+ Éta Aquaridy 250px Éta Aquaridy nad chilskou pouští Atacama Základní údaje Zkratka ETA Číslo IAU 031 Mateřské těleso 1P/Halley Aktivní období 19. dubna až 28. května Maximum kolem 6. května Radiant při maximu Vodnář, poblíž Éta Aquariiα = 338°, δ = −1° (J2000.0) Geocentrická rychlost 66 km/s Zenitová hodinová frekvence přibližně 50 Populační index 2,4

Éta Aquaridy jsou každoroční meteorický roj spojený s Halleyovou kometou. Země při něm prochází proudem meteoroidů poblíž sestupného uzlu dráhy komety. Halleyova kometa je také mateřským tělesem říjnového roje Orionid. Éta Aquaridy patří k nejvýraznějším pravidelným meteorickým rojům, jejich pozorování je však mnohem příznivější na jižní polokouli než ve středních a severních zeměpisných šířkách.

Charakteristika

Roj je podle pracovního seznamu International Meteor Organization aktivní přibližně od 19. dubna do 28. května. Maximum připadá obvykle na období kolem 5. až 6. května. Aktivita nemívá jedinou krátkou a ostře vymezenou špičku, ale složitější průběh s několika dílčími maximy, jejichž poloha a intenzita se mohou mezi jednotlivými roky měnit.

Radiant, tedy místo na obloze, ze kterého meteory zdánlivě vylétají, se během maxima nachází v souhvězdí Vodnáře poblíž hvězdy Éta Aquarii. Hvězda sama ovšem nemá s původem roje žádnou fyzickou souvislost; její poloha slouží pouze k pojmenování a orientačnímu určení radiantu.

Meteoroidy vstupují do zemské atmosféry geocentrickou rychlostí přibližně 66 km/s. Éta Aquaridy proto patří mezi velmi rychlé meteory a po jasnějších z nich mohou zůstávat několik sekund až minut viditelné světelné stopy.

Běžně uváděná zenitová hodinová frekvence kolem 50 není počet meteorů, který musí pozorovatel skutečně spatřit. Jde o vypočtenou hodnotu pro ideální tmavou oblohu, radiant v zenitu a nerušený výhled. Skutečný počet meteorů snižuje výška radiantu, světelné znečištění, oblačnost, svit Měsíce a omezené zorné pole pozorovatele.

Původ roje

Éta Aquaridy a Orionidy vznikají z částic uvolňovaných z jádra Halleyovy komety při jejích dřívějších průchodech vnitřní částí Sluneční soustavy. Částice se postupně rozptýlily podél dráhy a jejich oběžné dráhy byly pozměňovány gravitačními poruchami planet, zejména Jupiteru. Výsledkem není úzká stopa přesně kopírující současnou dráhu komety, ale široký a vnitřně členitý proud meteoroidů.

Země se při průchodu proudem Éta Aquarid přibližuje k současné dráze Halleyovy komety nejméně asi na 0,065 AU, tedy přibližně 9,7 milionu kilometrů. Sestupný uzel dráhy komety byl nejblíže zemské dráze přibližně kolem roku 500. To může vysvětlovat některá mimořádně silná pozorování zaznamenaná ve starých východoasijských pramenech.

Pozorování

Éta Aquaridy jsou nejlépe pozorovatelné v posledních hodinách před svítáním z místa s tmavou oblohou a volným výhledem. Na jižní polokouli vystupuje radiant před úsvitem vysoko nad obzor, takže lze za vhodných podmínek spatřit několik desítek meteorů za hodinu. Na severní polokouli zůstává radiant nízko a pozorovací dobu brzy ukončuje ranní soumrak; skutečné četnosti se zde proto často pohybují jen kolem deseti meteorů za hodinu.

Ve střední Evropě, včetně Česka, vychází radiant pouze krátce před začátkem svítání. Pozorovatelé proto zpravidla spatří podstatně méně meteorů, než by odpovídalo udávané zenitové hodinové frekvenci. Nízká poloha radiantu však může vytvářet dlouhé meteory prolétající velkou částí oblohy, někdy označované jako „tečné meteory“.

K pozorování není zapotřebí dalekohled. Nejvhodnější je sledovat co největší část oblohy pouhým okem, neležet přímo pod zdrojem umělého světla a nechat zrak přibližně 20 až 30 minut přizpůsobit tmě.

Proměnlivost aktivity

Aktivita roje je ve většině let poměrně pravidelná, jeho proud však obsahuje hustší filamenty částic. Ty mohou při vhodném geometrickém uspořádání způsobit krátkodobé zvýšení počtu meteorů. Významnou roli při vytváření těchto struktur hrají dráhové rezonance meteoroidů s Jupiterem.

Mimořádně silná aktivita byla zaznamenána v roce 2013. Tehdy dosáhla zenitová hodinová frekvence přibližně 135±16 meteorů za hodinu. Zvýšení bylo zachyceno vizuálními pozorovateli, videokamerami i radarovými systémy a souviselo s částicemi zachycenými v rezonanci s Jupiterem.

Historie výzkumu

Za možné záznamy mimořádné aktivity Éta Aquarid jsou považovány některé staré korejské, čínské a japonské astronomické zprávy. Nejstarší korejský záznam může pocházet již z roku 687 př. n. l. Čínské prameny umožnily předběžně určit další možné výbuchy aktivity například v letech 74 př. n. l., 401, 443, 466, 530, 839, 905, 927 a 934. Interpretace těchto zpráv je ovšem nejistá, protože zpravidla neobsahují přesné údaje o poloze radiantu ani pozorovacích podmínkách.

V roce 1876 vypočítal britský astronom A. S. Herschel teoretické polohy radiantů meteorů spojených s několika kometami a dospěl k závěru, že Halleyova kometa může vytvářet meteorický roj na začátku května. Souvislost mezi Éta Aquaridami a Halleyovou kometou byla přesvědčivě doložena Charlesem Pollardem Olivierem na základě pozorování z roku 1910. Éta Aquaridy se tak staly prvním meteorickým rojem, jehož původ byl spojen s Halleyovou kometou.

Odkazy

Reference

Související články Orionidy Halleyova kometa Meteorický roj

Externí odkazy

Kalendáře meteorických rojů International Meteor Organization Éta Aquaridy na stránkách NASA

Kategorie:Meteorické roje Kategorie:Souhvězdí Vodnáře Kategorie:Duben Kategorie:Květen