Přírodní jod (53I) je tvořen jediným izotopem, 127I, což jej řadí mezi monoizotopické prvky. Bylo také popsáno 38 radioizotopů, s nukleonovými čísly 107 až 145, a řada jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější radioizotopy jsou 129I (poločas přeměny 1,57×107 let), 125I (59,407 dne), 126I (12,93 d), 131I (8,025 dne) a 124I (4,176 d). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 21 hodin, většina pod 20 minut. Radioizotopy s nukleonovým číslem 126 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy telluru, zatímco u 128I a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na xenon.

Významné radioizotopy Radioaktivní izotopy jodu se souhrnně nazývají radiojod. Existuje jich velký počet, avšak využívá se jen menší část. Radiojod používaný v lékařství je převážně 131I.

Jod-129

Přeměna 129I na xenon se využívá v I-Xe datování.

Z mnoha izotopů jodu se v medicíně obvykle používají pouze dva: jod-123 a jod-131. Jelikož 131I vyzařuje beta i gama záření, lze jej použít v radioterapii i v zobrazovacích metodách. 123I, který není beta radioaktivní, je vhodnější k zobrazování štítné žlázy v nukleární medicíně i v dalších procesech a způsobuje menší škody v organismu pacienta. Ojediněle se v medicíně také používají jod-124 a jod-125.

Jod-131

Jod-131 je beta radioaktivní izotop jodu, jeho záření má průměrnou energii 190 keV a maximální 606 keV a proniká tak 0,6 až 2,0 mm od místa absorpce. Toto záření lze použít například ke zničení hyperfunkční tkáně a také na odstranění zbytků tkáně po chirurgické léčbě Gravesovy-Basedowovy nemoci.

Jod-123 a jod-125

Jod-123 (poločas přeměny 13,2 hodiny) a (méně často) stabilnější jod-125 (poločas 59 dní), oba gama zářiče, se používají jako značkovače v nukleární medicíně k určení funkčnosti štítné žlázy. Neobvyklé výsledky mohou být způsobeny například Graves-Basedowovou nemocí.

Seznam izotopů symbolnuklidu Z(p) N(n)  hmotnost izotopu (u)  poločas přeměnyzpůsob(y)přeměnyprodukt(y)přeměnyStabilní izotopy tučně jadernýspin reprezentativníizotopovésložení(molární zlomek) rozmezí přirozenéhovýskytu(molární zlomek) excitační energie 107I 53 54 ? 108I 53 55107,943 48(39)36(6) ms α (91 %) 104Sb1 β+ (9 %) 108Te p (<1 %) 107Te109I 53 56108,938 15(11)93,5(3) µs p (99,99 %) 108Te+1/2 α (0,01 %) 105Sb110I 53 57109,93524(33)#650(20) ms β+ (70,9 %) 110Te α (17 %) 106Sb β+, p (11 %) 109Sb β+, α (1,1 %) 106Sn111I 53 58110,930 28(32)2,5(2) s β+ (99,9 %) 111Te+5/2 α (≈0,1 %) 107Sb112I 53 59111,927 97(23)3,34(8) s β+ (99,02 %) 112Te+1 β+, p (0,88 %) 111Sb β+, α (0,10 %) 108Sn α (0,001 2 %) 108Sb113I 53 60112,923 64(6)6,6(2) s β+ (>99,9 %) 113Te+5/2 α (3,3×10−7 %) 109Sb114I 53 61113,92185(32)#2,1(2) s β+ 114Te+1 β+, p (vzácně) 113Sb 114mI 265,9 keV6,2(5) s β+ (91 %) 114Te+7 IC (9 %) 114I 115I 53 62 114,918 05(3) 1,3(2) min β+ 115Te +5/2 116I 53 63 115,916 81(10) 2,91(15) s β+ 116Te +1 116mI 400(50) keV 3,27(16) µs -7 117I 53 64 116,913 65(3) 2,22(4) min β+ 117Te +5/2 118I 53 65 117,913 074(21) 13,7(5) min β+ 118Te -2 118mI 104,0 keV8,5(5) min β+ (<100 %) 118Te-7 IC (>0 %) 118I 119I 53 66 118,910 07(3) 19,1(4) min β+ 119Te +5/2 120I 53 67 119,910 048(19) 81,6(2) min β+ 120Te -2 120m1I 72,61(9) keV 228(15) ns +1, +2, +3 120m2I 320 keV 53(4) min β+ 120Te -7 121I 53 68 120,907 367(11) 2,12(1) h β+ 121Te +5/2 121mI 2 376,9(4) keV 9,0(15) µs 122I 53 69 121,907 589(6) 3,3(6) min β+ 122Te +1 123IPoužívá se v nukleární medicíně. 53 70 122,905 589(4) 13,223 5(19) h EC 123Te +5/2 124I 53 71 123,906 209 9(25) 4,176 0(3) d β+ 124Te -2 125I 53 72 124,904 630 2(16) 59,407(10) d EC 125Te +5/2126I 53 73125,905 624(4)12,93(5) d β+ (52,7 %) 126Te-2 β− (47,3 %) 126Xe 127I 53 74 126,904 473(4)Stabilní +5/2 1,000 0128I 53 75127,905 809(4)24,99(2) min β− (93,1 %) 128Xe+1 β+ (6,9 %) 128Te 128m1I 137,850(4) keV 845(20) ns -4 128m2I 167,367(5) keV 175(15) ns -6 129IPoužívá se k datovaní událostí v rané historii Sluneční soustavy a také k datování povrchové vody. 53 76 128,904 988(3) 1,57(4)×107 r β− 129Xe +7/2 StopyKosmogenní radionuklid, také přítomen v radioaktivně kontaminovaných materiálech. 130I 53 77 129,906 674(3) 12,36(1) h β− 130Xe +5 130m1I 40,0 keV8,84(6) min IC (84 %) 130I+2 β− (16 %) 130Xe 130m2I 69,586 5(7) keV 133(7) ns -6 130m3I 82,3960(19) keV 315(15) ns - 130m4I 85,109 9(10) keV 254(4) ns -6 131I 53 78 130,906 124 6(12) 8,025 2(6) d β− 131Xe +7/2 132I 53 79 131,907 997(6) 2,295(13) h β− 132Xe +4 132mI 120 keV1,387(15) h IC (86 %) 132I-8 β− (14 %) 132Xe 133I 53 80 132,907 797(5) 20,83(8) h β− 133Xe +7/2 133m1I 1 634,1 keV 9(2) s IC 133I -19/2 133m2I 1 729,160(17) keV ~170 ns -15/2 134I 53 81 133,909 744(9) 52,5(2) min β− 134Xe +4 134mI 316,5 keV3,52(4) min IC (97,7 %) 134I-8 β− (2,3 %) 134Xe 135IVzniká jako produkt přeměny 135Te, přeměňuje se na 135Xe, který v případě nahromadění ve větším množství způsobí jev známý jako xenonová otrava reaktoru. 53 82 134,910 048(8) 6,58(3) h β− 135Xe +7/2 136I 53 83 135,914 65(5) 83,4(10) s β− 136Xe -1 136mI 640 keV 46,9(10) s β− 136Xe -6137I 53 84136,917 871(30)24,5(2) s β− (92,86 %) 137Xe+7/2 β−, n (7,14 %) 136Xe138I 53 85137,922 35(9)6,23(3) s β− (94,54 %) 138Xe-2 β−, n (5,46 %) 137Xe139I 53 86138,926 10(3)2,280(11) s β− (90 %) 139Xe+7/2 β−, n (10 %) 138Xe140I 53 87139,931 00(21)860(40) ms β− (90,7 %) 140Xe-4 β−, n (9,3 %) 139Xe141I 53 88140,935 03(21)430(20) ms β− (78,8 %) 141Xe+7/2 β−, n (21,2 %) 140Xe 142I 53 89 141,940 18(43) 222(12) ms β− 142Xe 143I 53 90 142,944 56(43) 130(45) ms β− 143Xe 144I 53 91 143,949 99(54) >300 ns β− 144Xe 145I 53 92 143,949 99(54) >407 ns β− 145Xe

Reference

Externí odkazy

jod Kategorie:Jod