem udělen (tj. rod Croÿ a dále rod Hénin-Liétard, viz níže). Titul vyhasl již s prvním knížetem, který přežil své syny30px1517 (27. září)Imre Perényi de SiklósPro veškeré potomky1569První kníže byl uherského palatinem.1518 (25. února) Mikuláš II. RadziwiłłPro veškeré potomky 1542 Titul obdržel v Innsbrucku jako výraz díku za zprostředkování habsbursko-jagellonské nástupnické smlouvy. Zároveň s knížecím titulem rodové statky Goniądz a Meteliai povýšeny na litevská vévodství Titul uznán na Litvě téhož roku 30px1540 (27. června) SJan Zápolya, panující kníže sedmihradský, abdikovaný král uherský a charvátsko-slavonskýPro veškeré potomky157130px1545 knížectví Épinoy vikomt Hugue de MelunPro veškeré potomky1598 Starobylý francouzský rod, doložený již v 10. století, původem z Île-de-France Titulární knížectví Épinoy nebylo říšsky bezprostřední a nacházelo se na území Hrabství Artois, součásti Habsburského Nizozemí30px1547 (10. prosince)Mikuláš "Černý" Radziwiłł herbu Trąby a bratranec Mikuláš "Sirotek"Pro veškeré potomkyŽ Titul uznán na Litvě r. 1549 a v Polsku Aktem Lublinské unie r. 1569 Zároveň s knížecím titulem byly statky Mikuláše Černého: Ňasviž a Olyka a statky Mikuláše Sirotka: Biržai a Dubingiai povýšeny na litevská vévodství30px1553 kníže z Melfi Don Marcantonio Doria del CarretoPro veškeré potomky195830px1563 (23. května) kníže z Hilstu Francois Charles d'Affaytadi, baron de Ghistelles, pán d'HilstPro veškeré potomky1831 Rod původně z Neapolska, usazený ve Flandrech o okolí Antwerp Titulární knížectví Hilst (Hasselt) nebylo říšsky bezprostřední a nacházelo se na území Knížecího biskupství Lutych30px1566 (diplom nevydán)Peter (II.) ErdődyPro veškeré potomky, viz pozn.1567Pro brzkou smrt knížete nevydán diplom ani nedošlo k uznání titulu v Uhrách. Knížecí titul proto smrtí prvního knížete odumřel a synové Petra II. získali r. 1580 již jen říšský hraběcí stav.30px1594 (6. srpna) BCharles Philippe de Croÿ, markýz d'HavréPro veškeré potomky1684Rod držel ve svém vlastnictví až do roku 1664 říšské bezprostřední 22px panství Fénétrange (Vinstingen) v Lotrinsku, roku 1664 přešlo panství sňatkem na jinou větev rodu (vévody z Havré), protože poslední mužský člen rodu, vévoda a kníže Ernst Bogislaw, se dal jako evangelický biskup kamminský na duchovní dráhu a panství se zřekl.30px1595 (28. ledna) SZikmund Báthory, panující kníže sedmihradskýPro veškeré potomky1613 Spolu s obléněním Sedmihradským knížectvím jako habsburským lénem a udělením slezských vévodství Opolí a Ratiboř Manžel arcivévodkyně Marie Kristýny Titul vyhasl již s prvním (bezdětným) knížetem30px1600purkrabí Abraham z DonínaPro veškeré potomky1719 Pán stavovského panství Wartenberg ve Slezsku, zemský fojt v Horní Lužici a komorní rada ve Slezsku Knížecí titul mu byl udělen za úspěšné vedení císařského poselstva do Moskvy v l. 1597–1600. Abraham sám knížecí titul vnitřně nepřijal a neužíval, tak začal činit až po otcově smrti r. 1613 syn Karel Hanibal. Když ale ten r. 1633 zemřel, jeho syn Ota Abrahama knížecí titul opět přestal užívat. Tato rodová linie purkrabích z Donína (v knížecím stavu) vymřela po meči synem Oty Abrahama, Karlem Hanibalem (II.) r. 1719. S predikátem Hoch- und WohlgeborenObvykle překládáno jako vysoce urozený, šlo o čestný predikát významnějších říšských hrabat, vzácněji i knížat. Od roku 1715 byl tento predikát přiznán všem říšským hrabatům, včetně hrabat titulárních. Říšská knížata byla nejčastěji titulována "vysokorodý" (Hochgeboren), později někdy také Jasnost (Durchlaucht). od 15. července 1627FRANK I..., s. 23930px1610 (2. června)Ercole a Giovanni Ottavio Gonzagové di Guastalla (bratři)Pro veškeré potomky1640?Nevládnoucí členové guastallské větve rodu Gonzagů, Ercole byl vojákem ve službách mantovského vévody Francesca IV., svého vzdáleného příbuzného 30px1620 (3. prosince)FRANK IV.., s. 56hrabě François Thomas Perrenot de Granvelle, řečený d'Oyselet, hrabě z Cantecroy, baron z VilleneuvePro veškeré potomky1607 Choť nemanželské dcery Rudolfa II., Charloty (též Karoliny), markýzi d'Austria S možností zdědit titul i v ženské linii30px1621 (31. prosince) SGábor Bethlen de Iktár panující sedmihradský knížeAd personam1629Titul získal za usmíření se s císařem30px1622 (16. srpna)FRANK I..., s. 158 kníže z Rocelly Don Fabricio Carafa della Spina, kníže z Roccelly, markýz z Castelvetere, hrabě z GrotteriePrimogenitura1695 12. března 1720 titul přenesen na mladší linii potomků prvního knížete Fabricia (viz níže)30px1623 (22. března)FRANK II..., s. 108-109 kníže z Marnay Charles Emmanuel de Gorrevod, markýz z Marnay, vévoda z PontevaulxPro veškeré potomky1712/1755 (M/Ž) Guvernér Limburského vévodství Povoleno dědění titulu i v ženské linii a jeho přenesení sňatkem (viz níže Bauffremont)30px1623 (28. března)hrabě Eitel Fridrich, kardinál Hohenzollernsko-SigmaringenskýAd personam1625 Člen papežské misijní komise (kongregace) pro šíření víry (de Propaganda Fide) a kardinál-kněz, od 18. dubna 1623 kníže-biskup osnabrücký Knížecí titul získal spolu s bratrem a příbuzným, vládnoucími hrabaty 30px1623 (12. září)Maxmilián z LichtenštejnaPro veškeré potomky1643 Bratr Karla a Gundakara z Lichtenštejna Polní zbrojmistr císařské armády, rada Dvorské válečné rady Titul vyhasl již smrtí prvního (bezdětného) knížete30px1623kníže Jerzy Czartoryski, vévoda z Klewańe a ZukowaPro celý rodŽŘíšské potvrzení knížecího původu od Gediminovců, potvrzeného v Uhrách 14. června 1442 a v Polsko-litevské unii Lublinskou smlouvou v roce 1569.30px1625 (26. června)Don Paolo Giordano Orsini, vévoda di BraccianoPro prvního knížete, bratra Alessandra, kardinála, zbylé sourozence a veškeré potomky1696S predikátem Illustrissimus od 17. července 162930px1626 (10. listopadu)FRANK I..., s. 27Don Giovanni d'Aquino d'Aragona, kníže di PietralcinaPro veškeré potomky1690 Rod se v 15. století sňatkem spojil s vymřelou větví rodu d'Aragona (jedna z pozůstalých větví viz níže) a od té doby užíval doplňkově její rodové jméno. Přímo v naraci diplomu je uvedeno, že hlavním důvodem k povýšení do říšského knížecího stavu je skutečnost, že z rodu d'Aquino vzešel svatý Tomáš Akvinský. Titul říšského knížete byl v Neapolsku uznán prostřednictvím místokrále vévody z Alby dne 24. srpna 1627, nový kníže sám císaři poděkoval dopisem z 10. listopadu 1627FRANK IV..., s. 7330px1627 (9. února)Geronimo Carafa della Stadera, markýz de MonteneroPrimogenitura?1633 Hrdina tureckých válek, rada Dvorské válečné rady ve Vídni Titul dědičný v mužské i ženské linii