Gnaeus Cornelius Scipio Calvus († 211 př. n. l.) byl římský voják a politik, pocházející z významného patricijského rodu Corneliů. V roce 222 př. n. l. zastával úřad konzula. Po vypuknutí druhé punské války vedl od roku 218 př. n. l. válečná tažení proti Kartágincům v Hispánii, kde se k němu později připojil jeho mladší bratr Publius Cornelius Scipio. Třebaže dosáhli nad Kartáginci několika vítězství, v roce 211 př. n. l. oba padli v bitvě u horní Baetis.

Život

Původ a konzulát Narodil se jako syn Lucia Cornelia Scipiona, zastávajícího v roce 259 př. n. l. úřad konzula. Jeho mladším bratrem byl Publius Cornelius Scipio, otec slavného vojevůdce Publia Cornelia Scipiona Africana. Přezdívka Calvus („lysý“) ho odlišuje od jeho stejnojmenného strýce Gnaea Cornelia Scipiona Asiny, dvojnásobného konzula v době první punské války.

V roce 222 př. n. l. se stal konzulem společně s Markem Claudiem Marcellem.Polybios II.34.1. Společně vytáhli proti galským kmenům obývajícím území dnešní severní Itálie a oblehli město Acerrae v zemi Insubrů.Polybios II.34.1-4. Galové v reakci na to napadli Clastidium (nynější Casteggio), načež se Marcellus vydal za nimi a přemohl je v bitvě svedené u tohoto místa.Polybios II.34.5-9. Římané se po vítězství zmocnili Acerr, kdežto Galové se stáhli do Mediolana (Milán).Polybios II.34.10. Gnaeus je nejprve pronásledoval, avšak posléze se rozhodl ustoupit zpět k Acerrám.Polybios II.34.11, 12. Během ústupu zaútočili Galové na jeho zadní voj.Polybios II.34.12. Gnaeus dokázal jejich nápor odrazit a vzápětí dobyl samotné Mediolanum.Polybios II.34.13-15.

Úspěchy v Hispánii náhled|upright=1.1|Gnaeův příchod do Hispánie V roce 218 př. n. l., nedlouho po zahájení druhé punské války, se Gnaeus zúčastnil výpravy svého mladšího bratra Publia do Hispánie.Polybios III.54.5. Publius působil v tomto roce jako konzul a senát ho vyslal na Iberský poloostrov, aby tam válčil s kartaginským vojevůdcem Hannibalem.Polybios III.40.2; Livius XXI.17.2. K tomuto účelu obdržel Publius dvě legie, 14 000 spojeneckých pěšáků, 1600 jezdců a 60 pětiveslic k přepravě vojska.Livius XXI.17.10. Ve druhé polovině léta vyplul z Etrurie a plavil se podél pobřeží Ligurie.Polybios III.41.4; Hoyos (2003), s. 103. Když zakotvil u ústí řeky Rhodanus (Rhôna), zjistil, že Hannibal právě tuto řeku překročil a zamířil k Alpám.Polybios III.41.5-7; 49.1. Publius se ho marně pokoušel dostihnout.Polybios III.45.4. Následně odevzdal většinu svého vojska Gnaeovi a pověřil ho pokračováním výpravy do Hispánie, zatímco sám se vrátil s malým doprovodem do Itálie, aby ji bránil před Hannibalem.Polybios III.56.5, 6; Livius XXI.32.3, 4.

Gnaeus se plavil od ústí Rhodanu na západ a poté, co proplul kolem Pyrenejí, přistál s loďstvem u Emporií (Empúries), řecké obce na severovýchodním okraji Hispánie.Polybios III.76.1; Livius XXI.60.2. V krátkém čase si podmanil pobřeží až k řece Hiberus (Ebro) a vytáhl do vnitrozemí proti kartaginskému veliteli Hannonovi, jehož tam zanechal Hannibal při tažení do Itálie.Polybios III.76.2-5, 35.4, 5. Střetli se v bitvě u města Cissis, v níž Gnaeus dosáhl nad svým protivníkem jednoznačného vítězství.Polybios III.76.5; Livius XXI.60.9, 10. Do římského zajetí přitom padl Hanno a náčelník Ilergetů Indibilis, věrný spojenec Punů.Polybios III.76.6, 7. V téže době překročil Hiberus se svým vojskem Hannibalův bratr Hasdrubal Barkas, pověřený vrchním velením v Hispánii.Polybios III.76.8; Livius XXI.61.1. Po zprávě o Hannonově porážce napadl římské námořníky rozptýlené po krajině a stáhl se zpět za Hiberus.Polybios III.76.9-11; Livius XXI.61.2-4. Gnaeus spojil své pozemní a námořní síly a přezimoval ve městě Tarraco (Tarragona).Polybios III.76.12.

Na počátku léta 217 př. n. l. vyslal Hasdrubal ze své základny v Novém Kartágu (Cartagena) flotilu 40 lodí k Hiberu.Polybios III.95.2; Livius XXII.19.3. Zároveň se vydal na sever s pěchotou pochodující podél pobřeží.Polybios III.95.3. Gnaeus se v reakci na to chystal vyrazit proti nepříteli s pěšáky i loďstvem.Polybios III.95.4. Hasdrubalovo vojsko bylo ale početně mnohem silnější.Polybios III.95.5. Gnaeus proto upustil od svedení pozemní bitvy a místo toho nalodil vybrané mužstvo na paluby 35 lodí.Polybios III.95.5; Livius XXII.19.5. S nimi vyplul proti Punům, jejichž lodě kotvily v ústí Hiberu, a zaskočil je nečekaným útokem.Polybios III.95.5-8. Kartaginské posádky se nestihly včas připravit k boji, po krátkém střetu přirazily své lodě ke břehu a zachránily se útěkem k pěchotě stojící na pevnině.Polybios III.96.1-5. Římané, podporovaní svými spojenci z Massilie (Marseille), ukořistili 25 nepřátelských lodí a získali převahu na moři.Polybios III.96.6; Livius XXII.19.7. Té využili k uspořádání pustošivých námořních výprav do okolí Nového Kartága a na ostrov Ebusus (Ibiza).Livius XXII.20.4-11. Vyslanci z Baleárských ostrovů se pak vydali ke Gnaeovi se žádostí o mír.Livius XXII.20.12.

Gnaeovo jednoznačné vítězství nad Hasdrubalem přesvědčilo senát, aby do Hispánie vyslal posily pod velením jeho bratra Publia.Polybios III.97.1-3. Ve druhé polovině roku 217 př. n. l. se Publius vylodil v Tarraconě a sloučil své vojsko s Gnaeovým.Polybios III.97.4; Livius XXII.22.2. Oba poté překročili řeku Hiberus a přitáhli až k městu Saguntum, jehož dobytí Hannibalem se stalo příčinou války.Polybios III.97.5. S pomocí místního velmože se jim podařilo dosáhnout propuštění hispánských rukojmí zadržovaných zde Kartáginci, čímž si zajistili přízeň místních kmenů.Polybios III.97.6, 98.1-4, 99.1-9.

náhled|upright=1.1|Tažení Římanů v Hispánii v letech 218 až 211 př. n. l. V roce 215 př. n. l. obdržel Hasdrubal z Kartága výzvu, aby co nejrychleji vyrazil s vojskem do Itálie, kde se měl připojit k Hannibalovi.Livius XXIII.27.12, 28.8. Když se Římané dozvěděli o Hasdrubalově výpravě, nařídili bratrům Scipionovým, aby překazili jeho záměr.Livius XXIII.28.8. Scipionové soustředili veškeré své síly k řece Hiberu a po jejím překročení oblehli stejnojmenné blízké město.Livius XXIII.28.9, 10. Hasdrubal přitáhl k nedalekému městu, jež se nedávno podrobilo Římanům, načež Scipionové zanechali obléhání a obrátili se proti Punům.Livius XXIII.28.11, 12. Po několika dnech váhání se nepřátelská vojska střetla v bitvě, v níž Punové a jejich hispánští spojenci utrpěli jasnou porážku.Livius XXIII.29.1, 2, 12-24. Scipionům se tím podařilo zabránit Hasdrubalovi v příchodu do Itálie.Livius XXIII.29.25.

Livius, jehož dílo představuje jediný významnější pramen událostí v Hispánii dalších čtyř let, uvádí, že bratři Scipionové podnikli v roce 214 př. n. l. tažení na jih Iberského poloostrova.Livius XXIV.41.1-4. Podle názoru novodobých badatelů se však popisované děje odehrály nejspíš až o dva roky později.Hoyos (2003), s. 140.

Kartáginci sváděli úspěšné boje s Hispány stojícími na straně Římanů.Livius XXIV.41.2, 3. Publius proto překročil Hiberus a utábořil se s vojskem u místa jménem Castrum Album.Livius XXIV.41.3, 4. Tlak nepřátel ho ale donutil ustoupit k hoře Victorii, kam za ním dorazil Gnaeus se svými sbory.Livius XXIV.41.6, 7. Při průzkumu okolní krajiny se Publius dostal do obklíčení, z něhož ho včasným příchodem vysvobodil Gnaeus.Livius XXIV.41.8-10. Poté, co k Římanům přešlo město Castulo (nedaleko dnešního Linares), Punové oblehli Iliturgis (poblíž Jaén).Livius XXIV.41.11-13. Gnaeus vyrazil tomuto městu na pomoc s legií lehkooděnců, probojoval se k němu a potřel své protivníky ve dvou bitvách.Livius XXIV.41.14-16. Odtud postoupil k Mundě a opětovně se střetl s Puny.Livius XXIV.42.1, 2. Vítězství se již klonilo na stranu Římanů, když Gnaea zasáhl oštěp do stehna.Livius XXIV.42.3. Římané pak pronásledovali Kartágince k městu Aurinx a znovu nad nimi zvítězili.Livius XXIV.42.7-9. Jejich zraněný velitel se nechal do bitevní linie donést na lehátku.Livius XXIV.42.8. Nedlouho nato vypudili punskou posádku ze Sagunta.Livius XXIV.42.16, 17. Následující zimu přečkali Scipionové v jižní Hispánii: Gnaeus ve městě Urso (Osuna), Publius v Castulonu.Appiános. Iberica 16.

Porážka a smrt Na jaře 211 př. n. l. Římané shromáždili své síly a uspořádali válečnou poradu, na níž se rozhodli završit válku s Puny v Hispánii.Livius XXV.32.1, 2. Za tímto účelem doplnili během zimy své vojsko o 20 000 keltiberských spojenců.Livius XXV.32.3. Proti Římanům stály tři kartaginské armády v čele s Hasdrubalem Barkou, jeho mladším bratrem Magonem Barkou a Hasdrubalem Gisgonem.Livius XXV.32.4-8. Gnaeus měl s třetinou původního římského vojska a Keltibery porazit Hasdrubala Barku.Livius XXV.32.10. Publius vyrazil se zbývající částí sil proti Hasdrubalu Gisgonovi a Magonovi.

Slabinou Gnaeova vojska bylo jeho složení, neboť většinu jeho mužů netvořili Římané, nýbrž Hispánové.Livius XXV.33.1. Jejich oddanost vzala záhy za své, neboť Hasdrubal Barkas uplatil jejich náčelníka a přiměl ho, aby odvedl Keltibery z římského tábora do svých domovů.Livius XXV.33.2-6. Gnaeus se neúspěšně pokusil zadržet své odcházející spojence.Livius XXV.33.8, 9. Protože mu zbýval jen nevelký počet vlastních vojáků, vydal se na překotný ústup, při němž ho těsně pronásledoval Hasdrubal Barkas.Livius XXV.33.10, 11. K němu se posléze přidali také Hasdrubal Gisgo a Mago, z čehož Gnaeus vytušil, že jim Publius musel podlehnout.Livius XXV.35.2, 3, 5-8. Když se mu během jedné noci podařilo odpoutat od svých pronásledovatelů, vyslali za ním numidskou jízdu, jejíž neustále napadání ho donutilo stáhnout své muže na jakýsi nepříliš vysoký pahorek.Livius XXV.35.10-15, 36.1, 2. Na tomto místě se sice Římané bez větších obtíží ubránili Numiďanům, nicméně po příchodu tří punských vojsk nedokázali čelit náporu několikanásobné přesily nepřátel.Livius XXV.36.3-13. V nastalé řeži přišlo o život mnoho římských vojáků včetně samotného velitele.Livius XXV.36.14-16.

Livius zmiňuje dvě verze Gnaeovy smrti. Jedna uvádí, že padl při prvním punském útoku.Livius XXV.36.16. Podle druhé se mu podařilo dostat do věže nedaleko tábora. Punové se ale věže zmocnili a zabili každého, koho tam nalezli.Livius XXV.36.16, 17. Gnaeus zemřel devětadvacet dní po smrti svého bratra Publia.Livius XXV.36.18.

Reference

Literatura

Prameny LIVIUS. Dějiny IV. Praha: Svoboda, 1973 POLYBIOS. Dějiny II. Praha: Arista, Baset, Maitrea, 2008.

Bibliografie GOLDSWORTHY, Adrian. The Fall of Carthage. London: Cassell, 2007. HOYOS, Dexter. Hannibal's Dynasty: Power and Politics in the Western Mediterranean. London: Routledge, 2003.

Kategorie:Starověcí římští politici Kategorie:Starověcí římští vojáci Kategorie:Římští konzulové Kategorie:Úmrtí ve 3. století př. n. l. Kategorie:Muži