Jan M. Kolár (2. ledna 1923, Praha – 10. března 1979, Lucembursko)Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 28.2.2022] byl český novinář a spisovatel, v emigraci od roku 1948. Beletristické dílo napsal francouzsky.

Život

Mládí Oba rodiče Jana M. Kolára byli profesionální umělci. Matka Marie Kolárová (rozená Hermannová, 1901-1980) byla operní pěvkyně a filmová herečka,Česko-slovenská filmová databáze: Máša Kolárová v letech 1927-1934 vystupovala na Národním divadle v Praze. Otec Jan Stanislav Kolár (1896–1973) byl český scenárista, režisér, herec a filmový kritik.

Po maturitě, kterou získal na pražském reálném gymnáziu v Křemencově ulici nemohl dále studovat, protože vysoké školy byly za německé okupace zavřeny. Pracoval proto jako nákupní úředník a po osvobození nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Ze studií byl vyloučen v roce 1948.Slovník české literatury po roce 1945, Veronika Košnarová: Jan M. Kolár

Novinář v poválečném Československu Již za Protektorátu přispíval do týdeníku Praha v týdnu svými divadelními a filmovými recenzemi. V letech 1946-1948 do Svobodných novin (pod tímto názvem vycházely Lidové noviny v letech 1945-1948, vedl je Ferdinand Peroutka).

Do obtíží se Jan M. Kolár dostal po zveřejnění svého příspěvku Atomická energie a Jáchymov, který vyšel v týdeníku Československé strany lidové Obzory (za týdeník odpovídal mj. Pavel Tigrid) 27. 7. 1946. Kolár v článku konstatoval, že v jáchymovských dolech měli utajeně pracovat sovětští experti na atomovou energii. To bylo považováno za vojenské tajemství a Kolár byl několik dnů držen ve vazbě.

Emigrace Po vyloučení ze studia se Jan M. Kolár krátkou dobu skrýval. V dubnu 1948 se mu podařilo v uneseném letadle dostat do Mnichova.Únos provedl se synovcem ministra bývalé protektorátní vlády Jiřího Havelky, Jiřím Havelkou. Tomu se podařilo pomocí startovací pistole posádku donutit, aby místo v Bratislavě přistála v Mnichově. Po pobytu v utečeneckém táboře odešel do Lucemburska.

Poté zorganizoval vycestování své přítelkyně Áji. Ta se v Praze fiktivně provdala za lucemburského občana, se kterým opustila Československo. Po příjezdu do Lucemburska bylo toto manželství anulováno a Kolár, který získal švýcarské stipendium, odjel s budoucí manželkou do Švýcarska, kde se konala v únoru 1949 svatba. Manželé odcestovali na konci roku 1949 do Kamerunu, kde Kolár nejprve pracoval pro společnost Bromfilm, jako asistent českého režiséra Ladislava Broma. Po zkrachování filmového projektu spoluvlastnil s manželkou, magistrou farmacie Univerzity Karlovy, lékárnu. Od roku 1950 zde též obchodoval s kakaem. Prosperující lékárna mu umožňovala cestovat po Evropě, Africe, Blízkém Východu a americkém kontinentu. Do Paříže se navracel na několik měsíců v roce a roku 1975, kdy manželé Kolárovi činnost kamerunské lékárny ukončili, se sem přestěhoval.

Přispíval do Tigridova Svědectví (vycházelo od roku 1956), v únoru 1957 však (pro názorový nesouhlas s navrhovanou diskusí s reformními komunisty jako Gomulka či Tito) z redakční rady vystoupil. Svůj postoj vysvětlil otevřeným dopisem, který Svědectví zveřejnilo. Od konce padesátých let psal francouzsky, v tomto jazyce napsal pět románů.

Závěr života V roce 1977 se z obav z politického vývoje V kantonálních volbách 1976 a obecních 1977 zvítězila socialistická strana pozdějšího presidenta Françoise Mitteranda, která do září 1977 spolupracovala s komunisty. přestěhoval z Paříže do Lucemburska, kde o dva roky později zemřel na rakovinu prostaty.

Pavel Tigrid uctil památku Jana M. Kolára nekrologem ve Svědectví.

Dílo

Žurnalistika Za Protektorátu přispíval do týdeníku Praha v týdnu, po osvobození do deníku Svobodné noviny a týdeníků Vývoj a Obzory. Po emigraci zveřejňoval své příspěvky v českých periodikách vycházejících v zahraničí, např. Čechoslovák, Československé noviny, Hlas domova, Naše hlasy, Návrat, New Yorské listy, Ozvěna, Skutečnost, Sklizeň, Svědectví, Zápisník. Zpočátku také přispíval do v německojazyčných časopisů jako Lucemburger Wort, Neue Zürcher Zeitung nebo Die Weltwoche.

Knižní vydání Listy němému příteli (Úvod k dialogu s domovem, Lund, Sklizeň svobodné tvorby, 1955) Otázky české tradice (Esej, Lund, Sklizeň svobodné tvorby, 1957) Romány ve francouzštině (do češtiny nepřeloženo): La Monnaie de retour (Peníze nazpět/Peníze na návrat, Paris, Editions Julliard, 1959) Le Nouveau Venu (Nově příchozí, Paris, Editions Julliard, 1961), Paradis parallèles (Paralelní ráje, román, Paris, Albin Michel, 1967) Die beiden Paradiese (německý překlad románu Paradis parallèles, Hamburg, Classen, 1968) La pente (Svah, román, Paris, Albin Michel, 1969) Une fée sur l’échiquier (Víla na šachovnici, Paris, Albin Michel, 1973)

Online ukázky z díla Smysl svobody (Svědectví 01/1956, pseudonym Jan Krása) Jak přežít. Pohled zpět. (Esej ve Svědectví, 1965, autorství dle Slovníku české literatury po roce 1945)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Tereza Riedelbauchová: Recenze knihy Veroniky Košnarové Ztracen v dějinách. Spisovatel Jan M. Kolár

KOŠNAROVÁ, Veronika. Ztracen v dějinách: spisovatel Jan M. Kolár. Praha: Academia, 2013. 254 s. Literární řada. ISBN 978-80-200-2228-8.

Externí odkazy

Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Emigranti po únoru 1948 Kategorie:Narození v roce 1923 Kategorie:Narození 2. ledna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1979 Kategorie:Úmrtí 10. března Kategorie:Úmrtí v Lucembursku Kategorie:Muži