Stejnopohlavní manželství je v Austrálii legální od 9. prosince 2017. Návrh příslušného zákona přijal australský svazový parlament 7. prosince 2017 a následující den jej podepsala britská královna Alžběta II. v zastoupení australského generálního guvernéra. Zákon se stal účinným 9. prosince 2017 s tím, že by se první svatby měly začít uskutečňovat od 9. ledna 2018. Legalizaci stejnopohlavního manželství v Austrálii předcházel nezávazný poštovní průzkum, v němž se 61,6 % Australanů vyslovilo pro přijetí zákona, který umožní párům stejného pohlaví uzavřít sňatek.

Homosexuální páry a nesezdané heterosexuální páry mají obrovskou škálu možností, jak si upravit své soužití. Podle federálního zákona mají páry stejného pohlaví status de facto soužití, které jim garantuje většinu práv a povinností, které mají manželé. Nicméně jejich uznávání v praxi bývá někdy obtížně realizovatelné. Přestože neplatí v Austrálii žádný federální zákon o registrovaném partnerství, přijala většina států a teritorií vlastní zákony o registrovaném partnerství nebo domácím partnerství. Ve státech a teritoriích, které tak neučinili, upravuje nemanželské soužití pouze federální zákon o neregistrovaném de facto soužití.

Před přijetím legislativy bylo od září 2004 do května 2017 ve svazovém parlamentu zamítnuto celkem 22 návrhů zákona o stejnopohlavním manželství. K těmto neúspěšným pokusům začalo docházet poté, co Howardova vláda v srpnu 2004 přijala federální zákaz stejnopohlavního manželství. Teritorium hlavního města Austrálie se sice přesto pokusilo legalizovat stejnopohlavní manželství v prosinci 2013, ale Nejvyšší soud tento zákon zrušil pro místní nepříslušnost a nekompatibilitu s federálním zákonem vyšší právní síly.

Neregistrované soužití de facto Status neregistrovaného de facto soužití definovaný federálním zákonem o rodině (Family Law Act 1975) je v Australském svazu přístupný heterosexuálním i homosexuálním párům. Neregistrované páry žijící ve společné domácnosti a vykazující tak znaky trvalého svazku mají většinu práv a povinností jako manželé. Páry mohou své soužití stvrdit buď prostřednictvím registrovaných svazků (registrované nebo domácí partnerství) nebo úředním ohlášením u Rodinného soudu (Family Court) nebo Obvodního federálního soudu (Federal Circuit Court). Páry žijící trvale ve společné domácnosti jsou uznávány jako neregistrovaná soužití de facto, a tudíž jsou také subjektem určitých práv a povinností vyplývajících z manželství, ačkoli není jejich partnerství úředně zaznamenané.

Reformy Ruddovy vlády 2008/09 Po reportu Australského výboru pro lidská práva (Australian Human Rights Comission) z r. 2007 a auditu federální legislativy zemí Společenství zpracovala v r. 2009 labouristická vláda Kevina Rudda několik reforem vedoucích ke zrovnoprávnění homosexuálních párů a homoparentálních rodin. Novelizace nejméně 85 zákonů Společenství odstranila diskriminaci stejnopohlavních párů a rodin jimi tvořených v několika oblastech. Reformy se uskutečnily prostřednictvím dvou hlavních zákonů Zákon o soužití osob stejného pohlaví (Rovné zacházení ve všeobecné reformě práva Společenství britských národů) (Same-Sex Relationships (Equal Treatment in Commonwealth Laws General Law Reform) Act) z r. 2008 a Zákon o soužití osob stejného pohlaví (Rovné zacházení v penzijním systému Společenství britských národů) (Same-Sex Relationships (Equal Treatment in Commonwealth Laws Supperannution) z r. 2008. Tyto zákony přijaté Australským parlamentem v listopadu 2008 znovelizovaly několik existujících zákonů Společenství vedoucích ke zrovnoprávnění homosexuálních párů a jejich dětí v následujících oblastech:

Daně Penzijní systém Zdravotní pojištění Sociální služby Péče o seniory a sociálně-právní ochrana dětí Imigrace Občanství Vojenské záležitosti

Pro ujasnění podle předchozích zákonů o rodině a sociálních službách nebyly páry stejného pohlaví považovány pro účely sociálních služeb a rodinné podpory za páry. Osoba mající de facto partnera téhož pohlaví byla považována za single. Díky těmto reformám získala homosexuální partnerství poprvé v historii Austrálie stejné právní postavení jako mají heterosexuální. Ačkoli dosáhly páry stejného pohlaví rovného zacházení v oblasti sociálních služeb a rodinné podpory, existovaly stále ještě určité oblasti, v nichž neměly stejná práva a povinnosti jako manželské heterosexuální páry, např. v nároku na odškodnění při pracovních úrazech vedoucích k úmrtí partnera, penzí pro pozůstalé partnery veteránů a péči o umírajícího partnera. Navzdory rozsáhlé rovnostářské legislativě Austrálie dosud nepřijala federální zákon o registrovaném partnerství v důsledku ústavních limitů. Podle australské ústavy má federální vláda jenom velmi omezené pravomoci zasahovat do legislativy jednotlivých států a teritorií, vyjma Sekce 51 (XXI.) týkající se 'manželství'. Jednotlivé státy a teritoria ale mohou přijmout vlastní zákony o registrovaném partnerství nebo jiných právních rámcích stejnopohlavního soužití.

Legislativní historie před neregistrovaným soužitím de facto V r. 2004 umožnila novela zákona o penzijním systému (Supperannuation Industry (Supervision) Act) využívat optimalizace daňové povinnosti za účelem penzijních benefitů pro pozůstalého partnera ve vzájemně závislých vztazích, včetně stejnopohlavních párů, nebo vztahů, kde je jedna osoba finančně závislá na jiné osobě. Před r. 2008 byly homosexuální svazky uznávány federální vládou pouze za mimořádných okolností. Například od 90. let získávaly cizozemští stejnopohlavní partneři australských občanů právo trvalého pobytu na území Austrálie známé pod názvem "závislé vízum (interdependency visa)". Po národním prošetření finanční a pracovní diskriminace stejnopohlavních párů provedeném 21. června 2007 Výborem pro lidská práva a rovné příležitosti (Equal Opportunity Commission) a následně zveřejněném reportu s názvem "Stejné pohlaví: Stejné zacházení" (Same-Sex: Same Entitlement) bylo označeno 58 zákonů Společenství diskriminujících páry stejného pohlaví kvůli používání termínu 'osoba opačného pohlaví'.

Konzervativní vláda Johna Howarda zakazovala svým ministerstvům přistoupit na požadadavky výše zmíněného Výboru, pokud se týkají finanční diskriminace stejnopohlavních párů."How well does Australian democracy serve sexual and gender minorities?", Democratic audit of Australia, ANU School of Social Science report No. 9, 2003 p. 19

Report shledal celkem 100 právních předpisů vycházejících z federálního zákona za diskriminující páry stejného pohlaví užíváním slova 'osoba opačného pohlaví' v péči o seniory, penzijním systému, sociálně-právní ochraně dětí, zdravotní péči atd. Veškerá ustanovení o párech různého pohlaví diskriminovala páry stejného pohlaví tím, že s nimi vůbec nepočítala.Human Rights and Equal Opportunity Commission: Same-Sex: Same Entitlements Report

Rozdíly mezi manželstvím a neregistrovaným soužitím de facto I od 1. března 2009 přetrvávaly jisté rozdíly mezi páry žijícími v de facto společné domácnosti a heterosexuálními páry žijícími v manželství. Rozdíly existují mezi právy de facto párů a manželských párů ve vztahu k rodinným zákonům, včetně majetkových uspořádání a vyživovací povinnosti. Na rozdíl od manželských párů, kterým automaticky po uzavření sňatku vzniká režim společného jmění a vzájemná vyživovací povinnost, se páry žijící de facto ve společné domácnosti musí obrátit na příslušný soud, který jim pak následně může tento režim stanovit. Aby soud přiznal de facto partnerům režim společného jmění, musí oba žadatelé splňovat nejméně jednu z následujících podmínek: Musejí spolu žít de facto ve společné domácnosti nejméně dva roky; nebo Oba partneři musí společně vychovávat dítě; nebo Partnerství je nebo bylo registrováno podle státních či teritoriálních zákonů; nebo Odmítnutí rozhodnout o vzniku společného jmění a vzájemné vyživovací povinnosti by způsobilo vážnou újmu jedné ze stran.

Pro srovnání manželským párům stačí pouze uzavřít sňatek, aby jim vznikla příslušná vzájemná majetková práva a povinnost výživy, aniž by o nich musel následně rozhodovat soud.

Dále se za stávající právní úpravy může stát, že se jednotlivec žijící v de facto svazku stane subjektem podstatně odlišného zacházení než manžel. Mezi ně patří situace nepředvídané jako je ukončení de facto partnerství (včetně úmrtí jednoho z partnerů). De facto partner musí prokázat existenci trvajícího partnerství za účelem získání statusu blízké osoby v úmrtním listu, aby mu vznikl nárok na pohřebné a na pozůstalostní důchod po zesnulém partnerovi. Nutnost těchto požadavků se liší. Tím, že homosexuální páry nemají na rozdíl od heterosexuálních možnost se rozhodnout, zda žít v neregistrovaném de facto partnerství nebo manželství, stávají se tak terčem značně odlišného zacházení.

V dubnu 2014 rozhodl federální soud, že heterosexuální pár vychovávající nejméně 13 let ve společné domácnosti dítě, nemá status de facto svazku, a tudíž nelze při žádosti o odluku rozdělit jejich majetek podle zákona o rodině. V závěrečném ustanovení soud poznamenal, že takový de facto vztah lze zčásti považovat za určitý druh manželství s podstatnými sociálními, finančními a emočními rozdíly."

De facto svazky se často potýkají s obtížným dokazováním svých práv a povinností, které jsou automaticky přiznávány manželským párům. To znamená, že partneři žijící v neregistrovaném soužití de facto si musí prakticky všechny záležitosti svého života (rodičovství, finance, majetek,..) ošetřit prostřednictvím dokumentů. I tak se mohou setkávat s obtížemi, zejména pokud nesezdaná soužití zpochybňuje okolí, zejména členové rodiny. Manželství je tohoto zpravidla ušetřeno, protože se v něm tyto věci považují za samozřejmé.

Stejnopohlavní manželství

Federální zákon Manželství je v Austrálii právně upravené federálním zákonem o manželství (Marriage Act 1961). Ten je definuje (sekce 5 zákona) jako trvalý a dobrovolný svazek dvou osob bez ohledu na pohlaví.

Aktuální historie

vpravo|náhled|Hlasovací lístek australského poštovního plebiscitu o manželství V září 2012 zamítla Sněmovna reprezentantů návrh zákona o manželství osob stejného pohlaví předložený poslancem Stephenem Jonesem za Australskou stranu práce v poměru hlasů 98:42. Návrh zákona pak následně odmítl i Senát v poměru hlasů 41:26. Obě strany vládního kabinetu Julie Gillardové svým poslancům umožnily hlasovat podle svého svědomí, zatímco opoziční koalice Liberální strana Austrálie/Australská národní strana vyzývaly k hlasování proti.

Téma stejnopohlavních sňatků vyvolala značnou vlnu rozporů ve středo-pravicové vláda Tonyho Abbotta, ze kterých pak následně v srpnu 2015 vzešel požadavek na vypsání celonárodního plebiscitu po federálních volbách v r. 2016, a to buď formou klasického nebo ústavního referenda. Tento přístup přetrval i ve vládě Malcolma Turnbulla poté, co jako podporovatel stejnopohlavního manželství vystřídal svého předchůdce Abbota ve funkci premiéra.

Turnbull pak sám zpracoval návrh na vypsání Referenda o redefinici manželství, který předložil Sněmovně reprezentantů v září 2016. Předpokládaný den jeho konání byl 11. únor 2017. Opoziční Australská strana práce, Australští zelení a několik senátorů bez politické příslušnosti později oznámilo, že budou takové změny odmítat. Po několika týdnech debat byl 20. prosince 2016 návrh přijat Sněmovnou v poměru hlasů 76:67. Návrh však neprošel Senátem, který jej zamítnul v poměru hlasů 33:29 při hlasování 7. listopadu 2016.

Po hlasování Senátu oznámil premiér Turnbull, že vláda nemá žádné jiné plány pro vypořádání se s touto problematikou, ale že parlamentní komise debatovaly s několika poslanci Liberální strany, kteří trvají na svém právu svobodně hlasovat o stejnopohlavním manželství v aktuálním volebním období. 7. srpna 2017 předložil senátor Dean Smith vlastní návrh zákona o stejnopohlavním manželství. Jedná se o jednoho z prominentních podporovatelů stejnopohlavního manželství v Liberální straně Austrálie.