Divadlo Anny Sedláčkové (DAS) bylo založeno herečkou Annou Sedláčkovou na podzim roku 1939.Bořivoj Srba: K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939-1945, In.:sb.Otázky divadla a filmu I., Brno, 1970, str.148

Vznik divadla Po konfliktech s vedením Národního divadla a Divadla na Vinohradech, kdy nenacházela mnoho příležitostí se uplatnit, se herečka Anna Sedláčková rozhodla založit své vlastní soukromé divadlo.Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 53, . Divadlo začalo působit v roce 1939 v sále Mozartea v Jungmannově ulici čp. 748 v Praze 1. Sedláčková se snažila z divadla vytvořit protějšek k oběma pražským oficiálním činoherním scénám – Divadlu na Vinohradech a Národnímu divadlu.Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 518

Soubor Soubor vedl režisér a divadelní pedagog Milan Svoboda, a to až do poloviny roku 1942. Dalším režisérem byl Jaroslav Pleva. V hereckém souboru působili kromě Anny Sedláčkové a její dcery Marcelly také například Raoul Schránil (do roku 1941) Ladislav Tunys: Raoul Schránil, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 156, , Lilly Hodáčová, Karel Třešňák, Eliška Pleyová, Věra Skálová, Bohuš Hradil, František Hanus a další. Pohostinsky zde vystupovala mj. Marie Ptáková.

Činnost divadla Divadlo se opíralo především o vystoupení Anny Sedláčkové. Inscenačně se Sedláčková se Svobodou snažila o výraz inspirující se v civilismu (konverzační hry) a v psychologickém realismu (ostatní hry).

Po uvedení Čapkových her se divadlo setkalo s útoky ze strany profašistického tisku (zvláště Vlajka a Arijský boj). Po atentátu na Reinharda Heydricha, kdy se A. Sedláčková odmítla účastnit Němci organizovaného setkání divadelníků v Národním divadle (Manifestace věrnosti Říši)Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 463, , bylo divadlo v červenci 1942 uzavřeno.Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 54, .

Aby mohla divadlo znovu otevřít, byla nucena propustit režiséra Milana Svobodu a přebudovat celý soubor. K 1. listopadu 1942 bylo pak divadlo znovu otevřeno.Bořivoj Srba: K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945, In: sb.Otázky divadla a filmu I., Brno, 1970, str.166, 168 Divadlo pak vedl režisér Zdeněk Jaromír Vyskočil až do září 1944, kdy byla veškerá česká divadla uzavřena.

Citát

Repertoár, výběr V období od založení do poloviny roku 1942 byly na repertoáru především zahraniční konverzační hry, doplňované však i významnými díly světové a české klasiky. Po obnovení činnosti v závěru roku 1942 divadlo uvádělo až na výjimky salonní komedie a detektivky německých a v jednom případě italských a maďarských autorů.

1939: Oscar Wilde: Bezvýznamná žena, režie Anna Sedláčková (v roli Gladys vystoupila A. Sedláčková) 1939: Gabriela Zapolská: Morálka paní Dulské, režie Milan Svoboda (v roli Juljaščevičové vystoupila A. Sedláčková) 1940: Coubiér: Aimée, režie Anna Sedláčková (v roli Aimée vystoupila A. Sedláčková) 1940: Hermann Bahr: Děti 1940: Karel Čapek: Věc Makropulos, režie Milan Svoboda (v roli Emilie Marty vystoupila A. Sedláčková) 1941: Karel Čapek: Loupežník, režie Milan Svoboda (v roli Mimi vystoupila Marcella Sedláčková, v roli Loupežníka Jaroslav Koudelka) 1941: Henrik Ibsen: Hedda Gablerová, režie Milan Svoboda (v titulní roli vystoupila A. Sedláčková) 1941: William Shakespeare: Romeo a Julie (v roli Julie vystoupila Marcella Sedláčková) 1942: Vilém Werner: Právo na hřích, režie Vilém Werner (v roli matky vystoupila A. Sedláčková) 1942: F. Koselka: Tajemný čaj o páté, režie Jaroslav Pleva (v roli Gerdy vystoupila A. Sedláčková) 1943: Václav Štech: Třetí zvonění, režie B. Hradil (v rolí Kváčkové vystoupila A. Sedláčková) 1943: K. von Csathó: Má dcera to nedělá, režie Zdeněk Vyskočil (v roli Elišky vystoupila A. Sedláčková) 1944: J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena 1944: J. Olmer: Nocí poraněn

Zánik divadla Divadlo bylo ve dnech květnové revoluce 1945 obsazeno skupinou divadelníků. Rozhodnutím závodní rady ze dne 14. května 1945 byla Anna Sedláčková z divadla vyhnána. Soubor si přizval jako uměleckého šéfa a režiséra Antonína Dvořáka z Ústřední rady odborů, který poslal A. Sedláčkové a majiteli domu Mojmíru Urbánkovi přípisy, že divadlo je zabráno pro Divadlo revolučních gard. V červnu 1945, kdy byly zrušeny soukromé divadelní koncese, divadlo definitivně zaniklo. A. Dvořák nakonec projekt nového divadla opustil, nechal se angažovat E. F. BurianemZdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 138 a do Mozartea se nastěhovalo divadlo Větrník.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 26,

Související články Andula Sedláčková Marcella Sedláčková Odkazy Reference

Literatura František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 126, 376 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 7, 26, 62, 102, 304, 464, Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, str. 31, 37, 152, Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 53-4 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 514, 518, 537, 577 Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str.  180–183, 191, 193 Bořivoj Srba: K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945, In.:sb.Otázky divadla a filmu I., Brno, 1970, str.143–170 Ladislav Tunys: Raoul Schránil, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 132–8, 142–3, 156, Jaroslav Vostrý, Zuzana Sílová a kol.: Sláva a bída herectví, KANT, Praha, 2013, str. 180,

Externí odkazy Česká divadelní encyklopedie Český rozhlas-Dvojka: Prvorepublikový erotický symbol. Postavila se i nacistům. Osudové ženy: Anna Sedláčková Český hudební slovník osob a institucí Databáze divadel – Divadelní architektura v Evropě

Kategorie:Zaniklá divadla v Praze Kategorie:Vzniklo 1939 Kategorie:Zaniklo 1945 Kategorie:Divadla nazvaná po osobách Kategorie:Objekty nazvané po osobách za jejich života